Jest viděti, jak by se domácí průmysl mohl uplatniti v exportu, a to bude úkolem nového ministerstva pro zahraniční obchod, úkolem nových směrnic, které bude zahraniční úřad vyhledávati. Chci se zmíniti o jiných věcech, které se budou moci, když se náležitě budou organisovati ve výrobě, ve vývozu náležitě uplatniti. Pan ministr bude věnovati náležitou péči pražskému veletrhu, mezinárodním výstavám, a já bych zvláště zdůrazňoval, aby věnoval velikou pozornost směrnicím zahraničního obchodu nejen pro přítomnost, nýbrž i pro budoucnost. Dnes, kdy jsou mimořádné poměry, mnohý by od nás leccos koupil, ale je otázka, zdali to koupí, až se poměry zregulují, jest otázkou, není-li zapotřebí již dnes pamatovati na zabezpečení tržišť do budoucnosti. Já si vysoce vážím přátelství Francie, Anglie, Ameriky atd., ale co mně to je platno? Musíme se smířiti s tím, že do té Francie, Anglie, Ameriky mnoho toho nevyvezeme. To si musíme upřímně říci, že to bývalé staré Rakousko, kde jsme měli po desítiletí navázané obchodní styky, bude ještě dlouhá léta naším odbytištěm a zrovna tak okolní státy, které, třeba že s nimi nežijeme v přátelství na poli obchodním, budou našimi velikými odbytišti. A v tomto směru musí se dělati politika, která by pečovala, aby se zabezpečily trhy do budoucna, aby do budoucna měl náš producent, ať zemědělský či průmyslový, postaráno o to, že když bude pracovati, zboží své náležitě zhodnotí. Je pravda, že zlepšení valuty hraje důležitou roli, ale zde se dá mnoho působiti jednak reklamou, jednak mezinárodním označováním zboží, mezinárodní ochranou patentů, mezinárodní politikou dopravní v oboru pošt, dopravy po vodě, vzduchem atd. Tedy v tom směru jistě pan ministr bude míti široké, daleké pole působnosti.
Rád bych viděl, aby snaha nového úřadu směřovala k tomu, aby se náš stát stal středem středoevropské politiky obchodní. Již v dávných časech bývaly to Čechy, přes něž vedly největší evropské obchodní stezky. Znáte jistě Zlatou stezku, která vedla z Bavorska do Cech. V historii se mluví v tom, jak Cechy bývaly přím o průchodicí zemí v mezinárodním obchodu svou polohou. Historie nám mnoho vzala. Historie vzala nám také samostatnost a způsobila, že střediskem středoevropské politiky obchodní stala se Vídeň a Budapešť. Musíme pracovati k tomu, aby na místo Vídně a Budapešti nastoupila Praha a Bratislava.
Velectění přátelé ! Ještě bych rád zdůraznil tu otázku, jaké postavení má stát v otázce zahraničního obchodu. Stát sám může vyráběti z vlastních surovin nebo z dovezených surovin, nebo může dovážeti zboží a opět je vyvážeti ven - to jest tak zvaný reexport. Nejlepší je prvý druh, když stát má své suroviny a výrobky vyváží, nejhorší je ten poslední druh. U nás se vyskytuje střední směr, kde stát dováží suroviny a vyváží výrobky také ve značné míře, jmenovitě v oboru textilním. Ale jestliže v oboru třetím, to jest reexportu, jsme poměrně nejvíce pozadu a poměrně nejméně se uplatňujeme, myslím, že tomu tak nebude do budoucna. A tu bych se poněkud rozcházel s důvodovou zprávou pana ministra, neboť jsem toho náhledu, že náš stát, který leží na předělu západní Evropy od východní, má velikou funkci obchodní v Evropě; také do budoucna mohl by se velice uplatniti v otázce reexportu na Balkán, do východních států a podobně, kde jistě rádi od nás mnoho koupí.
Mohl bych ještě široce mluviti o celé řadě námětů, které bych rád, aby náš úřad propagoval, aby jmenovitě působil k tomu, aby čeští lidé přišli do světa, aby se také dostalo našemu národu školské, časopisecké a jiné výchovy. Než zde bych snad zbytečně dával rady panu ministrovi, který jest opravdu odborníkem a kterého - mohu říci - rád vidím v čele toho úřadu, který vyžaduje osvědčenou ruku a osvědčené vědění.
Ke konci bych rád zvláště jednu
věc podotkl, že jest zapotřebí, aby v otázce zahraničního obchodu
se prováděla jistá kontrola těch podniků, které vyrábějí zboží
ze surovin z ciziny sem dovezených. A řeknu přímo, že my, zástupcové
lidu venkovského, žádáme, aby se tak dělo, neboť ty zjevy, které
jsme u nás viděli, nesmějí se již opakovati. Po převratu nebylo
zde zásob, které by umožnily, aby se kola továren dostala do pohybu,
aby průmysl a obchod opětně dostal se do pohybu. A kdo to umožnil?
Byla to dělná ruka zemědělcova, který pilně pracoval na hroudě,
který dokázal, že státu dáno bylo k disposici značné množství
zboží, které mohl vyvézti do ciziny a za které mohl kompensovati
suroviny pro naše průmyslové závody. Ty suroviny sem byly dovezeny
a z nich byly vyrobeny látky, plátno a podobné, a jednomu jsme
se těšili: Když jsme se postarali o to, aby továrny mohly pracovati,
když jsme se postarali o to, aby zmizely podpory v nezaměstnanosti,
aby dělnictvo průmyslové mělo práci, mělo býti postaráno o to,
aby zemědělský lid, který má o to první zásluhu, měl se čím odívati
a mohl se lacino odívat! A co vidíme? Na venkově se nic nedostane,
ale jděte do továren ! Tovární sklady jsou plny, tam leží statisíce
metrů látek a plátna, vyrobeného právě z těch surovin kompensovaných
za naši práci, za zemědělské výrobky. A tu jest třeba řádné kontroly.
Ať ji provádí stát, ale také důvěrníci dělnictva, kteří ve skladech
chodí, kteří to vidí, kteří na zemědělce kuráž mají, ale na takového
fabrikanta kuráže nemají. (Výborně! Potlesk.) V otázce
zahraničního obchodu bude zapotřebí ještě mnohému se učiti. Doporučuji:
učme se dobře. Mám pevnou důvěru, že v otázce zahraničního obchodu
podaří se nám docíliti velkých úspěchů, ale k tomu je potřebí
jednoho: naprostého klidu v republice, práce intensivní, práce
všech nás, neboť jenom klid a práce dávají existenční hodnotu
pro stát. Více práce dává více hodnot a tudíž také umožňuje export.
Proto doporučuji, aby se více pracovalo, pak můžeme exportovati,
pak také můžeme náležitě honorovati tělesnou a duševní práci v
naší republice. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Ke slovu je dále přihlášen posl. Netolický. Uděluji
mu je.
Posl. Netolický: Vážené dámy a pánové ! Zdá se, že s návrhem zákona o zřízení úřadu pro zahraniční obchod přichází naše vláda poněkud opožděně. Opožděně z té příčiny, poněvadž za 18 minulých měsíců v zahraničním obchodě stalo se tolik různých opatření, ukázalo se tolik nedostatků, dalo se tolik příležitostí k vyzískávání valutárních zisků, že opravdu dnes znění zákona, kde se mluví o valutárních ziscích, jest naprosto bezpředmětné. Ale ačkoliv přichází se s podáním návrhu zákona o úřadu pro zahraniční obchod tak opožděně, přece nutno jen vítati podání tohoto návrhu již proto, že začínáme jaksi seriosněji starati se o svůj hospodářský život. Litujeme, že podání návrhu se tak zpozdilo a ze byla možna všechna ta různá nedopatření při získávání povolení vývozu a dovozu, že bylo možné takové zdražování různých surovin, potřebných pro naše výrobní i malovýrobní kruhy, že byly zdraženy potřeby také pro naše stavby nouzové, že všechno to, jako důsledek nedopatření vlády, neseme všichni na svém těle. Vidíme-li, co všechno zaviněno bylo syndikáty nebo pododbory, když máme zřetel k tomu, kterak kompetence zahraničního obchodu byla rozdělena do různých ministerstev a tato činila si vzájemnou konkurenci, tedy musíme vysloviti nad tím jistě hluboké politování. Když na příklad při obchodování s Jugoslavií najednou ministerstva zásobování, obchodu, veřejných prací svými orgány nabízejí cukr do Jugoslavie, tedy vidíme, že jistě tato roztříštěnost kompetence zavinila velice mnoho také v tom směru, že nebylo možno míti náležitý zřetel k tomu, aby byl dozor nad vyváženým zbožím a aby také kontrolováno bylo, kam které zboží se vyváží. Víme na příklad, že určitý pododbor při vývozu do Rakous nečítal žádných přirážek k cenám, kdežto do Španělska čítal 120%. To činil určitý odbor a vidíme z toho podporování vývozu určitým směrem. Nedivme se potom, že jsme byli svědky toho, že naše zboží, které bylo v tak ohromném množství expedováno do Vídně, bylo potom reexportováno dále a že s tím zbožím setkali jsme se až na vzorkových veletrzích i v samotném Londýně.
Tedy všechny tyto nesrovnalosti, které plynuly právě, jak jsem již řekl, z roztříštěnosti kompetence a z nemožnosti přehledu zahraničního obchodu, doufáme, že zřízeným úřadem pro zahraniční obchod budou naprosto odstraněny a že to přispěje k tomu, abychom měli náležitý přehled o tom, co vyvážíme a kam vyvážíme, abychom také mohli regulovati náležitým způsobem svůj vývoz a abychom nehromadili a nevolili jedinou pouze cestu a nedávali příležitosti, aby naši zahraniční "přátelé" nevydělávali na našem zboží ohromné sumy valutární i ze zisků obchodních.
Pokud zásobovacích předmětů se týče, jest známo, že pro rok 1919 měla naše vláda povolen značný úvěr 74 milionů dolarů, tedy měla dostatečných prostředků pro to, aby mohla nakoupiti potřebných potravin. Pro rok letošní bylo možno nakoupiti 2500 vagonů, ale pro rok příští nemáme žádného potřebného úvěru a nezbude, než aby otázka řádného zásobování byla řešena na základě kompensačního obchodu, poněvadž neustálé zvyšování úvěru za hranicemi nebylo by jistě zdrávo a prospěšno našemu státu a našemu obchodu. Naše vývozní bilance je čím dále, tím pasivnější. Přímo hrozné zatížení pasivní jeví se právě v době nejposlednější. Vysvětlujeme sice toto zatížení tím, že bylo dovezeno k nám velice mnoho potravin a také surovin, kterých nutně potřebujeme k naší průmyslové a živnostenské výrobě, ale přece jen nemůžeme se spokojiti s tím, aby podobným způsobem náš zahraniční obchod byl pasivní, a musíme všemi prostředky postarati se o to, abychom nabyli nejen rovnováhy, nýbrž aby náš zahraniční obchod byl aktivní. Aktivním musí býti ze dvou příčin, v prvé řadě proto, poněvadž jsme státem silně průmyslovým, a za druhé, abychom zaplatili veškeré dluhy, které dosavadním pasivním obchodem za hranicemi nám vzrostly. Nutno obrátiti zřetel pokud se drobnějších předmětů vývozních týče, k tomu, abychom nevyváželi pouhé suroviny, abychom pokud možno hleděli surovinu zpracovati v hotové výrobky a abychom je pak jako hotový výrobek za značnější cenu mohli vyvézti. Získáme tím dvojím způsobem: Jednak vývozní částka naše bude daleko vyšší a za druhé dáme možnost našim kruhům průmyslovým, aby mohly vyráběti a mohly tedy v určitém směru čeliti nezaměstnanosti, která dnes zvláště stává se hrozivou otázkou. Suroviny, které jsme vyváželi, byly ponejvíce původu zemědělského ; na př. cukr, líh, který, myslím, nemáme vyvážeti, nýbrž raději máme tyto suroviny hledět zpracovati průmyslově a vyvézti hotové výrobky. (Předseda Tomášek převzal předsednictví.)
Již v předešlé debatě byl zde uveden určitý případ přímo zarážející, když bylo řečeno, že byla uzavřena smlouva na vývoz lihu, dle které náš líh prodával se za hranicemi 9 K a doma platíme jej 26 až 28 K za 1 litr. I toto jaksi musí býti napraveno, a sice se zřetelem k tomu, abychom z toho lihu vyráběli lihoviny, z cukru cukrovinky, z ovoce zavařeniny a všechno to ve způsobu zpracovaných výrobků vyváželi za hranice a získali tím větší obnos vývozu, poněvadž vývoz nepočítá podle váhy, nýbrž podle ceny, abychom tím pozvedli aktivitu, vyšší cenu našich vývozních prostředků (Hlas: A zaměstnali náš lid.) Ano, o tom jsem se již zmínil.
Co se týče poplatků za vývoz, někteří kolegové předřečníci pozastavovali se nad způsobem vybírání těch příspěvků a vedle toho činili určitý návrh pro to, aby tyto poplatky nebyly vysoké a aby se jich použilo určitým směrem. Já sám souhlasím s vývody pana ministra dra Hotowtze, který řekl, že poplatků těch v prvé řadě bude použito k zaplacení zřízení samotného úřadu a vedle toho zbytky, které budou jistě značné, že budou dány k disposici našim financím. Pokud se týče předpisování, tedy o formě, jakou tyto poplatky budou vybírány, bylo mluveno a myslím, že bude správné, aby o ní rozhodovali nejen úředníci, nýbrž i odborníci z kruhů, ze kterých pocházejí ty výrobky, z nichž poplatky se budou vybírat.
Dále pokud jde o různé věci, které bude nutno k nám dovézti vedle potravin, jest jistě v zájmu našeho průmyslu a hlavně v zájmu našich živností, aby byla věnována náležitá pozornost přívozu a nákupu surovin z ciziny. Syndikáty neřešily otázku tím způsobem, aby bylo pamatováno na všechny výrobce, najme výrobce malé. Syndikáty celou svou formou a svým zřízením - vezměme zřetel k podílům, které byly ohromně vysoké - byly zřizovány na podkladě kapitalistickém a následkem toho také veškeré výhody, které přinášely, dostávaly se této jinak již zabezpečené a velkých výhod požívající určité třídě u nás. Pronesl bych přání, aby pan ministr při nákupu surovin obrátil svůj zřetel k rozdělování, k malým a středním vrstvám výrobním, poněvadž ty uplynulou válkou utrpěly nejvíce a také nejvíce byly ve svém vývoji ohrožovány.
Pokud se týče aparátu úředního, bylo zde již o tom také mluveno, že nebude zřízen nový. Celý aparát, kterého bude potřebí k vedení úřadu pro zahraniční obchod, bude vzat z dosavadních ministerstev, poněvadž úřad tento má býti prozatímní, po jehož zrušení mají zase úředníci jeho vrátiti se k svému působení dřívějšímu. Tedy ani to nebude dělati žádných obtíží, a i kdyby to dělalo, přece jen prospěch, jaký osekáváme a předpokládáme od zřízení úřadu pro zahraniční obchod pro urovnání poměrů hospodářských i finančních v naší republice přiměl by nás, kdyby toho bylo potřebí, zříditi po případě i zvláštní úřednický aparát. Přál bych si však, aby aparát nebyl byrokratický, aby také byrokratickým způsobem neprováděl nařízení, nýbrž aby podle smyslu a soustavy obchodu byl pohyblivý, aby se neopakovaly případy, na které zde bylo poukázáno zvláště p. referentem, aby různé žádosti procházely snad 14ti úřady, aby žádosti za dovoz a vývoz nezůstávaly ležeti několik měsíců, aby nebylo potřebí intervencí, nýbrž aby byl ten úřad opravdu úřadem pohyblivým na podkladě obchodu a aby vyřizoval veškerá podání co nejrychleji a nejlépe.
Poradní sbory mají býti zřízeny, jak § 3. osnovy zákona navrhuje, k komu účelu, aby podávaly dobrá zdání. K tomu bylo vysloveno určité přání, aby zřízeny byly z odborníků, kterých se věc týká. Bylo vysloveno také přání, aby rozhodnutí těchto poradních sborů byla závazná pro jednání státního úřadu pro zahraniční obchod. Já bych nesdílel, vážená sněmovno, tyto názory, poněvadž bychom se neubránili tomu, že by určitá odvětví výrobní, kdyby nabyla převahy v takovém poradním sboru, mohla potom řešiti různé otázky dovozu a vývozu podle svého prospěchu. Mohla by po případě znemožniti dovážení předmětů těch nejpotřebnějších, kdežto na druhé straně, kdyby se jim to hodilo, mohl by se povoliti vývoz předmětů, kterých u nás nutně potřebujeme. Dobrozdání, která mají býti poradními sbory podána, nemohou býti závazná pro úřad pro zahraniční obchod, nýbrž úřad musí míti přece jen jistou volnou ruku, aby rozhodoval ne podle zájmu a v zájmu určitého odvětví výrobního, nýbrž podle vyšších zájmů, podle všeobecné potřeby národa a státu. (Tak jest! Výborně!)
Byla zde také nadhozena otázka, aby pan ministr při svém úřadování věnoval náležitý zřetel veletrhům vzorkovým a aby zabezpečoval také již svojí činností nynější odbyt obchodu našemu a zabezpečil nám trh pro budoucnost. Otázka tato je vysoce důležitá. Jsem přesvědčen, že pan ministr po té stránce učiní tolik, co bude moci, poněvadž starati se o zabezpečení trhu za hranicemi je tolik, jako starati se o náš zahraniční obchod vůbec. Vedle toho však vyslovil bych jedno další přání, aby bylo pamatováno na výchovu našeho dorostu pro příští náš zahraniční obchod. Naříkáme si, že neměli jsme dostatečně vyzkoušených a odborných sil v začátcích našeho národního a státního hospodářství. Z toho odvozujeme také to, čeho jsme byli svědky a nač naráží a je to dosti smutné vysvědčení pro naši republiku - pan ministr ve své důvodové zprávě, kde vypovídá boj každé zištnosti, proti svodům ke korupci a stíhání korupce bezohledným trestem. Když tedy i pan ministr sám ve své důvodové zprávě musí se pozastavovati nad tím, co děje se při provádění našeho zahraničního obchodu, pak ty poměry, které panují v tomto oboru, nejsou jistě pro nás vysvědčením dokonalosti. Přimlouval bych se za to, aby výchově příštího našeho dorostu byla věnována i po té stránce náležitá pozornost.
Pan ministr ve svém exposé, které měl ve výboru pro průmysl, živnosti a obchod, zmínil se o tom, že celá řada našich exportních odvětví, třebaže některá hraničila až na monopol, jsou dnes ohrožena cizí konkurencí. Uvedl zvláště, že to jest sklářství, že celou řadu našich výrobních předmětů, kterou dřívější nízká valuta umožnila vyvážeti, stoupnutí valuty učinilo konkurence neschopnými. Všechny tyto okolnosti jsou takového rázu, že vidíme, jak naléhavým a téměř nutným jest zde již úřad, že nutným jest soustředění a práce za tím účelem, aby zahraniční náš obchod vyšel z nynějších poměrů pokud možno nepoškozený. Zřizování úřadu tohoto děje se v době nad míru těžké, v době, kdy vlna nesoucí se směrem k zlaciňování našich potřeb, vyvolává těžké následky, že hrozí nám totiž nezaměstnanost různých našich výrobních odvětví. Pan ministr bude míti i po té stránce povinnost, aby hleděl jednak odbytištěm výrobků za hranicemi jednak získáváním přívozu k nám a stlačováním určitých cen působiti k tomu, aby tato krise v naší výrobě přenesla se beze škody pro nás. Aby toto zlaciňování nabylo pronikavější formy, bude nutno, aby dovezeny sem byly suroviny za ceny levnější, aby pak mohlo u nás býti přikročeno k tomu, aby výrobky a potřeby širokých vrstev pracujícího lidu dostaly se na ten stupeň a na tu cestu, na které se nalézají i u národů ostatních.
Ke konci svých vývodů dovolím si navrhnouti resoluční návrh, který byl přijat výborem pro průmysl, živnosti a obchod, následujícího znění:
"Vzhledem na důležitost zahraničního obchodu činíme resoluční návrh, aby úřad pro tento obchod byl vyzván podávati občas zprávy, v intervalech aspoň tříměsíčních, výboru pro průmysl, živnosti a obchod."
Opakuji, že tento resoluční návrh
byl výborem přijat a jen nedopatřením nedostal se do důvodové
zprávy. Doufám, že pan ministr, ačkoliv úřad svůj zřizuje za poměrů
a podmínek velice těžkých, přece jen dostojí všem nadějím v něho
kladeným. Doufám, že úřad tento přinese prospěch našemu obchodu
a průmyslu v celku a našim výrobním a spotřebním vrstvám zvláště.
(Dlouho trvající potlesk.)