A cituji zase českého politika Zahradníka, který při téže rozpočtové debatě v rakouské poslanecké sněmovně pravil: "Tísnivá starost a upřímná bolest o tento stát a o národy tohoto státu mne jímají, chápu-li se slova k rozpočtu. Podle tohoto rozpočtu - tak pravil - podle disposicí jest jasno, že v tomto státě jsou národové, kteří nemají nároku na stejnou lásku spravedlivé matky; že tím v srdcích těchto národů nemůže vzniknouti láska, jest pochopitelno." Dovolte, abych přestal na těchto citátech a přešel ke skutečnosti. Tak shledávám především, že v našem rozpočtu se projevuje hrozné schudnutí, které po válce postihlo náš veškerý život kulturní a školní. Neboť jestliže pomyslíme, že z veškerých příjmů státních dávají se k disposici jenom 4% na potřeby školní a kulturní, znamená to, že jsme se vlastně stali duševními žebráky. Má tomu skutečně tak býti, či není to spíše sfalšování tohoto celého rozpočtu, jmenujeme-li se zde duševními žebráky? Neučinila nás spíše těmito duševními žebráky státní moc, vládní systém? Myslím, že ano, neboť když vedle toho postavíme těch 17% na náklady vojenské, vidíme, že dnes stojí celý život občanů pod tímto tlakem, že pod tímto tlakem jakožto soukromníci nemůžeme si již kupovati knih a ze jako občané státu musíme zanedbávati svůj život školní, svůj život kulturní. S tím se musí bez pochyby přestati, neboť jest jisto, že jsme odsouzeni k duševní smrti hladem, jestliže by se pokračovalo v tomto smyslu. Páni předcházející řečníci v opačném smyslu poukazovali na to, že číslice kolísají sem a tam, pro německé školství, proti německému školství. Myslím, že tu nebude směti jíti o číslicový boj. Němci zajisté budou ty číslice kontrolovati co nejdůkladněji. Avšak vy musíte vycházeti ze zásady, že kultura a vědění státních občanů a tím i blahobyt jsou bezpodmínečně založeny na školství dobře vybudovaném.
Nuže, zeptejme se jednou, není-li v tomto rozpočtu celá řada číslic, které skutečně velmi jasně a zřetelně projevují, že německý lid vskutku jest zbaven svých práv, pokud se týká školství. Zmiňuji se tu jen o tomto: úhrnná číslice investic na školství dělá v rozpočtu 89˙5 milionů. Pokud je mi zřejmo, jsou německé ústavy obsaženy v těchto investicích 5˙1 milionu, tudíž 5˙6%. Jest nepochybno, že tato číslice nemluví pro spravedlnost ředitelů státu a držitelů moci, kteří sestavili tento rozpočet. Slyšíme-li dále, že česká universita v Praze figuruje v investicích 7˙8 milionu, německá však jest obdařena 500.000 korunami, slyšíme-li, že německá technika v Praze obdrží 2˙2, česká 8˙4 milionu korun, vidíme-li dále, že proti Masarykově universitě v Brně, proti Komenského universitě v Bratislavě stojí pouze německá technika v Brně s 1˙9 miliony, kdežto na ústavy dříve jmenované jest rozpočteno 20 milionů investic, ukazuje se především, že ubohých 10% celkového nákladu na vysoké školy neodpovídá ani číslici obyvatelstva Němců, ani jejich daňové výkonnosti, ani jejich kulturnímu stavu a proti těmto číslicím investičním přirozeně musíme vznésti nejostřejší protest, neboť tyto číslice ukazují, že o spravedlnosti se tu sice snad mnoho mluví, že však spravedlnost dnes ještě se neprojevuje v číslicích tohoto rozpočtu.
Vidíme tentýž nepoměr u jiných ústavů, které hoví kulturním potřebám, na př. u německé akademie pro hudbu a výtvarné umění, která i v těchto prostorách zde jednou spolupracovala. Jest obmyšlena 250.000 K, česká konservatoř 2 1/4 milionu. Průmyslová musea jsou obmyšlena na české straně 155.000 K, na německé straně, pokud mohu přehlédnouti, 24.000 K. Zdá se skutečně, že ještě žádný pán se strany vážených odpůrců nedal si práci podívati se na průmyslové museum v Liberci, neboť byl by viděl, že tam máme kulturní dílo, které skutečně vzbuzuje obdiv celého světa a na př. několika sbírkami v Praze není dostiženo. Bylo založeno velkoprůmyslníkem Liebigem, má nanejvýš cenou obrazovou galerii a vykonalo nanejvýš mnoho v praktické práci pro umělecké řemeslo, pokud mělo peníze. V posledních letech mohlo sotva zaplatiti platy svých zaměstnanců.
Na celé německé písemnictví jest rozpočteno 30.000 K, na české 669.000 K. Doufám, že v tomto písemnictví není spoluobsažena také tiskárna pro parlament, neboť pak by peníz 669.000 K také nestačil.
Nyní přicházíme k odborným školám a školám průmyslovým, o nichž mám zde hlavně mluviti a o nichž mám také největší zkušenosti. Dříve stěžovali si čeští poslanci, že jsou zanedbáváni ve školství odborném. Číslice, které jsou mi k disposici ze statistiky r. 1913, nejsou však pro to důkazem. Vyplývá z nich, že v Čechách, na Moravě a ve Slezsku existovaly 24 obchodní školy německé a 43 české. Ať posuzujete podle klíče obyvatelstva čili podle průměru počtu žáků, vyjde vždy plus proti číslici vlastně požadovatelné.
Rovněž tak jest tomu při průmyslových školách odborných, kam jsou započítány i dívčí školy odborné. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku máme jich 98 německých a 138 českých. Přijmete-li za číslici obyvatelstva 61%: 34%, je tu procentový poměr 56: 44, v tomto případě je tudíž proti číslici obyvatelstva docela nepatrný rozdíl na prospěch Němců, který však sám sebou se vysvětluje, neboť jestliže projdete severní Čechy, nevyjdete tam z domů, z průmyslu, nevyjdete tam z obchodu, kdežto ve středních Čechách nebo ve střední Moravě, jak jest známo, musíte jeti hodinu, než najdete továrnu, kupce, řemeslníka. Tomu sice nebudete chtíti rozuměti, ale budete snad rozuměti tomuto: Jistě asi to víte, nebo můžete vyčísti z aktů starého rakouského parlamentu a ministerstva vyučování, že tyto školy nebyly uskutečněny tak jednoduše, nýbrž že obětavost veškerého německého lidu velmi zhusta přispěla k tomu, aby byl utvořen základní kámen pro školy. Připomínám naši textilní odbornou školu v Liberci, která má světový význam. Průmysl, obchod, řemesla a všecko obyvatelstvo se spojily a samy nejprve sebraly miliony, které byly pro tuto školu nutné, a proto jest i dnes ještě obchodní a živnostenská komora v Liberci majitelkou budovy. Přirozeně stát v pozdější době spravedlivě přejal správu takových škol. Podobně bylo tomu při obchodních školách, při tuctech škol odborných. Byly založeny podle potřeb obchodu a průmyslu a první krok k tomu učinila obětavost občanstva, stavu živnostenského, stavu obchodního sama; udržují v mnoha případech své školy ještě dnes, takové školy udržují gremia, města, a pravděpodobně v českém území velmi zřídka se naskýtá, že takové školy jsou udržovány z vlastní síly.
Podíváme-li se podle rozpočtu na náklad nynější, shledáme, že na Němce není v poměru vzat přiměřený zřetel. Neboť vy máte na př. při vysokých školách celkový náklad 6˙1 milionu K. Z toho připadá na německé školy vysoké 1˙3 milionu K, tedy 22% a jen číslice obyvatelstva dává již pro německé území 28˙8%. Tedy vidíte, že nelze s těmito číslicemi, jak je zde přednesl předcházející pan řečník, zacházeti tak absolutně s jistotou a prováděti důkazy, musí býti slyšeny také protidůvody, myslím však, že s těmito číslicemi lze vůbec vesele zápasiti a jestliže své školství budujeme na sporu číslic, na sporu parlamentu o takových otázkách, zruinujeme je naprosto. Strhneme naši kulturu, naše celé školství se stavu, na který jsme dnes tak pyšni.
Proto dovolte, abych vyloučil tento sporný bod ze své další řeči, a rád bych přešel k požadavkům, které jednotlivé odborné a průmyslové školní ústavy musí k rozpočtu klásti. Odborné ústavy již opětovně i vůči úřadům poukázaly na to, že se musí přikročiti k vyhlazení hospodářství na dluh ve školách. Jest nemožno nechati školy hospodařiti takovým způsobem, aby ze školného zapravovaly své denní příjmy, neboť k tomu jsou dnes již nuceny. Mají zdražení při uhlí, světle, plynu, elektřině, veškerých učebných pomůckách a nemohou vystačiti s dotacemi ani ve zvýšené míře, než jak posud byly povolovány. Jest proto nezbytně nutno, aby dotace pro odborné školy průmyslové byly dále zvýšeny a aby byly povoleny částky až do 50% a nad to jednotlivým školám na zvláštní žádost. Jest nutno, aby zde školní úřady postupovaly nejochotněji vycházejíce vstříc. Neboť provoz ve školách byl by vůbec podvázán, kdyby to nebylo povoleno. Představte si, že má pracovati textilní škola, jestliže ani není s to, aby si koupila suroviny. Mají býti udržovány sklářské školy, které pro náš průmysl v Hajdě, pro průmysl v Kamenném Senově, pro jablonecký průmysl jsou ohromně důležité a plní také praktické účely, což snad váženým pánům z ministerstva není vždycky asi podrobně známo. Neboť jsou to právě odborné školy pro umělecký průmysl, jako škola v Hajdě, které udržovaly sklářský průmysl nad vodou i přes těžkou dobu války vytvořováním nových vzorů, stálými podněty.
Musíme tyto školy nechati pracovati a po každé stránce podporovati jejich další činnost. Předcházející řečník poukázal na jedno, nebo spíše zapomněl na sociální nedostatky, které dnes zvláště lze najíti v rozpočtu na školství a školství odborné. Máme dnes stipendia pro naše školy, páčí se na 200 až 400 K ročně. Jest nemožností, aby žák s touto částkou mohl žiti i jenom dva měsíce. Obdrží ji však na celý rok. Jest tím přirozeno, že do škol mohou jíti vždy jenom takové děti, za něž mohou rodiče zaplatiti školné a výživné, avšak méněmajetný - a patří k nim nyní již široké vrstvy lidu - který nemá těchto prostředků, jest úplně a docela vyloučen z vyučování na škole odborné. Musíme nezbytně v postačitelné míře zříditi stipendia pro nadané, pro zvláště nadané žáky a to nebude se tu moci zajisté počítati s částkami pod 1000 K pro jednotlivého žáka na rok. Budeme museti vystoupiti výše, nemohou již dostačovati stipendijní částky 3000 K pro jednotlivou školu, aby umožnily nadaným žákům návštěvu i jen jistých okresních škol. Máme dále nutnost, abychom při jednotlivých ústavech bezpodmínečně podnikli také jejich vybudování. Ve zvláštních návrzích k rozpočtu bude zde ještě poukázáno na řadu těchto ústavů. Poukázal bych zvláště na textilní odbornou školu v Liberci, která dnes jest torsem potud, že oddělení pro apreturu a barvířství není ještě přiměřeně vybudováno. Je to dnes vzorná škola, která byla velmi mnoho navštěvována i z Německa a svého času z Ruska, která byla frekventována zvláště z Polska, a tato textilní odborná škola bude v každém případě bezpodmínečně potřebovati vybudování. Máme dále důležitý plán obchodní vysoké školy v německém území. Všude v celých severních Čechách a v každém případě i v kruzích vlády došlo se k poznání, že jest tu nutno založiti takovou vysokou školu. Také město Ústí n. Labem vykonalo již velmi cenné práce předběžné pro tento projekt a nikterak nebude moci vláda odepříti založení tohoto jistě důležitého ústavu pro německý obchod a průmysl.
Dále jest důležito oceniti otázku báňské vysoké školy a vybudování báňské vysoké školy na pražské technice. Bylo to již podrobně vyloženo i v podáních k ministerstvu. Není to zvláštní blahovůle, kterou osvědčila vláda dnes této staroslavné škole. Příbramská škola, která byla založena r. 1849, nejdříve zajisté jakožto čistě německá škola sloužila, méně zájmům českým než německým, po převratu byla přeměněna, avšak bylo opomenuto, provésti další vybudování báňské vysoké školy na technice v Praze. Předešlým rokem byly ukončeny poslední dva ročníky a třetí ročník, pokud jest mi známo, nebyl ještě až do dnešního dne otevřen. President republiky přislíbil profesorům, že i zde dojde k zařízení. Jest nepochybně nutno, aby také pro 274 německé posluchače z báňské vysoké školy, kteří pocházejí z Čech a kteří z části, jak bylo dříve obvyklé, ježto Příbram nebyla vždycky oblíbena, šli do Lubna, aby pro tyto posluchače byl vytvořen německý ústav. Od jednotlivostí musím samozřejmě vzhledem k pokročilému času upustiti.
Poukázal bych také na to, že je samozřejmě nutno věnovati zvláštní pozornost školám pokračovacím, abychom se vrátili k počátečnímu typu a také lidovým vysokým školám. Vždyť přece víte, že máme dnes nepochybně ohromnou propast mezi vyučováním pro ty, kdo si toho mohou dopřáti, tedy pro třídy majetné, a mezi vyučováním pro ty, kdož ihned musí přejíti do praktické práce, ať je to v zemědělství, ať je to v řemesle. Tu chybí přiměřené pokračovací školy a naprosto nedostačuje pomýšleti na vybudování nynějších zastaralých pokračovacích škol pro řemeslo a obchod. Musíme tu mysliti na reformu, vzíti si dánský vzor a také německé náměty, které se již v posledních létech v několika městech prakticky a úspěšně osvědčily a rozvinuly. Lidové vysoké školy budou bezpochyby jednou povolány k tomu, aby umožnily pokračovací vzdělání skutečně prakticky a ideálně zároveň těm, kdo již jsou v praksi jako hospodáři nebo živnostníci i jako učitelé. Budou dále jistě přispívati k tomu, aby různé vrstvy obyvatelstva se sešly na učelištích, aby tam zase hledaly jednotu ve vědě a poučení.
Požadavky vysokých škol pražských budou samozřejmě vyloženy zvláštními návrhy k rozpočtu. Jest nám klásti tak mnoho požadavků, musíme klásti celou řadu krajně pilných důležitých požadavků na rozpočet, pokud jde o lékařskou kliniku, pokud jde o gynekologyckou kliniku, pro dětskou kliniku, pro zubolékařskou kliniku, pro výrobu sera a jiných více a já bych prosil vyučovací správu a slavnou sněmovnu, aby právě těmto požadavkům věnovala zvýšenou pozornost. Avšak věřte mi, že jsme dnes všichni přesvědčeni o tom, že studium není jenom čerpání knižní moudrosti, učitel hledá dnes a nalézá svoji nejkrásnější činnost v tom, že přivádí své žáky ve spojení s životem, - byl jsem sám učitelem a mohu to posouditi - že tedy žáky může přivésti ve spojení s vlastním národem, životem, a vy musíte nám Němcům jistě věřiti, že vrcholný cit mladého muže, studenta, který studuje, nesmí býti potlačen a stísněn věcmi a lidmi, kteří stojí, nebo jak se zdá, stojí proti němu cize a nepřátelsky. Události posledních dnů a týdnů v Praze, které bych posuzoval jako zlé zbloudění národnostního šovinismu, ovšem vložily do srdcí německé mládeže zlou vzpomínku na soužití národů v tomto státě. Se svého stanoviska jako Němci i v budoucnosti vždy budeme zatracovati každé šovinistické jednání i mládeže proti druhé národnosti, avšak musí býti mladému člověku, musí býti mladému muži volno, aby zjevně a cestně a také na ulici řekl s naším básníkem Schillerem: "Já německý mladík." Rád bych veleváženou protivnou stranu upozornil na to, že tento citát jest vlastně obšírnější citát a nezní jen v tomto smyslu. Jestliže budete čísti samého Schillera, shledáte, že tohoto citátu může býti použito také v jiném smyslu a já bych rád, velmi rád uvaroval se a zvláště pro budoucnost uvaroval tomu, aby naše německá mládež tohoto citátu jednou použila v tomto smyslu.
Avšak k tomu patří jedno. Musíme
zde opět a opět a zas a zas klásti požadavek, že
německé vysoké školy patří k německému lidu, doprostřed německého
lidu, neboť jen tak budou se skutečně moci dále rozvíjeti v tomto
státě a budou moci jen tak úplně odpovídati také našim potřebám.
Nechť vážení pánové z české strany jsou státnicky chytří a politicky
moudří a nechť na prospěch svého vlastního národa co možná
brzy a vydatně splní tento požadavek Němců, neboť my vycházíme
s tohoto stanoviska: Nechme své školství - ať školu obecnou, střední,
průmyslovou či vysokou - vzdálenu každého národnostního sporu,
vylučme je z národnostního sporu, ale musíme je také vzdáliti
z míst národnostního sporu a proto vítáme přání po národnostní
autonomii a samosprávě našeho školství. Buďte politicky chytří,
splňte záhy tato přání a nechť slovo našeho Fichteho také
v tomto státě stane se pravdivým a plodným. Pravil: A lid
sám nechť pečuje o vzdělávací ústavy národa a každý
si tím dobude největší slávy! (Potlesk německých poslanců.)