Vláda se zmocňuje, aby po dobu organisace soudnictví
nejdéle pak na dobu 5 let nařízením
měnila sídla a obvody soudův a státních
zastupitelství na území býv. státu
uherského a jednotlivé tyto úřady
sloučila či zrušila.
Zaměstnanci bývalého státu uherského
při úřadech v § 1. vytčených,
jakož i v trestnicích podrobeni jsou dnem účinnosti
tohoto zákona veškerým zákonům
a nařízením, jimiž upraveny jsou služební
poměry a požitky státních zaměstnanců
toho druhu v ostatních částech republiky
Československé a vztahují se tudíž
na osoby stavu soudcovského zejména čl. 1.
zákona z 25. ledna 1914, č. 15 ř. z. (služební
pragmatika), cís. patent z 3. května 1853, č.
81 ř. z. (soudní instrukce), pokud jeho ustanovení
byla zachována zákonem z 27. listopadu 1896, č.
257 ř. z. a organisaci soudů, zákon z 21.
května 1898, č. 46 ř. z. o disciplinárním
řízení, ustanovení cit. zákona
z 27. listopadu 1896, č. 257 ř. z., pokud jím
upravena jsou všeobecná služební pravidla,
zákon z 12. července 1872, č. 112 ř.
z. o žalobním právu stran, porušil-li
soudce právo, na úředníky a sluhy
zejména zákon z 25. ledna 1914, č. 15 ř.
z. (služ. pragm.) a na veškeré zaměstnance,
zejména zákon ze 7. října 1919, čís.
541 sbír. zák. a nař. a ze 17. prosince 1919,
č. 2 sb. zák. a nař. z r. 1920.
Zvláštní požitky, jež se poskytují
státním zaměstnancům vzhledem k mimořádným
nynějším poměrům na Slovensku
a Podkarpatské Rusi, nejsou tím dotčeny.
Kdo chce být ustanoven při úřadech
v § 2 první odst. uvedených, musí splniti
náležitostí, jichž vyžadují
pro službu toho druhu ustanovení platná v ostatních
částech republiky Československé.
Ustanovení toto netyká se osob, které do
účinnosti tohoto zákona nabyly již způsobilosti
pro ustanovení v úřadech podle práva
uherského.
Ministr spravedlnosti může do 60 dnů od účinnosti
tohoto zákona zaměstnance úřadu v
§ 2 odstavce prvního uvedených, kteří
podle § 2 zákona ze dne 10. prosince 1918, č.
64 sb. z. a n. prozatímně byli ponecháni
ve svých úřadech, propustiti bez veškerých
nároků, jestliže hrubě porušili
vykonaný slib podle citovaného zákona.
V téže lhůtě může ministr
spravedlnosti zaměstnance v § 4 vytčené
dáti na odpočinek, při čemž budou
jim poskytnuty zaopatřovací požitky v té
míře a potud, pokud by na ně měli
nárok podle zákonů uherských platných
dne 28. října 1918.
V případech zvláštního zřetele
hodných mohou požitky tyto býti zvýšeny.
Zvýšení to však nesmí býti
větší než stanoví zásada
zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 3 sb. z. a n.
z r. 1920.
Veškeří zaměstnanci vytčení
v § 4, ohledně nichž buď výslovně
nebo uplynutím zákonné lhůty práv
§ 4 a 5. nebude použito, stávají se státními
zaměstnanci trvale ustanovenými, jakmile vykonají
služební přísahu stanovenou pro zaměstnance
toho druhu.
Nepřihlásí-li se takový zaměstnanec
k služební přísaze do 14 dnův
po úředním vyzvání nebo po
uplynutí lhůty podle § 4, může
ohledně něho ministr spravedlnosti užíti
práva § 4 nebo 5 bez ohledu na to, že lhůta
tam stanovená uplynula.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem 1. května 1920.
Provedením jeho pověřuje se vláda.
Předloha tato jest vlastně v podstatě nutným
doplňkem zákona, kterým se upravují
poměry úředníků a zřízenců
u státních úřadů a ústavů
bývalého státu uherského.
Úprava soudnictví nemohla býti vřaděna
do všeobecného zákona o úpravě
poměrů úředníků na Slovensku
a proto bylo nutno vypracovati samostatný zákon.
Co se týče jednotlivých §§ poukazuji
k důvodové zprávě vládního
návrhu tisk č. 2790.