Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Krátce po uzavření příměří, kdy nebylo ve Francii žádného orgánu, který by zprostředkoval dopravu potravin, materiálu a zboží do republiky, vzala na se tento úkol vojenská kancelář v Paříži. Pluk. Fierlinger jednaje z přímého rozkazu Dr. Beneše, vyřizoval veškeré otázky dopravní a jednal též ve všech důležitých otázkách obchodních a hospodářských, kde nutno bylo intervence ministra zahraničních věcí.

Expedice zboží z Francie dála se tím způsobem, že tamní vojenská kancelář žádala v každém jednotlivém případě ministerstvo války o určitý příděl vagonů. Podle toho jak žádosti bylo vyhověno, náklad musel být připraven na určité stanici a v určitou hodinu. Jinak příděl byl zrušen. V podobných případech ministerstvo hrozilo zastavením transportu vůbec, což by bylo tehdá znamenalo pro náš stát hospodářskou kalamitu. Tím ohrožen by dovoz nejen surovin pro náš průmysl nýbrž i potravin, které vojenská kancelář ve Francii zakoupila, a válečného materiálu určeného pro Min nár. obrany. Stávalo se též velmi často, že docházely vojenské kanceláři stížnosti, že s těmito transporty dováženo bylo zboží, jehož dovoz do republiky byl zakázán, neb že dokonce bylo tajně pašováno zboží. Vzhledem k uvedeným faktům, vojenská kancelář učinila následující opatření:

1. Každá expedující soukromá firma musela podati žádost ve třech exemplářích s patřičnou deklarací zboží (jednu kopii dostalo ministerstvo národní obrany, jednu adresát ve vlasti, resp. dotčená instituce neb ministerstvo, třetí kopie zůstala v archivu vojenské kanceláře.

2. Nutno bylo přesně udat na jaké stanici a v jakou dobu náklad může být připraven, by podle toho voj. kancelář podala svou žádost min. války.

3. Interesovaný podnik (resp. výpravce) musel poslat na stanici svého zodpovědného zástupce, který společně s důstojníkem voj. kanceláře prohlédl a vypravil.

Zástupce kovodělného průmyslu p. Mege tyto předpisy nikdy nerespektoval, nýbrž ostentativně ignoroval a jeho vinou vojenská kancelář několikrát promeškala lhůtu, během které určitý počet vagonů jí byl dán k disposici.

Dopis p. Mege, o kterém v dotazu je zmínka, je psán francouzsky a ve formě kategorického rozkazu. To je nutno konstatovati. Žádný úřad francouzský by na podobný dopis nereagoval. Důležito je však znáti vše, co tomuto dopisu předcházelo. Pan Mege, aby mohl obejíti předpisy voj. kanceláře, opatřil si při svém zájezdu do Prahy otevřený rozkaz min. národní obrany. Tento rozkaz přiložil ke svému dopisu a myslel, že může prostě diktovat, by vojenská kancelář jeho rozkazu plnila. Je logické, že vojenský úřad poslechne rozkazu vyšší instance, když obdrží tento cestou úřední. V intencích ministerstva národní obrany, které pravý stav věcí neznalo, nebylo nikterak sprostiti p. Mege povinnosti vyhověti všem stávajícím předpisům. Na jednání p. Mege byl upozorněn svého času p. Malý, zástupce fy. Laurin a KIement, dlící v Paříži, kterému dostatečně vysvětleno bylo, že každé žádosti fy. bude vyhověno, pakli p. Mege bude dbáti předpisů. Proto v odpovědi své voj. kancelář odvolává se bona fide na rozhovor s p. Malým. To nutno vše uvážiti a znát předchozí korespondenci a pak bude jasno, že stanovisko voj. kanceláře bylo úplně korektní.

Pokud se týče organisace dopravy z Francie do republiky vůbec, ministerstvo zahraničních věcí musí konstatovati následující:

Vojenská kancelář v Paříži veškeré zásilky státní či soukromé adresovala de fakto na ministerstvo národní obrany. Dráhy ve Francii byly ve správě úřadů vojenských a tyto nechtěly ničeho k dopravě přejati, co nebylo adresováno na naše vojenské úřady. Veškeré dovozné, t. j. jedna třetina normálního tarifu, bylo zapsáno k tíži vojenské kanceláři. To znamenalo značnou materielní pomoc našemu průmyslu a obchodu. Tím vsak není řečeno, že by měla našemu fisku vzejíti jakákoliv škoda. Vojenská kancelář s největší přesností zasílala předem a v každém jednotlivém případě ministerstvu národní obrany oznámení, že transport s určitým nákladem odešel a mimo to každý měsíc přesný výkaz všeho odeslaného zboží. Kromě toho z každým vagonem šel nákladní list s deklarací obsahu, který byl předán ve Francii veliteli oddílu vlak doprovázejícímu. Na základě těchto dokumentů kontrolu, vyčlení a vyzvednutí dovozného na hranicích možno bylo lehce provádět a zajisté každý adresát by byl vše zapravil. Vojenská kancelář obracela se nesčíslněkrát na příslušné úřady se žádostí, by byla na hranicích zřízena zvláštní komise, která by transporty tyto kontrolovala. Bohužel se tak nestalo. Jelikož však v archivu vojenské kanceláře jsou přesné záznamy a kopie všech podání, nákladních listů atd. je snadně od dotčených adresátů dluhující obnos vyreklamovati. V kompetenci ministerstva zahraničních věcí však nikterak není toto zúčtování prováděti. Je však absurdní prohlašovat, že rozvrat ve službě železniční a celní v r. 1919 byl zaviněn vojenskou kanceláří v Paříži, která veškeré doklady má, by toto naivní tvrzení bylo vyvráceno. Z vylíčeného je naopak patrno, že vojenská misse dělala daleko více, aby dovoz k nám umožnila a usnadnila nežli bylo její prostou úřední povinností.

Pokud se týče přerušení dopravy následkem požadavku franc. vlády, že dovozné musí býti předem hrazeno, není nikterak vino ministerstvo zahraničních věcí, že se tak stalo. Jelikož vojenská kancelář je orgánem ministerstva národní obrany a pouze administrativně přidělena naší legaci příslušelo ministerstvu národní obrany direktivy svému podřízenému úřadu dáti. Ostatně je velice nepravděpodobné, že v Ambroney nachází se 200 vagonů se zásilkami soukromými. Vše to jsou většinou náklady vojenské a snad z části určené pro ministerstvo výživy. Je tedy nutno, by dotčená ministerstva remitovala vojenské kanceláři patřičný obnos. Ministerstvo zahraničních věcí pochybuje, že by ministerstvo národní obrany bylo nechalo vojenskou kancelář bez instrukcí a bez peněžních prostředků. Privátní podniky pak byly již vyzvány dovozné v Paříži složit.

Jak neodůvodněné jsou přednesené stížnosti je patrno z dotazu samého, ve kterém se praví, že vojenská kancelář přejímala k dopravě veškeré zásilky pro republiku a z toho vznikla státu škoda ve výši 4 milionů. Pakli vojenská kancelář v takovém rozsahu obchod podporovala, proč obviňována je z neochoty a z neporozumění pro potřeby našeho průmyslu.

V dotazu se kategoricky prohlašuje: »O soukromé dodávky ministerstvo národní obrany starati se nebude.« Zdaž je to ochota vyjíti našemu průmyslu vstříc? Tedy aniž by se věc blíže zkoumala a vzaty byly v úvahu stávající poměry ve Francii, zruší se tak důležitá instituce jako je dopravní kancelář při vojenském poselství v Paříži. Zástupcové ministerstva železnic, dlící v Paříži měli příležitost pozorovat činnost vojenské kanceláře a byli s výsledky její práce spokojeni. Při tomto nekritickém odsuzování zajisté nebyl vzat v úvahu ten fakt, že dopravní kancelář je institucí přechodnou, která musí zmizet jakmile nastanou aspoň trochu normální poměry v dopravě a jakmile vstoupí v platnost Bernská konvence, resp. budou uzavřeny s Francií a s transitními státy dopravní smlouvy. Je však nutno, by kancelář v této přechodné době své poslání skončila a pak teprve byla likvidována, což se zajisté stane v dohodě mezi zainteresovanými ministerstvy.

Právě při této příležitosti nutno si uvědomiti jak důležité služby prokázala vojenská kancelář ve Francii našemu státu. Jejím prostřednictvím bylo umožněno zásobování republiky v kritický moment, a její pomocí otevřen přístav hamburský pro náš dovoz, vypravení poddůstojníci a důstojníci do Terstu, intervenovalo se v hlavním italském stanu, uvedená celá akce Hooverova ve prospěch Československa v pohyb atd. Voj. kanceláří zakoupeny na úvěr a za výhodných podmínek značné zásoby ve Francii a organisována jich doprava do republiky, umožněna doprava a repatriace našich legií z Francie, z Ruska atd., atd., atd.

Pokud se týče výměny surovin a zboží s Dálným Východem je nutno konstatovati, že postup ministerstva zahraničních věcí s záležitostí sibiřské mědi byl absolutně správným. Ministerskou radou bylo rozhodnuto, že s veškerými surovinami zaslanými ze Sibiře bude disponovati ministerstvo financí. Ministerstvo financí se podjalo úkolu financovat veškeré zásilky do Sibiře a investovalo do podniku okolo 80 mil.

Aby dostalo co nejdříve úhradu a mohlo takovým způsobem dále financovati naše exporty, snaží se co nejrychleji se surovinami disponovati, při čemž ovšem jsou brány v úvahu požadavky našeho průmyslu. Poměr společnosti pro D. V. k celé akci je přesně upraven zvláštní smlouvou, kterou min. obchodu a financí z rozkazu ministerské rady uzavřelo se společností. Ministerstvo zahraničních věcí nemá tedy na repartici surovin žádnou ingerenci a není též v jeho kompetenci o toto se jakýmkoliv způsobem starat. Není zajisté v jeho zájmu, by soukromá společnost z akce nezákonným způsobem těžila. Obsah veškerých zásilek je ministerstvu zahraničních věcí dobře znám, neboť zásilky ty jsou naší armádou jemu adresovány. Repartice se však jeho kompetenci vymyká. Ministerstvo zahraničních věcí dalo sice k celé akci popud a samo s počátku, dokud poměry tomu dovolovaly, ji řídilo, nyní však považuje svůj úkol za skončený. Pro ministerstvo zahraničních věcí je naprosto nepochopitelným v tomto dotaze fakt, že vznášena jsou některá obvinění, jakoby jménem ministerstva národní obrany. Dosud p. ministrem národní obrany podobná obvinění formulována nebyla, naopak veškeré záležitosti byly vyřizovány v největší shodě. Bylo by za těchto okolností snad správné, aby byla vyzvána obě ministerstva, aby na dotaz tento odpověděla ještě společně, aby se fakt ten mohl náležitě objasnit. Ministerstvo zahraničních věcí vyslovuje tudíž opravdové podivení nad tím, že dotaz tento je vznášen jménem tohoto ministerstva tímto neobvyklým způsobem.

Na konci odpovědi musím se zmínit výslovně ještě o práci pluk. Fierlingera přímo při příležitosti této obžaloby o jeho činnosti.

1. Od první chvíle naší revoluce 1914 stál v čele organisování naší armády, do níž vstoupil jako prostý vojín, pak stal se velitelem I. pluku Jana Husa, účastnil se všech bojů v Rusku a dosáhl nejen řady vojenských vyznamenání za opětovné činy statečnosti na frontě, ale došel i vyšší hodnosti důstojnické. Je jedním z těch, který nejvíce pracoval a o jehož velikých osobních zásluhách se dosud nejméně mluvilo. Pokládám za svou povinnost upozornit na to aspoň nyní.

2. Stejně je třeba zdůraznit, že po celý první rok existence republiky pluk. Fierlinger specielně se zabýval a zdárně vedl všechen transport z dohodových zemí do naší republiky.

3. Konečně všechno zásobování spojené s akcí Hooverovou jak přes Hamburk, tak přes Terst r. 1919 vedl k největší spokojenosti právě pluk. Fierlinger. Prokázal tím republice služby ohromné. Z toho všeho plyne, že stesky na jeho činnost jsou nejen neoprávněné, nýbrž naprosto nespravedlivé, a pocházejí z toho, že o činnosti pluk. Fierlingera jest veřejnost naše nesprávně informována.

Užívám rád této příležitosti, abych informace tyto mohl veřejnosti československé i pánům poslancům poskytnouti.