K uvedenému dotazu kladu si za čest sděliti:
Komise, která přejímala po státním
převratu jednotlivá lesní řiditelství
státních lesů na Slovensku, zjistila nejenom,
že nájemné z pronajatých honiteb neodpovídá
nynějším poměrům, jsouc vyměřeno
směšně nízko, ale že i nájemní
smlouvy o pronajatých honitbách, uzavřené
za maďarského režimu, těžce dotýkají
se zájmů a prospěchu státního
vůbec a lesního hospodářství
zvláště. Bylo proto učiněno rozhodnutí,
aby v některých skutečně do očí
bijících případech, zejména
když toho žádalo velmi důrazně
i veřejné mínění, byly
takové nájemní smlouvy zrušeny, zejména
v těch, při nichž subjektem práva byla
osoba provinivší se proti státu anebo známá
nepřátelským smýšlením
vůči Slovákům.
Revíry pronajaté od lesního řiditelství
v Hrádku byly:
1. Revír osadsko-Iužňanský, 5584 kat.
jiter, smlouvou ze dne 6. března 1916 na dobu 6 roků
za 510 K ročně;
2. revír revucký, 7524 kat. jiter, smlouvou ze dne
6. března 1916 na dobu 6 roků za 455 K ročně
a
3. revír osadský, 3522.60 kat. jiter, smlouvou ze
dne 24. září 1914 na dobu 10 roků
za 870 K ročně.
Smlouvu ohledně revírů sub 1. a 2. uvedených
uzavřel se státní správou president
sedrie Julius Bělopotoczký.
Komise opatřila si o tomto pánu informace u slovenských
politiků, kteří jej líčili
jako maďarona, známého z procesu proti Dru.
Vavro Šrobárovi. Teprve později bylo zjištěno,
že informace tyto byly tendenční a že
pan president Bělopotoczký není proti Československé
republice zaujat a jako úředník koná
své povinnosti vzorně.
Revír sub 3. uvedený měl v nájmu bývalý
president sedrie Chudovský, který po převratu,
jak sami páni dotazovatelé uvádějí,
občanství v Československé republice
nepřijal a utekl do Maďarska.
K tomu je připomenouti:
K zadávání honiteb jest oprávněna
pouze státní správa a všechny úmluvy
soukromých osob v této příčině,
bez jejího schválení učiněné,
jsou pro ni bez významu.
Správa státních lesů mohla proto právem
pokládati jeho práva za propadlá, zejména
když Chudovský honitbu nevykonával a honitbu
neplatil a soukromoprávní úmluvu, kterou
uzavřel s panem presidentem Bělopotoczkým,
a přenášel jí na tohoto svoje práva
za smlouvy nájemní na revír osadský,
pro státní správu za naprosto irelevantní,
zvláště když podnájem byl ze smlouvy
samé vyloučen.
To zajisté bylo známo také panu presidentu
sedrie Juliu Bělopotoczkému, který však
opatření a rozhodnutí státní
správy úmyslně ignoroval, ačkoliv
mu musilo býti známo, že nemá na tento
revír žádných ani domělých
nároků. Revír tento byl zadán panu
Thunovi, který za něj nabízel nejvíce.
Ministerstvo zemědělství informovalo se také
v tomto případě před zadáním
této honitby o národnosti tohoto uchazeče
a zjistilo, že proti němu není ze stanoviska
národnostního žádných námitek.
Okolnost, že byl příslušníkem bývalé
šlechty nesměla v demokratickém státě
býti úvodem, aby jako rovnoprávný
občan byl se svou žádostí zamítnut.
Po uzavření této smlouvy dovědělo
se ministerstvo zemědělství, že pan
Julius Bělopotoczký činí znovu nárok
na honitby v předu vyjmenované. Uvědomilo
o tom nového nájemce pana Thuna, který ihned
prohlásil, že honitbu nenajme a bývalému
nájemci ustoupí.
Honitbu uvedenou pod č. 1. a 2. může pan president
Bělopotoczký podržet, ačkoliv nároky
jeho jsou velmi sporné. Pokud se týká honitby
ad 3. uvedené, musí ministerstvo zemědělství
trvati na tom, že soukromoprávní úmluva
mezi panem Bělopotoczkým a Chudovským uzavřená
je pro státní správu naprosto bezvýznamnou
a bude o této honitbě vypsáno nové
ofertní řízení.