Pátek 14. ledna 1921

Předseda (zvoní) Slovo dále má pan posl. dr. Hanreich.

Posl. dr. Hanreich (německy): Velectění pánové! Máme dnes za sebou již 8 měsíců parlament u a tu jistě stojí za to, abychom se ohlédli za sebe na to, co jsme vykonali zde jakožto zvolení zástupci lidu. Nejprve tedy představily se vlády, vláda definitivní a vláda méně definitivní. To dalo podnět, aby byla podána prohlášení a k nim připojily se debaty, nekonečné debaty, beznadějné debaty a nejzajímavější při tom jistě bylo, že většina řečníků většiny stran mluvila proti těm prohlášením, že se však vždycky našla většina, která vyslovila vládě důvěru. S tou důvěrou to nebylo asi příliš veliké, neboť sotva se jedna vláda jen ohřála, odchází a dělá místo druhé. Dále jsme se usnesli na zákonu o válečných půjčkách, o jejich zaplacení, jak praví jedni, a o anulování válečných půjček, jak mají za to druzí. Tento zákon byl udělán tak skvěle, tak dobře, že strany v senátě již dnes mají za nutno podati resoluci, že tento zákon má býti od základů na přání všech stran nejdůkladněji revidován. Byl projednáván také rozpočet. Projednáváním nemůže se to jistě vlastně ani nazvati, byl promrskán, zhudlařen a tento rozpočet obnovil rovnováhu v hospodářství tak bezvadně, že my dnes, 4 týdny po usnesení o tomto zákonu vidíme se nuceni znova se usnášeti o dodatečném rozpočtu ve výši přes 30%. Jinak ještě dala nám milá branná moc státu, vláda různými výnosy a milé obyvatelstvo většinového národa různými krvavými činy podnět, že proud řeči v této sněmovně nikdy nemůže vyschnouti, a jsem přesvědčen, že bude dosti poslanců, kteří myslí, že nepřijali své diety zadarmo, nýbrž že za ne vykonali dosti práce pro milou vlast.

Naproti tomu dovolil bych si otázku, co říká obyvatelstvo venku této činnosti, jak jest lid spokojen s prací, která se zde v parlamentě provozuje. Nemá chleba, jest hladovo a to ne snad proto jenom, že jest tu příliš málo, nýbrž proto, že celá vyživovací služba selhala, pro špatný aparát, který byl dosazen. Lid nemá uhlí a mrzne a musí se pokládat za šťastna, že milý pán bůh dal mírnou zimu, že lidé docela nepohynou. Jak to vypadá v národohospodářském životě? Lid má nedostatek surovin, nedostatek uhlí, nedostatek úvěru a když to všecko jest zde, trpí přece ještě vždy nedostatkem trhu, nedostatkem odbytu. Nemá možnosti využitkovati hospodářských výhod tohoto státu. A nad celým systémem vznáší se chamtivost státního váčku, který se opovažuje vyrvat přes 1500 Kč nepřímých daní z každého jednotlivého obyvatele a vyházet je na neužitečné bezcenné výdaje. Máme tisíce zbytečných úředníků, máme již daň z chleba a máme začátky k založení chlebového a obilního monopolu, neboť zakládaná právě "Panis" jest, jak všichni víte, prvním krokem k tomu, aby nám byl hozen na krk tento monopol. Má význačné jméno "Panis", poněvadž zde bude k tomu, aby chléb udělala vzácným nebo aspoň drahým a aby sama prováděla korupci, která všude vládne a jest podporována dobrým příkladem státu samého, lichvářskými a keťaskými obchody, které stát sám provádí, vývozní obchody dřevem, cukrem a sladem. Pánové, nenapadlo vás ještě nikoho srovnání se starým východořímským státem, s byzantskými poměry, které stát zničily, a to hlavně nadbytek úředníků a monopolů na všechny předměty potřeby denního života. A řekl bych, že státní hospodářství, přebytek úředníků, korupce, která se stále s tím spojuje, bezcenné a neužitečné výdaje, ty zasáhnou i hospodářský život tohoto státu až do kořene a uvedou stát sám ve zkázu.

Nynější vláda se sice domnívá, že jest paní celé situace. Ano, je tomu tak. Jest jí nejprve pomocí bodáků. Nedávno musela již vzíti si trochu silnější tabák a tentokrát musely vyjeti strojní pušky a jsem přesvědčen, že není příliš daleka budoucnost, kdy budeme muset nechat vyjeti děla, vrhače plamenů a podobné kulturní předměty dvacátého století, aby byla ochráněna autorita státu a aby státu byla dána nutná pevnost. Věří vláda vskutku, že vyplnila svoji povinnost tím, že obnoví klid a pořádek tím, že dá vytáhnouti vojákům, že dá stříleti na obyvatelstvo, a věří někdo z vážených kolegů, že všem těmto zlořádům, které tak prožíváme v hospodářském životě, může býti odpomoženo v parlamentě? Věří páni z většiny, že splnili svoji povinnost tím, že se starají o to, aby bez věcného zkoumání veškeré návrhy zkusily ve sněmovně "většinu"? Jistě sotva věřím, že to může býti jejich úlohou nebo aspoň jejich jedinou úlohou. Nevěřím ani, že se tím prokáže dobrodiní státu a lidu.

A myslím, že přece by mělo každého napadnouti, že jistě je tu hospodářský, sociální a především také národnostní kořen a základ státu nesprávný a to dolů až do posledního základního kamene, který zde byl položen, a proto nesprávný, že základy státu nepoložilo veškerenstvo, nýbrž jedna jediná národnostně šovénská strana. Je skutečností, že každý se cítí spokojeným tam, kde vložil práci do svého vlastního domova, do svého vlastního majetku. Mohu si velmi dobře představiti knížecí palác, budu se mu obdivovati, budu se na něj dívati a budu si vysoce vážiti jeho umělecké výzdoby; nicméně bude mi v mém skrovném domově bytelněji a pohodlněji, poněvadž jsem si jej vystavěl a zřídil sám. A to jest také příčina, proč my Němci nikdy se nemůžeme cítiti spokojenými v tomto státě a nikdy se nebudeme cítiti spokojenými. My jsme jej spolu nestavěli a proto nemáme žádných vnitřních svazků, které by mohly spojiti srdce s tímto státem. Naše touha bude vždy směřovati ven a miliony budou toužiti po nové stavbě a budou si jí přáti a vy nebudete moci tuto novou stavbu zadržeti. Vy sice vždy prohlašujete, že je to demokratický stát a že máme nejdemokratičtější volební právo celého světa a proto, že prý mámo všechen důvod a také povinnost, abychom byli spokojeni.

Nuže, řekl bych vám, že rakouský parlament, který vás prý tak silně znásilnil, zdá se mi značně demokratičtější, neboť za prvé měli jste v něm skutečně parlamentní svobodu, které mi zde v parlamentě nemáme, a za druhé byla kompetence této říšské rady omezena kompetencí zemských sněmů a jestliže jste i ve Vídni stáli proti většině a mohli jste se cítiti menšinou, v Brně a v Praze byli jste většinou a mohli jste nás znásilňovati a neostýchali jste se to také činiti. A domníváte-li se, že nevíme, že jste svého času zmařili vyrovnání, protože jste se nechtěli zříci počešťování, pak mýlíte se velmi. Je snad demokratické, podřizují-li se německé školy českým úředníkům? Neboť naši nejvyšší úředníci zemské školní rady jsou Češi a nemáme nikde možnost abychom svůj nejvlastnější kulturní statek sami spravovali podle své vůle, nýbrž jsme bez ochrany vydáni šikanám a přehmatům těchto panstev. Existují pouze rovná práva státních občanů ve státě, neexistuji také práva, původní práva, která má každý národ o sobě pro sebe? A k tomu patří přece především práva na vlastní kulturní rozvoj bez vlivu ostatních národností.

Jest skutečností, že Německo a Rakousko prohrálo válku. Řekli jste nám to několikrát a my nemůžeme již pochybovati o tom, že je to pravda.

Jest nám rovněž již známou skutečností, že i nová Československá republika přirozeně patří k vítězným státům. Jest však také skutečností, že tato nová republika jest pod kuratelou republiky francouzské. O tom nelze pochybovat. Jest i dále skutečností, že neblahé následky války vůbec stejnou měrou dotýkají se vítězů i přemožených států a myslím jistě, že i pro tento vítězný stát - nechci mu upírati, že může činiti pro sebe nárok na tento název - tyto problémy budoucnosti jsou nejnaléhavější povahy a naprosto vyžadují řešení i pro tento stát. Shledávám, že většina této sněmovny žene se za dvěma fantomy, jednak jednou pomstíti se za utrpěné bezpráví a za druhé utvořiti tento stát jako stát národní. Nuže, veškerá úcta historickému rozvoji českého národa. Myslíte-li skutečně, že musíte povždy dbáti historického rozvoje českého národa, jest to úplně a docela správné. Jestliže však při každé příležitosti i také při projednávání nynějších otázek máte povždy ohled jenom na budoucnost, připadáte mi, jakobyste šli s obličejem vzad a velmi se obávám, že klopýtnete přes otázky přítomnosti, protože stále vrháte pohled vzad do šedého dávnověku. Jest nesmysl říkati že jsme přistěhovalci, že jsme pouze kolonisté. Nepojímám to tragicky. Jsem hrdý na to, že jsme z onoho kmene a onoho dřeva, které se stalo tvrdým a pevným v práci. Avšak je skutečností, že tu jednou jsme a žijemo v uzavřeném sídelním území Na tom nebude moci ničeho zlepšiti historická reminiscence. Neoddisputujete nás s místa, na kterém sedíme, a jste-li rozumni, pohlédnete do očí budoucnosti a nebudete se ohlížeti zpět. Poukázal bych také na to, že hesla, která tak se tvoř, jsou často velkým nebezpečím, zvláště proto, že hesla jsou-li jednou hozena do mas, těžko jest odvolávati. Jdou dál a dál a vůdce, který vydal takové heslo, není již s to, aby je odvolal a zamezil jeho účinky, po případě zničující. Za války vydráždili jste své venkovské obyvatelstvo k tomu, aby neprovádělo dodávek, aby neplatilo daní a aby neupisovalo půjček. To obyvatelstvo vás rádo uposlechlo, protože pro ně skrývaly se v tom hospodářské momenty. Avšak dnes nejste již s to, abyste přiměli českého zemědělce, že nyní k vůli republice je zavázán upisovati státní půjčku, půjčku svobody, nebo že je zavázán dostáti své povinnosti odváděcí. Jest význačné pro vás, že vaši ministři museli říci našim německým poslancům, že němečtí zemědělci plní svou povinnost, že jsou vzorem ve státě, kdežto vaši zemědělci nevědí, co jest jejich povinností. Odvedli jsme ve znojemském okrese přes 80%, v krumlovském okrese 91%, podobná data na venkově brněnském a v okresu mikulovském, při čemž se musí poukázati na to, že právě v tomto okrese jsou kolosální plochy, na nichž se pěstuje víno a zelenina, inundační území a neplodné plochy horské. Nicméně mají v jistých obcích tohoto okresu již rozkaz před Vánocemi posílati rekvisiční komise. Lidé byli utiskováni a šlo se tak daleko, že v moravsko třebovském okresu se hnalo k pravému povstání.

Mohu říci jen jedno: Jděte do sebe, začněte provozovati pořádné vyživovací hospodářství, nebo se obr sedlák zdvihne a všechny vás rozmlátí. Pamatujte si, že i my máme organisace. A ty vám ukáží, že jsou s rudý teror a nebojí se ho a že jsme ochotni vybojovati svoji svobodu; nebo rozbijeme váš stát na cucky. Byl jednou čas, kdy u nás si zemědělci říkali: Zde v republice budeme hospodářsky lépe pokračovati. Tento moment psychologicky příznivý čeští držitelé moci šťastně propásli a já jsem rád, že jej propásli. Našemu zemědělci již nemůžete vyrvati, co jste nám přičinili. Nikdy vám nezapomenou že tu byli považováni jenom za heloty a otroky, kteří smí dostáti své povinnosti, avšak nemají práv. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.)

Což pak chcete v několika měsících průmyslové obyvatelstvo zde v městě nevyživovati, potřebujete obilí jenom dnes nechcete také ještě v květnu a červnu žíti? Z čeho však chcete žíti, kde jest plán, který pojala vláda, aby vyživovala obyvatelstvo? Nemá plánu, nikdy neměla plánu, nikdy nevěděla, co se vyrábí, co se spotřebuje, je to tohu - vabohu, že si horšího nemůžeme představiti, je to neschopnost na nejvyšší potenci.

Druhá mátoha, za kterou běží pánové, vládci tohoto státu, jest bludná idea státu národního. Již v názvu republiky potlačili existenci nás Němců a dnes jistě mnozí z nich jsou toho názoru, že aspoň cizina věří, že jsme vskutku státem národním. Nu, pánové v tuzemsku v to mnozí již nevěří a také cizina jest bohudíky již přiměřeně poučena. Řada článků v anglickém "Morningpostu" vám ukazuje, že není možno moderní stát ohraditi čínskou zdí. Svobodně putují myšlenky sem i tam, podle toho i informace, a ví se dobře, že bajka o čistě českém národním státu jest lež, která má krátké nohy. A poslední události, které se tu přihodily, dosvědčují, že zvláště zde v Československé republice lid sám se odvrací od šovinistické myšlenky. Přišel čas, kdy vstupují do popředí momenty hospodářské, a těch se nezbavíte.

Jest zajímavo, jak se vláda snažila jednoduše nadobro umlčeti poslední události s komunistické strany, aby je tím co možná zatlačila do pozadí. Přes to víme, že to byly celé bitvy, že to nešlo tak jednoduše, jak se nám vypravuje. Byla bitva u Oslavan, chcete-li, byly dvě bitvy, byla bitva u Hodonína a došlo ke vzpouře, vraždění a ubíjení i jinde. Nejprve stávkovalo dělnictvo v Oslavanech, Brno bylo bez proudu, světla a síly. Tu byl stát rychle po ruce, zvláště nynější vláda silné ruky, aby ukázala, že je tu skutečně k tomu, aby udržovala klid a pořádek. Do Oslavan byla poslána armáda vojínů; přestoupili v Ivančicích na místní vlak a páni důstojníci byli tam již informováni, aby se zavčas ozbrojili, aby vyzbrojeni mohli jíti vstříc komunistickému nebezpečí. Vystoupili v Oslavanech a první bitva byla také již bita: Slavná armáda byla u Oslavan tak slavně odzbrojena, jako mnohé pluky tam v Rusku, které se dnes vracejí a říkají: "My jsme to vybojovali."

Také tito páni mohou hrdě říci: "My jsme to vybojovali," neboť přispěli k tomu, že rudý proletariát tam se ozbrojil více, než již byl. Na to byla vyslána druhá armáda, avšak tentokrát byli již prozřetelnější a nevolili slavné vojáky, nýbrž méně slavné, přemožené, velezrádce, o nichž se myslelo, že svého času se smějí krvavě bíti, protože dostavili se k odvodu s německými prapory a protože smutečními prapory chtěli dokumentovati, že jsou proti militarismu, proti prolévání krve a proti lidským jatkám. Hnáni železnou nutností vojenské kázně museli, vyzbrojeni vražednými zbraněmi 20. století, vytáhnouti proti onomu nešťastnému místu, aby je obklíčili v ranní mlze a za časného jitra bombardovali osadu střelbou ze strojních pušek. Útokem byla vzata nádražní budova a bylo tam pobito přes 70 lidí, hanebně vydáno nedůstojné smrti. To byla bitva u Oslavan a je-li vláda hrda na to, že jest vládou, která udržuje "klid a pořádek," pravíme: Jest pro ni potupno, že jest s to, aby jen takovými prostředky udržela hrobový klid v této republice. Ve Znojmě, v Pohořelicích, ve všech ostatních obcích, kde kdo po převratu ukázal, že má českou většinu, nevědělo se jiné záchrany, než vyslati a za strojními puškami utábořiti znojemské Němce a chebské rekruty a čeští pašové nikde se nepozastavili, že venku před jejich úřadovnami zaznívala "Wacht amRhein" a "Deutschland, Deutschschland über Alles." Tu cítili se hrdými a bezpečnými pod ochranou německých vojáků. Hanba pro tuto republiku, hanba pro systém! Jediné dobré bylo z toho, že naši ubozí vojáci dostali konečně pro tyto účely svůj zimní šat, pořádné boty, pořádné pláště, neboť až po tu dobu honili je na cvičiště bosé a polonahé.

Samozřejmý požadavek, jejž dnes klademe, jest, aby se postupovalo demokraticky, aby opět byly dosazeny řádné soudy, a za žádných okolností nestrpíme, abyste pokračovali tímto způsobem, abyste mysleli, že můžete soudům dávati jaksi předpisy se strany vlády, že ti a ti lidé mají býti od souzeni.

K otázce, je-li tento stát národní, čili nic, můžeme říci jen toto: Chovali jsme snad krátce po převratu a také ještě na počátku tohoto parlamentu mnohdy obavy, že by se mohla podařiti počešťovací metoda v této republice, naše němectví vskutku podkopati. Mohu však vás dnes ujistiti: těchto obav již dnes nechováme. Po převratu sice odpadly některé živly, které se řídí pohodou a nepododou, většina našeho lidu trvá však věrně a upřímně při své národnosti, a také národní otázka zvnitřněla a proto lze ji méně potírati a nedá se tak snadno sprovoditi se světa. Lidé již vědí, že to nedělá dokumentování na venek, nýbrž vytrvání uvnitř, a tu jsou nepřemožitelni a nikdy se nenechají porobiti. Náš selský stav na venkově nevyhladíte, nebudete jej moci zahnati, bude studnicí omlazující, z níž naše městské obyvatelstvo zase se povznese nové a osvěženo. Německá část Čech, Sudetská země a naše země jihomoravská zůstanou německé a tu můžete tam posílat, koho chcete, pašu radikálnějšího a šovinistického jednoho víc než druhého, národ ví, že má svá práva a bude na tom trvati. Vím také, že jsou české strany a čeští vůdcové stran, kteří jsou toho názoru, že není možno udržeti ideu národního státu, schází jim jen jediné, schází jim odvaha, kuráž, říci to svému voličstvu. Jest to hanba, že někdo chce býti zástupcem lidu bez důvěry v sebe, že má sílu i u voličstva zjednati důraz myšlence, kterou pokládá za zdravou, za správnou.

Můžeme říci jen jedno: Jsou práva lidí a národů, která se nedají rozhodnouti brutálním systémem "většina a menšina." Jsou prvopráva člověka, svobodně žíti, nezávisle na cizí vůli. Ať ředitelé tohoto státu nahlédnou včas, že nesmějí beztrestně porušovati tyto svaté přírodní zákony, než nad nimi a nad jejich celým systémem se rozestře soumrak bohů! (Souhlas a potlesk něm. poslanců.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku panu kolegovi dr. Kmeťkovi.

Poslanec dr. Kmeťko: Slavný snem! (Poslanec Johanis: Pane faráři... Hlas: Pane biskupe! Poslanec Johanis: Tedy pane biskupe, z vašich kolegů tu nikdo není!) Ale to je pre vás dobre, že vy ste tu, lebo naši toho nepotrebujú.

Na vývody pánov nemeckých predrečníkov poznamenávam len to, že keď predniesli svoje rôzne žaloby a žiadali ich odstranenie, a spravedlnosť i rovnoprávnosť, že medzi dôvodmi marne som hľadal ten najhľavnejší: "Jednajte tak s nami, ako my jednáme s inými. Buďte tak spravedliví voči nám, ako nemecký, prípadne maďarský národ je voči iným národom a národnostiam svojej ríše." Tento dôvod nepoužijú naši nemeckí a maďarskí kolegovia, lebo by to u nich veľmi smiešne vypadalo. Vieme, že i sami z toho kmeňa pochádzajúci ľudia, vynikajúci politikovia ako je dr. Gieswein, pôvodom Nemec, teraz Maďar, sám sa zhrozil a písal proti tomu, že Nemci, zvlášť Prušiaci, nechcú uznávať ani ten prírodný zákon, dľa ktorého v materčine sa má vyučovať aspoň náboženstvo. Keď to jeden z centra pripomenul v snemovni, odpovedal na to jeden vynikajúci pruský štátnik, aby s takými scholastickými vynálezmi neprichádzal pred nemecký národ, ako je prírodný zákon: "Macht geht vor Recht" - to je ich hlavný zákon a jeho kolegov, ktorí majú na všetko právo. Keby sme my merali tou mierou, akou vy ste merali nám, iste byste mali právo žalovať sa, ale keď vidíte, že vás pokladáme za úplne rovnoprávnych bratov, nemáte žiadneho základu štvať a búriť proti tejto republike, ktorá svoje demokratické práva udeľovať chce jednomu každému občanovi. Ja na jedno sa viem dobre pamätať zo svojho študentského života, čo nikdy nezabudnem, že ten národ, ktorý s vami bol spojený, ktorý sa oduševňoval za vašu mentalitu, ten nedovolil nám na ústave ani hovoriť v materčine, a keď som žiadal čítať vo svojej materčine Sväté písmo, ani to mi nebolo dovolené, lebo by to vraj bolo protištátne.

Teraz prejdem na dodatočný, druhý rozpočet. Ja v tom nevidím žiaden mimoriadny zjav v parlamentárnom živote, zvlášť v poválečnej dobe, že vláda predstupuje pred snem s druhým, dodatočným rozpočtom. Robia to iné menšie i väčšie štáty, vzniklé po válke, ale rob a to i také staré štáty, veľmoci, ako je Anglia, ktorá v minulom roku dvaraz predstúpila s dodatočným rozpočtom, a sice v septembri a decembri. Keď dobromyseľne nasledujeme veľké štáty, nič zvláštneho by v tom nevidel. Avšak vidím veľkú chybu v tom, vlastne divím sa tým veľkým rozmerom v akých je sostavený tento štátny rozpočet. Príčiny tých veľkých rozmerov nachodím v tomto. Najsamprv, že tie rôzne dane, ktoré sme odhlasoval my vláde, úradníci nechcú alebo nevedia zinkasovať pre štátnu pokladňu. Padá to zvlášť na Slovensko. Prostý venkovský ľud sám prichodí už k tým úradom a nechce mať tú ťarchu na sebe, že dlhuje na dva roky dane. A na to sa mu už druhý rok odpovedá, že ešte daň nenie vypočítaná a že ju nemá kdo vyberať. To je tým divnejšie, že predošlý uhorský aparát daňový, ktorý bol o mnoho menší, vedel vždy zinkasovať a vybrať dane a teraz, keď sa na bernom úrade zdvojnásobil alebo ztrojnásobil počet úradníkov, nevedia to zinkasovať. Máme rôzne nové dane a predsa vidíme, že niektorí úradníci nevedia sa prispôsobiť tomuto novému životu, alebo pasívnou rezistenciou to konajú: berú plat, a nechcú tie dane do štátnej kasy zinkasovať.

Druhá príčina je, na čo som upozornil i predošlé vlády, že válečný zisk nebol ihneď zdanený. O tom nechcem ďalej hovoriť, lebo to už i predošlí rečníci predniesli, že je to všetko zameškané, že tá najspravedlivejšia daň nebola vyrubená, tým menej zinkasovaná. Keby sa to bolo stalo hneď, keby sa vláda, ktorá bola socialistická vo väčšine, ktorá najviac broji proti kapitálu, keby sa bola postavila proti tomu válečnému kapitálu, válečným ziskom, zaisté týchto schodkov by sme nenašli v terajšom rozpočte. Ale vidíme príčinu toho veľkého dodatočného rozpočtu i v tom, že nenie žiadnej sporivosti v rôznych štátnych výdajoch. V Anglii minulého roku vláda tiež predniesla veľký rozpočet a keď to prišlo k tým rôzným rozpočtovým výborom a snemovni, tu snemovňa o 46% zmenšila tento štátny rozpočet, to jest škrtla z toho všetko zbytočné. Vidíme to i vo Francii, kde minulého roku 26miliardový rozpočet bol zmenšený o 6 miliard. A tu mi pripadá na myseľ to, že jak je to vlastne možné, že tá veľká Francia, ktorá má kraj o mnohom bohatší, ktorá má veľké kolónie, ktorá má triraz toľko obyvateľov než my, má taký rozpočet miliardový ako náš štát. My si skutočne zahrávame na veľmoc a to je tá príčina, že náš finančný stav nenie priaznivý, a že keď nebudeme šetriť, budeme sa nachádzať v takom katastrofálnom stave, v akom je Maďarsko, Rakúsko alebo súsedné bratské Poľsko.

S povďakom bysme mohli kvitovať, že veľká časť tohoto dodatočného rozpočtu je obrátená na národnú obranu, ktorá je nám zajisté teraz najpotrebnejšia, jak proti zovňajším, tak proti vnútorným podvratným živlom. Rád by som však upozornil a prosil pri tejto príležitosti pána ministra Národnej obrany, aby nielen v tomto vyzbrojení materiálnom hľadal základ pevnosti našej armády, ale aby ho hľadal v duchu dobrej výchovy tejto armády. Prisľúbil nám už, že jeho zásadou je odpolitizovanie vojsk a. Keby takú energiu ukázal na politickom terénu akú vyvinul v armáde, iste by previedol i v ministerskej rade, aby sa to uskutočnilo. Je to len na újmu jednoty našeho vojska. Žiadame ďalej, aby bolo postarané vo vojsku o mravnú, náboženskú výchovu. Keď aj nie o pozitívnu - lebo konečne vojsko nenie takým vychovávacím ústavom - ale aspoň o negatívnu, t. j. aby se neuplatňovali vo vojsku takí, ktorí štvú vôbec proti každému náboženstvu a aby rôzné sekty neštvaly vojakov, zvlášť našich dobre smýšľajúcich Slovákov proti cirkvi a viere, týmto hlavným základom každého štátu. My zaiste márne by sme očakávali od československej vlády alebo od ministra Národnej obrany to, čo sa stalo v Poľsku, kde minister Národnej obrany nariadil, aby vojsko vo svojich modlitbách pamätovalo na padlých hrdinov vlasti a na výkvet svojej vlasti. Máme pekný príklad bratského národa, ktorý je tiež slovanský a s ktorým sa musíme spriateliť. I keď nemôžeme toho dosiahnuť teraz, žiadame, aby alespoň u jednotlivých plukov bolo dovolené tým, ktorí si toho žiadajú, konať svoje náboženské povinnosti, aby neboli núteni zúčastniť sa vojaci každej prednášky akéhokoľvek protináboženského štváča. Proti tomu protestujeme, lebo to znamená podkopávať síly našej armády. (Posl. Myslivec: Výborně!)

Mnoho a mnoho sa hovorí o Pozemkovom úrade. Ja nechcem sa zabývať jednotlivými výtkami proti Pozemkovému úradu, ačkoľvek najviac my Slováci by sme mali príčiny tento Pozemkový úrad obviňovať. Pozemkový úrad jestvuje už dva roky a nepreukázal dosiaľ takmer nič. Odvoláva-li sa pán Viškovský na to, že na Slovensku sa toľko a toľko rozparcelovalo, nenie to zásluhou Pozemkového úradu, ale jednotlivcov, majiteľov jednotlivých veľkostatkov, ktorí rozparcelujú veľkostatky a oznámia to potom Pozemkovému úradu, ktorý sa tým chlubí, že to on vykonal. (Posl. Myslivec: To jest zajímavé! Slyšte!) Keď prešiel zákon o parcelovaní veľkostatkov, naši bratia z Ameriky prišli sem, nie chudobní, ale s majetkom, s kapitálom, aby sa tu stále usadili. Tito podali svoju žiadosť na tento Pozemkový úrad, že sú hotoví za akúkoľvek cenu odkúpiť majetky a parcely, a chcú tu stále prebývať. Ale nemohli sa dočkať, až to prejde cez všetký kancelárie pána Viškovského. Dva tri roky nemohli čakať na odpoveď a tak ztratili sme na statisíce ľudí, na stamilionov kapitálu, poneváč naši bratia Slováci z Ameriky odobrali sa v rozhorčenosti nazad. To je vina Pozemkového úradu, ktorý svojim starodávnym rakušáckym systémom byrokratickým najprv chce asi 30 tisíc úradníkov riadne zamestnávať za 20 až 30 rokov len tým spôsobom, aby sa za ten čas nič nerobilo. Tu prosím, zvlášť vládu, a môžem to povedeť snáď i so súhlasom iných pánov z druhých strán, že keď sa parcelujú veľkostatky, na ktorých sú patronátne povinnosti a ťarchy, aby zvláštnym nariadením vlády alebo zvláštnym zákonom istá čiastka týchto pozemkov bola oddelená na vykúpenie týchto patronátnych povinností. Lebo, keď sa to nestane, a noví majitelia dľa zákona budú povinní konať tieto patronátne povinnosti, udržovať kostoly a fary, predstavte si ako to bude vypadať, keď to, čo jeden patron konal, bude sa museť žiadať od sto malých majiteľov? Fiskáli by sa mohli tomu tešiť, ale bude z toho veľká anarchia. Nie z cirkevných, ale zo sociálnych príčin žiadam teda vládu, aby sa veľké majetky, ktoré sú zaťažené patronátnymi právami a povinnosťami, neboly bez toho opatrenia odpredávané. Odpredávajú sa však teraz, ako som počul v Pardubiciach a na Slovensku. Patronovia sa obrátili na Pozemkový úrad, ale nedostali žiadnej odpovedi, žiadnej direktívy. Preto sa táto otázka musí zásadne riešiť zákonom alebo nariadením.

Ako Slovák mal by som predniesť rôzné krivdy a ponosy, pokiaľ sa týkajú zvlášť nás Slovákov. My sme prinútení to robiť tu, lebo na Slovensku je nám to dovolené len v malej miere. Na mňa prišli dvaraz četníci (Slyšte!) a spisovali protokol, že je nariadené, proti mne vyšetrovanie, že som vraj držal akúsi poradu v škole, ktorú som neoznámil, a že som obžalovaný, že som napadal a kritizoval vládu. Odpovedal som: "To je nielen mojím právom, ale i povinnosťou. Keď vláda niečo nedobre vykoná, nemôžem vládu chváliť. Jestliže však na Slovensku kritizujeme vládu, sme za to prenásledovaní četníkmi a sme preto nútení brániť sa tu v snemovni. Hlásať jednotnosť tohoto štátu, tejto republiky a rovnoprávnosť v nej, ale keď sa má aplikovať platebný zákon, výhodný i na Slovákov odpovie sa nám, že je to len pro "naše lidi". Na Slovensku učitelia na cirkevných školách sú vlastne dľa platného zákona uhorského, ako učitelia na štátnych školách, majú mať dľa vyslovenej a prijatej zásady tie isté pôžitky ako štátní učitelia, ich plat je len do 1. júla t. r. zabezpečený a prídavky, zvlášť núdzová podpora, ktorú dostávajú štátní učitelia na Slovensku, im neboly dosiaľ priznané. (Hlas: Třeba jich sestátniti!) Dajte si tedy nové miliardy do dodatočného rozpočtu, je-li štát tak bohatý. Cirkevných škôl je päťraz toľko ako štátnych. Chcete-li ich odkúpiť... (Hlas: To by byla nejlepší investice!) budiž, ale dokiaľ sa to nestane a dokiaľ je táto zásada rovnoprávnosti platná, treba rovnou mierou merať, ak českým, tak slovenským učiteľom štátnym a církevným.

Už 2 roky voláme, žalujeme, že nám boly odňaté stredné cirkevné školy. Boly odňaté novým moderným spôsobom, obejdením zákona, ale vlastne boly nám odňaté násilným spôsobom proti platným zákonom tunajším i medzinárodným. Boly nám vzaté bez opýtania, bez povolenia, bez uvedomenia cirkevnej vrchnosti, a bezo všetkej náhrady.

Už viacraz predniesli sme interpeláciu v tejto veci, ale je to zvláštne, že nemôžeme dôjsť žiadnej nápravy. A stanú sa i neuveriteľné veci, ako sa to stalo v Nitre. Tam bol zabraný cirkevný ústav, gymnázium; správca tohoto ústavu, istý Rozim, dáva telocvičňu tohoto ústavu pre "Sokol", ale nechce dovoliť, aby 2-3 dny v týždni smel tam cvičiť bratský spolok "Orel", ktorý m á v Nitre úkol pestovať národného ducha v tomto pomaďarčenom meste. Žiadali sme školského referenta, žiadali sme 2 pánov ministrov a nyní tretieho p. ministra Mičuru, aby sa stala nejaká náprava, aby v ústave, ktorý je náš a na ktorý my máme právo, bolo povolené spolku orol cvičiť 2-3 dny v týždni v záujme všenárodnom. Za 2 roky nemohli sme si zjednať žiadnej nápravy.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP