Jest v zájmu státu, aby veškerá správa
veřejná na Slovensku a v území Podkarpatské
Rusi byla s největším urychlením postavena
na spolehlivé základy. Tento účel
sledují zákony, které byly v poslední
době usneseny Národním shromážděním,
totiž zákon o prozatímní úpravě
správy politické na Slovensku (tisk 1826), dále
zákon o obecních a obvodních notářích
na Slovensku (tisk 2547), jakož i zákon o prozatímní
úpravě správy měst s regulovaným
magistrátem na Slovensku (tisk 2642). Všechny tyto
zákony stanoví také podmínky o přejímání
úředníků a zřízenců
(žup, uvedených měst a obcí) ustanovených
podle předpisů uherského práva do
služeb republiky.
Zbývá nyní ještě úprava
poměrů zaměstnanců bývalého
státu uherského, totiž státních
uherských úředníků a zřízenců
(královských uherských úředníků
a zřízenců) resp. úředníků
a zřízenců státních uherských
ústavů a podniků (zejména železnic).
Úprava tato spočívá na týchž
zásadách jako zákony svrchu uvedené.
Ústavní výbor navrhuje, aby Národní
shromáždění schválilo připojenou
osnovu zákona.
Státní úřady bývalého
státu uherského (královské uherské
úřady) na Slovensku a v Podkarpatské Rusi
zřízené, jsou státními úřady
republiky Československé.
Příslušnost jejich a služební podřízenost
řídí se platnými předpisy.
Vláda může v prvních pěti letech
účinnosti tohoto zákona k zjednodušení
a sjednocení správy nařízením
příslušnost těchto úřadů
měniti, po případě úřady
ty s jinými úřady sloučiti nebo zrušiti,
jakož i podřízenost jejich jinak upraviti.
Úředníci a zřízenci při
úřadech v § 1 jmenovaných ustanovení,
stávají se za podmínek vytčených
v dalších předpisech tohoto zákona úředníky
a zřízenci státními a jsou jako takoví
podrobeni zákonům a ustanovením pro státní
úředníky a zřízence toho druhu
v ostatních částech republiky Československé
platných, zejména zákonu ze dne 25. ledna
1914, č. 15 ř. z. o služebním poměru
státních úředníků a
státního služebnictva (služební
pragmatika) a nařízením a předpisům
k němu vydaným, jakož i všem zákonům
a ustanovením, kterými jsou v ostatních částech
republiky Československé upraveny služební
a zaopatřovací požitky státních
úředníků a státního
služebnictva, zejména zákonů ze dne
7. října 1919, č. 541 Sb. zák. a nař.
a ze dne 17. prosince 1919, č. 2. Sb. zák. a nař.
z r. 1920.
Zvláštní požitky, jež se poskytují
státním zaměstnancům vzhledem k mimořádným
nynějším poměrům na Slovensku,
nejsou tím dotčeny.
Kdo chce býti ustanoven při úřadech
v § 1 uvedených, musí splniti náležitosti,
jež jsou pro služby toho druhu stanoveny ustanoveními
v ostatních částech republiky Československé
platnými.
V prvých pěti letech působnosti tohoto zákona
mohou býti se svolením příslušného
ministra ustanovováni i ti, kdož splnivše všeobecné
náležitosti podle odstavce 1 požadované,
nemají sice zvláštních náležitostí
podle odstavce prvého požadovaných, ale mají
aspoň odbornou způsobilost podle uherského
práva pro ta místa předepsanou.
Úředníci a zřízenci úřadů
v § 1 uvedených, kteří chtějí
býti u úřadů těch trvale ustanoveni,
jsou povinni, aby do lhůty 60 dnů ode dne účinnosti
tohoto zákona podali u ministra splnomocněného
pro správu Slovenska žádost za své ustanovení.
Předpis odstavce 1. neplatí pro úředníky
a zřízence, kteří byli ústředními
úřady republiky Československé při
úřadech v § 1 uvedených trvale ustanoveni
anebo k úřadům těm z úřednictva
ustanoveného v ostatních zemích republiky
Československé službou přikázáni.
Jestliže úředníci a zřízenci
v § 4 uvedení do stanovené lhůty žádosti
za své ustanovení nepodali, má se za to,
že se uplynutím lhůty dobrovolně a bez
jakýchkoli nároků vzdávají
svého místa.
Výrok o tom náleží příslušnému
(§ 1 odstavec 2) ústřednímu úřadu.
Úředníci a zřízenci, kteří
u úřadů v § 1 uvedených včas
působnosti tohoto zákona službu vykonávají
a žádost (§ 4) za ustanovení sice včas
podali, ale nebyli ustanoveni, budou dáni na odpočinek
a budou jím poskytnuty zaopatřovací požitky
v té míře a potud, pokud by měli na
ně nárok podle zákonů uherských,
platných dne 28. října 1918.
V případech zvláštního zřetele
hodných mohou býti tyto požitky zvýšeny.
Zvýšení to však nesmí býti
větší, než stanoví zásady
zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 3. Sb. z. a
n. z r. 1920.
O tom, zda mají býti přihlášení
úředníci a zřízenci přijati,
rozhoduje příslušný (§ 1 odstavec
2) ústřední úřad, jenž
také vyměřuje zaopatřovací
požitky.
Ustanovení § 6 platí i pro úředníky
a zřízence, kteří byli u úřadů
v § 1 jmenovaných ustanoveni bývalým
státem uherským.
Bylo-li však prokázáno, že zaměstnanci
ti se za vlády republiky Československé až
do působnosti tohoto zákona dopustili trestních
činů proti bezpečnosti státu Československého,
budou, i když by nebylo trestní řízení
proti nim zahájeno, bez jakýchkoli nároků
nejpozději uplynutím lhůty v § 4 stanovené
ze služby státní propuštěni. Výrok
o tom přísluší příslušnému
(§ 1 odst. 2.) ústřednímu úřadu
v dohodě s ministerstvem vnitra.
Ustanovení tohoto zákona platí obdobně
také pro státní ústavy bývalého
státu uherského na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi a pro úředníky a zřízence
těchto ústavů, pokud byli podle práva
uherského trvale ustanovenými státními
úředníky nebo zřízenci.
Poměry osob u soudů a státních zastupitelstev
bývalého státu uherského na Slovensku
a v Podkarpatské. Rusi (včetně trestnic)
upravuje zvláštní zákon.
Poměry osob učitelských při státních
vyučovacích, vzdělávacích a
vychovávacích ústavech jakož i poměry
zaměstnanců státních podniků
bývalého státu uherského na Slovensku
a v Podkarpatské Rusi, budou obdobně upraveny nařízením.
Zákon tento nabývá účinnosti
1. května 1920.