Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.
Zapisovatelé: Anděl, dr. Spina.
245 poslanců dle presenční listiny.
Zástupcové vlády: min. předseda Tusar; ministři: dr. Dérer, dr. Engliš, Habrman, dr. Hotowetz, Johanis, dr. Meissner, Prášek, Sonntág, Stříbrný, Švehla, dr. Vrbenský, dr. Winter.
Z kanceláře sněmovní: sněmovní
tajemník JUDr. Říha, zástupce jeho Nebuška.
Předseda (zvoní): Zahajuji třetí schůzi poslanecké sněmovny.
Sděluji, že ve schůzi předsednictva poslanecké sněmovny dne 1. června 1920 byl pan Otakar Nebuška, odborový rada ministerstva pro zásobování lidu, jmenován zástupcem tajemníka poslanecké sněmovny.
Předsednictva poslanecké sněmovny došel tento telegram (čte):
"Z príležitosti sriadenia sa prvého voleného Národného shromaždenia vitáme Vás srdečne a želame Vám uspešné učinkovanie v prospech našej milej vlasti. - Mestska rada Bratislava." (Potlesk.)
Došly tyto návrhy pp. poslanců:
Žádám pana tajemníka, aby je přečetl.
Sněmovní tajemník dr. Říha (čte): Návrh čl. Národného shromaždenia posl. Igora Hrušovského a spol., aby bol vydaný zákon o odstrojení druhých kolajnic zelezničnej trati Nové Mesto pod Siatorom-Lawoczne;
návrh poslance Tučného a soudr., aby byl vydán zákon o převzetí poštovních kočí (postilionů) do stálé služby státní;
návrh poslance Tučného, Laube, Hrizbyla a soudr., aby byl vydán zákon o účasti zaměstnanců na správě a čistém zisku podniků;
návrh posl. Bezděka, Čuříka, Sedláčka a soudr. na vydání zákona o zastoupení menšin ve správách nemocenských pokladen.
Počátkem dnešní schůze byl tiskem rozdán návrh:
Tisk č. 1. Návrh poslanců dra
Bartoška, Housera, Landové-Štychové, Zeminové
a spol., aby vydán byl zákon, kterým se zavádí v republice Československé
odluka církve od státu.
Předseda: Přikazuji
tyto počátkem včerejší schůze rozdané návrhy výboru iniciativnímu:
Žádám, aby byly přečteny.
Sněmovní tajemník dr. Říha (čte):
Tisk č. 2. Návrh poslanců Tučného a spol., aby byl vydán zákon o nedělním klidu v obchodech, prodejnách a kancelářích.
Tisk č. 8. Návrh čl. poslanecké sněmovny Slavíčka, Netolického a soudr., aby vládě bylo uloženo vypracovati a předložiti poslanecké sněmovně návrh zákona, jímž vydává se řád volení do živnostenských korporací podle sedmé hlavy řádu živnostenského v republice Československé zřízených, a to jak do živnostenských společenstev, tak do jejich svazů.
Došel dále dotaz p. posl. Josefa
Kříže a 8 soudruhů na správce ministerstva národní obrany
o omezení kompetence vojenského ředitelství na Slovensku.
Předseda: S tímto dotazem naložím podle § 67. jedn. řádu.
Došel a počátkem dnešní schůze
byl tiskem rozdán dotaz. Žádám, aby byl přečten.
Sněmovní tajemník dr. Říha (čte):
Tisk č. 9. Dotaz čl. posl. sněm.
R. Č. Mlčocha, Najmana a soudr. na p. ministra veřejných
prací pro nedostatečné zásobování mistrů kovářských, podkovářských,
zámečníků, strojníků atd. kovářským uhlím.
Předseda: O dovolenou několikadenní žádá p. posl. dr. Holitscher pro onemocnění a operaci dcery;
o dovolenou na neurčito žádají tito pp. poslanci: Špaček pro funkci ohraničovací komise na Ratibořsku, posl. Benda pro členství kontrolního sboru pro hospodářské záležitosti Slovenska.
Konstatuji, že sněmovna je způsobilá k usnášení.
Žádám pp. poslance, kteří souhlasí s udělením uvedených dovolených, aby pozvedli ruku. (Děje se)
To je většina. Jsou schváleny.
Došly žádosti týkající se věcí
imunitních. Žádám, aby byly přečteny.
Sněmovní tajemník dr. Říha
(čte): Žádost okresního soudu ve Vyškově ze dne 30.
dubna 1920 č. j. U-III 1295/20 o svolení k trestnímu stihání posl.
Jaroslava Roučka pro přestupek § 2. a 19. zákona z 15.
listopadu 1867 č. 135 říš. zák., dále žádost okresního soudu v
Mostě ze dne 27. května 1920 č. U 496/20 o svolení k trestnímu
stihání posl. Josefa Frant. Patzela pro přestupek proti
bezpečnosti cti.
Předseda: Žádosti tyto přikazuji včera zvolenému výboru imunitnímu.
Než přikročíme k projednávání
denního pořádku, uděluji slovo k jedn. řádu panu kolegovi Křepkovi.
Posl. Křepek (německy):
Velectěné dámy a pánové! Ve včerejší schůzi volal pan president
předsedu Německého parlamentního svazu k pořádku po prohlášení
podané jménem svazu, a to pro místo, v němž němečtí poslanci konstatují,
že neuznávají zákonů usnesených nezvoleným revolučním shromážděním.
Jménem svazu prohlašuji, že nepokládáme nikterak toto volání k
pořádku (Výkřiky německých poslanců.) za osobní záležitost
poslance dr. Lodgmana, nýbrž za censurování oficielního
prohlášení celého svazu a že proti němu co nejostřeji protestujeme
(Bravo!), protože nutno považovati uznávání nebo neuznávání
usnesení nezvoleného a s pojmy demokracie neslučitelného shromáždění
(Souhlas něm. poslanců.) v souvislosti s celým obsahem
předneseného prohlášení jako zákonodárnou záležitost, kterou nelze
nikterak měřiti podle měřítka trestních pojmů státního návladního.
(Výkřiky německých poslanců.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid!
Posl. Křepek (pokračuje):
Z tohoto důvodu protestujeme proti tomuto nedemokratickému
jednání pana presidenta; jako zástupci národem vyslaní nedáme
si vzíti právo všechno potírati, co stojí v rozporu s pravou demokracií.
(Bravo! Hlučný potlesk německých poslanců.)
Předseda (zvoní): Vzhledem k přednesené právě poznámce k jednacímu řádu, kterou pronesl pan kolega Křepek, konstatuji, že podle výslovného znění jednacího řádu mám možnost volati k pořádku pouze poslance - v jednacím řádu je uvedeno "řečníka" - a nikoli klub nebo stranu nebo jakýkoliv svazek.
Naproti tomuto prohlášení, které právě bylo učiněno, konstatuji, že trvám na stanovisku, které jsem včerejším voláním k pořádku vyslovil. (Výborně! Potlesk českých poslanců. Hluk německých poslanců. Výkřiky německé: Ani mluvit nesmíme! Předseda zvoní.)
Přistupuji k dennímu pořadu, k
pokračování rozpravy o vládním prohlášení a uděluji slovo prvnímu
řečníku panu kol. dr. Körmendy Ékesovi. (Éljen!)
Posl. dr. Ékes Körmendy (maďarsky): Ctěné dámy a pánové! Mám cest jménem poslanců čsl. křesťanské maďarské a německé strany, jakož i malorolnické, přednésti následující deklaraci:
Skutečnosti, že obyvatelstvo maďarských území vnucených do tak zvaného československého státu zúčastnilo se voleb do Národního shromáždění, používají jednotliví politikové českého státu a jistá část tisku za příležitost ke konstatování, že Maďarstvo a Němectvo v území jmenovaného Slovenskem ze své vlastní dobré vůle anebo alespoň počítajíc s danou situací, zabírá místo v československém Národním shromáždění, uznávajíc situaci právně a platně a tím, že potvrzují tvrzení smlouvy uzavřené mezi plnomocníky dohodových států a mezi českými politiky, že československý stát uskutečněn byl z vůle národů, žijících na tomto území. (Potlesk.)
Musíme konstatovati, že toto tvrzení sloužící k oklamání veřejného mínění ciziny, neodpovídá skutečnosti.
V otázce příslušnosti území nebyl otázán ani maďarský a německý, ale ani slovenský národ a proto také nemohl projeviti svoji vůli. (Souhlas maďarských poslanců.). Pravdou jest, že území Horních Uher, vojensky nechráněných, bylo českými vojsky obsazeno, a že politikou pomsty bylo jejich obyvatelstvo násilně - tak jako figury na šachovnici - přesunuto do rámce nového státního útvaru. (Výkřik: To jsme chtěli již dávno!)
Účasti ve volbách nebylo lze se vyhnouti, neboť jednak zákon nařizuje povinné hlasování pod citelným trestem, jednak poněvadž Maďarstvo a Němectvo oloupené úplně o svoji svobodu, jakož i všeobecným odejmutím svobody, volnosti projevu a možnosti stížnosti (Souhlas maďarských poslanců.) domnívalo se, že může zajistiti pro sebe možnost k tomu, aby proti podniknutým, bezpříkladným nespravedlivostem a proti celému systému řízenému proti nim, proti rdoušení veřejného a soukromého práva pozvedli své daleko znějící slovo protestu. (Potlesk.)
Musíme otevřeně předložiti světu,
že volebním zákonem politické skupiny, nazývající se Národním
shromážděním, uskutečněné samojmenováním, na základě své jednostranné
národnostní příslušnosti, sankcionované těžké tresty, jsou skutečným
políčkem "volební svobody"... (Hluk. Různé výkřiky.)
Předseda (zvoní):
Žádám, aby pan řečník
nebyl vyrušován, aby mohl pokračovati.
Posl. dr. Ékes Körmendy (pokračuje): ... když obyvatelstvo území odtržených od Maďarska bylo donuceno voliti pod tlakem stanného práva vojenské diktatury a přísnosti censury, dále musí zdůrazniti, že politické úřady i tuto "volební svobodu" snažily se omeziti hromadným politickým zatýkáním, a tak cestou použitého zastrašení snažily se vykonati vliv na výsledek voleb. (Souhlas maďarských poslanců.).
Výsledek voleb nedává pro tyto předudálosti obraz pravých národních poměrů sil, neboť v území obývaném Maďary a Němci volily také desetitisíce českého vojska, dále čeští veřejní zaměstnanci a jiné, uměle tam kolonisované osobnosti a velké davy jejich příslušníků, a konečně proto, že volební okresy byly úmyslně tak zaohraničeny, že v maďarských a německých územích bylo potřebí k volbě jednoho poslance nebo senátora dvakráte tolik hlasů jako v ostatních okresech. Tak mohlo se státi, že Maďaři a Němci nedostali ještě ani toho zastoupení, jaké jim dle početného poměru i dle volebního zákona o rozdělení okresů, pro ně tak velice nepříznivého, přináleželo.
Jsme-li již nuceni trpěti tvrdý osud dohodovými mocnostmi nám vnucený, budeme jej nésti s důvěrou v Boha, budeme plniti převzaté povinnosti přes všechny obtíže a nebezpečí, ale k tomu nejsme ochotni, abychom spokojili se s nesprávností proti nám podniknutou - byť i jen mlčky.
Za první povinnosti maďarských a německých poslanců strany kř. soc. a malorolnické považujeme vyzvati žijící svědomí celého světa k tomu, že jsme proti své vůli a násilně byli z maďarského těla vytrženi, že z nejideálnějšího území tisíciletého Maďarska byli jsme vyrváni, naše zdejší přítomnost není ani zdaleka právním uznáním skutků proti právům národů, nýbrž živoucí a stálý slavnostní protest proti nelidskému, nespravedlivému rozhodování o nás - bez nás.
Protestujeme také proti tomu, že česká státní moc provedla nejvyšší projev politického života, volby do Národního shromáždění v územích od Maďarska odtržených tehdy, kdy o jejich příslušnosti nebylo ještě právně rozhodnuto.
Naší parlamentní povinností jest
odhodlaná ochrana Maďarstva a Němectva, vtisknutých do cizího
rámce, tam pod těžkým útiskem se tísnících, více jak milion Maďarů
a v podobném osudě žijících bratrů Němců, všemi zákonnými smlouvání
neznajícími prostředky až do té doby, kdy bude bíti mezi národy
hodina (Výkřiky: Éljen! Kun Béla!) porozumění a uvazování
a až v očích každého bude pravdou, že Maďar byl jediný snad mezi
zápasníky světové války, který chtěl zvítěziti, aniž by někomu
něco chtěl vzíti a který zápasil o prosté vlastní své bytí a na
základě svatosti daného slova o národní čest. (Veliký hluk.
Různé výkřiky. - Předseda zvoní. - Německý výkřik:
"Maďarská prasata˝ řekl! To je skandál! Dlouhotrvající nepokoj.)
Předseda (zvoní):
Prosím pana poslance
Oktávce, aby se odebral na své místo. Pana řečníka prosím,
aby pokračoval.
Posl. dr. Ékes Körmendy (pokračuje):
Jestli ztratili jsme všechno pro hříchy jiných, naše čest
nám zůstala (Souhlas maďarských poslanců.) a právě to klade
za povinnost jasné a rozhodné prohlášení, že se nikdy a nijak
nevzdáme (Souhlas maďarských poslanců.) svého práva sebeurčovacího,
na kterém trváme, a které požadujeme. (Éljen! Potlesk. -
Hluk.)
Předseda (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu
řečníku, panu kol. Skalákovi. (Hluk.) Prosím o klid.
Posl. Skalák: Vážené shromáždění!
(Trvalý hluk na německé straně.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid, aby
p. řečník nebyl vyrušován!
Posl. Skalák: Vážené shromáždění! Prohlášení vlády, které jsme zde včera slyšeli, má vlastnost prohlášení vlády koaliční. Tím je řečeno velmi mnoho. Tím je řečeno v prvé řadě, že toto prohlášení chce vyhověti všem, na všecky strany a že chce vyjádřiti, co by bylo v intencích všech stran bez rozdílu, každému dáti něco, překlenouti dané rozpory a získat času. Je to obvyklá taktika, které bývá užíváno v dobách krisí, a je nepopíratelno, že tato taktika odpovídá současné těžké krisi, která se skrývá v lůně tohoto státu, a nejenom v lůně našeho státu, nýbrž v lůně všech států celého světa. Je to politika, která více méně se opětuje ve všech ostatních zemích, která hledí, aby tu krisi, která se neustále přiostřuje, oddálila a pokud možno přečkala tak, až posléze opět t. zv. přirozený řád věcí se uplatní, až posléze vlna příboje revolučního opadne a nastanou zase normální časy.
Vážené shromáždění! Neuznávám této taktiky koaliční, neuznávám způsobu, který snaží se rozpory dané ve společnosti lidské a ve státě zatajiti anebo skrýti anebo uměle překlenouti, uměle srovnávati. Je povinností sociální demokracie dle mého mínění, aby rozpory třídní ve státě byly odhalovány a odkrývány, nikoliv zakrývány. Především dovolte, abych upozornil hned, že tyto rozpory leží před vámi jako na dlani. Nebyl jsem s to ujmouti se slova vzhledem k rozporům, které se tu jeví, a to je první příklad toho, že zde rozpory hluboko zakořeněny jsou.
Příčiny těchto rozporů jsou dvojí. (Hlas: V Rusku nejsou?) Hic Rhodus, hic salta! První příčina těchto rozporů je v samém uspořádání a utvoření tohoto státu. Republika Československá byla v minulých měsících budována a zbudována. Ptejte se, na základě jakých zásad se to dělo? Na základě těchže method tajné diplomacie, jejíž celá činnost a celá existence byla odsouzena nejhroznějším zločinem světa, jakým byla válka světová. (Posl. Dubický: Bylo to přirozené právo!) Za zavřenými dveřmi u zeleného stolu diplomatu (Souhlas něm. poslanců.) se vyjednávalo a sjednávalo, jak budou uspořádány hranice příštího státu československého. (Hlas: V Lit. Brestu jednalo se také při zavřených dveřích.) V Brestu bylo jednáno docela otevřeně. Mezi Prahou a Paříží rychlíky vyměňovaly kurýry, znalce atd. atd. Na základě jejich dobrozdání za zavřenými dveřmi, bez sebeurčení národů, bez dohody národů (Souhlas něm. poslanců.) se prováděla příprava příštího státu československého. (Posl. Dubický: Mluvíte k rekomandaci Němců!) Pánové, to jest mně jedno, pravda musí ven, ať se komu líbí či ne. (Potlesk u Němců.)
Vážení pánové! Pokud se týče mne, pravím: já znám jen sebeurčení proletariátu. (Posl. Hudec: Máte také svou buržoasii!) Heslo sebeurčení národů jest heslem Wilsonovým. (Výkřiky.) Pánové, vy jste měli možnost i povinnost ukázati, lze-li toto heslo sebeurčení národů uskutečniti. Jakým způsobem jste to dokázali? Nyní vidíte, že jste v rozpacích, že prostě a dobře toto heslo rozporů nacionálních nerozřeší. (Posl. Dubický: Němci nemají rovné právo s námi? Posl. dr. Stránský: Vaše strana při tom nebyla?) Vážení pánové, vy jste usilovali o to - to si nechte sloužiti - aby vaše methoda byla prováděna do nejzazších důsledků. Byly hlasy v českých kruzích, které chtěly připojovati Horní Lužici a Slezsko a mluvilo se dokonce o Horních Rakousích, ba i o Vídni, jako městě českém. Pánové! Ptejte se, kde byste byli, kdybyste zde měli zástupce všech těchto provincií? Co byste dělali s tím svým státem? Musili byste se vystěhovati někam na měsíc. (Odpor, různé výkřiky.) Myslím, že toho máme pravě dosti, té methody, jakou nám byl zhotoven stát český, a máme s tím zrovna dost co dělat, jak jste právě viděli. To jest jeden dialektický rozpor, první rozpor tkvící v existenci samé toho státu.
A nyní mi dovolte poukázati na druhý rozpor, totiž rozpor třídní. Nikdo nepopře, že v dnešní době, která není nežli strašlivou krisí světového kapitalismu, tento rozpor přichází ke svému nejzřetelnějšímu uplatnění a že nabývá nejhrozebnějšího rázu. Když dnes vytrhneme z celého komplexu zjevů jen jeden jediný, když vezmeme obrovskou inflaci mezd, platů, služného atd., a na druhé straně obrovskou inflaci nároků buržoasie, veřejných půjček, kapitálů, finančního jmění, finančních nároků, vidíte, že rostou nám dva obrovské světy proti sobě, mezi kterými nebude žádného vyrovnání, než "kdo s koho, ten toho." (Odpor. - Posl. Mašata: Diktatura šílenců! Posl. Dubický: Diktatura proletariátu jest falšováním socialismu.) Oddisputujte tyto zjevy, polemisujte proti nim! Já je vyslovuji a mou povinností jest, vysloviti je. (Výkřiky.)
Vážené shromáždění! Nebudu se
zabývati národně-politickou částí prohlášení vládního, neboť i
tyto poměry kotví v hluboce zakořeněné hospodářské struktuře celé
nynější společnosti. Celý útvar našeho státu a vůbec všechny poměry
středoevropské t. zv. mezinárodní a mezistátní nejsou ničím jiným,
než odleskem režimu západoevropského velkokapitalismu a imperialismu,
tedy ve své podstatě pouhou nadstavbou hospodářské soustavy kapitalistické.
(Posl. Zeminová: Hospodářskou základnu musíme míti pro život!)
Proto přecházím hned k té části, která v našem vládním prohlášení
má překlenouti třídní rozpory. Především jest charakteristické,
že každému stavu a třídě přislíbeno jest to, co jest v rozporu
se zájmem stavu a třídy druhé. (Hluk.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid. (Posl.
Bechyně: Nedegradujme si ten parlament, bude z toho cirkus.)
Posl. Skalák (pokračuje): Pánové, jestliže se našim agrárníkům slibuje, že vázané hospodářství není nezměnitelným zařízením a bude uvolněno, pak musíme říci, že tento výraz narazí na odpor vrstev konsumujících a zejména dělnictva. (Posl. Dubický: Kam jste s tím vázaným hospodářstvím přišli? Kdybyste měli volný obchod, dávno by tu něco bylo.) To jest prosté faktum. Jestliže se řekne, že ceny zemědělských výrobků budou stanoveny tak, aby byly úměrny nákladům výrobním, pak, pánové, tyto náklady výrobní kryjí velmi pružný pojem, kterého podstatu všichni známe. Při tom však chybí ve vlastním prohlášení jasný a určitý plán, jakým způsobem máme vlastně zachytiti, zachrániti a využíti příští žně. Jedno jest jisto, že tak, jako to šlo minule, letos to jíti naprosto nemůže a nesmí. (Posl. Dubický: To my také říkáme. To je správné!) Ale, pánové, přidáváním do Vašeho měšce se to nespraví! (Posl. Dubický: 80 K za 1 q pšenice, to není velká cena!) vezměte na vědomí, že lichvou není pouze prodávání za lichvářské ceny pod rukou, že lichvou jest i zkrmování ušlechtilého obilí vepřovým dobytkem. Jestliže nenamítáme ničeho proti dodávkovým povinnostem průmyslových předmětů, pak zase na druhé straně musí pánové býti připraveni na to, že takové obvody, takové okresy, které nesplní svou dodávkovou povinnost, musí býti přímo bojkotovány a nesmí dostati ničeho z průmyslových výrobků. (Neklid. - Předseda zvoní).
Vážení pánové, já jsem přesvědčen, že sebe lepší aparát, jaký dnes jest, není s to ve vyživovací krisi zjednati radikální nápravu a donutiti všecky producenty zemědělské, aby konali svou povinnost. Podle mého mínění to bude umožněno jen za těch okolností, budou-li zřízeny rady dělníků a venkovské chudiny, aby konaly svou povinnost. (Potlesk a souhlas u sociálních demokratů. Hlas: To budou rady keťasů!)
Pokud se týče programu finančního, který jsme slyšeli včera, musím říci, že obchází a opisuje strašlivou krisi, která plyne z nepřekonatelného rozporu mezi znehodnoceným penízem jako prostředkem směny a mezi skutečnou hodnotou surového zboží a tovarů. Chápu, že není žádné remedury v programu vládním. Neznám jí také a je nemožnou vůbec. Nějak bylo, nějak bude. To je heslo, které plyne z oddílu vládního prohlášení o finanční politice.
Vážení pánové! Vezměte na svou útěchu, že v tomto ohledu nejste sami a že nejsou ani naši státníci sami. To je krise v celém světě u všech států kapitalistických, všude to znamená politiku vyčkávací: počkáme a pak bude dobře. (Posl. Hudec: V Rusku není krise? Tam je pořádek?) O tom bychom museli velmi dlouho mluviti. Jestliže se poukazuje na Rusko, tedy doporučuji to, co se říká nám: Řešme my tu svůj vlastní problém na vlastní půdě a tu ukažme, co umíme a neukazujme na Rusko. (Posl. Modráček: Anebo se tam vystěhujme!) To by se ti, Modráčku, zdálo nejlepší, byl bys tu sám. Zůstaneme tady a budeme tě zlobit. (Posl. Modráček: Já myslím, abychom se tam vystěhovali všichni, aby tam měli o jeden blázinec více!) Velmi snadno jest vysloviti úmysl, aby státní rozpočet byl uveden do rovnováhy, aby hrazeny byly jen produktivní investice, ale mnohem hůře jest tento úmysl prováděti. Vážení pánové, máte tu jednu dojnou krávu, která totiž dojí vás, to jest armáda, (Souhlas něm. poslanců. Německý výkřik: Vojenský stát!) která potřebuje pro sebe obrovských nákladů (Německé výkřiky.) a my známe vaše úmysly, my známe vaše tendence z minulých zasedání Národního shromáždění, kdy s největší obtíží musila naše strana lámati odpor proti dvouleté službě vojenské. Za těchto okolností bude vám velice těžko se dostati z finanční krise, když dnes udržování armády stojí 10 až 15 krát více než v době predválečné a tak je velmi snadno vysloviti požadavek a útěchu: "žádné nové velké daně," ale mnohem tíže bude tuto útěchu splniti. Musíme si, vážení pánové, přiznati, že berní soustava válkou světovou doznala úžasné změny. Daně ať přímé nebo nepřímé jsou uvalovány na bedra konsumentů a mezi těmito konsumenty v poslední řadě na ty, kteří jsou na tom nejhůře, na dělnictvo, na proletariát. Vy jste se zde usnášeli v minulém období o daních, o dani z obratu, o dani z uhlí. To bylo velmi odiosní, o tom můžete se přesvědčiti z mínění lidu. Ale na druhé straně odhlasovali jste také daň ze jmění. A, vážení pánové, mohlo by se zdáti, že je to čin proti třídě kapitalistické! Není to nic, švindl je to! Pánové, to nezaplatí vůbec kapitalisté, průmyslníci a podnikatelé. Tato daň, která má vynésti 8 miliard, jest splatná v 7 půlletních lhůtách a při dnešní inflaci peněz znamená to, že jednou za půl roku zdraží se věci o 1 miliardu. To se ani nepozná. Vy to převalíte na konsumenty v podobě zdražení produktů, v podobe zdražení zboží, jste sanováni a věc je vyřízena. Po této dani, která byla přímá a která nesla pečeť dokonalosti, je veta, a sice proto, že tato daň, jako veškeré ostatní daně, bude přesunuta na bedra poplatníků. (Tak jest!) Pánové, ať daň přímá, či nepřímá, vy z ní nezaplatíte ani haléře, to je ten vtip krutý, vtip úžasný, který vede k revoluci, poněvadž veškery daně musí zaplatiti dělný lid sám tak jako tak. Pak se divíte, pánové, že vzniká snaha, aby byly zvyšovány mzdy. To je pochopitelné. Pak jsme v bludném kruhu, z něhož nelze vyváznouti. Já bych se nedivil panu ministru financí, kdyby prohlásil: "Já nebudu vůbec nic experimentovat. Těch daní, které tu jsou, je dost." A pak kdyby řekl: "My raději tu některou daň zrušíme a budeme se fretovati dál, poněvadž když jiné daně uděláme, je to nekonečný mlýn, ve kterém se potácíme jako zapřažené dobytče." A tento kruh, tento circulus vitiosus však jest té povahy, že vás bičuje a žene do toho, že budete usnášeti nové daně, že se budete usnášeti na nových břemenech a pokračovati dále ve stupňování břemen, tak jako bude musiti pokračovati dělnictvo ve stupňování svých vlastních požadavků. Konce musíte si domysliti sami. Půjde to tak dále, až do úplného vyčerpání sil, až do bankrotu.
Ve vládním prohlášení máme zmínku o školství. Postrádám, že tam není obsaženo jasné prohlášení o odklerikalisování školy. Minulá prakse nebyla nijak utěšená, minulé období Národního shromáždění nemělo pevné ruky. (Posl. Hudec: Ještě nebylo provedeno odklerikalisování sociální demokracie. Veselost.) Pokud se týče poměru církve ke státu, v prohlášení mluví se o poměru náboženském na základě odluky a tu, vážené shromáždění, mám malou otázku: "Proč vlastně my se máme zabývati otázkou odluky církve od státu?" od které doby jest stát československý, tato republika prý zřízená z revoluce, tato republika na zásadách husitské revoluce (Veselost), od které doby tato republika je sloučena s církví? A vážení, já se jen táži: Z čí vůle a na základě kterého usnesení nachází se na území republiky legát papežské kurie Micara, kdo jej vzal na vědomí, kdo jej uznal jako zástupce papežského státu? Pánové, na to obracím váš zřetel, zde se vyrovnejte a zde učiňte nápravu, učiňte, co mělo být, a až shledáte, kdo zavinil ten zločin na revoluci - jak to nazvali naši legionáři - pak se s ním vyrovnejte a budete míti otázku odluky církve od státu rozřešenu. (Potlesk.)
Nyní přicházím k zahraniční politice. (Výkřik.) Charakteristikou naší politiky jest to, co bylo jak živo ve státech kapitalistických a co bylo v celé společnosti předválečné v Evropě: tajná diplomacie a jediné a nové, co přibylo k tomu, je závislost na imperialistických státech dohody.