Sobota 9. listopadu 1918

Člen N. V. Němec:

Budeme to vidět potom.

Předs. dr. Kramář:

Já jen dávám "Vorschalg zur Güte".

Dr. Stránský:

Já jako referent mám poslední slovo. Uznávám snahu kol. Kaliny, přidržeti poslance k vykonávání jejich povinností. Jen myslím, že ten prostředek je trochu malicherný. To není ten pravý. Dejme tomu, že ten poslanec byl jinde. Rozpočítá si, že tady ztratí 30. Kč, ale zůstane doma za důležitějším zaměstnáním, poněvadž si to 20krát nahradí. Naproti tomu by se doporučovalo, dát tam ještě jeden paragraf tam, kde se mluví o předsedovi, že předseda má učiniti příslušná opatření, aby poslanci plně vykonávali svou povinnost.

Člen N. V. Johanis:

Ohledně presence je něco v jednacím řádu.

Dr. Stránský:

Ano, to musí týti třetina. (Výkřiky: Hlasovat.)

Předs. Kramář:

Pan posl. Kalina činí ten návrh, aby místo paragrafu 85 bylo: Poslanci přísluší náhrada výloh, jejíž denní výši stanoví Národní shromáždění k návrhu předsedovu bez debaty hlasování. Na počátku každého období. Výplaty provádějí se na základě zápisu do listin o přítomnosti, jež se v každé schůzi Národního shromáždění vykládá a do ní se přítomní zapisují.

Člen N. V. Tomášek:

Ale vždyť budeme mít Národní shromáždění jen o jednom období, tak proč to usnášení?

Předs. dr. Kramář:

To je jisté. Kdo je pro návrh posl. Kaliny? Návrh nenalezl většiny. Kdo jest pro návrh komise? Jsou přijaty s tím doplněním, že je to náhrada výloh. Řekněte raději měsíční náhrada. Plat je ošklivá věc už kvůli bernímu zákonu.

§ 86. Kolega Stránský.

Dr. Stránský:

Dovolil bych si upozorniti na něco. Zde jest řečeno: Předseda Národního shromáždění má plat dvojnásobný. Mimo to jest mu na útraty státní přidělen povoz. Nečiním striktního návrhu, ale dávám na uváženou, neměli-li bychom s toho hlediska konstitučního uzákoniti, že předseda sněmovny má míti týž plat jako každý ministr.

Člen N. V. Stříbrný:

Já bych byl pro návrh dr. Stránského, ale považuji za správné, aby byl zvýšen nejen plat předsedy sněmovny, nýbrž i plat místopředsedů, a to o polovici a aby to bylo jako na říšské radě: předseda 2000, místopředsedové 1500 K měsíčně, poněvadž bude fysickou nemožností, aby to všechno obstarával sám předseda. Není také v zájmu Národního shromáždění, aby se celá práce děla individuelně, nýbrž kolektivně, aby předsednictvo rokovalo o denním pořádku. Ať tedy místopředsedové dostávají tu náhradu aspoň poloviční.

Předs. dr. Kramář:

Bude se to formulovati tedy asi takto: Předseda Nár. shromáždění má plat 2000 K měsíčně, mimo to jest mu na útraty státní přidělen stálý povoz. Místopředsedové mají plat 1500 K měsíěně. Souhlasíte? Přijímá se.

§ 87, 88. Konstatuji, že je to velká domýšlivost napsat, že poslanci mohou používat všech drah a lodí dopravní v celém obvodu státním. (Veselost. Výkřiky.) Vltava u Zbraslavi. Vladivostok. Ve Vladivostoku si sedneme na naše lodi.)

Člen N. V. Johanis:

Já bych doplnil poslední paragraf tak, aby zněl, že poslanci mohou libovolně a bezplatně používati všech státních i soukromých drah a lodí.

Člen N. V. Bechyně:

To se musí vyjednat.

Člen N. V. Johanis:

To se musí vyjednat. Když je to v jednacím řádu, je to možné.

Člen N. V. Stříbrný:

Tak to není možno. Může se to stát zákonem, ale máme řadu soukromých železnic, řekněme třeba buštěhradskou, kde je jen smluvní poměr, jako u Pražské paroplavební společnosti. Snad by bylo správnější, kdyby tam stálo, že poslancům budou vydávány volné lístky na všechny dráhy v obvodu státním i na lodi a je věcí předsednictva sněmovny, aby buď úmluvou nebo smlouvou se soukromými drahami lístky v plné platnosti pro členy N. S. sjednalo. Navrhuji tedy, aby tam nestálo, že poslanci mohou používati všech drah a lodí, nýbrž že maji právo na volný lístek I. třídy na všech drahách a lodích. (Hlas: A automobilové spojení?) To už je v tom.

Předs. dr. Kramář:

Pokud se pamatuji, v říšské radě to byla vláda, která musila jednati se soukromými drahami. Vy dostanete lístek na všechny dráhy a vláda vyjedná si se soukromými drahami, jakou za to dostanou paušální sumu.

Člen N. V. Stříbrný:

Vím to z doby, kdy jsem byl ve výboru pro změnu jednacího řádu, že to musí vyjednati vláda.

Redaktor Herben dr.:

Slovo "libovolně" by se mělo odstraniti. Vypadá to fouňovsky.

Předs. dr. Kramář:

To se dá nahraditi slovy: "Ve všech třídách" byla by tedy stylisace tato: Poslanci mohou bezplplatně používati všech drah a lodí dopravních v celém obvodu státním ve všech třídách (Souhlas.) Tím jsme to vyřídili. Pan kol. Johanis.

Člen N. V. Johanis:

Chci říci jen několik slov ne k poslednímu paragrafu, ale k celému jednacímu řádu. To je autonomní jednací řád, který si dává náš výbor, resp. Nár. shromáždění. Nyní musí být ještě zákon o jednacím řádu. A tu bych rád komisi, která o té věci jednala, jak si představuje možnost změny tohoto řádu. Tedy máme v § 81, že návrhy na změnu jednacího řádu musi býti samostatně podány a samostatně projednány. Nyní může nastati tato situace. (Člen N. V. Stříbrný: To je obstrukční paragraf.) Jednak se může používat obstrukce. Jedná se o nějakém předmětu a vznikne oposice. Budeme míti o jeden dva hlasy více, dá návrh na změnu jednacího řádu a jedním hlasem se jednací řád změní. To nejde. To by mohla dnes udělat jedna strana a zítra druhá, a my nebudeme míti žádný pevný jednací řád. Proto myslím, aby do ústavního zákona o novém jednacím řádu bylo pojato ustanovení, že jednací řád může se měniti jen kvalifikovanou většinou.

Dr. Bouček:

Abyste rozuměli, stylisoval jsem § 81 tak, aby nebylo možno zaskočiti, aby na příklad najedenkrát nepřišel někdo ve sněmovně a když vidi, že má majoritu, neučinil návrh jednacího řádu nějaký amendement. Proto jsme řekli, že návrhy na změnu jednacího řádu musí býti samostatně podány a také projednány, by nemusely do komise.

Předs. dr Kramář:

Tu kvalifikovanou většinu bychom tam mohli dáti.

Člen N. V. Němec:

Řekněme, že hlasování o návrhu na změnu jednacího řádu musí míti kvalifikovanou většinu.

Předs. dr Kramář:

Dvoutřetinovou.

Dr Stránský:

To není návrh, aby jednání o jednacím řádu mělo potřebí kvalifikované většiny.

Předs. dr Kramář:

U nás jsou to tři čtvrtiny přítomných.

Dr Stránský:

V § 80 byla chráněna iniciativa, kterou má jen sněmovna. Vláda nesmí ani podávati návrh na změnu jednacího řádu, ale může stanoviti kvalifikovanou většinu.

Dr Bouček:

Když je to návrh na změnu, musí být samostatně podán a projednáván a musí ten návrh přijíti místo prvního čtení do komise. Komise ho musí projednat a pak teprve přijde zpátky. Myslím, že je to chráněno proti překvapení.

Dr Stránský:

Je to ochrana před tím, aby někdo nemohl per parenthesim změnit jednací řád.

Předs. dr Kramář:

Budeme míti ve sněmovně hodně zástupců německých, také maďarské, možná že i Poláky. Teď si představte, že mezi nimi budou takové frakce, které takové věci budou chtít dělat a že nám to překrásným způsobem shodí. (Člen N. V. Němec: Vždyť to musí jít do výboru!)

Člen N. V. Staněk:

Doporučuji jinou věc. To co děláme, je více méně provisorium, a tu stanoviti dvoutřetinovou většinu bylo by příliš mnoho žádáno od toho shromáždění, které po nás přijde. Přimluvil bych se za ustanovení, aby Národní výbor v tomto složení předložil sněmovně přání, aby do 6 neděl projednala nový jednací řád, kam ta klausule pak může přijíti.

Člen N. V. Němec:

Sněmovna si to udělá, jak bude chtíti. Sněmovna to musí schválit.

Člen N. V. Stránský:

Všechny tyto prostředky jsou dvojsečné. Možná, že my sami budeme chtíti měniti jednací řád, ale najdou se lidé, kteří řeknou "ne" a my budeme potřebovat dvoutřetinovou většinu. Něco jiného je při státních základech, ale u jednoduchého jednacího řádu to nejde.

Předs. dr Kramář:

Mluvme si docela upřímně. Řekli jsme, že si sami dáme přísný jednací řád. Můžeme docela klidně ten řád dát, až tam budou Němci. Nemůže se pak aspoň říci, že děláme na ně oprátku. Zajistiti to tak, aby to nebylo lze tak lehce změnit, nebylo by tak špatné. Dejme to tam, jak to kol. Němec navrhoval.

Člen N. V. dr Stránský:

Bojím se, abyste toho nelitovali. Nový jednací řád bude úplnou změnou tohodle.

Člen N. V. Tomášek:

To je řád pro Národní shromáždění. Pro parlament český budeme usnášet jiný.

Člen N. V. dr Stránský:

Parlament bude pokračování Národního shromáždění. To nebude jen jedna kontinuita, nýbrž identita. Ale ten jednací řád potom, až bude mít býti nahrazen definitivním, bude musit být přijat dvoutřetinovou většinou a tu bezpečnost nemáme, že se do té doby nevyvine nějaká silná oposice.

Předs. dr Kramář:

Konečně když to nebude, nebude to takové neštěstí. Já si představuji, že když budeme dělat definitivní ústavu, musí tam přece přijíti jedna část o jednacím řádu. V zákoně ty věci, které budeme potřebovat k zajištění dělnosti sněmovny, budeme moci uvést a tyto zákony dáme pod kvalifikovanou většinu. Tím bychom se mohli spokojiti. Nestojí kol. Němec na svém návrhu? Ach, on zde není. Souhlasíte tedy? Tím je to vyřízeno.

Pan dr Bouček (čte):

Zákon

ze dne ..... listopadu 1918 o osobní nedotknutelnosti (imunitě) členů Národního shromáždění.

Národní výbor československý nařizuje:

1.) Člen Nár. shromáždění nemůže býti stíhán pro své hlasování v Národním shromáždění nebo jeho komisích a podléhá pro výroky tam učiněné jen disciplinární moci Národního shromáždění.

2.) Člen Nár. shromáždění nesmí býti, není-li při trestném činu samém dopaden, zatčen a potrestán nebo disciplinárně stíhán bez předchozího souhlasu Národního shromáždění.

3.) Je-li člen Národního shromážděn dopaden a zatčen při trestném činu samém, bezpečnostní úřad nebo soud musí zatčení to ihned oznámiti předsedovi Nár. shromáždění. Nedá-li Nár. shromáždění do 14 dnů ode dne zatčení, anebo není-li shromážděno do 14 dnů po sejití souhlas k další vazbě, vazba přestává.

To je úchylka od dnešního práva. Dosud muusila sněmovna žádat za to, aby poslanec byl propuštěn. My stojíme na stanovisku, že nedá-li sněmovna do 14 dnů výslovné svolení, aby poslanec byl držen ve vazbě, musí býti propuštěn.

Předs. dr Kramář:

A když není shromážděna.

Dr Bouček:

Pak to zní. Nedá-li Národní shromáždění do 14 dnů ode dne zatčení, anebo není-li shromážděno do 14 dnů po sejití souhlas k další vazbě, vazba přestává.

4.) (čte): Člen Národního shromáždění má právo odepříti svědectví o věcech, jež mu byly jako členu Národního shromáždění svěřeny.

5.) Zákon tento nabývá ihned účinnosti. Ale něco zde postrádám. Tak jest to, když něco dělají zároveň dvě komise. Rakouská vláda to s některými poslanci praktikovala tím způsobem. Sněmovna odepřela vydat poslance. Vláda, když to byla urážka potentáta, čekala až imunita pominula a pak poslance stíhala. Já nevím, proč to permanentní komise najednou změnila, ten raison d'etre pro tu změnu nechápu. V mém návrhu, který jsem vypracoval, výslovně bylo uvedeno. Já nevím, ve které komisi to bylo změněno. (Anebo snad v presidiu.)

Dr Stránský:

Já to dostal do rukou už okleštěné.

Dr Bouček:

Můj návrh zněl: (Čte): Pro své hlasování ..... k trestnímu a disciplinárnímu stíhání poslance třeba je souhlasu sněmovny, odepře-li jej, trestní stíhání je naprosto vyloučeno.

Dr Stránský:

To slovo "naprosto" není dobré. Platí to i do budoucnosti, ale je víc kausální než časové.

Dr Bouček:

§ 2 by zněl:

Řekněme tedy tak: K trestnímu a disciplinárnímu stíhání poslance, třeba je souhlasu sněmovny, odepřela-li jej, trestní stíhání pro vždy je vyloučeno.

Předseda dr Kramář:

Máte k tomu nějaké poznámky? Přeje si slovo někdo k tomu? Kdo jest pro ten zákon, jak byl přečten p. dr Boučkem, s těmi dodatky? Přijato.

Branný výbor činí návrh, abyste přijali tuto resoluci: Nár. výbor vítá s povděkem nadšené projevy vděčnosti veřejnosti československé k českým legionářům, z nichž vyplynuly mimo jiné hojné dary na prospěch strádajících jejich příslušníků.

Aby zabezpečena byla řádná správa těchto prostředků, ukládá se výboru pro národní obranu, aby při sobě zřídil pomocný komitét legionářský.

Pan kol. Kalina má nějaký návrh.

Člen N. V. Kalina:

Kolegové, kteří byli ve Švýcařích, říkali, že si přáli, aby se nejmenovali legionáři, nýbrž československým vojskem, poněvadž je uznáno jako takové.

Předs. dr Kramář:

Poněvadž si to výslovně přejí, řekneme tedy místo "pomocný komitét legionářů", komitét československého zahraničního vojska". Kolega Rašín.

Dr Rašín:

Já bych jen oznámil 2 nařízení finančního rázu. Nyní budeme míti brzo splatny kupony válečných půjček a jiných státních půjček a jedná se o to, zdali tyto kupony máme vypláceti nebo nemáme. Podle mého názoru je vypláceti nebudeme, ale abychom se nedostali do stavu úplné nejistoty, chce předsednictvo vydat nařízení bernímu úřadu a udělá to také veřejně, aby přijímány byly splatné kupony státních papírů k inkasu. Vypláceny by byly teprve tenkráte, až by státní správa dala na to příslušné peníze. Jde o to, abychom my s tím, že bychom to vypláceli, neuznávali jaksi, že jsme povinni platiti kupony a úroky v našem obvodu.

Druhé nařízení týká se odpomoci i při veliké thesauraci peněz, které je zde a sice proto, poněvadž nemáme ještě úřad pro finanční správu. Bylo by k tomu potřebí zříditi komisi, která by byla sestavena z odborníků a která by měla dbáti toho, aby se kontrolovaly peněžní hotovosti, které u jednotlivých peněžních ústavů jsou. Celá dnešní thesaurace peněžní nespočívá jenom v tom, že by lidé peníze schovávali do truhel a punčoch, nýbrž také v tom, že ty poruchy, které zde nastaly, zavinila rakousko-uherská banka tím, že sem nedávala dosti hotovosti, vymlouvajíc se, že to nemůže vytisknout. Nedávala je ani poštovní spořitelna a tím se stalo, že v Praze u poštovního úřadu nebylo vyplaceno poukázek a šeků poštovní spořitelny za 23,000.000. Výsledek je, že všechny banky a všechny peněžní ústavy, ale také velkoobchodníci a velkoprůmyslníci drží co možná veliké hotovosti, poněvadž nemají jistoty, že by, disponujíce poštovní spořitelnou tyto obnosy také od rakousko-uherské banky dostali. Tím byly všude nahromaděny značné hotovosti, jak u peněžních ústavů, tak i u velkých firem. Thesaurace dosáhla ohromného rozsahu. My bychom potřebovali věděti, jak kdo určitým dnem těmito hotovostmi mohl disponovati, t. j. peněžní ústavy kdyby měly povinnost sděliti této finanční komisi, mnoho-li hotovosti mají, aby se na ně mohl učiniti nátlak, aby tyto hotovosti uložily, resp. aby se jich mohlo použíti k vyplácení mezd a dělání práce. My to dosud naříditi nemůžeme, ale bylo by potřebí nařízení podle toho zmocňujícího zákona na říšské radě usneseného, který platí i pro přechodné hospodářství a válečnou dobu, aby mohlo býti nařízeno, že určitému termínu musí udati, jakou mají peněžní hotovost a mohlo by býti současně postaveno pod pokutu, že by tyto údaje byly nesprávné. Pak by se celková disposice mohla dělat jinak než nyní. To by bylo důležité nařízení, které předsednictvo vydati chce.

Dr. Bouček:

Prosil bych slovo k dotazu. Kupony válečných zápůjček nemají býti vypláceny.

Dr. Rašín:

Budou přijímány k inkasu, poněvadž chceme donutit vládu, aby nám ty hotovosti na to dala. (Hlas: Rakouská vláda!) Ano, rakouská, nikoliv naše vláda. Až by nám vláda hotovosti dala, byly by kupony na předložení vypláceny.

Dr. Bouček:

Prosím, aby to komuniké bylo opatrně stylisováno, aby nenastal ohromný pokles rent.

Prof. Horáček:

Týká se to jen válečných půjček, nebo všech státních papírů?

Dr. Rašín:

Všech státních dluhů.

Prof. Pfeffermann:

Já to vítám z důležité příčiny. My jsme v takové situaci, že nás překvapí hospodářská situace jako nás překvapila politická. Dobře uděláte, když budete českému národu ponenáhlu stavěti před oči fakt, že zdravá hospodářská budoucnost česká je od bankrotu rakousko-uherského neodvislá. Jsem také pro to, aby se o tom v novinách ponenáhlu psalo, poněvadž ta devalvace dělá tak hrozné skoky, že pochybuji, že by se to asignátové hospodářství mohlo udržeti. Dnes je panika a každý pracuje k tomu, aby měl zásobu hotových peněz. Lidé neměli nikdy tolik hotovostí doma jako nyní a právem. Továrny chodí po sedlácích a dluží se peníze. To jest normální devalvační úkaz asignatového hospodářství a je třeba radikálních prostředků proti tomu. Bude snad zapotřebí ještě dále lidem říci, že jednou pohledávky a bankovky budou různě traktovány se strany českého státu. Jest třeba, aby se lidem řeklo, že český stát nebude povolovati, co by skutečně za ně mohl platiti on, nýbrž co za ně budou moci platiti chudé ony země, které byly válkou ožebračeny. Tím bychom čelili kasovním hotovostem více, než jiným prostředkem.

Dr. Rašín (čte):

Nařízení ze dne 9. listopadu 1918 kterým se berním úřadům ukládá přijímati k inkasu splatné státní obligace a cenné papíry rakouského uherského a společného státu, jakož i splatné kupony k min.

Národní výbor Českslovenský nařizuje:

§ 1.

Všem berním úřadům v obvodu československého státu se ukládá, aby přijímaly k vybrání splatné státní půjčky, losy a j. dluhopisy rakouského, uherského neb společného eráru, jakož i splatné kupony takových papírů.

§ 2

Ustanovení tomuto podléhají všechny platné kupony, které erár království a zemí na říšské radě zastoupených, erár zemí koruny uherské anebo společný erár monarchie, jako dlužník ať před 1. srpnem 1914 nebo po tomto termínu vydal, nebo na se k placení vzal, tedy zejména splatné kusy a kupony společného státního dluhu království a zemí na říšské radě zastoupených, státních rent, státních umořovacích půjček, státních losů, rakouských válečných půjček, státních pokladních poukázek, dílčích hypotečních poukázek (salinek), státních železničních obligací, akcí státních drah, změněných ve státní dluh, železničních priorit státem ku placení převzatých, dále státního dluhu zemí korupy uherské, uherských rent, uherských válečných půjček, uherských státních pokladních poukázek, uherských losů a premiových půjček, obligací, propinačních a vyvazovacích, půjček Železných vrat, losů tisských a segedinských, uhersko-slovanských, propinačních obligací a uhersko slovenských vyvazovacích obligací a obligací budapeštsko-pětikostelecké železnice.

§ 3.

Berní úřady nevyplácejí ihned v hotovosti takovéto splatné papíry a splatné jejich kupony, nýbrž přijímají je pouze k vybírání. Jsou povinny předložiteli vydati na ně náležité potvrzení a zjistiti jméno a bydliště i státní příslušnost osoby, která je předkládá i majitele těchto cenných papírů, pokud by majitel osobně je nepředložil. Vědomě nesprávné udání těchto dat má za náslsdek, že nároky z takovýchto cenných papírů propadají ve prospěch československého státu. Dat takto získaných nesmí býti použito v řízení ukládacím nebo trestním, týkajícím se přímých osobních daní.

§ 4.

Nařízení toto nabývá platnosti dnem vyhlášení.

Účel je tedy prosím jednak, abychom to nemuseli vypláceti, jednak by to bylo jisté sčítání, mnoho-li těchto papírů zde je. To je zde jaksi skryto. Přesná cifra to nebude, poněvadž každý má možnost odvésti si ty kupony do Vídně nebo jinam. Proto nebude to zjištění všeho, poněvadž nemáme dosud přesné hranice.

Prof. dr Horáček:

Já mám jisté pochybnosti, poněvadž jde to velmi daleko. Vidím, že takové nařízení bude míti za následek jistou paniku. Kursy těchto papírů poletí strašně do hloubky, přes to, že tam stojí, že se přijímají k inkasu, poněvadž v obecenstvu vznikne mínění, že vůbec ty papíry nebudou vypláceny, ježto se tam ta výplata určitě neslibuje. Já bych přece jen do jisté míry rozeznával mezi válečnými půjčkami, jejich účel byl přece samozřejmý a ostatními státními papíry. Poukazuji také k tomu, že mnoho peněz sirotčích a vdovských je uloženo ve starých státních papírech. Muselo to v nich býti uloženo, poněvadž rakouský stát na to naléhal. Já bych se přece bál, abychom nepoškodili mnoho tímto nařízením. Dávám v úvahu, nemohla-li by tato věc býti o několik dní odložena a ponechána finanční komisi, kterou Nár. shromáždění jistě v první schůzi zvolí a nemělo-li by se uvažovati, nemá-li se činiti rozdíl mezi jednotlivými státními papíry, aby věc mohla býti nějakým klidnějším způsobem upravena.

Člen N. V. Zyka:

Je snad možno, když se jedná o odročovací návrh, dohodnouti se s vídeňskou vládou před termínem splatnosti, zvlášť když by se jí sdělilo, co se hodlá učiniti. Kdyby to nešlo, bylo by nutno doplniti zákon tak, aby každý viděl, že má naději, že dostane honorován kupon v tom případě, že rakouská vláda příslušný obnos na to poukáže. Když ten doplněk tam nebude a priori každý bude míti za to, že o proplacení není ani řeči a pak by nastala deruta, kterou prof. Horáček očekává. Jsem pro to, aby se s tou věcí přiliš nespěchalo a aby byla náležitě projednána ve finanční komisi.

Člen N. V. dr Bouček:

Já se bojím z toho důvodu, který uvedl pan prof. dr Horáček. Kdo by zase z toho měl prospěch? Ti, kteří tomu porozumějí, vědí, že se bát nemusí, ale ti chudáci, kteří kvůli větším úrokům ukládali úspory do válečné půjčky, neporozumějí, a poněvadž jistě nastane ohromný pokles kursovních hodnot válečných papírů, budou za nepatrné peníze prodávat a konec konců ti, kteří tomu rozumějí, za laciné peníze nabudou těch různých cenných papírů a chudáci budou poškozeni. Já se toho strašně bojím, že pan dr Horáček bude míti pravdu.

Člen N. S. dr Viškovský:

Já nemám strach z této věci. Naše publikum je přece jen rozvážné a není tak neinteligentní. Ale mám pocit, že to nařízení nám nepřináší zvláštní prospěch, a že ho není zrovna potřebí. Varoval bych před tím, abychom se oddávali takové nějaké nařizovací vášni jenom proto, abychom kumulovali nařízení. Myslím, že naléhavá potřeba této věci, není-li tam, kde není zvláštní potřeba, není zvláštní prospěch a abychom se do té kupy nařízení nepouštěli. Proto bych doporučoval, aby se s tou věcí počkalo.

Posl. dr Rašín:

Mohli bychom to udělati tím způsobem, že bychom to nařídili interně všem berním úřadům, (dr Bouček: To se rozkřikne.) aby to přijímaly k inkasu, ale myslím, že jest lépe jednat veřejně. Pánové, to nejsou žádné malé obnosy. Neračte zapomínat, že se nám sem pohrnou kupony, jakmile začneme vyplácet, odjinud, poněvadž nemáme dosud hranice. Naše berní úřady budou vypláceti a my z naší válečné půjčky, kterou jsme udělali, budeme vypláceti úroky z této staré půjčky a pak se budeme domáhati ve Vídni, aby nám na to dali úhradu.

Člen N. V. Machar:

Ale lidem je třeba úhradu dáti.

Posl. dr Rašín:

To je sice pravda, ale neračte zapomínat na jedno. Vláda dostala dvě miliardy, o které žádala, ale Rakousko-uherská banka ustavičně říká: Já ty bankovky nemohu vytisknout. Vyplatíme-li kupon splatný na prvního, pak to bude už prejudic. Pánové, máme splatné již také losy. Je to principielní otázka. My vlastně od toho eráru nic nedostáváme mimo daní a na daních jsme pasivní. Když máme nést vyživovací příspěvky, jsme v Čechách i na Moravě pasivní, my tolik daní neseženeme a kromě toho musíme ještě dávat peníze do válečných půjček. Nyní, až přijde ke konečnému zúčtování, přijdeme s požadavkem: Vy nám nahradíte tento obnos, čili my jsme již kus státního dluhu převzali. To je principielně otázka nebezpečná a tomu musí ustoupiti obavy, že to půjde dolů. To se rozumí samo sebou, že když někdo dnes kupuje válečnou půjčku za 73 a 70 nevím, jestli má přehled o tom, jak to ve skutečnosti bude vypadat a nevím, je-li to rozumné, abychom vzbuzovali v lidech naděje. Až přijdou podmínky příměří v Německu a podmínky skutečného míru, nastane deruta. Myslím, že ta deruta kursů jednou nastane. Neříkám, že by se nemohlo vysloveně říci, až rakousko-uherský erár dotyčný obnos složí, že my na to potvrzení budeme vyplácet. Ve skutečnoti se mají vyplácet tyto kupony u hlavní pokladny říšské, a to, co se dosud dálo, bylo jen zprostředkování, bylo to jen inkaso. Bylo to dobrovolné. Bankám dávala se jistá provise, ale jinak berní úřady to dělaly dobrovolně. Berní úřady vyplácely, pokud měly peníze k disposici. My máme 15. vypláceti vyživovací příspěvky. To dělá přes 78 mil. v Čechách a na Moravě a prosím, my se od vlády nemůžeme dozvědět, ačkoliv tam Tusar stále intervenuje, a já tam pořád telefonuju, zdali nám těch 78 mil. dají, či ne. My prostě je musíme sehnat. Prvního máme vyplatit kupon z několika miliard. Prosím to bychom špatně hospodařili, to bychom tu půjčku na to dali a nezbylo by nám nic pro úžasné úkoly, opatřiti průmyslovým závodům peníze k tomu, aby bezvadně mohly vypláceti. Mezi dvěma zly musíme voliti menši. Nerad to doporučuji, ale taková věc jinak nejde. Znáte z minulosti, že s rakouskou vládou jinak nepořídíte, než když ji skutečně donutíte. Vydáme-li takové nařízení, uvidíte, že vláda přijde a řekne: My vám ty peníze k disposici dáme. Když je dá, můžeme nařídit, aby se kupony dále vyplácely. Řeknu jako příklad: Rakousko-uherská banka řekla, že nebude dále půjčovat starému eráru, ačkoliv parlamentem jsou povoleny ještě 4 miliardy půjček. Přišli s tím, že by půjčili, kdyby s tím projevil souhlas československý stát a německo-rakouský stát. (In Einverständnis.) My jsme to zamítli. Teď jsme si ovšem myslili, že rakousko-uherská banka nepůjčí státu nic. Ale to tak nedopadlo. Rakousko-uherská banka mu přece jen ty dvě další miliardy půjčila. Stát bude tedy peníze mít, ale my se nechceme vystavovat tomu, abychom proto, že nám peněz nedává, vyssávali hotovosti, které máme doma. Vyjde-li to nařízení, buďte ubezpečeni, že ve Vídni se budou starat, aby porucha nenastala, poněvadž je to konec konců jejich zájem.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP