Pokud se týče našeho arsenálu aviatického, naší dílny, mohu říci, že vyzbrojena je silami, které mohou se rovnat silám, které jsou v cizině, ve Francii a jinde, protože dokázaly výrobou typu Smolíkova, našeho létadla, že je to létadlo prvotřídní, které uznáno bylo veškerou cizinou. Ale právě proto, že nedostává se náležité podpory tomuto arsenálu, ač lidé mají dobrou snahu, nedostává se ještě k tomu náležité organisace nebo schopné organisační síly, která by mohla uvésti ve správný chod tyto naše arsenály. Stává se, že nemohou vyvinout tu činnost, která by zde byla žádoucí a ze které tak jako ze zbrojovky v Olomouci mohlo by míti ministerstvo Národní obrany určitý prospěch. Tedy je nutno, aby bylo více u našeho ministerstva pohyblivosti, aby se všímalo více toho, aby u nich byla snaha v úřadě, ne prospět sobě, ale prospět republice, státu.
Dále je nutno zde poukázat s tohoto místa na naši intendaturu, že to je jedno velké místo našeho ministerstva národní obrany, které od počátku se nemůže upevniti a nemůže se postaviti na stanovisko, ze kterého by mohlo přinášet rovněž prospěch ministerstvu Národní obrany a tím také celému našemu státu.
Od převratu se vystřídalo v čele naší intendatury již několik osob. Je přirozeno, že není možno, aby tyto střídavé osoby mohly se nějak vložiti do vedení naší intendatury a podle toho to také tak vypadá.
V poslední době byl to intendant Macháč, který způsobem nepěkným zneužíval svého úřadu ve svůj osobní prospěch. A bylo by nutno, aby naše intendatura, naše vojenské hospodářství bylo případně převedeno do rukou civilních, aby bylo možno umístiti tam skutečné síly, které by ovládaly účetnictví moderní, aby tím odstraněno bylo účetnictví, které je ne podvojné, ale třináctinásobné.
Je opravdu litovati ty úředníky naše, kteří jsou zaměstnáni u naší intendantury, když musejí jednu věc třináctkrát zapisovat a opisovat, čímž nejen že zabírají mnoho času, ale také vynakládá se na to mnoho práce. Proto by bylo nutno, aby ministerstvo upravilo vedení celého hospodářství na podkladě moderním, případně, aby toto hospodářství bylo zcivilisováno. Pak také by byla možná lepší kontrola, pokud by bylo možno lépe do celého hospodářství nahlédnouti a neshledávali bychom se s takovými přehmaty, se kterými jsme se shledali v poslední době. A možno že jich je více. My však vzhledem k té nekontrolovatelnosti o nich nevíme.
V záležitosti zamýšleného převodu stávajících vojenských dřevařských podniků nutno trvat z ohledu racionelního vojenského hospodářství na tom, aby aspoň část těchto podniků zůstala přičleněna vojenské správě, a tak této bylo umožněno krýti vlastní spotřebu dřeva pro různé dílny a ústavy. Dosavadní prakse, to jest přidělení dřeva dřevařským podnikům jiných resortů, naprosto selhala, poněvadž na vojenskou správu vzdor četným urgencím málo bylo příděly pamatováno. A můžeme říci, že tyto dřevařské podniky, které právě jsou v rukou dobrého odborníka, který jest si vědom své odpovědnosti, dobře prosperují, že v budoucnosti ministerstvo z těchto podniků dřevařských mělo by určitý prospěch, ale právě, že když něco v ministerstvu národní obrany prosperuje, když jest vidět, že to mají v rukou lidé, kteří věci rozumějí, již přichází ministerstvo jiné, jež chce to přenésti zase na sebe, protože jest, abych tak řekl, snad zvyk, že v ministerstvu národní obrany musí být všechno, co nejde, co zkrátka přináší jenom škodu, aby tím více jsme měli možnost do tohoto ministerstva bíti.
U výdajových položek nutno se zamysliti. Při státních výdajích ústřední správy na str. 9. jest vykázáno při vydržování francouzské vojenské misse obnos 13 milionů kč; částka tato sotva souhlasí se skutečnými požitky této misse, jsou-li pravdivými zprávy o výši požitků, uveřejněné před časem v některých časopisech. Kromě této misse posíláme dle časopiseckých zpráv vlastní důstojníky ke studiu francouzské vojenské organisace do Paříže. Proč se tak děje, vyhovuje-li plně meškající zde misse francouzská? Ze kterých položek budou hrazeny náklady, spojené s uvedeným studiem v Paříži? Skoro by se zdálo, že vlastně naše důstojnictvo nemá dosud schopností organisačních. Naproti tomu jest však veřejným tajemstvím, že řada velmi schopných a o vybudování naší branné moci zasloužilých důstojníků kvapem opouští svá místa a jest s nevšední ochotou přijímána na příklad ve službách velkoprůmyslu, bankovních ústavů atd.
Co jest toho příčinou? Půjde-li to tak dále, zůstane u armády jenom méně cenný materiál, o nějž v civilním životě nikdo nestojí. To ovšem bude mít za následek, že ke zdolání služby bude zapotřebí za každého jednoho nadaného nejméně 2-3 méně kvalifikovaných gážistů, takže místo zmenšení stavu bude zaměstnanců stále přibývat.
Při té příležitosti nelze nezmíniti se o prazvláštním výkladu zákona ze dne 19. března 1919 o úpravě vojenských požitků, kterýžto zákon vzat vojenskou správou za podklad k úpravě tak zvaného služebního pořadí. V březnu 1919 prohlásila ministerská rada, že armáda bude budována na podkladě čistě demokratickém, že zejména veškeří důstojníci jsou si rovni, že padá neoblíbený system skupinový. V důsledcích toho zařadil první ministr národní obrany gážisty s charakterem vojenských úředníků do sboru důstojnického a prohlašoval při každé jen trochu vhodné příležitosti, že ne výslužné pořadí, ale záslužná činnost jednotlivce bude směrodatna pro budoucí postup. A dnes? Těžko mluvit. Starý kastovnický systém rakouský sice padl, ale mnohem horší nastal. Už máme mimo řadu dohodových i vlastní generály. Je prý pro ně systemisováno 81 místo, a aby se na všechny vyvolené dostalo, bude prý jejich počet zvýšen na 112. Máme důstojnictvo s vysokoškolským (doktoři), skoro vysokoškolským (intendanti), středoškolským, pak obecným a jiným vzděláním, je jich asi 20 kategorií a každá se dle možnosti rozděluje ještě na jednu až dvě skupiny, podle toho, vyšel-li dotyčný gážista z kadetní školy, byl-li jednoročním dobrovolníkem nebo bývalým poddůstojníkem z povolání.
Tito poslední ovšem jako vyzkoušení a osvědčení praktikové a poněvadž se stávají důstojníky až po dvanácti nebo víceleté službě, postoupí prý až do hodnosti kapitánů, kdežto pro ostatní jsou vyhrazena místa plukovnická, po případě generálská.
Maně se skytá otázka: Má republika zapotřebí 150.000 vojáků včetně důstojníků, když nutno seškrtati náklady na jejich vyzbrojení? Na rozpočtu právě projednávaném škrtalo ministerstvo N. O. na přání ministerstva financí, pak škrtalo ministerstvo financí pravděpodobně na základě vlastních vojenských odborných znalostí samo, pak škrtá rozpočtový výbor. Z původního rozpočtového návrhu zbývá už jen kostra, která vzdor všem škrtům straší svou mnohostí. A nelze se tomu ani diviti, přihlíží-li se k cenám látek na stejnokroje, potravin a různého válečného materiálu z let předválečných nebo alespoň z doby před převratem a nynějším.
Obnášela-li cena 1 m látky obyčejné 4 až 6 korun, přijde nyní 1 m špatné látky na stejnokroj na 100 Kč a výše. Komisní košile stávala 1 K 20 h, nyní však 52 K, celodenní stravné obnášelo 50 až 60 hal., nyní 5 K 60 h i více.
Stálo-li dále 8 cm polní dělo dříve 30.000 korun, bude totéž dělo v r. 1921 dle přibližné kalkulace Škodovky státi 442.000 Kč, tedy skoro patnáctkrát více. Dělostřelecká střela 7.5 cm stála 146 K, nyní stojí 700 Kč, puška stoupla z 80 Kč na 450 Kč, bodlo k ní z 6 K 50 h na na 54 Kč, malá bednička na náboje z 2 Kč na 42 Kč. Proto by nebylo ani dobře porovnávati rozpočet bývalého Rakouska s rozpočtem našeho státu nebo snad srovnávati početné stavy v ústředí. Rakousko mělo 2 ministerstva, války a zeměbrany. Součet oddělení a zaměstnanců obou těchto ministerstev sotva lze porovnávati s našim vojenským ústředím.
Na podkladě právě uvedeném myslím, že by lehko dala se provésti náprava a sice místo 150 tisíc špatně vyzbrojených stačí nám snad 80 tisíc vojáků s moderní výzbrojí a řádnou kázní, v případech obzvláštního nebezpečí stojí přec ve zbrani celý národ.
Tím si uspoříme mnoho rozčilování při škrtech na rozpočtu a částek tak uspořených upotřebíme k jiným a užitečným účelům humanním, školství, zdravotnictví, podpoře pozůstalých po obětech války a jiné. Ke konci nutno zmíniti se též o prazvláštním poměru, zavládnuvším mezi ministerstvem financí a národní obrany.
Platební rozkazy národní obrany za dodaný materiál předkládají se ministerstvu financí ke schváleni a dokud nejsou schváleny, nedostanou dodavatelé - je mezi nimi řada maloživnostniků - peněz.
Velké podniky, zaměstnávající tisíce dělníků, nejsou často ani s to vyplatiti dělníky, poněvadž uvedené platební rozkazy nejsou ministerstvem financí dlouho vyřizovány a banky odpírají podnikatelům další úvěr. Telefonické urgence a osobní intervence mívají zpravidla nepatrný výsledek, poněvadž vyřizováním vojenských aktů pověřen jest jediný finanční úředník. Jest samozřejmo, že takovým jednáním je diskreditována jak vojenská, tak i finanční správa v očích veřejnosti a množí se případy, že dodavatelé nechtějí nabízeti nebo prodávati potřebný materiál v obavě, že by pak musili se domáhati oni zaplacení. I v tomto směru jest zapotřebí nutné nápravy.
Dále jest nutno - snad jen letmo - poukázati na naše vojenské soudnictví. Při projednávání branného zákona sliboval pan ministr Klofáč, když trvali jsme na tom, aby v branném zákoně již byla úprava soudnictví vojenského zreformována, když totiž trvali jsme na tom, že možno vojenské soudnictví vůbec odstraniti a přenésti ho do soudnictví civilního, bylo tehdy slibováno, že se již na tom pracuje, a že v době nejkratší bude povolán branný výbor, aby o věci pojednal a případné návrhy učinil a skutečně v ministerstvu justice pracovalo se na tom, ale jak věci daleko dospěly, dodnes nevíme.
Nechci se široce zmiňovati o různých těch případech v naší justici, ale ze zkušenosti víme, že trvá to mnohdy 1 1/2 roku; mám několik případů, že člověk skutečně nevinný trpí za to, že není vůbec schopnosti v naší justici, nebo je případů tolik, že naše vojenská justice je nemůže zpracovat. A tu by bylo žádoucí, aby s otázkou vojenského soudnictví bylo v nejbližší době hnuto, aby skutečně soudnictví vojenské postaveno bylo na moderní základy, případně, aby bylo také z valné části civilisováno. Ušetřili bychom tím na vydání všeobecném, protože osoby, které jsou zaměstnány v justici, mohly by se plně uplatniti v našem civilním soudnictví a vždycky by byly užity jenom v těch případech, kdyby byl případ vojenský, jinak by mohly beze všeho spolupracovati s ostatními soudci civilními. Tedy po této stránce jistě učiníme další kroky, aby i v tom nastala určitá náprava.
U příležitosti rozpočtové debaty, dovoluji si o ministerstvu N. O. říci několik slov. Jestli dnes toto ministerstvo v očích široké veřejnosti jest velice nepopulární, nese na tom ministerstvo N. O. z větší části vinu samo. Činnost tohoto ministerstva možno vystihnouti několika slovy: Slibovalo se mnohem více, než-li se v dané době mohlo vykonati a vykonalo se mnohem méně, než-li se skutečně vykonati dalo. Organisovati armádu v době po převratu a vybudovati její ústřední aparát, to jest ministerstvo N. O., to ovšem nebylo žádnou snadnou úlohou. K vybudování vzorné armády bylo potřeba veliké, houževnaté a vytrvalé práce, při tom ovšem cílevědomé, určité a jasné. Ukázalo se však v krátké době působením zpátečnických živlů, že smysl pro odpovědnost a povinnost cílevědomé práce v ministerstvu N. O. značně pokulhává. Jako případ uvádím: Zrušení povinného zdravení představených a zavedení vzájemného důvěrného tykání a hned v krátké době vydání trestního a kázeňského řádu, horšího pruského militarismu, kde za nějaký přečin byla ukládána vojínovi až 30 denní nucená namáhavá práce, to po prvé hnulo myslí a duší českého vojína, který těžko chápal nauku o práci, která jim jako občanům do omrzení byla vštěpována jako vlastnost, která člověka šlechtí a nyní jako vojínům jim kázal práci jako trest a příhanu. Na menší tresty zavedena byla sazba pokuty v penězích: 1, 5 a 10 K, za jiné tresty pokuta 10 a 20 cigaret, takže vojínům majetnějším otevírala se možnost veselého a nevázaného nočního života bez jakékoliv dovolenky, protože si to mohli zaplatit.
Jednotné a účelné výchově důstojníků nevěnovalo ministerstvo Národní obrany žádné pozornosti. Tak vzrostla demoralisace a vyvolávala rozklad v mnohem větším měřítku, než-li mezi vojíny. Tito důstojníci měli se státi učiteli svého mužstva. Chci-li však někoho vychovávati, musím se dříve postarati o dostatečnou výchovu sboru vychovatelů a učitelů. Proti tomu byli na čelná a odpovědná místa usazeni důstojníci, na jejichž charakter a minulost se nikdo neptal. Skromní, nevtíraví a uvědomnělí důstojníci se po mnoho měsíců marně domáhali vyřízení přihlášky.
Mohu říci však, že v poslední době po prvé po této stránce pokud se výchovy učitelů týče, byla zavedena náprava a že dnes jest možno mluviti o tom, že kdo má příležitost jíti do kasáren a všímati si, jak dnes se mluví a zachází, že jest to zcela něco jiného, než co jsme viděli po převratu, v dobách pozdějších, než bylo ve starém Rakousku. Dnes naše kasárna se jeví víc již jako škola, kde hoši, kteří povinni jsou vojenskou službou, vítáni jsou důstojníky, nechci říci, že to jest snad všude, jako učiteli laskavě, a tak s nimi se podle toho v kasárnách jedná. Mají své čítárny, mají své hry, mají své vycházky poučné, své zábavy, takže dnes voják je docela považován za něco jiného nežli dříve, že je považován za rovnocenného občana. To musím říci ke cti dnešnímu ministerstvu, ale to není tak všude, jsou ještě místa, kde ještě řádí starý duch, kde jsou ještě staří důstojníci, kteří nemají pochopení pro moderní výchovu našich vojínů. Ovšem není možno všechno na ráz změniti, není možno všechno na ráz zreformovati, ale jest povinností všech, kteří na takové případy přijdou, které jsou jim hlášeny, aby hned učinili kroky, aby všude se stala náprava a ten, kdo je vinníkem, aby byl okamžitě potrestán.
Největší chybou, jak jsem již pravil, která se tomu ministerstvu mstila až do dnešního dne, bylo, že nebyla vydána včas účelná organisace ministerstva. O tom není přece žádné pochyby, že bezúčelné organisace veškeré práce, bez vymezení kompetencí jednotlivých částí a hladkého sbíhání se a soustřeďování veškeré činnosti pevně určeným směrem k určenému cíli, nemůže žádný podnik i sebe primitivnější prosperovati, a jest to tedy tím méně možno u tak složitého a široce rozvětveného centrálního úřadu, jakým jest ministerstvo Národní obrany. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Ani tak dalekosáhlá událost v dějinách našeho ministerstva, jakou byl válečný stav na Slovensku, nebyla s to vyburcovati toto ministerstvo z dosavadní lethargie a přivésti nějakou změnu tehdejších nezdravých poměrů. A přece odhalila tato vážná doba veliké nedostatky vojenské správy i nejširší veřejnosti a se všech stran voláno po nápravě. Tuto nanejvýš naléhavou nápravu bylo nutno zavésti předně ve vlastním domě, neboť nelze si představiti, že by mohl celý rozsáhlý aparát, který má vojenská správa ovládati, hladce fungovati, když právě ústředna jeho - to jest ministerstvo - ve které sbíhají se všechny nitky, jest v nepořádku největším. Jest naopak samozřejmo, že veškeré chyby a nedostatky centrály musejí se násobně přenášeti na venek, právě tak, jako jest nesporno, že mohlo se velmi mnoho zachrániti, kdyby tato ústředna byla v čas se uvedla do pořádku.
K dosažení nějaké nápravy a prospěšnému ovládání celého velikého tělesa bylo v prvé řadě třeba hledati zdatné odborníky, kteří co nejdokonaleji a do detailů jsou obeznalí s celým chodem služby vojenské.
Vždyť jen na základě tohoto porozumění jest možno vydávati jednotná nařízení, aby veškerá služba účelně se spojovala od nejnižších součástek nahoru k vyšším hodnotám až k ústředně MNO., kde musí se dle toho veškeré vedení patřičně seskupiti tak, aby bylo možno odtud zase zpět celý aparát až do nejmenších částí správně a přesně ovládati.
Veškeré vojenské hodnoty, postrádajíce při svém vývinu v době po převratu nezbytně potřebného jednotného a účelného vedení, snažily se úsilovně nutný soulad dle vlastních názorů nahraditi a vyvinovaly se každá pro sebe bez jednotného vedení. V ústřední voj. správě v MNO - zřizovaly se stále nové úřady bez patřičného připojení a pochopení celkového chodu služby vojenské, takže rušivě zasahovaly do tohoto vývinu, jemuž patřičný základ úplně scházel. Takto uváděno bylo vinou neschopné ústředny pomalu, ale zcela bezpečně vše do chaotických poměrů. Že takový chod služby musí ubíti konečně jakoukoli chuť k další práci právě těm nejlepším odborníkům, pracovníkům, kteří vidí, kam to vše spěje a snaží-li se dosud jakž takž pořádek udržeti, tomu zajisté se nelze diviti, když místo nápravy chaos jen stále se stupňuje.
Má-li se špatnému konci předejíti a má-li nastati skutečná náprava, musí se začíti u samého kořene.
K tomu poznání by konečně mohly stačiti dosavadní zkušenosti více než dosti.
Přiznávám a chápu, že každý státní převrat přináší v zápětí určité nesrovnalosti, částečný organisační rozvrat a chaos, který jest tím větší, čím více převrat zasáhnul do kořenů státního útvaru a čím rychleji a překotněji se tento převrat stal a čím méně schopných sil nový útvar státní má k disposici, anebo čím méně vhodně byli tito nově postavení činitelé na čelná a důležitá místa do nově tvořivších se úřadů vybíráni a dosazeni.
Tenkráte stala se neodpustitelná chyba, že každý, kdo se hlásil a nabízel své služby, byl hned trvale jmenován, aniž mu byla stanovena zkušební lhůta k jeho osvědčení.
Nově jmenovaní přednostové, diletanti, ujali se úřadování a výsledek se objevil v krátké době. Jedno nařízení stíhalo druhé. Dnešní rozkaz rušil včerejší nařízení, každý poroučel jinak a třeba to byly hotove nesmysly, jen když starý erární šiml zase rajtoval. Agenda tohoto ministerstva rostla zatím úžasně, že jsme předstihli čísla, jakých dosáhlo ministerstvo války v bývalém Rakousku.
Jest opravdu podivno, že ta vojenská kára v blátě a bahně úplně neuvázla. Šlo to pomalu a mizerně. Celý rok neznaly jednotlivé úřady v našem ministerstvu svou pravomoc. Došlé spisy putovaly od jednoho referenta k druhému a trvalo to někdy celý měsíc, nežli se spis dostal do správných rukou, aby mohl býti vyřízen. Několik poctivých dříčů, ať již důstojníků nebo úředníků, klesalo pod spoustou naléhavé práce, doma byli a jsou do dnes nuceni v práci pokračovati, aby aparát nezůstal úplně stát.
Není přece možno klidně k tomu přihlížeti, aby v době, kdy naše republika není dosud patřičně ustálena a zajištěna, aby byl naší armádě do nekonečna znemožňován správný a zdravý vývin osobními zájmy jednotlivců. Zde bylo svatou povinností, sobecké zjevy rychle odstraniti a přísně trestati, aby podobnými zjevy nebyla zachvácena celá armáda.
osobní zájmy se uplatňují v celé naší armádě měrou stále vyšší. Tento sobecký systém jest propagován od ústředních úřadů a uvádí republiku do smrtelného nebezpečí. Jest na čase, aby byl proveden radikální obrat k lepšímu. Zde v prvé řadě musí býti provedena úplná očista od jakéhokoliv sobectví. Veškeré zájmy osobní musejí bezpodmínečně ustoupiti před věcným zájmem společným. Jedná se o nejdůležitější základní princip dobrého a zdravého vývinu, který musí býti co nejpevněji zakotven, aby bylo možno systematicky jej vybudovati a časem rozšířiti po celé republice ku všestrannému zajištění její existence v souladném spolužití a spojení veškerých snad jediným směrem zájmů společných, k lepší budoucnosti. Tento princip musí konečně plně zvítěziti, nemá-li naše republika na osobních zájmech ztroskotati.
Soudného člověka musí zaraziti obrovský počet zaměstnanců MNO. a oproti tomu zase zarážející zdlouhavost našeho úřadování.
Na nedostatek personálu si tedy opravdu ztěžovati nemůžeme. Není však rozhodně zapracovaného a hlavně schopného personálu k demokratickému vedení našeho ministerstva. Můžeme jistě s hrdostí říci, že máme v našem ministerstvu řadu lidí 1. řádu, rychlých a samostatných organisatorů velkého slohu, skvělých pracovníků theorie i praxe, skromných a nevtíravých, ale značné procento jest ještě těch, kteří nevidí ve svém zaměstnání ani v republice nic jiného, nežli klidný a pohodlný ouřádek, které nic nerozčílí a nic nerozhoupá, kteří jdou ráno do úřadu o hodinu později a za to o hodinu dříve z úřadu, kterým jest osud republiky lhostejným, jako jim byl lhostejným osud rakouského státu; kteří nemají nic jiného na starosti, nežli aby se dostali co nejdříve do vyšší hodnostní třídy a při tom běda, kdyby měli býti někým přeskočeni. Také v této otázce nás čeká mnoho práce, nežli zrní bude odděleno od plev, nežli skutečně poctiví a republice oddaní pracovníci budou odděleni od tuctových karieristů a nežli zejména v našem ministerstvu budou moci býti všude postaveni praví lidé na pravá místa.
Hlasujeme-li dnes pro rozpočet
MNO., činíme tak s výhradou, že přednášené zde výtky budou v době
co nejkratší odstraněny. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku "proti" panu
kol. Mertovi.
Posl. Merta: Vážená sněmovno! Ctěné občanky a občané! Pan ministr financí dr. Engliš, když odůvodňoval finanční zákon na rok 1921, doprovodil předlohu tohoto zákona některými poznámkami. Pan ministr pravil, že dosahuje 14 miliard výdajů a ze máme i na 14 miliard příjmů a že náš rozpočet jest v rovnováze. Snad právem bylo vytknouti, že v tomto rozpočtu sociálním úkolům jest věnováno málo a úkolům vojenským příliš mnoho. V tomto směru úplně s ním souhlasím. Přistupuji k enormnímu rozpočtu ministerstva Národní obrany. Na stránce 9. v 7. odst. jest, že na francouzskou missi vyplácíme 13 milionů korun. Nepotřebuji zvláště podotýkat, že již tato jediná kapitola by stačila, abychom zaujali k celému rozpočtu státnímu stanovisko úplně odmítavé. Nesmírné cifry, věnované na vojsko v tomto státě, zřejmě ukazují, kam tento stát spěje a jaké jsou úmysly těch, kteří mají stát tento v rukou. Všimněme si hned cifer, jež ministerstvo Národní obrany vykazuje. Titul první, totiž "Centrální správa" vyžaduje si 52,398.752 Kč. Tolik potřebují pánové v dnešní vládě k tomu, aby vybudovali militarismus do všech jeho konsekvencí! Branný zákon, který pohříchu byl dřívějším Národním shromážděním schválen ve formě tak nedostatečné, zaručuje v § 1 budoucí zavedení milice. Každou chvíli čteme v novinách, že se na milici skutečně již pracuje, že jest dokonce zvláštní oddělení - že ano, pane ministře které na ní pracuje. Nedáme se jen tak lehce ošáliti hezkými slovy, které tak zv. politická kancelář ministerstva Národní obrany pouští do světa. Víme dobře, že to miliční odděl. v ministerstvu Nár. obrany není ničím jiným, než oddělením k vymýšlení nejrůznějších švindlů, jimiž má býti zakryt dnešní militarismus a dnešní vláda důstojnictva a specielně důstojníků francouzských. Bylo by lépe, kdyby ministerstvo otevřeně řeklo, že si založilo oddělení pro přípravu československého militarismu a ne pro přípravu československé milice. Celé ono miliční oddělení je v rukou pracovníků sokolských a my nyní od těchže lidí den co den slyšíme, jak se sokolstvo ozbrojuje a cvičí proti vnitřnímu nepříteli. Kol. Hummelhans včera prohlásil v branném výboru, že jest pro to, aby jak dělnické tělocvičné jednoty, tak i sokolské jednoty odevzdaly zbraně, které jim byly zapůjčeny, že s tím správa jak prý sokolská, tak i dělnických jednot tělocvičných souhlasí. Slyšíme, že tím vnitřním nepřítelem je v prvé řadě dělnictvo, které se domáhá svých práv sociálních i politických! To bylo otevřeně včera socialistickými řečníky zdůrazňováno ve schůzi branného výboru. (Hlas: Co vy bolševici!) Bolševici jsou vlastně všichni ti, kteří nejsou spokojeni. Těm se u nás všem, ať je to státní úředník, ať prostý dělník, ať je to kdokoliv, jakmile žádá vyšší mzdu, řekne bolševik. (Hlas: To je prašpatná definice bolševismu!) Když padl ten výkřik bolševismus, říkám, že ty věci takto jsou. (Hlas: Lidé říkají něco jiného!)
Možná, ale my jsme dnes náhodou zde, tak zde také mluvíme. Celá ústřední správa ministerstva národní obrany má stálou snahu dodati jen červenobílý nátěr a zdání pokrokovosti všemi těmi militaristickými formami starého Rakouska, osvěženými ještě militarismem francouzským a militarismem legionářským. Ministerstvo Národní obrany se nemění ve svém rázu přes všechno ujišťování o reorganisaci. Jen si vzpomeňme, co tam už bylo natropeno proti politickým právům občanstva. Vždyť si vzpomeňme, že z ministerstva Národní obrany, z jeho politického presidia byl dirigován celý několika milionový protibolševický fond, a že odtamtud bylo řízeno oddělení, které se jmenovalo výzvědné a zatím jen dělalo protibolševickou propagandu a kazilo lidi mravně úplatky a kupováním. Nejlepším obrazem této činností byl proces proti soudruhu Munovi, kde dokonce vystoupil také jeden komunista, který byl součástí také tohoto protibolševického aparátu ministerstva národní obrany a kterému nota bene zůstalo ministerstvo ještě dlužno 1000 K za práce, jež jim měl dodati a k nimž ho najímali. (Hlas: Špatně platí!) Jak vidíte, snad. Ministerstvo tehdy chtělo si zjednati agenta provokatéra, když však se nic nepovedlo, postavilo tuto obět svého režimu mezi obžalované a nechalo celou rodinu v bídě a nouzi. To však není jediný moment a nejsou to jedině bolševici, o než se stále ministerstvo národní obrany jako hlavní orgán vojenský zajímá. My jsme již několikráte ukázali na to, co se děje u trup při tak zv. osvětové výchově, která není ničím jiným, než ohlupováním vojáků-proletářů, z nichž mají býti dělány pokorné ovečky buržoasního vojenského systému.
Avšak nejenom to: letos na prvního května byla dirigována z ministerstva národní obrany zvláštní opatření proti dělnickým demonstracím, které byly očekávány v širokém rozsahu. (Hlas: Loni také!) Všude se hemžilo vojenskou policií a do skladišť pražských na Vořechovce, na Kladno byly vozeny ostré patrony a ruční granáty, kterými demonstrující dělnictvo mělo býti přivedeno k rozumu. (Posl. Toužil: To je demokratická výchova!) To bylo prozatím tak uděláno, jak se to osvědčí, bude-li to potřebí, nebo nebude-li to potřebí, to je jako zkouška; když se manévruje, tak se také dělají zkoušky.
Při volbách do Národního shromáždění ukázal se způsob, jakým chtěli páni oficíři v ministerstvu Národní obrany udržeti dnešní formu republiky proti blížící se republice socialistické. Ještě jasněji: Den před volbami vydán byl zvláštní poplachový rozkaz, dle něhož mělo býti vše připraveno, aby v případě, že socialisté zvítězí zcela ve volbách a budou se chtíti ujmout vlády, mohlo býti město okamžitě proměněno ve vojenský tábor anebo i dokonce i v bojiště. Celé město bylo rozděleno na bitevní úseky. Jmenováni velitelé a do hradu pro úřady tam umístěné byly vozeny celé automobily konserv a sucharů, aby měli i tito držitelé moci co jísti, až prý hrad bude obléhán od vítězných socialistů. (Posl. Toužil: A nebylo to za režimu socialisty Klofáče anebo za režimu socialisty Markoviče?) To, co tu povídám, nejsou žádné pohádky, jsou to fakta, která jasně ukazují, že musilo by se mnoho změniti hlavně ve vedení celé armády, než bychom mohli vidět v armádě československé jedině obranu vlasti a ne nástroj reakce a proudů protisocialistických.
Není ovšem divu, že takovéto věci se dějí, když rozhodující slovo tam mají Francouzi. Řeklo se, že máme v Sibiři 52, nebo dokonce 60 tisíc legionářů, a vedle toho celou svoji armádu doma, ale divím se, že mezi těmi 150.000 vojáků i s legionáři rozvrhnutými pro mírovou dobu v celé československé armádě těch Němců tam není tak mnoho - nenajdeme člověka, který by mohl u nás tu naši armádu vést, že nemáme nikoho z těch důstojníků a z těch všech šaržantů, jak se všichni jmenují. Já nevím, zda-li jsme hlídáni tady tou francouzskou misí, nebo proč ta francouzská mise vlastně zde jest, ale jisto je, že ani ministr národní obrany a i ti dřívější, ani dnešní pan ministr, který jest přímo z legionářů, neřekl, proč máme zde Francouze - dříve Italy, ale ti to brzy dopracovali, takže musili býti vyměněni francouzskými. Nemáme také dosud žádných zpráv o těch věcech, které se dály v Kroměříži atd.