Zasedání Národního shromáždění československého r. 1920

Tisk 2840.

Dotaz

členů Národního shromáždění V. Dyka, Dra Lukavského a druhů na ministerského předsedu, ministra vnitra a ministra železnic, v příčině zneužívání úřední moci při volbách do Národního shromáždění, násilností na voličských schůzích a zneužíváni vládních orgánů k stranické volební agitaci.

Maďarské volby, které byly vždy výstrahou pokroku a kultuře, a které se vyznačovaly tím, že vláda zneužívala své moci k agitaci pro vládní strany, zdá se, mají být příkladem i pro nastávající volby do N. S. československého.

Ze všech krajů Čs. republiky oznamuje se terroristická agitace vládních stran proti stranám, které v koalici vládní nejsou, zejména proti Národní demokracii.

Schůze N. D. jsou rozbíjeny a svoboda slova řečníkům národně demokratickým je rušena, ba dochází i k násilnostem, které ohrožují bezpečnost a život účastníků schůzí jako v Duchcově, Písku, Čes. Budějovicích a schůze Modráčkovy strany ve Vršovicích. Zjevy tyto nejsou nahodilé, ale dějí se plánovitě; dokonce vyzývá se v tisku i na veřejných schůzích předem, aby zfanatisovaní posluchači dostavili se na schůze odpůrců za účelem jich znemožnění. Neslýchané lži jsou šířeny o národní demokracii, aby stupňovaly rozvášnění. To, čeho jsme svědky, není svobodou volební, ale vládou teroru. Tento teror však ohrožuje ne pouze jedinou stranu, nýbrž celou republiku. Tohoto teroru však dlužno dvojnásob litovati, děje-li se před zraky Němců na půdě jazykově smíšené, jestliže se děje se strany těch, kteří neváhali s obdivuhodným mravním rozhořčením před forem N. S. reklamovati dotazem ze dne 31. března občanské svobody pro Němce při příležitosti schůze litoměřické, na které byly mluveny řeči nikoli proti politickým stranám, nýbrž proti Československé republice.

Druhý zjev svévolného porušování volební svobody je způsob doručování volebních legitimací a kandidátních listin N. D., které veřejnými orgány v celé řadě míst nebyly vůbec doručeny, takže je v tom zřejmý úmysl, aby voličové nedostávali kandidátních listin N. D. Dokonce na př. v Kozojedech, když občané reklamovali tyto kandidátní listiny, bylo jim vyhrožováno, že budou se musit z obce vystěhovati, že nesmějí voliti národně demokraticky. Pomíjíme malichernosti při seřazování kandidátních listin, kde kand. listina N. D. přes to, že má ve Velké Praze č. 1, je zastrkována do zadu a listiny kandidátní začínají č. 2 (Kand. strany čs. soc.).

Dále nutno ohraditi se co nejrozhodněji proti zneužívání úřední moci ministrem železnic, který svémocně a proti všem ustanovením vydal agitátorům národně soc. legitimace k volné jízdě na všech státních tratích železničních.

Pan ministr železnic považuje tyto věci za tak důležité, že si dává legitimace zasílati k podpisu zvláštním sluhou, třeba do schůzí ministerské rady. Tento zjev značí úplnou korupci v ministerstvu železnic.

Smutným dalším vysvědčením pro vládu jest, když zneužívá vládních tiskových orgánů a odvislých listů k volební agitaci. Tak officielní orgán »Československá Republika« jest řízena s takovou tendencí proti národní demokracii, že jest to neslýcháno v úředním listu, tak listy vydávané ministerstvem národní obrany zřejmě agitují pro kandidátky socialistické a v Československém legionáři, v listě, vydávaném nákladem vládním (ministerstvo národní obrany) pro legionáře jsou legionáři popuzováni nepravdami proti »měšťáckým«, jak tento list nazývá v socialistické terminologii občanské strany, stranám, jako by tyto strany byly reakční politicky, hospodářsky, sociálně i kulturně, přes to, že právě strana N. D. je strana pokroková nejen v kulturním programu a činnosti, nýbrž zejména ve směru hospodářském a sociálním, jako strana pokrokově sociálně reformní.

Česká tisková kancelář rozšiřuje volební agitační věci vládní koalice a také rozšířila v doslovném znění pamflet proti Národní demokracii, vydaný koaličními stranami po poslední schůzi N. S., přerušené pro neúčast poslanců vládních stran, jako by N. D. byla vinna, jestliže vládní strany nekonají svých povinností.

Jestliže celkově usuzujeme z dosavadního průběhu volebního zápasu podle konkretních činů úředních orgánů státních, ze zjevů na schůzích, v tisku a v celém veřejném životě, vidíme, jak vládní koalice na jedné straně zneužívá své moci vládní, jak ani za starého zkorumpovaného Rakouska se nedělo, v boji volebním ve prospěch vládních stran a proti N. D. a vidíme, jak vládní strany terorem a násilím chtějí zamezovat, aby nemohli řečníci N. D. voličstvu svůj program přednést a pověděti plnou a poctivou pravdu o dnešním vládním systému a jeho činnosti v Čs. republice. Tyto činy nejhrubším způsobem porušují svobody občanské a svobodné konání voleb a z toho důvodu činí podepsaní dotaz na příslušné ministry, ministerského předsedu, event. ministra vnitra a ministra železnic, jakým způsobem vysvětlí tyto skutky, kterými jest ohrožena svoboda volební, skutky, kde se zneužívá úřední moc k volební agitaci a co je vláda ochotna učinit, aby tyto nepřístojné a nedůstojné činy byly znemožněny a práva občanská v každém směru chráněna.

V Praze 14. dubna 1920.

V. Dyk, Dr. Lukavský,

Dr. Syllaba, Dr. Vratislav Černý, Viková-Kunětická, Dr. B. Němec. Alois Jirásek, Dr. A. Zeman, Dr. Fáček, Petrovický, A. Sládek, Dr. Budínský, Dr. Jar. Brabec, EI. Purkyňová, Dr. Herben, Rebš, B. Fischer, Dr. Mareš, V. Čipera, Jan Veselý, Jan Koloušek, Sís, K. St. Sokol.



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP