Musím nejprve předeslati, že do postupu při
přídělu koní na revers nepřišel
ani u inspektorátu, ani u vojenských evidencí
koní žádný nový systém,
nýbrž koně přidělovali a přidělují
se dosud podle platných předpisů.
Směrodatný rozkaz inspektorátu pro doplňování
koní ze dne 31. července 1919 čj. 1093 obsahoval
zásady: koně na revers vydává zájemníkům
každá evidence samostatně; dlužno při
tom bráti zřetel hlavně na invalidy, legionáře,
malorolníky a maloživnostníky; při povolávání
koní nutno zachovati blahovolný postup, aby chudí
držitelé rversních koní nezůstali
vůbec bez potahu.
Příčinu stálých stížností
jest hledati hlavně v naprostém nedostatku koní,
pro který nebylo lze vyhovovati všem odůvodněným
žádostem. Žádostí podáno
bylo na 22 tisíc, koní byla k disposici ani ne třetina.
Vzhledem k neutuchajícím steskům do nesprávného
propůjčování koní se strany
vojenských evidencí stanoveny byly po dohodě
se všemi zúčastněnými ministerstvy
nové směrnice pro zapůjčování
koní účastníkům na revers a
byly pod čj. 49080/III-10 z r 1919 uveřejněny
ve »Věstníku« věcném M.
N. O. č. 3 z r. 1920 bod 43.
Při tom měl jsem na zřeteli, aby propůjčování
koní bylo co nejvíce postaveno na právní
basi a aby vojenské orgány byly pokud možno
ušetřeny výtky nestejnoměrnosti, stranickosti
nebo libovůle přídělu.
Vojenské orgány z vlastní ústřední
činnosti neznají a zpravidla také nemohou
znáti zevrubně poměry jednotlivých
žadatelů, nejsou proto s to, aby rozhodovaly o pořadí,
ve kterém mají býti vyřízeny
jednotlivé žádosti, aniž o tom, do jaké
míry bylo by lze uskutečniti dožadované
příděly.
Prováděti zvláštní šetření
o jednotlivých žádostech se vymyká působnosti
vojenských orgánův.
Šetření takové mělo by v zápětí
značný průtah agendy rozdělovací.
Provádějí-li však příděly
vojenské orgány bez součinnosti faktorů
dobře obeznámených s místními
činiteli, stihne je často výtka domněle
stranického, nebo aspoň libovolného rozhodování.
Toť důvody, proč podle § 2. řečených
směrnic úřadují nyní u okresních
politických úřadů komise, složené
ze dvou zástupců zemědělských
a zástupce živnostensko-průmyslového.
Ze zástupců zemědělských jest
jeden z kruhu malorolníků.
Takto sestavená komise navrhuje vojenské evidenci
pořadí, podle něhož pak úřad
musí přidělovati koně, určené
k propůjčování na revers.
Podle § 8. těchto předpisů má
každá komise právo přezkoumati všechny
příděly koní dříve provedené
a rozhoduje, má-li býti příděl
ponechán dále v platnosti, či budou-li koně
propůjčeny jiným účastníkům.
Z toho, co dosud bylo řečeno, jest zřejmo,
že za nesprávné či nevhodné propůjčování
koní nelze přičítati viny vojenské
správě.
O jednotlivých konkretních případech
dotazu si dovoluji sděliti:
Rolníku Václavu Křížovi z Ročova
byli koně odebráni, poněvadž byli zdraví
a klasifikováni B. a. Koně byli odevzdáni
litoměřické vojenské evidenci koní
bez reversů a bez jakéhokoliv upozornění,
že jde o malorolníka, na kterého by měl
býti vzat zřetel, naopak, úřadu se
dostalo zprávy, že tento rolník obdržel
dva koně vojenské, ihned sám prodal pár
koní vlastních.
V dotazu uvedený bohatý rolník Verner z Lešenic
u Loun je příslušné vojenské
evidenci koní v Litoměřicích naprosto
neznám a neobdržel od ní koní v březnu,
aniž kdy jindy. Toho jména je tam v seznamu pouze
Marie Vernerová z Veltěže, jež má
však koně již od 29. prosince 1919. Totéž,
co o Vernerovi platí o občance Gutové z Loun.
V úředním seznamu toho jména je pouze
Gut Václav, rolník v Lkáni p. KIapá,
a má jednoho koně již od 6. února t.
r.
Paní Nájemníková, poštmistrová
z Ročova, má koně přiděleného
již od 25. listopadu 1919 a nemohl jí býti
odebrán pouze proto, že ministerstvo pošt a telegrafů
zakročilo o ponechání reversních koní
k udržení jistých poštovních spojení
po kratší dobu, ve které slíbilo toto
ministerstvo, že opatří si koně vlastní.
O Dr. Dammovi a statkářce Pochmonové nelze
mi říci více, nežli že se jejich
jména nevyskytují ve spisech příslušné
vojenské evidence v Litoměřicích a
koně jim na revers nebyli vydáni; v kritické
době, t. j. od 1. do 5. března vydán byl
pouze jeden kůň reversní českému,
beznohému invalidovi v Teplicích.
Všichni koně povolaní přiděleni
byli vojenským oddílům a nebyl jediný
z nich propůjčen soukromníku jinému.
Tvrzením, že koně byli mu odebráni německou
komisí, informoval pan Kříž pány
tazatele nesprávně. Při převzetí
byli přítomni: kapitán Rod, dále dva
důstojníci Češi (jeden legionář)
a pražsky redaktor p. Vincík. Všichm též
mohou vyvrátiti tvrzení o cynických výsměšcích.
Ohledně domnělých držitelů vojenských
koní, kteří nejsou v evidenci, zahájeno
vyšetřování, kdy a jakým způsobem
těchto koní nabyli.
V případech uváděných z obvodu
vojenské evidence koní v Turnově - Válek,
Palička, Kobrle - jde vesměs o zvířata
již před delší dobou na revers zapůjčená,
a byla ihned na upozornění zjednána náprava,
takže se tím dokumentárně vyvrací
tvrzení, že právě v poslední
době dostal se do tohoto oboru vojenské správy
nežádoucí jakýsi duch. Naopak, právě
evidence v Turnově již v únoru odebrala několik
reversních klisen velkostatku Šlikovskému,
Tratamusdorfskému, muly z pivovaru Táborského,
Velkorohoveckého a statku Vejlupkova v Ostružně
a podělila legionáře, invalidy a vůbec
lidi nejpotřebnější.
Kol. Drobný sám může dosvědčiti,
jak spravedlivě a benevolentně bylo reagováno
na jeho intervenci v těchto věcech.
Z celé interpelace je zřejmo, že zakládá
se na informacích, které se nekryjí se skutečným
stavem věcí.
Těžkou situaci postižených držitelů
reversních koní chápu, avšak zájmy
obrany státu musí mi býti přednější.
Vojenská správa činí vše, co
jest v jejích silách, aby její potřeby
neznamenaly při nedostatku koní katastrofu pro občanstvo.
Tak byla lhůta k odvedení odebraných reversních
koní prodloužena do 20. dubna v naléhavých
případech až do 30. dubna t. r. Současně
nařízeno, aby veškeré vojenské
útvary propůjčily všecky postradatelné
koně svých presenčních stavů
dočasně na polní práce.
Pánům tazatelům rád umožním,
aby se přesvědčili, že nejvíce
jsou podporováni nikoliv velkostatkáři, nýbrž
právě malorolníci, invalidi a legionáři.