V plném vědomí bezpráví, které bylo Němcům v tomto státě učiněno zákonem o válečných půjčkách, jejž jeho tvůrce finanční ministr dr. Engliš sám přirovnal k sekeře proti Němcům a jenž prohlášením miliard papírů válečných půjček za bezcenné, podkopává důvěru k tomuto státu a tím co nejtíže otřásá vlastním státním úvěrem, myslí si tak skvěle fundovaný stát, jehož vojenská sláva přezáří staletí, že právem si smí dopřáti nákladného potěšení stálého vojska, vojska, jehož velikost není v žádném poměru k maličkosti tohoto státu.
Jsem si toho dobře vědom, že vláda bude tvrditi, že přece v § 1. branného zákona jest usneseno zavésti soustavu miliční, odstraniti stálé vojsko. Každému myslícímu člověku jest však také jasno, jakou praktickou cenu má tento paragraf. Neslouží k ničemu jinému, než k obratnému klamání všech těch, kdož jako praví demokraté ještě i dnes požadují odstranění stálého vojska v zájmu udržení míru, ale zvláště jako záminka pro ty, kdož po desetiletí vystupovali jako antimilitaristé a byli by prakticky zavázáni zasazovati se vsí silou o odstranění stálého vojska. Dnes však, kdy by měli k tomu moc, skvěle zklamali s výmluvou, kterou český sociální demokrat Stivín svého času ve vedoucím listě sociálních demokratů výslovně význačně oděl ve slova, že jsou sice přívrženci systému miličního, ale že se budou zasazovati o podržení stálého vojska potud, pokud český národ jest obklíčen nepřáteli. Jest skutečně někdo mezi nimi, kdo by věřil v možnost, že zeměpisná poloha státu může se tak změniti, aby v budoucnosti nebyl již sevřen Německem, německým Rakouskem, Maďarskem a vřele milovaným Polskem? Je vskutku takový snílek, který by při veškerém uznání schopností prokázaných českými státníky - vzpomeňme si jen zase na memoire III, věřil, že tohoto cíle lze dosíci? Myslím, že o tento velký problém se ztroskotají i schopnosti dra Beneše. Čeští státníci budou se musiti smířiti se skutečností pro nás tak potěšitelnou, ale pro ně nezměnitelnou, že Češsko nejen podle své zeměpisné polohy, nýbrž ještě více po stránce hospodářsko-politické z největší části jest sevřeno Německem, oním Německem, které jak přirozeně nutno, v několika málo letech vtiskne pečeť středoevropské soustavě hospodářské.
Vláda učiní dobře, bude-li v předpokladu příštích věcí počítati s tím, že v tomto státě bydlí skoro 4 miliony Němců, kteří se toho času následkem všeobecné politické situace sice nechají utiskovati, ale nikdy potlačiti. Stanovisko vlády k německým požadavkům, které zaujala v otázce branné moci ve spojení s vývody vládního prohlášení o vojenském programu dává podnět k obavě, že Němci povolaní k vojenské službě budou co nejvíce šikanováni. Praví se sice ve vládním prohlášení doslova, že vojsko musí státi mimo proudy politických událostí a býti v národnostních sporech nestranným nástrojem. V jakém smysle jeví se však tyto fráze, vezmeme-li do ruky oběžník politické kanceláře ministerstva Národní obrany, který byl rozeslán, tuším, v prvním týdnu minulého měsíce všem obcím a ve kterém se doslovně praví: "Důležitou částí našeho národního obrození jest vybudování ukázněné a čistě české armády." Ministerstvo Národní obrany vydává za tím účelem časopis "Bratrstvo", jehož úkolem jest, jak se dále praví v tomto oběžníku, vychovati obyvatelstvo v tomto smyslu. (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.)
Když jsme se již dověděli z úst naší vrchní hlavy státu, že cílem české vládní politiky jest opětné získání poněmčených území, přeloženo do správné němčiny, počeštění německých území, že to jest nejvyšší vůdčí myšlenka, nemůže nás vlastně projev ministerstva Národní obrany již docela překvapiti.
Vždyť už rozeslání našich ubohých německých nováčků do Češska a na Slovensko nám ukázalo, že držitelé moci v tomto státě chtějí je tímto způsobem oloupiti o každou možnost dalšího vzdělání, aby je tak daleko od otčiny podřídili české výchovné metodě. Avšak všemi těmito násilnými opatřeními dosáhne vláda opaku toho, co zamýšlí, a tím také zničí a pochová každou naději, že se podaří překlenouti existující rozpory. Tímto postupem vychová v mladých lidech zášť a tím vnese do dorůstajícího pokolení iredentistické hnutí, které může býti státu velmi nebezpečno. Docela jistě to nejsou starosti, které mne obzvlášť tísní, ale ve jménu lidskosti musíme žádati, mají-li již naši mladí lidé býti nuceni, aby obětovali militarismu 2 ze svých nejkrásnějších a nejdrahocennějších roků, aby nebyli z nich také ještě děláni duševní mrzáci. Trváme stále jako posud na okamžitém odstranění stálého vojska a na zavedení soustavy miliční podle švýcarského vzoru.
Nyní přicházím ke kapitole školské správy. Vládní prohlášení praví v té věci, že se vynasnaží provésti úpravu poměrů a..... Ani slova o zrušení německého školského zničujícího zákona z 3. dubna 1919, na základě jehož zachovatel škol dr. Metelka, vybaveny diktátorskou mocí, zavřel skoro asi 1000 německých školních tříd, ani slova o tom, že vláda má v úmyslu sprovodit se světa tuto neslýchanou kulturní hanbu a obnoviti německé školství aspoň v onom stavu, jak existovalo 28. října 1918. Nepožadujeme po té stránce ničeho nenáležitého, žádáme i zde jenom úplnou autonomii, která každému národu dovoluje, aby své školství vybavil tak, jak odpovídá jeho duševní zralosti. Samozřejmo jest však, že každý národ sám musí hraditi náklady na toto udržování škol. (Souhlas na levici.)
Mluvil-li jsem posud o školství povšechně, chtěl bych vzpomenouti ještě zvláště našich německých vysokých škol, kterým jest v Praze trpěti martyrium, jež se takřka nedá popsati. Nechci dnes již mluviti o pověstném universitním zákoně, který směřuje k sešněrování učitelské činnosti, aby konec konců byla stlačena duševní úroveň německé university. Avšak nehledě k tomu, utvářily se i poměry německého studentstva v Praze tak, že prostě musí býti nazvány neudržitelnými. Nemluvím o obtížích, které jest trpěti německým studentům ve středu fanatisovaného obyvatelstva, jež považuje za urážku již, i mluví-li se německy na ulici. Ponechávám označení těchto poměrů raději těm několika málo Angličanům, kteří tu bydlí, jejichž slova pro zahraničí daleko významněji padají na váhu. Chci s tohoto místa jenom dáti výraz jednomyslné vůli německého obyvatelstva, které požaduje okamžité přeložení německých vysokých škol do německého jazykového území.
Přecházejíce ke kapitole železniční správy, musíme především konstatovati, s politováním konstatovati, s rozhořčením konstatovati, že pan ministerský předseda nenašel ani slova pro mnoho set propuštěných, potrestaných, ze země vyhnaných železničních zaměstnanců. Myslím však také, že je povinností železniční správy s veškerou rychlostí pečovati, aby jízdní řády v německém jazykovém území za přibrání hospodářských korporací byly účelně změněny.
Příslušné návrhy přednesu s doložením skutkového materiálu v dopravním výboru. Upozornil bych však železniční správu také na neslýchané zdravotní poměry, které vlastně svědčí o tom, že jsme klesli do řady balkánských států. Nesčetné projekty místních drah v německém jazykovém území čekají na své konečné provedení. Mnohé z nich jsou předpokladem otevření nových pramenů výdělku pro obyvatelstvo nemající práce. Pronikavé zlepšení dopravy poštovní, telegrafní a telefonní jest naléhavě žádoucí. Vyzýváme proto opětně vládu, aby se snažila, aby naše pohledávky u vídeňského úřadu poštovní spořitelny byly s veškerou rychlostí vyplaceny v československé měně.
A nyní přicházím k otázce vyživovací. Zde musíme si ujasniti, že přes růžové vylíčení ministerského předsedy pravděpodobně již na začátku nového roku budeme státi před katastrofou hladu, jaké jsme ještě nikdy nespatřili. Již dříve jsem se zmínil, že v západočeských listech lze čísti zprávy, že v nejbližších 14 dnech nebude možno koupiti chleba. Upozorňuji na to vládu, aby nás zase nekrmila tabelami, předpisy, kontingenty a jak znějí ty výrazy, nýbrž aby předložením úplně vypracovaného, věcnými doklady opatřeného plánu vyživovacího nám podala důkaz, že výživa také skutečně až do nových žní makavě jest zabezpečena. V této životní otázce musí býti upuštěno ode všeho krasolíčení, protože nejde zahrávat si s hladem, kterému na prvním místě jest vydáno obyvatelstvo v německých městech, aby bylo docíleno politických jednodenních úspěchů.
Další nanejvýš důležitá kapitola týká se odstranění nouze bytové, kterou zvláště trpí dělnictvo a osoby ustanovené se stálým platem. Musíme i při této příležitosti promluviti vládě vážně do svědomí, že bytovou otázku nelze vyříditi jakkoliv krásnými prohlášeními, sliby a subvencemi a všemožnými jinými věcmi, nýbrž že i zde čin jest vše. Uvedu tu jen jeden z mnoha příkladů ve svém volebním okrese, jak vláda posud pečovala o řešení bytové nouze v německých městech. Městská obec Falknov na Ohři už na počátku minulého roku podala žádost k ministerstvu sociální péče o zřízení 20 dělnických obytných domů a o subvenci. Vyřízení této žádosti až do dnešního dne nebylo provedeno, naproti tomu dostalo se městské radě zatím zprávy, že do města bude vložena stálá posádka asi 600 mužů. Přes všechny rozklady, protesty, námitky s poukazem na ohromnou nouzi o byty byl přeložen do Falknova prapor pohraničních myslivců číslo 5. V té době bylo ve Falknově asi 200 stran, které hledají byt. Požadavky vojenských úřadů cílily vždycky k tomu, aby byla vyklizena stará úřední budova, napěchovaná až po střechu dělnickými rodinami, vedle toho dostala městská obec 30. září t. r. rozkaz, aby ihned opatřila potřebná obydlí pro 12 důstojníků a poddůstojníků. Při tom jest si povšimnouti, že zatím přiostřila se nouze o byty do takové míry, že toho času jest hlášeno u bytového úřadu 451 stran hledajících byt, t. j. asi 1600 hlav.
Z toho příkladu můžete poznati, jak vláda prakticky přikročuje k řešení nouze o byty. To jest sociální porozumění, které vláda věnuje našemu ubohému německému obyvatelstvu, které, jak jest tomu v několika průmyslových městech stejně jako ve Falknově, často živoří po 6 a 8 lidech stísněno v jediné místnosti. Tu nemá vláda jiných starostí, než zřizovati nové posádky, stavěti nové kasárny a tímto způsobem a postupem, jak vidíte z nevyřízení žádosti dříve uvedené, nejen nic nedělat pro odstranění bytové nouze, nýbrž naopak ji vyhrocovati.
Nebylo mi možno v krátkosti času, který je mi přidělen, zabývati se všemi důležitými částmi vládního prohlášení, myslím však, že jsem dostatečně doložil, že my Němci vůbec nemůžeme míti k této vládě žádné důvěry a že přes svoji ochotu spolupracovati o hospodářském znovuvybudování brání se nám v tom nepřátelským jednáním většiny této sněmovny a vlády.
Pánové! Těžce doléhá osud na náš všechen německý lid a zvláště na nás Němce v tomto svobodném státě. Jsme dnes ještě bez ochrany vydáni jejich násilnému panství. Vytkli si cíl, - je-li šlechetný, rozhodnou jednou dějiny, opírajíce se o bodáky Francie, odnárodniti skoro 4 miliony Němců v tomto státě. Chtějí tím provésti dílo zášti a pomsty a oddávají se ještě dnes blažené naději, že to bude provázeno trvalým prospěchem pro jejich pracovitý, ale svedený lid. Jste národem vítězným, my jsme přemoženi. Vy jste však nedobyli svého vítězství v otevřeném boji muže proti muži, nýbrž za zavřenými dveřmi při mírovém vyjednávání v St. Germainu a Versaillích, umělůstkami v memoiru III., který na věky bude pamětihodným čestným listem v českých dějinách a pro příští pokolení ještě podá svědectví, jak bylo praktikováno v t. zv. demokratickém věku s nejsvětějším právem národů.
Ke konci chci k vám však zavolat
jedno: Bijte jen tvrdě do našeho ubohého důvěřivého německého
lidu, který dnes ještě nesjednocen a rozerván a proto bez ochrany
a bez obrany jest vydán vašim útokům. Snad tím rychleji bude postupovati
očišťovací proces, a jak již tak často v dějinách německého lidu,
podaří se snad nepříteli ukovati německou jednotu. Ještě jest
ve vašich rukou, abyste umožnili splněním našich spravedlivých
požadavků trochu snesitelné soužití národů na opravdu demokratickém
základě. Nevěřte však, že, protože dnes ještě jsme bez ochrany,
stali jsme se také lidmi bez naděje. Nikdy! V srdcích chováme
pevnou naději a hlasování lidu v Korutanech dokázalo, že náš lid
jest naplněn vítězným kladem života a také nese v sobě sílu zlomiti
okovy rabství. (Potlesk německých poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku na listině "pro"
p. posl. Najmanovi.
Posl. Najman: Slavná sněmovno! Kdybychom měli souditi dle síly hlasu, kterým vládl pan předřečník strany německé a kdybychom měli souditi dle jeho rozčilování, domnívali bychom se, že mezi německým lidem jest skutečně tak veliké a silné rozhořčení proti československému státu, proti naší republice. Ale my víme, že německý lid ve svém hlavním jádru nesouhlasí se svými vůdci a nemá toho přesvědčení jako oni. Vy stále chcete si stěžovati na náš stát, na naši československou republiku. Kdybychom my se bývali měli ve starém Rakousku tak jako vy se máte, byli bychom bývali spokojeni. Ale vy stále nechcete si uvědomiti, že v našem státě chceme, aby pro všechny byla stejná rovnoprávnost a stejná spravedlnost. Vy jste byli zvyklí vždycky býti národem, který vládl druhým, který diktoval ostatním národům. Dnes, kdy jste tímto národem přestali býti, dnes, kdy máte býti s námi a máte s námi míti stejnou rovnoprávnost, protestujete proti tomu a v té sněmovně, kde bychom vlastně měli přikročiti k řešení důležitých hospodářských otázek, které se vašeho lidu dotýkají právě tak jako našeho lidu, děláte věci, které tuto práci znemožňují.
Pan předřečník odvolával se zde řeči slovenského lidovce posl. dr. Jurigy. Ale také posl. dr. Juriga řekl otevřeně ve své řeči, když jste mu tleskali a když jste s ním souhlas projevovali. "Neprojevujte mi souhlasu, my si své věci v Čechách vyřídíme sami a nepotřebujeme k tomu vás, abyste se nám do nich míchali. To jsou věci čistě naše, mezi Čechy a Slováky, tyto záležitosti my si vyřídíme a jednou pro vždy bychom si vyprosili, abyste nezasahovali, do čeho vám nic není."
Slavná sněmovno! Musím se vrátiti k včerejší řeči váženého posl. dr. Kramáře, který v této sněmovně poukazoval a tvrdil, že bylo vlastně chybou, že jsme se rozdělili na více stran a straniček, a dokonce zde řekl, že to je hřích na národě, Vážení pánové! Mám za to, že tyto řeči p. dr. Kramáře jsou již značně přežilé a že těmito řečmi dá se snad operovati na nějakých agitačních schůzích, nemají se však takové řeči pronášeti ve sněmovně. Pan dr. Kramář musí si již jedenkráte uvědomiti, že v českém národě není jediná strana, že v českém národě není to národní demokracie, která by určovala směr a hrála prim. Před lety, ještě za starého Rakouska, před mnoha lety, byla sice jediná strana v českém národě. A kdo to byl, který tuto první stranu začal drobiti? To byli tehdy Mladočeši.
I později viděli jsme, že byla silnou stranou strana mladočeská; neuspokojivši však dělnictvo, neuspokojivši rolnictvo, stala se příčinou vyvolání v život nových stran. A jestliže pan dr. Kramář včera s tohoto místa prohlásil, že jest hříchem tvořiti živnostenskou stranu, pak se pamatuji, že před 22 lety, když v zemském sněmu byl jsem jednou přítomen a mluvil p. posl. Prášek, že také tehdy řekl p. dr. Kramář, že je hříchem, že se český národ rozdrobil na stranu agrární, neboť tehdy strana agrární vznikla. Tenkráte prorokoval p. dr. Kramář straně agrární, že nebude míti žádného života, že zajde. (Posl. Mlčoch: On už je takovým spatným prorokem!) Pan dr. Kramář je skutečně známým špatným prorokem. Přesvědčili jsme se, že veškerá proroctví, která vydával, se neosvědčila, že vždycky běh života šel zcela jinam, než jaký směr mu udal p. dr. Kramář. On řekl o naší straně, že jest hříchem. Ano, je sice hříchem, který se však páše na národně-demokratické straně, a ne hříchem, který by byl páchán na českém národě, na naší Československé republice.
Pan dr. Kramář poukazoval na stranické poměry na Slovensku. Mám zde Národní Listy, orgán strany pana dr. Kramáře. V nich výslovně jest agitováno, aby se na Slovensku utvořila strana národně-demokratická, ač pan dr. Kramář nedovoluje a nechce dovoliti jiným stranám, co ve skutečnosti dělá sám a jeho strana. Jestliže p. dr. Kramář s tohoto místa řekl, že on a jeho strana zde mluví jménem velikého množství živnostnictva, mám za to, že v příštím období již tvrditi a mluviti nebude moci, poněvadž jsem jist, že živnostnictvo půjde za příkladem dělnictva a rolnictva a že jistě v příštích volbách nejlépe se ukáže, že veškeré živnostnictvo zorganisuje se ve své straně a opustí řady té strany, ve které nikdy se dobře nemělo a ve které také nikdy pro živnostnictvo nic činěno nebylo a také pro ně učiněno ničeho nebylo.
Pan posl. Stříbrný včera ve své řeči o ústřednách pravil, že prý ten, kdo bojuje pro volný obchod, bojuje pro rozvrat státu, já však otevřeně tvrdím opak. Ten kdo bojuje pro ústřednové hospodářství, bojuje pro to, aby pijavice, které na těle českého státu jsou, mohly dále pít. (Souhlas.) víme a jsme svědky toho, že právě ústřednové hospodářství jest největším nebezpečenstvím našeho státu, naší Československé republiky. (Potlesk.) K této věci se ještě vrátím, až promlouvati budu o ústřednovém hospodářství.
Vážený řečník strany sociálně-demokratické p. Tayerle včera prohlašoval a poukazoval na řadu případů nezaměstnanosti. Mluvil o tom, v jakých a kterých odborech panuje nezaměstnanost, neřekl nám však skutečné a pravé příčiny této nezaměstnanosti.
Hlavní příčinou nezaměstnanosti jest nedostatečná produkce uhlí, která dnes v našem státě trvá a panuje a druhou příčinou jest to, že u nás není dostatečné právní ochrany, právního pořádku. Vidíme, že v dnešní době celá řada živnostníků a obchodníků marně volá o příděl uhlí, že celé řadě výrobců nedostává se uhlí, a to jsou příčiny, proč nemohou někteří živnostníci pracovati, proč musejí své továrny a dílny zavírati. Není myslitelno, že by se mohl náš průmysl státi konkurence a tím exportu schopnějším do té doby, dokud nedostane dostatečného množství uhlí, aby mohl svou činnost vyvíjeti. Pan posl. Skalák v posledním zasedání s tohoto místa volal a tvrdil: "My sice neříkáme, že provedeme revoluci dnes, ale snad k ní dojde za týden, za 14 dní." Když takové řeči z této tribuny pronášené potom se čtou v novinách, jest možno, aby měl někdo chuť něco podnikat a pracovat, něco tvořit? Tak se stává, že nechce nikdo nic podnikat a tvořit, poněvadž neví, jak se poměry vyvinou a zda všecka jeho práce nebyla by marná a zbytečná. Má-li nastati u nás v tomto ohledu zlepšení, jest potřebí, aby bylo více klidu a pořádku, aby takové řeči, které jsou vlastně - řekl bych agitačními bombami, nebyly vrhány do lidu, aby nebyla tím veškerá chuť k práci podlamována.
Bylo mluveno zde o tom, že dnes vyvážíme místo zboží a výrobků, lidi. Jest velkým neštěstím každého státu, když má menší export než import, ale dvojnásobným neštěstím státu je, když na místě zboží a výrobků vyváží do ciziny lid, lid pracující. Vidíme, že dnes jsou u nás poměry takové, že nám, jak bylo správně řečeno, sta lidí utíká ze Slovenska, a také u nás v Čechách ti nejlepší dělníci a řemeslníci nemohou nalézti obživy, a odcházejí do ciziny, aby tam vyráběli zboží, které se k nám do Československé republiky dováží. Dokud však u nás nenastane pořádek a klid, není myslitelno, aby bylo lépe, aby se náš průmysl mohl dostatečně rozvinout.
Bylo mluveno o tom, že mlynářští dělníci jsou vypovídáni z práce. Co je toho příčinou? Vázaný způsob hospodářství. Vázaný systém obhospodařovací, je příčinou, že mlynáři nesmějí bez výkazu nikomu semlít, a v důsledku toho, nemajíce práce a chtějíce se řídit literou zákona, jsou nuceni své dělníky vypovídat z práce, poněvadž pro ně práce nemají. My, československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská, jistě chceme, aby v tomto státě byl pořádek, aby se cítily všechny třídy a vrstvy spokojenými, aby nebylo v tomto státě utiskovaných, ale také ne utiskovatelů. Chceme rozvin a dobro republiky a z té příčiny, byť bychom často nesouhlasili s počiny vlády a musili z určitých důvodů státi v mnohém proti vládě, přece jsme vždy ochotni každou, skutečně českou vládu v základech podporovati a pro ni hlasovati. Připadá mi, že dnes se u nás provozuje politika, aby silný stav, silná třída střední, stav živnostenský a obchodnický byl vůbec vyloučen, znemožněn. Vidíme, že to, co se dnes vlastně děje, dá se přirovnati k hodinám; z nichž má býti určité kolečko vyjmuto a myslí se přece, že tyto hodiny i potom půjdou. Jsem však jist, že po tu dobu, kdy živnostnictvu jest brána možnost provozovati živnost, obchodnictvu provozovati obchod, poměry u nás den ode dne se horší, že i poměry zásobovací se spíše zhoršují než zlepšují. Příklad poskytlo Rusko. V Rusku také byl úplně odstraněn soukromý obchod a vidíme, kam došly v něm poměry. Čteme-li spisovatele Taineho "Konec francouzské revoluce" vidíme, že i vláda francouzská v době velké revoluce pomýšlela vymýtiti stav obchodnický a živnostenský, a kam tehdy ve Francii došli? K hladomoru!
Musíme si žalovat, že tato i předešlá sněmovna, že tato a předešlá vláda pro živnostenský stav neměla nic jiného, než celou řadu nových břemen, těžkostí a velkých daní. Vidíme, že za celou dobu trvání naší republiky pro stav živnostenský a obchodnický nebylo učiněno ničeho.
A přece tyto stavy nelze tak přezírati, nejsou tak malé a slabé, vždyť více než jednu pětinu všech národů v Československé republice tvoří stav živnostenský a obchodnický. Obě vlády, jak jsem řekl, neudělaly pro tento stav ničeho. I předešlá vláda sice několik slov pro stav živnostensko-obchodnický ve svém vládním prohlášení nalezla, žel však, že pravidelně od slov ke skutkům bývá daleko. A vidíme také z předloženého rozpočtu, jak ve skutečnosti i nynější vláda hodlá a myslí stav živnostenský a obchodnický podporovat. Vidíme, že v rozpočtu ministerstva obchodu a průmyslu bylo na živnostnictvo a obchodnictvo pamatováno velmi málo, že má k disposici něco málo přes 20 milionů korun. Na všechny ostatní stavy a vrstvy bylo v rozpočtu pamatováno více než 10 krát tolik, než na stav živnostensko-obchodnický. A to ještě, když prohlížíme a probíráme rozpočet, vidíme, že v tomto rozpočtu jest mezi 20 miliony položka pro průmysl 4 miliony, pro export 3 mil. a pro zvelebení živností jen něco přes 1 a půl milionu korun.
Nezávidím nikterak nikomu. Poukazuji jen na to, že pro živnosti a obchod v rozpočtu jest zařazeno 1 1/2 mil. korun a pro pěstování koní 43 mil.! V rozpočtu na př. figuruje položka 750.000 K na podporu živnostnictva při poskytování poválečného úvěru. Prosím, včera pan tajemník Tayerle zde poukazoval na to, že na podporách v nezaměstnanosti bylo vyplaceno 300 mil. korun. A na to, aby živnostnictvo mohlo býti zaměstnáno, aby mohlo válkou poškozené a zničené své živnosti a obchody obnoviti, věnováno jest mu 750.000 Kč. Co jest to ve skutečnosti? To není naprosto nic, to nejsou žádné peníze. To je výsměch živnostnictvu. Staré Národní shromáždění schválilo zákon o poválečném úvěru, tento zákon jest však ve skutečnosti bezcenným brakem, poněvadž zde není peněz, aby tento poválečný úvěr ve skutečnosti také mohl býti prováděn. (Posl. Pastyřík: Na to pan dr. Rašín zapomněl!) Ano, na to se zapomnělo. Tam se stanovilo jenom, jaké obnosy a na jaké úroky mají býti válkou poškozenému a zničenému živnostnictvu půjčovány, zapomnělo se však říci, odkud se mají bráti.
Tak vidíme, že dnes není spořitelny, není záložny a peněžního ústavu, který by chtěl našemu živnostnictvu a obchodnictvu vůbec půjčiti na 4%. A já se také nedivím, že důsledkem politiky, která se u nás provozuje, když stále a stále se s určitých stran mluví o převratu a násilí a o různých jiných násilných věcech, došlo k tomu, že dnes pozbylo se důvěry k záložnám a peněžním i finančním ústavům a že každý své peníze spravuje si raději sám doma, než by je dával do záložny anebo do banky.
Mám za to, že také rozhodnutí peněžního úřednictva, které včera večer padlo na Žofíně, nepřispěje k tomu, aby náš peněžní trh dostal dostatek oběživa, aby vrátila se důvěra vkladatelů k bankám a peněžním ústavům, že to neprospěje našemu hospodářskému životu, nýbrž že to bude míti právě za následek, že vkladatelé, obávajíce se stávek a podobných věcí v peněžních ústavech, ještě více budou vybírati své vklady a ještě menší budou míti důvěru k peněžním ústavům než tomu jest dnes. K čemu to spěje a k čemu přispívají takovéto zjevy, o tom si dovedete učiniti úsudek nejlépe sami!
Žádal-li bývalý p. ministr Stříbrný 50 mil. Kč pro družstevnictví, bylo by jistě zcela správné, kdyby byla maličkost - aspoň 10 mil. Kč - pro poskytování úvěru válkou poškozenému a zničenému živnostnictvu a obchodnictvu vsunuta do rozpočtu. Největším neštěstím, jak jsem již řekl, našeho státu, naší republiky jest nynější vázaný systém státního obhospodařování. To mi nikdo neupře, když řeknu zde několik slov o tom a když provedu důkaz pravdy.
Včera pan Stříbrný se velice rozčiloval pro to, že ministerstvo financí vydalo ve státním rozpočtu zvláštní přílohu o ústřednovém hospodářství. Já bych se nad tím nerozčiloval, naopak bych navrhoval, aby tento rozpočet byl rozmnožen a ve statisících exemplářích se dostal do rukou všech lidí, konsumentů, živnostnictva, obchodnictva, aby ve skutečnosti jedenkráte celý národ a všechen lid viděl, mnoho-li to ústřednové hospodářství nás stojí. (Výborně!)
Jak obrovským břemenem toto ústřednové hospodářství pro náš stát a naši republiku jest, ukáži na následujícím případě. Zde mám po ruce rozpočet Státního obilního ústavu a z něho vidíme, že správnímu výboru poradního sboru resp. ředitelům a jejich náměstkům bylo vyplaceno ve skutečnosti 576.084 Kč čili, - poněvadž jest jich celkem 8, - že na jediného toho ředitele resp. náměstka přišlo ročně celkem 72.000 Kč.
Ale já vidím, že i v tom rozpočtu není vše úplné, poněvadž zde pod osobními náklady vidím i jiné náklady, jako pensijní a nemocenské pojištění, remunerace, provise, honoráře a hodiny přes čas, ošatné, funkční přídavky, boty a šaty pro sluhy, které činí pres 53,000.000 K čili více než 150% ke skutečným platům, takže můžeme říci, že takový ředitel nebo jeho náměstek má v obilním ústavu přes 200.000 K ročního platu. (Slyšte!) To jsou jistě ohromné sumy, které nemůžeme zodpověděti, a kdyby se lidu správně sdělilo, jistě by volal, že jest nutno, aby toto státní hospodaření bylo zrušeno a aby jedenkráte již tomuto vyssávání státu byla učiněna přítrž a nejen vyssávání státu, nýbrž i konsumentů a všech tříd. Vidíme na příklad, že prokuristům a tajemníkům ústředen, jichž jest 9, bylo vyplaceno, když spočítáme přídavky, ročně více než 100.000 K. Takovým způsobem bychom mohli jíti dále. Kdybychom vzali také položku "ostatnímu úřednictvu", v čemž se rozumí také veliká armáda slečinek, které dnes v ústřednách pracují, - ale to pracují dal bych do uvozovek seznali bychom, že taková slečinka přijde průměrně stát asi na 2000 K měsíčně, čili ročně na 24.000 K.
Prosím, mám přítele, který jest ministerským místotajemníkem, doktorem práv a ten člověk po 12ti letech práci má snad platu asi 1100 K měsíčně, kdežto taková slečinka v ústředně, která ve skutečnosti nemá skoro žádného zvláštního vzdělání má 2000 K měsíčně. Jest tento systém správný? A když takový pan ředitel není spokojen nebo z jakýchkoliv důvodů odejde, vyplatí se mu 60 až 70 tisíc korun odstupného. Vidíme, že tato částka v rozpočtu figuruje obnosem 21,460.000 K. Z toho poznáváme, co nás ústřední hospodářství stojí. Pan dr. Kramář včera se o tom také zmínil, když řekl, co se děje s brambory.
Staly se případy, že rolník přivezl brambory a se svého vozu složil je přímo na vůz konsumenta, nemohl mu je však nechat nač mu přišly a konsument nemohl je dostati za to, zač je rolník prodával, nebo s 10procentní přirážkou, nýbrž musil dát o 30 až 40 K za 1 q více, musilť dát často o 100% více než za ně zaplatila ústředna. Rolník musí brambory zasázet, půdu obdělat, vyorat, přivézt a za to dostane něco přes 30 K, ale taková ústředna, která prostě s takovým vagonem disponuje a nemá žádnou práci, vydělá 100%. Co by se stalo takovému živnostníku neb obchodníku, kdyby s takovýmto ziskem pracoval? (Posl. Pastyřík: Přijde před lichevní soud!) Přišel by před lichevní soud a ten má na ty věci jeden rozsudek. Když malý hokynář prodá vejce o 5 h dráže, je na to 6 měsíců vězení a 10.000 K pokuty, když prodá rolník o něco dráže brambory jest na to 6 měsíců vězení a 10.000 K pokuty, dá-li si krejčí zaplatiti od správky šatů o pár haléřů více než usoudí páni za správno, dostane za to 6 měsíců vězení nebo 10.000 K pokuty, dá-li si hostinský zaplatiti za půl litru piva o 5 h více, dostane za to 6 měsíců vezení a 10.000 K pokuty. Říkával Havlíček, že vojenský soud má všechny paragrafy v jedné patrontaši a že dle jednoho měřítka soudí. Mám za to, že naše lichevní soudy, když jde o chudého, malého člověka, mají na všecko taktéž stejný rozsudek: šest měsíců vězení a 10.000 K pokuty. Ale když jde o velkého keťasa, o takového keťasa en gros, na to prosím není 6 měsíců vězení, na to není 10.000 K pokuty. Na příklad viděli jsme to v případě Otty Neumanna, který zkeťasoval a zvláštní náhodou dostal 2 vagony sody. Naši obchodníci, a snad také konsumní spolky, by marně žádali o příděl sody, nedostanou nic, naši konsumenti bílí bez sody a, prosím, takový p. Neumann má nějakou slečinku v tukové ústředně - to se do dnes nevyšetřilo a do dnes se neví co to bylo za slečinku - a proto dostane 2 vagony sody! Ale on, poněvadž dělá krém na boty, sodu nepotřebuje. Potřebuje ji však p. Werfel, který dělá polévkové kostky. Ruka ruku myje. Páni se sejdou v "Imperialu" anebo někde jinde, prodají sodu, p. Neumann vydělá 62.000 K, dojde-li to k lichevnímu soudu, tu byste, myslím, podle měřítka, jak se měří malým a středním lidem, myslili, že dostanou za to 2 léta, a on dostane ve skutečnosti 3 neděle a druhý 14 dnů.