Uvedl jsem již v. své odpovědi na dotaz tisk
č. 2613 o témže předmětu, že
usnesení okresního soudu v Hořovicích
jest vyřízení ve věci samé,
kterému lze odporovati jedině opravnými prostředky
podle zákona přípustnými v pořadu
instančním. Správa spravedlnosti porušila
by ústavní pravidlo (§ 98 ústavní
listiny), kdyby do věcného vyřizování
zasahovala. Tím méně jest podle platných
ustanovení (§ 9, odst. 2. nespor. pat. z 9. srpna
1854, č. 208 ř. z.) přípustno, aby
soudy odvolaly vydaná již usnesení; změniti
by je mohly na rozklad, pokud třetí osoby z nich
nenabyly práv. Při zamítavém usnesení
této podmínky nebude.
Ministerstva docházejí denně četné
stížnosti - písemně i osobní
intervencí - že soudy nerozhodují dosti rychle
o přihláškách dlouholetých pachtýřů.
Zejména i pan tazatel podal několik takových
stížností, jež týkaly se i církevních
statků. Všeobecnými výnosy z 10. listopadu
1919, č. 27734 (věst. min. str. 136) a ze 24. ledna
1920, č. 2706 jsem vyzval soudy, aby bez průtahův
a pokud možno rychle, arciť i věcně správně
vyřizovaly podané přihlášky.
Jednotlivým soudům jsem totéž připomínal
vyřizuje podané zprávy o stížnostech,
třeba vyzněly většinou v ten rozum,
že průtahy nejsou zaviněny soudem samým,
nýbrž skutečnostmi, které uznává
i návrh, tisk č. 2624. Mám za to, že
by způsoben byl nyní tím větší
zmatek, kdybych po rozumu vzneseného na mne dotazu nařídil,
aby bylo zastaveno rozhodování o půdě
do vydání připraveného doplňku
zákona. Vyhověno bude všem, bude-li tento zákon
brzo usnesen a vyhlášen.