Po převratu bylo nových ženských pracovních
sil v továrnách na tabák přijato úhrnem
31 a to: 20 vdov a 8 sirotků po legionářích
a padlých vojínech; pouze 3 ženské pracovní
síly byly přijaty, které nejsou ani vdovy
ani sirotci, náležejí však do rodin legionářů.
Jest nesporno, že číslice přijatých
ženských pracovních sil jest u porovnání
s úhrnným počtem dělnictva továrního
mizivou, má však svůj důvod v okolnosti,
že ve všech našich továrnách jest
výroba pro nedostatek surovin obmezena, tudíž
o značnějším přijímání
dělnic nemůže býti řeči
když ani dosavadní dělnictvo nelze plně
zaměstnati.
Také nemůže býti přijat invalida
bez rozdílu na každé místo v továrně,
nýbrž jen na takové, na které jeho pracovní
schopnost vystačí.
K vůli úplnosti dovoluji si podotknouti, že
mužských pracovních sil přijato bylo
po převratu celkem 58 a to: 46 čsl. legionářů,
11 invalidů a 1 sirotek po zemřelém továrním
truhláři.
Všeobecný pokyn o přijímání
vdov a sirotků po legionářích a vojínech
nebyl ani ústředním ředitelstvím
tabákové režie ani ministerstvem financí
továrnám vydán; pouze ústřední
ředitelství na různá podání
místních družin invalidů a obdobných
organisací nařizovalo těm kterým továrnám,
aby při nejbližším přijímání
dělnic na žádosti družin a organisací
braly zřetel.
Stížnosti, že pokyny o přijímání
dělnic jsou obcházeny, vdovy odmítány,
na pozdější dobu odkazovány a mezi tím
přijímány síly, jež zaměstnání
nepotřebuji, vztahují se pravděpodobně
na dělníky a dělnice pro přestupky
krádeže kuřiva za války propuštěné
a následkem amnestie opět přijímané.
Veden snahou podpořiti rodiny vdov po legionářích,
vojácích, dělnicích továren
a státních zaměstnancích poukazuji
současně ústřední ředitelství
tabákové režie, aby všem továrnám
neprodleně dalo pokyn, aby při přijímání
dělnic měly v prvé řadě zřetel
k vdovám, hlavně s nezaopatřenými
dětmi po legionářích, padlých
vojácích a zemřelých státních
zaměstnancích.