4. zprávě výboru pro prozkoumání činnosti Stálého výboru o opatřeních, usnesených Stálým výborem podle §u 54 úst. listiny v době mezi 1. a 2. zasedáním prvého volebního období N. S. R. Č. a předložených poslanecké sněmovně ke schválení (tisk 560 B, E, F, G, H).
Zpravodajem jest posl. dr. Kubíček.
Žádám, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. dr. Kubíček: Slavná sněmovno! Po skončení prvního zasedání naší poslanecké sněmovny zahájil během letošních letních prázdnin poprvé svoji činnost Stálý výbor podle § 54 ústavní listiny zvolený. - Ze zprávy předsedy Stálého výboru F. Tomáška, předložené poslanecké sněmovně dne 26. října 1920 - tedy ihned při zahájení druhého zasedání - vysvítá, že činnost Stálého výboru byla velmi obsáhlá a zodpovědná. Stálý výbor schválil celkem 19 vládních nařízení a zvláště 9 opatření, která označena byla jako neodkladná, k nimž jinak bylo by zapotřebí zákona a jež, jsouce publikována ve Sbírce zákonů a nařízení s podpisem presidenta republiky a vlády mají prozatímní platnost zákona.
Mají-li tato opatření nabýti definitivní platnosti zákona, musí býti schválena oběma poslaneckými sněmovnami do 2 měsíců od jejich sejití; jinak pozbývají platnosti vůbec.
Poslanecká sněmovna mohla ve smyslu § 18, odst. 5. a § 81 (2) jedn. řádu Nár. shrom. bez další porady výboru svého vzíti zprávu Stálého výboru za podklad jednání plné schůze sněmovní. Poněvadž však vysloveno bylo přání, aby o zprávě Stálého výboru pojednal a rozhodnul zvláštní kontrolní výbor, event. i jiné výbory poslanecké sněmovny, zvolen byl 24členný výbor pro prozkoumání činnosti Stálého výboru, jemuž uloženo vysloviti se o jednotlivých opatřeních Stálého výboru, zda doporučují se sněmovně ku schválení, či nikoliv.
Výbor pro prozkoumání činnosti Stálého výboru po zralé úvaze rozhodnul se předložiti veškerá opatření Stálého výboru jednotlivým odborným výborům sněmovním k vyjádření, což vyplynulo ze snahy podrobiti každý zákon Československé republiky rozhodnuti příslušného sněmovního výboru, bez jehož usnesení nesmí a nemá sněmovna jednati.
Výbory sněmovní, projednavše přidělená jim opatření Stálého výboru, sdělily výboru pro prozkoumání činnosti Stálého výboru svoje usnesení, na jejichž základě doporučuje výbor pro prozkoumání činnosti Stálého výboru slavné poslanecké sněmovně, aby schválila tato opatření Stálého výboru:
1. opatření Stálého výboru ze dne 23. července 1920 o inkorporaci Vitorazska a Valčicka, uveřejněné ve Sbírce zákonů a nařízení č. 450.
2. opatření Stálého výboru ze dne 29. září 1920, jímž se mění a doplňují ustanovení rakouského zákona ze dne 22. ledna 1902, č. 40 ř. z. a uh. zák. čl. XXVI. z r. 1901 o poplatcích konsulárních.
K tomuto opatření Stálého výboru navrhl poslanec Schäfer resoluci, kterou též výbor pro prozkoumání činnosti Stálého výboru přijal. Resoluce zní (čte):
"Vláda se vyzývá, aby ve vzájemnosti s jinými státy zrušila konsulární poplatky."
3. Opatření Stálého výboru ze dne 8. října 1920, jímž se přiznává zápůjčce města Bratislavy v částce 50,000.000 Kč osvobození od kolků a poplatků a povoluje se použití titrů této zápůjčky k uložení sirotčích, nadačních a podobných kapitálů.
4. opatření Stálého výboru ze dne 8. října 1920 o měně na československém Těšínsku.
5. opatření Stálého výboru ze dne 8. října 1920, kterým se upravuje z důvodů války promlčení práva ku předpisu a vymáhání pojistného.
Navrhuji slavné sněmovně, aby
usnesení výboru pro kontrolu činnosti Stálého výboru schválila.
(Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní:) Pan zpravodaj domluvil, přikročíme tedy k rozpravě.
Navrhuji, aby lhůta řečnická trvala 15 minut a aby byla jednotná podrobná debata. Není žádné námitky? (Nebyla.)
Návrh můj jest schválena
uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníku dr. Hanreichovi.
Pan posl. dr. Hanreich má slovo.
Poslanec dr. Hanreich (německy):
Velectění pánové a dámy! Dnes, osm týdnů po začátku 2. zasedání
sněmu, konečně se scházíme, abychom nařízení Stálého výboru podrobili
parlamentární kritice; je to zrovna před zavřením vrat. Během
dvou měsíců, tak nařizuje ústava, musí všechna nařízení taková
dosíci souhlasu parlamentu. Musí nyní ovšem zrovna před vánocemi
býti promrskána; pak bude použito nejzkrácenějšího řízení, které
vůbec máte na skladě, aby tato opatření změnila se v zákony a
aby přivoděn byl stav, jak vlastně po právu náleží. Proč pak jste
si. republikáni, dříve neudělali kdy, abyste hned na začátku zasedání
uvedli tuto veledůležitou věc před sněmovnu? Je to republikánské,
je to demokratické smýšlení? Ale ovšem, když páni z většinových
stran mají mezi sebou pletky, když nemají kdy, aby se skutečně
zabývali parlamentární prací, když stále jen stojíme mimo, zatím
co oni mezi sebou pro sebe hrají si na parlament, tu není kdy
na to, anebo když pražská ulice venku demonstruje, když před ulicí
zalézáte, pak není také čas, pak můžeme jít domů, pak strhnete
plachty před terorem. To není žádné jednání; vina toho padá na
strany většiny. Ony si měly přispíšiti, aby učinily přítrž této
nezákonité okolnosti dříve. Myslíte snad, protože jste zřídili
výbor na základě § 54, že věc je lepší, než byla v starém Rakousku,
kde se vládlo na základě § 14? Nedomýšlejte se, že tato parlamentní
náhrada je skutečně lepší, než-li tehdy jí býval onen násilnický
paragraf: Ona není jistě republikánštější, ona není jistotně demokratičtější.
Ona je jen nátěrem, kterým věc se zakrývá, který mne ostatně upomíná
na přetírané nápisy venku v německých krajinách, které dnes počínají
poznenáhlu prorážeti. Každý ví přece, je to německé území, bydlí
tam Němci, každý však také ví, že to není žádná republika, žádná
demokracie. (Posl. dr. Schollich [německy]: To je blázinec
zde!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní:)
Volám pana poslance dr. Schollicha k pořádku za tento
výrok.
Poslanec dr. Hanreich (pokračuje): Poukázal bych především rád na nebezpečí, jaká v tomto § 54 se skrývají a ta mohou býti vám zrovna tak nepříjemnými, jako nám dnes se jeví nesnesitelnými. Parlament se právě odročí, aby mohl § 54 přijíti v pohyb, zrovna tak, jako se to dálo dříve v Rakousku.
Zabývejme se ostatně jednotlivými nařízeními, která jsou dnes předložena 5 jest jich posud, 4 mají následovati podle jejich obsahu. Nejprve inkorporace Valčicka a Vitorazska. Jsem přesvědčen, že záležitost ta nebyla jistě tak naléhavá, že by byla musila býti vyřízena absolutně Stálým výborem, neboť jsem pevně o tom přesvědčen, že by si německé obyvatelstvo bylo ještě počkalo po dnes a také ještě mnohem déle na čest dostati se do této republiky. A pánové, jste-li skutečně demokraty, proč jste se nezachovali podle zákonů o právu sebeurčení, o rovnosti národů, proč jste neprovedli lidové hlasování? Řeknete asi, že mírová smlouva přiřkla vám tyto obvody. To je arci správno, ale mohli jste si snad na tak mnoho hanobeném Rakousku vzíti vzor, které západouherské oblasti také neobsadilo, ačkoliv podle mírové smlouvy k tomu bylo oprávněno, nýbrž nechává dojíti na lidové hlasování. Máť tento malý stát neklamný pocit, že je mnohem rozumnější míti uvnitř obyvatelstvo, které tíhne k státu, k němu lne; neboť nevede to k ničemu, vtěsnati sem národy, když zase usilují ze státu se dostati ven. Je arci pravda, že jste měli s tím na kvap, tyto obvody inkorporovati, neboť nemůžete se toho dočkati, abyste také v tomto čistě německém kraji přivedli svůj počešťovací stroj v chod. Druhý den po obsazení přinesl již českou školu, a vaše lačná ruka vztahuje se po naší hospodářské škole. Uprostřed v německém kraji, který široko daleko nemá hospodářské školy, chcete nám jedinou uloupiti. Pro nikoho, neboť nemáte potřeby pro ni v této krajině. Budete asi míniti, že si snad k vůli obyvatelstvu musíte popíliti, abyste provedli všecky tyto nezákonnosti a tyto násilnosti, neboť i já oddávám se pevné naději, že ve vašem lidu národnostní poplach věčně nepotrvá, a než-li tato nálada v lidu ochabne, chcete všecko šmahem zabezpečiti, co pro sebe za nutné považujete. Ale já bych vás upozornil na naše obyvatelstvo, jedná se zde o venkovské obvody; ono má trpělivost a mnoho sneslo, ale varuji vás před tím, abyste luk příliš ztuha napínali, mohli byste zažíti, že byste jednou za strašlivých okolností shledali, že také s touto trpělivostí lidu nemůžete žertovati přespříliš.
Druhá záležitost je úprava konsulárních poplatků, z nejdůležitějších je pro nás snad úprava poplatku za pasové visum. Je to zvláštní, kolik za to žádáte. Je také nutna otázka v této záležitosti, bylo-li to tak naléhavě nutno, že to musilo být provedeno ihned, a také z toho důvodu, právě že to nebylo třeba, je jako v prvním případě situace ta, že to je nezákonné nařízení, jelikož jen v naléhavých případech je dovoleno uváděti Stálý výbor v pohyb.
Počítáte za jedno visum za jednu jízdu 71 K a uvažte teď ještě k tomu, že se potřebuje pro jízdu od hranice do Vídně 40 až 50 německorakouských korun! Nesmíte zapomenouti, jak hrozné je to pro obyvatelstvo, které bydlí na hranicích, které má tisíce tisíců svých příbuzných v Rakousku a ve Vídni. Prozkoumáte-li v nějaké obci příslušníky, kteří tam jsou rozeni, shledáte, že nežije až do 50 a 60% lidí v domovské obci samotné, nýbrž venku v Rakousích nebo ve Vídni. Nenajdete v našich jihočeských a jihomoravských oblastech snad ani jediné rodiny, jejíž některý příslušník nežije ve Vídni. Tito přijíždějí ke svým rodičům a příbuzným, aby si odtud odvezli něco potravin za dnešních smutných vyživovacích poměrů ve Vídni. Tu musejí skrze tuto pekelnou bránu - to je to pravé označení - kde je vyloupí vaše vojsko a vaše hraniční stráže. Loupež majetku se tam páše, a republika prostírá přes to svůj ochranný plášť. Shledáte z jedné interpelace, kterou můj kolega Pittinger tyto dny podal, jaký druh lidí jste častokrát venku ustanovili za hraniční stráž. Jsou lidé mezi nimi, kteří se provinili násilnostmi na našich paních a sestrách. Je to hanba a skandál pro naši republiku!
Myslíte-li, že takové poměry budete
moci udržovati trvale, pak vládněte si jen klidně tak dále! Ale
neočekávejte, že se jihočeské a jihomoravské obyvatelstvo spřátelí
s těmito poměry. Ti lidé nemohou pochopiti, že oni, když do své
domovské obce se vracejí, najednou platí za cizince a jako obtížní
cizinci mohou býti vyhoštěni. Musíte přestati s tímto režimem
vojska a násilí, musíte dbáti toho, že tito lidé přec mají právo
na život. Až kdysi staletí pominou, co tato republika potrvá,
pak obyvatelstvo snad přivykne novým poměrům. Ale nyní a pro příští
pokolení nejbližší musíte přece novému stavu ve styku pohraničním
udělati nějaké koncese. Nemáte lidem, kteří chtějí se dostati
do své otčiny nazpět, jejich oddanost stěžovati. Již z těchto
důvodů musíme říci, že jsme proti tomuto opatření Stálého výboru,
nemůžeme se s ním spřáteliti za pražádných okolností. Nenahlížíme
také zákonitost a naléhavost této předlohy. Chcete-li skutečně
platiti za republikány, pak si musíte zvykati na republikánské
způsoby a osvojiti si republikánské smýšlení, pak musíte svobodu,
rovnost a sebeurčovací právo uplatniti. Nechcete-li toho, prosím,
pak toho nechte. Pak odstraňte však lež se světa o svobodné, demokratické
republice! Pak se vraťte zpět k absolutistické monarchii! Ta se
pro vás hodí! (Hlučný souhlas na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Uděluji slovo panu posl. dr. Feyerfeilovi.
Poslanec dr. E. Feyerfeil (německy): Velectěné dámy a pánové! Než se pustím do věci, kterou máme opět před sebou, totiž opatření Stálého výboru, jež je dnes sněmovně předloženo ku schválení, nemohu opomenouti, abych se nevrátil k poznámce pana zpravodaje k předešlému bodu denního pořádku. Pan zpravodaj mluvil o vůli stran k práci, stran v této sněmovně zastoupených. Tu Vám tedy musím říci: německým stranám by nic neprospěla nejlepší vůle k práci, pokud jsou zastrčeny do výborů jako němé a hluché loutky. Neboť zpěčujete-li se dnes překládati návrhy a referáty, třeba jen ve výtahu německým členům, jest jim naprosto nemožno účastniti se prací ve výborech. (Poslanec dr. Stránský: Vždyť vám to překládáme!) Tu a tam se sice něco předloží, avšak s tím přece nelze opravdu práci sledovati. Sám ovládám český jazyk, přirozeně však nemá člověk tolik cviku, aby poslouchaje mohl sledovati, velmi to namáhá. Jest však dosti kolegů, kteří vůbec češtiny neovládají. Nemůžete přece žádati, aby několik hozených drobtů stačilo, jež se nám házejí jako překlad, abychom tam mohli důkladně pracovati.
Co se nyní týče jednotlivých opatření Stálého výboru, jež byla dnes sněmovně předložena, jest tu jako první bod opatření Stálého výboru o přivtělení Vitorazska a Valčicka. Nechci tu opakovati, co řekl předešlý řečník o našem názoru o přivtělení území a národů do států. Naše stanovisko je známé: Stojíme na stanovisku sebeurčení. Také vy jste jednou předstírali demokracii a demokratické smýšlení a dle zdání nadšeně jste souhlasili s voláním Wilsonovým po sebeurčovacím právu národů. Pak jste se však rozmyslili jinak a přišli jste s historickými hranicemi. Konečně i s tímto stanoviskem mohli bychom se smířiti, kdyby byly dány jisté druhé předpoklady. Avšak že jste se prohlašovaného principu historických hranic týmž dechem zase vzdali a sáhli po územích, jež nikdy nenáležela k zemím koruny české, ukazuje, že Vám nešlo o sebeurčení a o historické hranice, nýbrž prostě o hrubou moc: "Mám moc, a té využiji", to bylo Vaše stanovisko, když jste přikročili k přivtělení Valčicka a Vitorazska, a toto stanovisko zaujímáte i ve sněmovně, jedná-li se o to, abyste každý německý návrh, každý německý podnět uhlasovali.
Tedy, opatření Stálého výboru bylo vydáno. Uzemí ona byla přivtělena, a bude do jisté míry zajímavo zvěděti, jakým způsobem bylo toto přivtělení provedeno. Myslím tu nejprve na nádraží města Cmuntu a na přilehlé části města, jež byly přivtěleny. První, s čím jste vystoupili, byla přirozeně pověstná očista. Všecko, co bylo německé, muselo pryč. Že jste při tom neušetřili ani záchodků, ukazuje, kam až zašla nenávist proti němectví. Že jste shledali nutným vtáhnouti do pokojného města s bodáky a s ozbrojenou mocí, působí u Vás, kteří říkáte, že jste demokraty, antimilitaristy, republikány, velmi podivně a komicky. Na poště čistě německého města Cmuntu bylo poštovní razítko přirozeně hned přeměněno v Cmunt. Před rokem nevěděl ještě nikdo v budějovickém kraji, co je to Cmunt, a i Češi říkali: "My jdeme do Gmündu". Avšak nyní ovládá situaci Cmunt. Pak jste samozřejmě přišli se svými proslulými správními komisemi. Jak tyto správní komise byly složeny, s jakou pečlivou starostí se při tom postupovalo, o tom chci ještě trochu vyprávěti. Nedosti na tom, že se naprosto nedbalo složení politických stran, byli do těchto komisí vysláni lidé, jichž povaha nezaručovala právě, že by se jim mohlo svěřiti vedení třeba jen slušného hostince. V obci Nahlicích a ve Weissenbachu byl ustanoven český učitel Vančura a za to německý byl vyhnán. Až dosud psal se Vančura německy s "tsch", Teď nazývá se ovšem Vančura s háčkem na c. Jakožto první krásný čin udělal Vančura, že šel k okresní školní radě do Cmuntu a vybral si tam pomocí razítka německé školy 5.000 K, ale dokonce ne své peníze, nýbrž těch 5.000 K patřilo jeho předchůdci. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) onen člověk byl volán k zodpovědnosti před soudem pro různé věci, jež se obyčejně nazývají delikty proti mravopočestnosti. Snad právě z toho dovozovala se jeho kvalifikace k úřadu člena správní komise. Přednesl jsem to již v rozpočtovém výboru a naprosto se nerozpakuji všude zastupovati, co tu pravím. Žasnu jen, že ten člověk ještě dnes je v úřadě a v hodnosti, a že úřady pracují tak pomalu.
Další obor, v němž se české správní umění skvostně osvědčilo, byla otázka změny valuty, jež nastala přirozeně hned po přivtělení. Lidé měli peníze v Německém Rakousku, a předem byli jste v Praze zcela pochybeného názoru, když jste totiž chtěli učiniti základem směny kurs platící ve volném obchodu, aniž jste uvážili, že rakouské peníze v Rakousku mají docela jinou hodnotu než ve směnném obchodu s jinou valutou. Neboť v Rakousku dostane se přirozeně s rakouskou valutou mnohem více, než když si smění rakouské peníze na české koruny a kupuje se zde. Uváděti příklady vedlo by daleko. Jiná a přímo nezodpovědná chyba však byla, že lidé byli se směnou zcela nesmyslně taháni. Krásné opatření Stálého výboru již dávno vyšlo a nicméně čekali lidé stále na výměnu peněz, poněvadž si přece kousek dále za hranicí nemohli za své peníze ničeho koupiti, poněvadž si dále museli říci, že se valuta den ke dni horší. Konečně přišel výnos ministerstva financí, že peníze mají se vyměniti a to ve lhůtě 8denní. Tak tomu bylo ve Valčicku.
Tento výnos finančního ministerstva byl však uveřejněn až 8. dne, a sám okresní hejtman musil nahlédnouti, že by lidé nemohli přece v jednom dni provésti směnu peněz. Prodloužil tedy z vlastní moci lhůtu o dalších 8 dnů. Avšak než se opatření politické okresní správy stalo známým, bylo zase tak pozdě, že lidem zbyl jen zcela krátký čas k výměně peněz. Tím se stalo, že nesmírně mnoho stran bylo nuceno vyměniti si peníze dle běžného kursu, čímž utrpěli zcela mimořádnou škodu. (Německý výkřik: Oni vůbec ani peněz nedostali, obdrželi úpisy, avšak žádné peníze.) Ze lidé nechtěli přijímati úpisů místo peněz, tomu se nesmíme diviti.
Přijde-li se do nově obsazeného území s takovými správními prostředky, s dosazením takových správních komisí, s otevřenými a nezakrytými úmysly, pak to jistě nejsou způsobilé prostředky, aby se tato nově obsazená území získala pro vaši republiku. Tím se tato území získají právě tak málo, jako jste dosud dovedli získati nás Němce. Nic vám neprospěje, stavíte-li uměle české školy, konstruujete-li uměle české menšiny, tím že přeložíte do německé krajiny českého četnického strážmistra a českého poštmistra. Chcete-li nás udržeti při svém státě, musíte nás legálně získati. Toto umění, ctění pánové pravé strany, schází vám však úplně. Přirozeně začalo se v nově obsazených územích také uměle se školami, jak se to provádělo se strany české v německém území v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
148 dětí v Böhmzeilu jest patrně ještě dnes bez jakéhokoli vyučování, poněvadž jim školy byly prostě vzaty. Zjištění těchto skutečností vůči vám ovšem nic nepomůže. Zůstáváte na stanovisku, že se nám tak děje právem, neboť co se vám dělo v Rakousku, musí se díti podle vašeho názoru i nám zde. Pakli však jste tohoto názoru, pak nemluvte o odrakouštění. Odrakouštění uskutečňuje se v oborech, kde by se uskutečňovati nemělo.
Ve druhém opatření, o němž se jedná, jde o zvýšení konsulárních poplatků. Že toto zvýšení samo o sobě je nutným, nelze popírati, zda však byl k tomuto opatření naléhavý podnět, takže muselo býti vyřízeno ve Stálém výboru jako prozatímní zákon, a že nemohlo býti předloženo sněmovně, o tom chci pochybovati. Ctěný pan předešlý řečník poukázal v této souvislosti na vysoké, dnes obvyklé poplatky cestovní a za vidování pasů. Řekl bych zase pánům s české strany, že to tak dále nepůjde, jestliže nás do slova neprodyšně uzavíráte proti okolním státům. Při těchto poplatcích cestovních a za vidování pasů jest i horentní nespravedlnost, že totiž dělník, který musí jíti za prací do Vídně, Dolních Rakous, Bavorska, nebo Horních Rakous, poněvadž mu republika tuto práci dáti nemůže, musí platiti za vidování pasů a povolení k cestě tytéž peníze jako keťas, který jede do Vídně za obchody. Jsou tu okolnosti, k nimž musíte přihlížeti. (Posl. Záruba: Ten poplatek je tak nízký, že nemůže býti nižší!) Pro dělníka, jejž nutíte k odchodu, musejí býti poplatky nižší.
Jest tu ještě řada opatření, při
nichž nelze popírati nutnost jejich, avšak zajisté nutnost naléhavých
opatření. Pánové! Stálý výbor je náhražkou, jak již předešlý řečník
se zmínil, ať již to chcete přiznati nebo ne, nařízení § 14 starého
Rakouska. Avšak v mnohých opatřeních, jež tento stálý výbor vytvořil,
uplatňuje se velmi nepříjemný rozdíl vůči nařízením § 14 starého
Rakouska. Myslím, že budeme v tlusté knize rakouských nařízení
§ 14 dlouho listovati, než najdeme takový výtvor nesmyslné fantasie,
jako v zákonu o moučné dávce, jejž jste vytvořili ve Stálém výboru,
a jejž chtějí české strany ponechati dále v platnosti se změnami,
snad k horšímu. Toto opatření, jež je symbolem sociální nespravedlivosti,
děkuje svůj vznik Stálému výboru, a dle toho můžeme si učiniti
pojem, jak vypadají druhé práce výboru bez kontroly ostatních
členů sněmovny. Chcete-li býti, pánové, demokraty, pak byste musili
Stálý výbor odstraniti. Četl jsem důvodovou zprávu k ústavě. Tam
je také mnoho o nutnosti Stálého výboru a to ve slovech, že možno
z toho souditi, že zákonodárství vašeho Národního shromáždění
si toto zařízení ještě počítá k dobru, jehož v jiných zemích není.
Myslím, že jako demokrati nemůžete si nic na tom zakládati, měli
byste spíše hleděti, aby všecky věci, jež se týkají lidu, projednávaly
se před sněmovnou. Aby se však tato sněmovna stala sněmovnou lidovou,
k tomu je nejprve nutno, abyste se stali sami demokraty. A těmi,
pánové, dnes nejste, a proto se tato sněmovna a tento stát nedostane
k účinné práci, pokud neuznáte zásad spravedlnosti a lidskosti
a pokud se nebudete emancipovati od stanoviska pouhé moci, na
němž dnes stojíte. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku panu Patzelovi.
Posl. Patzel (německy): Slavná sněmovno! Dovolte, abych se nejprve ohradil proti praxi zkracovati při každé příležitosti dobu řeči. Právě tento způsob, jak se řídí jednání, způsobuje mnohem více roztrpčení, než jakékoli jiné věci. Tedy musím říci také slovo k tomu, co ve svém závěrečném slově zdůraznil kole a, který byl zpravodajem o předcházejícímu předmětu. Chceme-li my Němci spolupracovati, musíme tak činiti ve výborech. Právě při tomto předmětě a v souvislosti s ním chci vám říci, jak naši práci chápete. Jeden z nejspornějších zákonů, jež vytvořil Stálý výbor, je opatření o úpravě cen moučných výrobků, a myslím, že ani v českém ani v německém národě není jediného člověka, totiž pracujícího člověka, vyjímaje několik málo keťasů, který by byl nějak obsahem této předlohy spokojen. Potírali jsme tedy ve Stálém výboru svého času předlohu věcně se stanoviska ústavně právního a tehdy i zástupci českých stran zaujali s námi stanovisko, že by bylo porušením ústavy, kdyby si Stálý výbor osoboval učiniti opatření, jež obsahuje vždycky zatížení obyvatelstva platné na měsíce, jež nutno zapravovati každý měsíc, tedy v jistém smyslu zatížení trvalé. Učinili jsme nyní při jednání ve výboru poslanecké sněmovny touž otázku, a když náš státoprávní dotaz ve stejném smyslu jako ve Stálém výboru byl odmítnut, pokusili jsme se aspoň společnou prací zbaviti toto opatření jeho tvrdostí. Došli jsme již ve výboru rozpočtovém a vyživovacím dohodou k úpravě, k sjednocení o tom, jaké zásady předložíme vládě pro novelisaci tohoto zákona, jehož nemožno zachovati v platností.
Opakuji, všecky strany české a německé sjednotily se ve vzájemném kompromisu na té myšlence, a když jsme dnes dopoledne byli pohromadě, přišel ministr zásobování a sdělil, že bylo v nějakém shromáždění českých stran vyšťáráno něco docela jiného, což je dle mého mínění, a jak myslím, i dle mínění českých zástupců zhoršením nynějšího stavu, nikoli však zlepšením, to však české strany budou patrně chrániti. To je pozvání k věcné spolupráci? Jestliže skutečně také věcnými návrhy spolupracujeme o zákonném opatření, jež jistě naprosto není politické a národnostní povahy, české strany souhlasí s návrhem podaným Čechy i Němci, potom však české strany odejdou a prodají své státoprávní stanovisko přízni finančního ministra, pak přestává každý způsob spolupráce.
Nyní tu máme dnes opět opatření Stálého výboru, jež máme zkoumati, po případě schváliti. Dvě z nich vylučují se z ústavoprávní kritiky, poněvadž je dlužno považovati za opatřeni skutečně nutná; je to opatření o úvěru pro město Bratislavu a o měně na Těšínsku. Jiná je ovšem otázka přivtělení Valčicka a Vitorazska a poplatků konsulárních. Právě my Němci byli jsme ve Stálém výboru snad lepšími strážci a ochránci vaší vlastní ústavy než vy. Neboť dle ústavy československé je každá změna hranic republiky změnou ústavy, musí býti tedy i přivtělení území k republice dosud nenáležejícího změnou ústavy. Avšak dle § 54 ústavy nemá Stálý výbor práva území československé republiky měniti, a pakli z pohodlí, ježto to jde z jedné vody na čisto, připustíte, aby Stálý výbor schvaloval taková opatření, jež nedbají vaší vlastní ústavy, pak se zajisté nesmíte diviti, pakliže ona nenachází u druhých příslušníků republiky té vážnosti, jaké jinak v druhých státech zasluhuje dílo ústavní. Odmítáme toto opatření i proto, poněvadž odporuje všemu národnímu cítění, poněvadž odporuje i tomu, čeho jste sami vždycky žádali pro československou republiku, totiž aby český stát vznikl v těch hranicích, kde váš národ dříve kdysi rozprostíral své výsostné území. Mělo však někdy království České, měla Morava a Slezsko někdy státní výsost nad Valčickem a Vitorazskem?
O otázce poplatků konsulárních bylo již podrobně promluveno. S opatřením o půjčce městu Bratislavě souhlasíme. Žádali bychom však, aby vláda Československé republiky a její finanční úřady, poskytují-li sirotčí jistotu půjčce jednotlivého, byť i tak znamenitého obchodního města, projevily jistou liberálnost i při půjčkách německých obcí, jež jsou v těžkých poměrech majetkových, aby se na př. nesmělo státi, že ministr financí odpírá městu Karlovým Varům, jež je v těžkých poměrech, nabídnutou americkou zápůjčku z důvodů, jichž nelze chápati, kdežto Bratislava smí klidně americkou zápůjčku přijmouti. Pak musíme také žádati, aby nebylo německým obcím povolení k zápůjčce vázáno podmínkou, že upíší státní půjčku, které upsati nemohou, pokud není otázka válečných půjček sprovozena ze světa.
Ještě jen několik slov k předloze o měně na Těšínsku. Právě tato dle zdání malá předloha je školským příkladem následků nedbalého zákonodárství a toho, jak se nemají zákony vydávati a pracovati. Nejvyšší rada v Paříži rozhodla o území Těšínském, připadlo československé republice; některý jiný stát byl by poslal včas odborníky do území, kteří by se seznámili s hospodářskými poměry a odporučili vládě, čeho třeba zaříditi. Ne tak vláda československá. Tu bylo vydáno u zeleného stolu nařízení, které stanovilo pro směnu kurs, jenž platí na burse v Moskvě, Varšavě, ve Vídni pro mne, v Praze pro poměr české koruny k polské marce, bez ohledu na to, že ti lidé dali překolkovati své staré rakouské peníze na polské marky. Tak došlo k odporu obyvatelstva. Ministr financí musil to nahlédnouti, došlo pozvání Stálému výboru a ten musil opatřením změniti vládní nařízení. Stálý výbor usnesl se tentokráte prodloužiti platnost pro přihlášky jistých pohledávek veřejnoprávních osob, ne jak říkala předloha, do 31. října, nýbrž do 30. listopadu.
Při spěchu, s nímž se tu pracuje, dostal se do opatření Stálého výboru, jak bylo vydáno, zase 31. říjen, a bylo vydáno v době, kdy nebylo možno provésti přihlášky, takže zemský president slezský, příslušný politický úředník, z vlastní moci musil zákon opraviti a vepsati tam 30. listopad, právě tak jako okresní hejtman ve Valčicku. Nutíte-li svými nedbalými zákono-technickými pracemi úředníky, své vlastní úředníky, kteří nejezdí po písmenkách, nýbrž skutečně pečují o udržení hospodářských potřeb a nutností pro obyvatelstvo, aby zákony přestupovali, pak musím říci, že to není právě lichotivé pro celý charakter zákonodárství a správy. A potom, poněvadž vláda přece musela nahlédnouti, že chybu nutno opraviti, dostali jsme tuto opravu do poslanecké sněmovny a ve výboru měli jsme pak opravu provésti z 31. října na 30. listopad, a to 10. prosince. K této komedii, k této směšné komedii jsme se přece nepropůjčili, a je uznání hodno, že i čeští pánové souhlasili, abychom prodloužili termín do 31. prosince, že jsme tedy byli s to umožniti těm právnickým osobám, které ještě neprovedly přihlášky svých hotovostí, aby přihlásily své jmění do 31. prosince tohoto roku.