Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Bradáč, dr. Gažík.

237 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: Min. předseda Černý, ministři Husák, dr. Kovařík, dr. Popelka, Průša; zástupce ministerstva financí odb. přednosta dr. Vlasák.

Z kanceláře sněmovní: sněmovní tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška a dr. Mikyška.

Předseda (zvoní):

Zahajuji 26. schůzi poslanecké sněmovny.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám o jejich sdělení.

Sněmovní tajemník dr. Říha (čte): Předseda klubu "der Abgeordneten der deutschen sozialdemokratischen Arbeiterpartei" vyslal do výboru zahraničního pro zítřejší jeho schůzi na místo posl. dr. Czecha posl. Beutla a místo posl. Čermaka posl. Deutschovou a do výboru zásobovacího pro jeho schůzi dne 1. prosince t. r. místo posl. Čermaka posl. Uhla.

Předseda: Žádám o sdělení došlých spisů.

Sněmovní tajemník dr. Říha (čte): Senát N. S. R. Č. oznamuje přípisem ze dne 19. listopadu 1920, že přijal autonomní změnu § 5 jedn. řádu senátu N. S. ze dne 15. dubna 1920 č. 326 Sb. z. a n. podle zprávy ústavně-právního výboru o návrhu sen. Valouška, Sabaty a soudr.

Došly dotazy:

Dotaz posl. Koška a soudr. ministru národní obrany o dlouhotrvajícím nevyřízení podání stran.

Dotaz posl. Adámka na ministra financí ohledně placení daně z majetku státními dluhopisy.

Dotaz posl. Adámka na ministra zemědělství ve příčině jednání státního zvěrolékaře Mackého v Poličce.

Dotaz posl. Adámka na ministra zemědělství ve příčině přednostního zásobování některých družstev umělými hnojivy.

Dotaz posl. Adámka na mini stra financí ve věci zadržení peněz při okolkování a jich neúrokování.

Došly interpelace:

Naléhavá interpelace poslanců Jos. Fischera, Jos. Mayera, inž. Kalliny a soudr. veškerému ministerstvu o krvavých událostech v Aši.

Interpelace posl. Hillebranda, Blatné, dr. Holitschera, Palme, Pohla a soudr. ministerskému předsedovi o krvavých výtržnostech legionářů v Aši.

Interpelace posl. Modráčka a soudr. na ministry sociální péče a veřejných prací o vyřizování žádostí stavebních družstev.

Interpelace posl. Jos. Mayera a soudr. ministrům zemědělství, zásobování a národní obrany o používání masa z nouzových porážek.

Interpelace posl. Prokeše, Jana Černého, Chalupníka a soudr. k ministru spravedlnosti v příčině zákona o ochraně majitelů pozemků proti škodám vzniklým dolováním.

Naléhavá interpelace posl. Hellera a soudr. k ministru národní obrany o nezákonném jednání organisovaných vojenských oddílů v Dobranově u Zákup dne 22. listopadu 1920.

Interpelace posl. Trnobranského, dr. Uhlíře a soudr. k ministru financí o nepřístojnostech přihodivších se při provádění revise městské aprovisace v Hořicích.

Došly odpovědi:

Odpověď ministra zemědělství na dotaz posl. dr. Schollicha o vydávání českých přípisů a výnosů na zemědělské školy s německým jazykem vyučovacím.

Odpověď ministra školství a národní osvěty na dotaz posl. Sladkého stran zřízení české státní školy střední v Novém Jičíně na Moravě.

Došly tyto návrhy:

Návrh posl. dr. Franke, Zeminové, Laube a spol. o stanovení jednotné ceny 6 K za 1 kg. cukru v obvodu republiky po dobu do 1. října 1921 a stanovení nezměnitelné dávky 1 1/4 kg. cukru na osobu měsíčně do téže doby.

Návrh posl. dr. Kubíčka, Vraného, Dubického, Mašaty a soudr. na ochranu existence úřednictva a dělnictva na velkostatcích státem zabraných.

Návrh posl. Prokeše, Jana Černého, Chalupníka a soudr. na stavbu nouzové silnice od oderského mostu k nádraží v Jistebníku.

Došlo vládní nařízení:

Nařízení ze dne 6. listopadu 1920 č. 611 Sb. z. a n. o výplatě veřejných peněz, uložených na vkladní knížku, jež byly zavlečeny do Maďarska.

Předseda: Přikazuji toto nařízení výboru právnímu.

Přistupujeme k prvému odstavci dnešního denního pořadu.

Tím jest

1. zpráva výboru státně-zřízeneckého a výboru rozpočtového o usnesení senátu o usnesení poslanecké sněmovny N. S. R. Č. o vládním návrhu zákona (tisk 640) o nouzové výpomoci civilním a vojenským státním zaměstnancům, jakož i zaměstnancům v podnicích a fondech státem spravovaných.

Pilnost této osnovy byla mnou odůvodněna ve schůzi 25. a současně byl udělen souhlas k projednávání ve smyslu zkráceného řízení podle § 55 jednacího řádu.

Podle tohoto paragrafu jedn. řádu usnese se sněmovna před zahájením prvého čtení bez rozpravy prostým hlasováním, zdali se má konati rozprava povšechná, v jaké části se rozvrhne rozprava podrobná, v jaké lhůtě je nejpozději jednání vyříditi a jak nejdéle smí jednotlivý řečník mluviti.

Navrhuji podobně, jako jsem učinil při prvém projednávání, aby se konala rozprava jednotná, aby jednotliví řečníci mohli mluviti nejdéle 10 minut a aby jednání bylo ukončeno během dvou hodin, tedy do 1/2 1. hod. odpoledne.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je potřebná většina, přijato.

Přistoupíme k projednávání. Sděluji, že zpravodajem výboru státně-zřízeneckého je pan posl. Gustav Navrátil, výboru rozpočtového pan posl. Buříval.

Uděluji slovo prvnímu zpravodaji panu posl. G. Navrátilovi.

Zpravodaj posl. G. Navrátil: Vážené shromáždění! Státně-zřízenecký výbor projednával usnesení senátu, kterým restituován byl vládní návrh o nouzové výpomoci státních zaměstnanců a jim na roveň postavených zaměstnanců v podnicích, gážistů atd. Schválil usnesení senátu a tím také schválena vládní osnova. V debatě, která ve státně-zřízeneckém výboru byla provedena, nebylo zajisté nikým popíráno, že jde o životní otázku státních zaměstnanců, a bylo litováno jen toho, že se třikrát musel vrátiti tento zákon, než se stal skutkem.

Avšak s povděkem přece bylo uvítáno, že konečně zajisté nebude překážek, aby se stal zákonem. Státní zaměstnanci netrpělivě na to čekají a není pravdou, když se tvrdí, že uzákoněním zákona tak, jak jej vláda navrhla, by nespokojenost vzrostla, nýbrž naopak, my všichni, kteří máme příležitost pracovati v organisacích, na veřejných schůzích přijíti do styku se zaměstnanci, musíme konstatovati, že jsou uspokojeni, ovšem prozatím, s tím, když stát dá, co sám nabízí, ale trvají přirozeně na tom, aby v akci podpůrné, v akci nouzové bylo pokračováno. Není pravda dále, že by snad uzákoněním dnešního návrhu byla skončena celá akce, neboť víme všichni, že i vláda se stotožňuje s tím, že pokud úhrada bude nalezena, dalším výdajem státním je ochotna situaci hospodářskou státních zaměstnanců zlepšiti a zajisté jenom sporným byl způsob, forma, jak se to má státi. Tím více toho musí litovati, že pro formu a ne pro meritum zákona se ten zákon zdržoval a že pro formu byli udržováni státní zaměstnanci v rozčilení. Že jde vskutku jenom o formu, to je naprosto jasné, neboť stačí uvésti, že zákon, jak jej původně naše sněmovna přijala, se skládá ze dvou částí. Z jedné, která má pomoci okamžitě, a z druhé, která má teprve od 1. ledna 1921 poskytnouti pomoci dalšími přídavky státním zaměstnancům. Nemůže nikdo tvrditi, že by úplně bylo vyloučeno, kdyby jedna část, která je aktuelní, byla uzákoněna, že by tím druhá část, která je terminována, snad padla; právě naopak bude záležeti na všech stranách, na celém Národním shromáždění, a zajisté bude záležeti ne v poslední radě také na státních zaměstnancích, aby se i ta druhá část uskutečnila v té míře, jak to snese republika, a v té míře, jak potřebují to státní zaměstnanci, neboť jsem pevně přesvědčen, že státní zaměstnanci jsou nejskromnější ve svých požadavcích, jsou nejtrpělivější, ale také nejuznalejší, že dovedou pochopiti, co republika může dáti, aniž by byla ohrožena. Já ve spojení s tím musím se dotknouti také momentu, který byl snad jediným momentem jasným v celé této velké akci, chci se dotknouti toho, že četné skupiny státních zaměstnanců určitými projevy žádaly, aby se nepřepínalo, žádaly, aby se vládní osnova rychle uzákonila, ale musím konstatovati, že nezřekly a nevzdaly se svého dalšího nároku, jak bohužel některým kolegou bylo to musím užíti toho slova - zkrucováno, nýbrž žádaly, aby republika dala to, co nyní může, že však trvají na tom, aby dále se staral stát ve své povinnosti o jejich hospodářský život a o jejich existenci.

Proto musím odmítnouti cynicky téměř vyslovené podezřívání, jakoby státní zaměstnanci, najmě ti úředníci nižší, nereflektovali na další podporu, musím to odmítnouti proto, že mohl by se z toho vytlouci kapitál, a sice právě pro zkrácení státních úředníků, při vyřízení příští předlohy, na úkor těch úředníků, kteří zdánlivě se spokojili tím, co stát dal. Proto to musím uvésti na pravou míru. Zároveň chci také vyvrátiti naprosto nepoctivé podezřívání, když se tvrdí, že spontanní projevy jednotlivých skupin státních zaměstnanců byly sagitovány, že byly vyvolány uměle. Není to pravda, my sami, kteří jsme činiteli v organisacích mezi státními zaměstnanci, jsme byli překvapeni tím, že to učinili úplně ze své vůle. (Hlas: Proč to dělali samí národní demokrati?) To se račte mýliti, není to pravda. Komunisti to sice nebyli, ale všechny ostatní státotvorné strany. Faktem je, že to nemělo žádnou ruku. To je viděti z toho, že to bylo rozděleno, roztříštěno po celé republice a nešlo to z jednoho pramene, naopak pozorovali jsme, že právě z těch končin, kde nejméně se politicky uplatňujeme, to právě spontanně přišlo. To je právě to hlavní, co mně dokazuje, že to má zdravý podklad a že to není nic umělého, nýbrž vyvoláno ne citem, ale hlavně rozumem. Vždyť všichni, kdo chtěli jednati rozumně o té věci, kteří nebyli stranicky zaujati, neměli jiného úmyslu, museli pochopiti, že není zde řečeno poslední slovo tím, co vláda nabízí, každý musil pochopiti, že státně-zřízenecký výbor a všechny strany mají dobrou vůli pomoci dál, a zajisté každý, kdo poctivě to myslí s republikou, musil uvážiti, že úhrada je hlavní věcí, bez které tyto ohromné položky nemohou býti povolovány. Zajisté každý politik musí odmítnouti způsob, jakým se hazarduje ohromnými číslicemi. Vrhnouti zde během půl hodiny do plena výdaje 8 až 9 set milionů nebo jedné miliardy, aniž by se jednalo ve výborech k tomu povolaných, jako rozpočtový výbor, o tom, zdali to republika snese, jak to má uhraditi, to, přátelé, není správný postup. Rozhodně musíme sice uznávati potřebu pomoci těm nejnižším, ale i při nejlepší vůli nejnutnější pomoci musí se pomoc díti řádnou formou, má-li zůstati hospodářství celé republiky nerozvráceno, takové, aby vzbuzovalo důvěru u všech činitelů, kteří mají s našimi financemi co činiti.

Vzhledem k tomu, že uznáváno bylo ve výboru jednomyslně, že musí býti pokračováno v další akci, upustil výbor od pozměňovacích návrhů, které byly v tom směru dány, aby restituován byl dřívější zákon usneseny sněmovnou a z toho důvodu usnesl se, že má býti co nejrychleji jednáno zvláště o návrhu, který podali posl. Brodecký a soudr. a který jedná o zvýšení tak zvaných běžných měsíčních přídavků. Tyto přídavky mají býti zvýšeny aspoň tou formou, aby újma nestala se zaměstnancům tím, že různými splátkami téměř ilusorní stala by se výpomoc nouzová, která jest dávána vládním návrhem. Zajisté dobrá vůle u všech činitelů jest, aby tento návrh byl úplně formálně správně projednán, aby vláda byla slyšena a příležitost byla dána všem stranám, aby se také o úhradu postaraly, aby úplně legální formou byla upravena. Já doufám, že ve státně-zřízeneckém výboru tento návrh bude včas vyřízen, aby přídavky mohly býti k dobru dány zaměstnancům termínem, který žádá ono zvýšení.

Pokud se týče resolucí, odpadá tudíž nutnost resoluce, kterou přijal senát a která vyslovuje přání, aby zvýšeny byly právě běžné měsíční přídavky a aby v další akci pomocné bylo pokračováno. Stala se tím tato resoluce bezpředmětnou, neboť také jiným způsobem nemohlo by býti jednáno o další výpomoci, než ve výboru, který, jak jsem pravil, vezme za podklad návrh, který byl iniciativním výborem státně-zřízeneckému výboru přikázán.

Ohledně dalších resolucí senátem přijatých navrhuje státně-zřízenecký výbor, aby sněmovna tyto resoluce: druhou, třetí a čtvrtou schválila.

Pokud se týče resoluce týkající se duchovenstva, výslovně musím podotknouti, že tím má býti zadostučiněno duchovenstvu v duchovní správě činnému a duchovenstvu ve výslužbě, nejen novou nouzovou výpomocí, nýbrž, že také dosavadní drahotní výpomoc, která má končiti se tímto rokem, má býti prodloužena stejně, jako jest to u ostatních státních zaměstnanců a státních pensistů.

Já proto navrhuji, aby slavná sněmovna přijala zákon tak, jak jej přijal státně-zřízenecký výbor, a zároveň také aby schválila 3 resoluce, které výbor ke schválení navrhuje. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo druhému referentu výboru rozpočtového p. posl. Buřívalovi.

Posl. Buříval: Slavná sněmovno! Předmět, o kterém se jedná, byl senátem zamítnut. Byl zamítnut zejména návrh posl. Brodeckého, doplňující návrh, jímž v § 5 žádá jiné znění, než jak bylo obsaženo v původním vládním návrhu. Příčiny, pro které senát tuto věc zamítl, jsou všeobecně známy. Jest zejména všeobecně známo, že odhlasování v poslanecké sněmovně bylo příčinou demise ministra financí, ale daleko důležitější příčina spočívá v tom, že tímto doplňovacím návrhem kol. Brodeckého se žádá zvýšení státních výdajů o 855 mil. K nad těch 1200 mil. K, které ministr financí při vládní osnově státním zaměstnancům konceduje. Jest samozřejmé, že když o tak velikou úhradu se jedná, musí ve smyslu naší ústavy býti slyšán výbor rozpočtový, ten výbor, jemuž připadá úkol, aby se o úhradu pro takový veliký státní výdaj také postaral. To jest zásadní námitka, kterou jsem již pronesl při projednávání tohoto předmětu dne 11. listopadu a která konečně každým rozumným člověkem musí býti také plně uznávána a respektována. Rozpočtový výbor se zaměstnával včera zprávou o usnesení senátu v č. tisku 854 obsažené a zásadně schválil, aby vládní návrh byl v plném znění schválen a doporučuje také sněmovně tento návrh k přijetí.

Pokud se týče resolucí, rozpočtový výbor rovněž schválil i resoluce, které připojil senát ke své zprávě, a v tom se jeví určitý rozdíl mezi usnesením státně-zřízeneckého výboru a mezi usnesením rozpočtového výboru. Ten rozdíl spočívá v tom, že, co zatím státně-zřízenecký výbor v důvodové zprávě doporučuje, aby dalším předmětem jednání byl iniciativní návrh tisk 567, státně-zřízenecký výbor se zaměstnával návrhem ve příčině zvýšení drahotních přídavků s platností od 1. ledna 1921. Resoluce rozpočtového výboru převzatá nebo schválená po usnesení senátu nepovídá pranic jiného, než právě to, co jest v důvodové zprávě státně-zřízeneckého výboru obsaženo, takže není zde žádné kolise. Kdo chceš v tomto případě zdůrazniti, že máš dobrou vůli, aby s věcí bylo naloženo tak, jak jest obsažena v tisku 567, doporučuji, abys hlasoval pro resoluci, která jest totéž, co jest obsaženo v důvodové zprávě.

Mám za povinnost slavnou sněmovnu upozorniti také na jednu věc, a to zejména svědčí oněm pánům poslancům, kteří nově přicházejí s pozměňovacími návrhy a žádají, aby poslanecká sněmovna znovu oživila návrhy, které byly příčinou různých závad a překážek, aby tato předloha stala se zákonem. Je to zejména návrh kol. Junga, který znamená v sobě velmi značné nebezpečí, poněvadž, kdyby se dnes ta věc u nás neprojednala, kdyby po případě nebyl přijat ten pozměňovací návrh tou kvalifikovanou většinou, která jest ve smyslu ústavní listiny § 44 stanovena, mohlo by se snad státi, že potom ani vládní návrh nemohl by se státi skutkem, nemohl by býti zákonem. Na to zejména upozorňuji a varuji pány, aby ty věci nehnali do krajnosti, když zejména žádné nebezpečí nestává, pokud se týče druhého požadavku státních zaměstnanců, který znamená zvýšení drahotních přídavků od 1. ledna 1921.

Považuji také rovněž za svou povinnost upozorniti na to, že by státní zaměstnanci nemohli klidně snésti, aby věc byla nadále uměle oddalována, zejména myslím, že jest potřebí říci, že by nějaká agitace, která by měla povahu licitace mezi jednotlivými stranami, nebyla na místě. "Právo Lidu" dnes o věci píše a myslím, že nečiní dobře, jestliže jiným stranám vnucuje zdání, že se jim jedná o demagogii. Tu demagogii bylo by lze hledati někde jinde, právě snad v těch řadách, odkud vychází tento hlas. My jsme od počátku zaujímali stanovisko, myslím, naprosto korektní a správné, aby totiž stát. zaměstnanectvu dostalo se ihned něčeho, co je může z nynější nepříznivé a velmi tísnivé situace vyprostiti, aby se potom konečně i dále hledaly cesty a prostředky, abychom mohli v tomto počínání pokračovati. A jestliže, velectění pánové i paní, vzpomínáte dne 11. listopadu, tu prosím, abyste si povšimli toho, co jsme my tehdy chtěli. My jsme stáli na tom stanovisku, na kterém stojí dnes státně-zřízenecký výbor, že totiž vládní návrh má býti akceptován s těmi změnami, o které jsme my usilovali. A dostalo se nám v tom směru také určitých prohlášení. Pokud se týče dalších úprav, státně-zřízenecký výbor má s dostatek možností, aby mohl během té doby učiniti to další, co je nutně potřebí. My jsme z této příčiny doporučili resoluci a ta situace dnes po 14 dnech jest tatáž, že totiž zůstává povinností státně-zřízeneckého výboru, aby se postaral o to, aby od 1. ledna 1921 státním zaměstnancům dostalo se zvýšených požitků. Tedy my jsme neprováděli ten "handl", jak se povídá, ten "koňský handl", jak se uvádí v "Právu Lidu", nýbrž postavili jsme se na stanovisko docela reelní. Ale zcela někdo jiný to byl, který tu situaci tak, jak jest dnes, způsobil.

Ze všech těchto příčin, které jsem uvedl, na základě usnesení rozpočtového výboru, doporučuji slavné sněmovně, aby vládní návrh byl přijat tak, jak vyšel z usnesení senátu. Pokud se pak týče resolucí, tedy doporučuji ku přijetí resoluci čís. 1, 2 a 3. Co se týče resoluce čís. 4, žádá rozpočtový výbor, aby z ní vynechán byl dodatek a to: "... aby předložila toto nařízení Národnímu shromáždění ku vědomosti". Rozpočtový výbor vychází totiž se stanoviska, že vláda má povinnost veškerá nařízení vyhotoviti resp. vydati v duchu platných zákonů a že není proto potřebí, aby vládní nařízení bylo ještě předkládáno Národnímu shromáždění.

Já ze všech těchto příčin doporučuji, aby tato předloha tak, jak jsem ji byl doporučil, také byla poslaneckou sněmovnou přijata. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Zahájíme debatu. Jako řečníci jsou zapsáni "proti" předloze: p. posl. Haken, Grünzner, Jung; "pro": dr. Matoušek a Josef Kříž.

Než udělím slovo prvnímu řečníku, žádám, aby byly přečteny podané pozměňovací a resoluční návrhy.

Zástupce sněm. taj. dr. Mikyška (čte):

I. Návrh posl. Grünznera, Blažka, Hirsche, Tauba a soudruhů.

§ 1 vládní osnovy budiž škrtnut. Na místě tohoto paragrafu budiž přijato toto ustanovení:

"Místo mimořádných (čtvrtletních) výpomocí, stanovených § 1, lit. B, článku IX., zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., budou vypláceny podle dosud platných zásad výpomoci měsíční v této výši:

1. Státním úředníkům, soudcům a státním učitelům, zařaděným do hodnostních tříd:

Ostatním do hodnostních tříd zařaděným státním úředníkům, soudcům a státním učitelům, jakož i všem ostatním nezařaděným zaměstnancům a dělníkům až do výše ročního služného:

2. Po dobu mimořádných poměrů, způsobených válkou, vypláceti se bude státním zaměstnancům měsíční drahotní přídavek, nařízením vlády republiky Československé z 23. června 1919, č. 348 Sb. zák. a nař. povolený, dle těchže zásad v této výměře:

Státním úředníkům, soudcům a státním učitelům, zařaděným do hodnostních tříd: