Vážené paní a pánové! Zamysliti se nad tou větou znamená pochopiti, řekl bych, jádro nynějšího politického němectví. My Němci se bojíme boha. Prosím, věta hrdá, věta krásná pro každého, ať jest to atheista nebo theista, krásná pro každého, kdo pochopí její hluboký mravní obsah, celou její vážnost. My Němci se bojíme boha. Ale, prosím, báti se boha, to jest to, že Němec vysloví tu frási a neposlouchá ani, co říká. On si neuvědomuje, co si positivně etického při tom říká, když říká: bojím se boha. On říká klidně"bojím se boha" a neuvědomí si, jaká to byla bázeň boží, kterou projevovali v celém tom politickém systému v Rakousku, který dělali sebou za války. Neuvědomujete si celou tu hrůzu a bídu světové války, která se zde rozvinula přes to, že za každým rohem potkáváte mrzáky a invalidy, přes to na to nemyslíte. Bázeň boží, a ta druhá polovice: "a nikoho jiného na světě". Tedy já tvrdím, že Němci se nebojí boha ve své politice. A poněvadž se Boha nebojí, proto byla světová válka, poněvadž jejich politika byla prosta veškeré boží bázně. Proto vznikla světová válka a proto dopadla tak, jak dopadla. A proto, že se Němci nebojí boha, není pravda, že se nebojí nikoho jiného na světě, nýbrž pravdou jest, že se bojí celého světa. (Souhlas. Potlesk.) A to jest základ německého imperialismu. (Posl. Špaček: Znepokojené svědomí!) Právě proto, že Němci nemají té positivní ethiky, že nemají dobrého svědomí, jak zde bylo dobře řečeno, proto bylo to zbrojení po zuby, proto byl ten německý imperialismus.
Nyní bychom se dostali k našim věcem. Pro nás jest prakticky významno to, že Němci, kteří se dosud bojí celého světa, poněvadž jsou v něm cize orientováni, bojí se také nás, bojí se Československé republiky, bojí se její existence, bojí se jí jen proto, že se nedovedou postaviti na stanovisko bázně boží, na stanovisko uznání a lásky k národu, jehož touhu po spravedlnosti oni nedovedou ještě dnes pochopiti.
Vážení pánové, vy všichni i z německé strany sociálně demokratické ještě dnes nechápete tu velkou krásnou touhu 300 let utisknutého českého a 1000 let porobeného slovenského lidu po spravedlnosti. O nic jiného nám nejde než o spravedlnost. Požadavkem té spravedlnosti byla existence naší státní samostatnosti, požadavkem té spravedlnosti pak bylo, aby, když stát má míti existenci, aby mu byly dány její podmínky, aby nebyl osekán o území, které k němu patřilo, bez něhož by nemohl státně a hospodářsky a ani politicky existovati, zkrátka to jest ta touha po spravedlnosti, která se vašich národních zájmů nedotýká a dotýkati nechce, ale kterou vy nedovedete pochopiti.
Druhá složka, se kterou při tvoření majority počítati nemůžeme, která se staví na stanovisko principielní negace, jest strana tak zvané sociálně demokratické levice, která si to udělala velice jednoduše.
Sociálně-demokratická levice ve svém prohlášení, které nám tady pan kol. Teska přečetl, se staví na velmi jednoduché stanovisko: "Naším přesvědčením jest, že Československou republiku nepodaří se vybudovati na principech soukromokapitalistických." Prosím, rozumějte: na principech soukromokapitalistických! Vždyť pánové ze sociálně demokratické pravice také nechtějí soukromokapitalistických principů, oni jen vidí, že ta republika dnes má soukromokapitalistický princip jako základ, ale přece jen dávají na jevo odhodlání tu republiku vybudovat, kdežto páni komunisté říkají, že ji vybudovat nelze.
Říkají: "Bude se zde ve sněmovně mluviti, vyjednávati, usnášeny budou nové zákony, ale ani nejmenšího vlivu nebude to míti na neustálé stoupání drahoty. Žádnými řečmi a hlasováním nezlomí se křivka stále stoupajících cen mouky, chleba, masa, oděvu, obuvi, dokud za nedotknutelnou bude pokládána zásada soukromého vlastnictví. Dosavadní soustavou vládnutí není možno rozřešiti otázku bytovou. Dosavadní soustavou neovládnete problém zásobování lidu potravinami. Neovládnete ho dokonce ani svou vlastní kapitalistickou výrobou. Pravděpodobně již v krátké době budeme státi uprostřed ostré průmyslové krise, hromadné nezaměstnanosti, zásobovacích obtíží a všechny dosavadní prostředky budou vůči tomu bezmocnými. Čím déle se udrží v Československé republice vláda dosavadních soukromokapitalistických method, tím více ti, kdož takto vládnou, podhrabou půdu, na které sami stojí. Nepodaří se vám existenčně zabezpečiti a aspoň poněkud lidsky uspokojiti statisíce státních zaměstnanců, zřízenců a drobných úředníků. Nepodaří se vám na konec vyživiti a hospodářsky udržeti ani stálou armádu, kterou pro případ poslední nutnosti pokládáte za záruku udržení dosavadního tak zv."pořádku". Legionáři a invalidé marně budou čekati na to, aby k nim byly splněny aspoň nejminimálnější povinnosti slušnosti, spravedlnosti a lidskosti. Nezadržitelný finanční rozvrat obcí a všech ostatních sborů samosprávných jest jen předzvěstí důsledků, ku kterým nezadržitelnou nutností dospěje také celý stát."
Vážení pánové i paní! Ve Vídni neviděl pan dr. Šmeral ty základy soukromokapitalistické, ve Vídni chtěl parlamentní vládu, ve Vídni chtěl positivní politiku, ve Vídni chtěl vybudovati Rakousko, když se mělo vybudovati Rakousko a ne Československá republika. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.) Co se týče toho stanoviska, já s ním nebudu polemisovat sáhodlouhými hospodářskými dedukcemi, vám jeho nesmyslnost jest známa, ale pro nás je něčím jiným, než nesmyslem, ono nám připadá prostě takto: Topí se někdo a na břehu stojí muž. Ten topící volá na toho na břehu: Prosím tě, tamhle to bidlo mi podej, a on mu řekne: Nepodám, to bidlo není dost silné, neuneslo by tě a přelomilo by se. Tonoucí volá: Tak tamhle je břitva! A ten na břehu odpovídá: Nepodám ti jí, ty bys se pořezal. A ani stébla mu nepodá, to by se utrhlo. Vážení pánové, ten topící poručí svou duši pánu bohu a utone, ale utone s jistou myšlénkou, s jistou kvalifikací toho, který stojí na břehu. Já ji zde nebudu opakovat, já bych to parlamentárním způsobem nedovedl.
Nejde zde o to, je-li to možno nebo nemožno, zde jde o to, že se někdo principielně staví na stanovisko: Já se ani nepokusím, já to ani vůbec nebudu dělat, já půjdu proti vám. Co to znamená? Abych to vysvětlil v praktických důsledcích: Kdyby se celá strana sociálně demokratická postavila na stanovisko úplné negace, na které strhl komunisty p. dr. Šmeral, - já neznám ty pány většinou osobně, ale tvrdím s apodiktickou jistotou, že ani mezi těmi 20 komunisty není většina, která by byla skutečně odhodlána jíti s většinou těch komunistů, která není si vědoma těch důsledků, která si neuvědomila, co by to znamenalo, kdyby k těm důsledkům došlo, - kdyby tedy celá sociálně demokratická strana vyslovila zásadu, že principielně hlasuje proti státním nezbytnostem, prosím, kdo by je byl povolil? A kde tu většinu vzíti? Dobře víte, že bez sociální demokracie je většina nemyslitelna. A když zde není většina, co to znamená? Vláda může vládnout bez většiny do Nového roku, jakmile však přijde Nový rok a není zde povolen rozpočet - § 14 nemáme, abychom mohli rozpočet povolit - znamená to likvidaci, znamená to prohlásiti před Evropou a před celým světem: My jsme si žádali svůj stát, dostali jsme ho, ale nedovedeme ho spravovat, nemůžeme vládnout, nemáme pro ten stát většiny, poněvadž se nedovedeme domluvit o tom, jakým způsobem má býti spravován, a to proto, protože by jedna z hlavních českých nebo největších českých stran opustila ten jediný základ, na kterém se o tom můžeme domluviti, ten základ demokracie, neboť jiného základu není.
Tedy nepočítejme ani s jedním ani s druhým živlem a buďme si toho vědomi. Já bych se nestavěl na stanovisko, jaké zde tlumočil pan dr. Meissner, hledat, kombinovat politickou, řekl bych, jaksi umělost, politickými theorematy, jak bychom měli sestaviti nějakou koalici. Nechme tedy té koalice, ale ptejme se po většině. Nemusíme spolu o tom ani mluviti; jsou zde určité strany, které jsou si vědomy toho, že pro nezbytnosti tohoto státu a v tom myslím, že se pan dr. Meissner mýlí, když myslí, že ty státní nezbytnosti lze omeziti pojmově jenom na věci, které jsme dělali v Národním shromáždění, tedy máme zde určité strany, které jsou si vědomy, že pro ty státní nezbytnosti, aniž by se musily s těmi druhými stranami raditi, musí hlasovati.
Druhá otázka. Jsou tu na štěstí ještě strany, které bez kompromisu, bez vyjednávání prostě na základě svého - to není fráze, když to říkám, - politického češství, - poněvadž my nevylučujeme ovšem ani komunisty z národa, - cítí, že státní nezbytnosti tohoto státu musí býti opatřeny, aniž by o tom byla společná nějaká dohoda, a je tedy spíše možno očekávati, že vyroste z té faktické existence většiny, z toho faktického stavu, že zde ty strany jsou, určitý orgán, kterému se říká koalice, poněvadž bez organisace není možno nic, ani parlament, a jestliže se změní ta psychika a změní-li se ta praxe a celé to postavení na některé německé straně, kterékoliv, vůči našemu státu, pak přirozeně z toho vyroste koalice, ve které by nebyly toliko strany české, nýbrž strany, které by byly opravdu státotvorné, třeba by to byly německé. My tvrdíme, že je to krutá iluse, když v dohledné době něco takového očekáváte, a vy se o tom přesvědčíte.
Tím ovšem není ještě dáno všecko, tím je dána teprve prostě existence většiny. Tu jsme zde měli v Národním shromáždění i za první a druhé koalice. Je zde ještě zapotřebí, aby strany dělaly skutečně státotvornou politiku. Nebudu opakovati ty čítankové pravdy, včera jsem měl o tom příležitost mluviti, včera jsme měli typický příklad toho, jak se to dělati nesmí, poněvadž ta většina by nám byla málo platná, kdybychom jí stát utloukali. Nebudu zdržovati opakováním rekriminací, chci jenom reagovati na jednu věc. My všichni přicházíme k důsledku práce. Je zapotřebí práce; má-li býti z ní státotvorná politika, musí býti dříve ten stát hospodářsky zabezpečen. Jsou zde existenční minima, která musíme opatřiti, a mají-li zde býti existenční minima, musí zde býti práce.
Vážení pánové a paní! My se neuzavíráme poznání, že se pracuje pořád víc a že se i v tomto směru naše republika konsoliduje. Přičinil bych k tomu, co řekl zde pan dr. Kramář o své zkušenosti z hor, jak tam viděl pracovati malé sedláčky dříti se na poli, ze svých zkušeností příklad z našeho venkova, kde jsem viděl továrního dělníka, který je nájemcem malinké chalupy a má kousíček pole, jak po noční šichtě tovární od 7 ráno do 7 večer pohybuje ruční mlátičkou. Tedy práce přímo nadlidská, ne 8 hodin, ne 10 hodin, nýbrž ještě větší pracovní doba.
Tedy my si nezoufáme v tom ohledu a jsem přesvědčen, že také v tom ohledu budou se poměry lepšiti, ale zase velice mnoho bude záležeti na vás. Vy říkáte socialisace; prosím, vy pánové ze sociální strany, neklamte se v tom. My velice dobře chápeme těžké postavení, které máte, když máte hlasovati pro to, o čem jsem mluvil jako o státních nezbytnostech. Velice dobře víme, jakou obět přináší sociální demokrat, který se vždycky stavěl na principielní stanovisko proti rozpočtu z toho důvodu, že jest tam také tak veliký rozpočet vojenský, jakou obět s tohoto stanoviska přináší již, když proti těm svým programovým požadavkům z důvodu existence státní, jakožto přirozené podmínky existence blahobytu všech, staví se na positivní stanovisko a jde s námi. My to nepřezíráme a já jsem přesvědčen, jestliže se my stavíme v otázce socialisace ne na stanovisko negativní, nýbrž positivní, vezměte si náš program a všech tak zvaných občanských stran a uvidíte, že co se týče otázky socialisace těžkého průmyslu, dolů atd. všichni stojíme na stanovisku kladném, jestliže se my na toto stanovisko stavíme, tvrdím, že neděláme to jako koncesse, abychom vás získali pro většinu, nýbrž děláme to ze svého programu a přesvědčení, ale žádáme od vás, abyste i vy na tuto otázku dívali se s námi reelně.
Když jsem zde včera mluvil, tu vykřikl některý z pánů ze sociálních demokratů, když jsem mluvil o té socialisaci, o ziscích kapitalistů. Tož se na to jen letmo podívejme. Ale nejdříve chci jedno říci. Lze tu otázku řešit takovým způsobem, řekl bych s tou duší, jak k tomu přistoupil pan kolega Stříbrný? on konstatuje toto o znárodnění dolů: První vláda prohlásila, že bude socialisovat. Druhá a třetí vláda ústy ministerského předsedy Tusara prohlásila, že bude socialisovat. Třetí ministerský předseda Černý o otázce znárodnění dolů nepronesl ani slova. Tento nedostatek ve vládním prohlášení jest nedostatek odvahy postaviti se za onen požadavek dřívějších vlád.
Prosím, pánové, co jest to za stanovisko? Tedy prvá vláda řekla, že bude socialisovat, a nesocialisovala; druhá vláda řekla, že bude socialisovat, a nesocialisovala; třetí vláda řekla, že bude socialisovat, a nesocialisovala. Pan kol. Stříbrný v těch vládách byl ministrem. Tedy on bude dělat výtku za to, že tato čtvrtá vláda již neříká, že bude socialisovat? Co pak se socialisuje slovy? Co pak jest socialisování to, když se to prohlásí? on musí vědět, proč nesocialisoval. Pane ministerský předsedo Černý! Co to jest, že se dřívější vláda postavila za požadavky socialisace? Vláda se staví za požadavky, vláda žádá a koho? Kdo má povolit? Vláda tu stojí jako prosebník. Co jest ta vláda? Jste povinni dívati se na tu věc střízlivě a říci, že se nesocialisovalo proto, že se dosud socialisovat nemohlo. (Posl. dr. Vrbenský: Vláda byla měšťácká!) Poslední vláda nebyla měšťácká. Bývalý pan ministr veřejných prací nebyl měšťákem, ale nepamatuji se, že by byl přistoupil ke sněmovně s nějakým návrhem na socialisaci dolů jako ministr, jako poslanec to učinil. (Odpor.) Ale pardon, pane kolego, vždyť to neznamená žádnou výtku, nemám nejmenší pochybnosti o vašem upřímném odhodlání provésti tuto myšlenku. Já vás jenom žádám, abyste nám věřili, že jsme odhodláni provésti tuto myšlenku.
Já vás jenom žádám, abyste nám
věřili, že odhodlání k sociální spravedlnosti a do jisté míry
k socialisaci velikého těžkého průmyslu a dolů, která jest možná,
máme také my. Prosím, já mám zjištěno ve velkém průmyslovém podniku,
který vykazuje ve svých horních závodech, ve svých důlních závodech
čistý zisk 15,000.000 K, - jest to jeden z největších naší republiky,
- že tento průmyslový podnik před válkou, mnohá léta před válkou
investoval každoročně do těchto dolů kladenských a jen do kladenských
3,000.000 K, to znamená, poněvadž to nedělal nazdařbůh, že před
válkou národohospodářsky bylo nutno v zájmu nejenom těch podnikatelů,
nýbrž jestliže doly měly udržeti svůj chod, do budoucnosti jíti
napřed a bylo nutno investovati každý rok 3,000.000 K. (Hlas:
Kolik uložili mimo?) Nechte mne dokončiti. Investovali 3,000.000
K, letos mají čistý zisk 15,000.000 K. Co to znamená? Znamená
to, že investice, které se před válkou udělaly, poněvadž to, co
stálo před válkou 3,000.000 K, stojí dnes v tomto průmyslovém
oboru 15krát tolik, že tedy nutné investice, které by dnes obnášely
45,000.000 K, se nemohou dělati a že mají manko 30,000.000 K,
pánové! Jestliže vy tyhle docela jednoduché věci dělníku nebudete
říkati tak, aby to mohl hmatati, jestliže vy místo toho voláte
- byl to, tuším, pan kol. Kreibich z německé strany - nemyslíte
to upřímně v této věci, jestliže voláte po zisku kapitálu. (Hlasy:
O této věci by mohli mluviti revisoři důlních podniků! Sedí tam
ministr veřejných prací! To je vyložená zlodějna, co dělají, to
je okrádání konsumentů!) Ano, pardon, aby nebylo nedorozumění.
Bůh uchovej, abych se chtěl stavěti za podnikatelskou morálku
nynějších závodů. Já vím, co je to, když uhlí, které se nepere
a prodává se s kameny s lichvářským ziskem, který z takového obchodu
vzniká. Vždyť my si přejeme, aby tyto věci byly stavěny, najděte
nám způsob, kterým bychom se dostali těm pánům na kobylku, říkám,
že při tom všem nemůžeme se uzavříti poznání, kdybyste vzali ty
doly celé, ty zisky měli v rukou, že by nestačily vám na národohospodářsky
řádné vedení dolů, to jde jen zvyšováním té produkce a určitými
prostředky, které dnes nedovedeme uchopiti. (Výkřiky. Posl.
Johanis: Při socialisaci se produkce zvýší, poněvadž horníci budou
věděti, že dělají pro sebe.)