Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

K obstarávání věcí, týkajících se plavby vnitrozemské a námořní, zřizuje se československý úřad plavební v Praze.

Činnost československého úřadu plavebního je správní a rozhodovací a to:

a) ve věcech technických, technicko-administrativních a jich se týkajících právních,

b) ve věcech obchodních a jich se týkajících právně-administrativních. Podrobné vymezení působnosti stanoveno bude vládním nařízením.

Nejvyšším úřadem řídícím a rozhodovacím ve věcech naznačených v § 2, sub a), jest ministerstvo veřejných prací, ve věcech sub b) ministerstvo obchodu, pokud nerozhodují podřízené instance konečně dle zvláštních zákonů. Pokud při rozhodování a odvoláních má býti slyšeno ve věcech sub a) ministerstvo obchodu a ve věcech sub b) ministerstvo veřejných prací, ustanoveno bude vládním nařízením.

Československému plavebnímu úřadu podřizují se poříční úřady plavební pro jednotlivé oblasti vodních cest a expositury zřízené podle potřeby pro jednotlivé trati jejich.

Tyto úřady jsou výkonnými orgány československého plavebního úřadu a působí zároveň jako plavební úřady I. stolice, pokud československý úřad plavební nerozhoduje sám v I. stolici podle zvláštních zákonů.

Pokud československé přístavní úřady plavební v cizině budou podřízeny československému plavebnímu úřadu a pokud zastupitelským úřadům zahraničním, bude stanoveno vládním nařízením.

Ministru veřejných prací se ukládá, aby v dohodě s ministrem obchodu provedl jednotnou organisaci těchto úřadů (§ 4) I. stolice.

Zákonem tímto nemění se nikterak příslušnost vyhrazená ostatním ministerstvům podle platných ustanovení. Příslušnosti té jest dbáti i při nařízení podle § 2. a 3. tohoto zákona.

Zákon nabývá účinnosti dnem prohlášení. Zároveň pozbývá platnosti zákon ze dne 23. července 1919, č. 474 sb. z. a nar.

Provedením zákona pověřuje se ministr veřejných prací v dohodě s ministrem obchodu.

Zákonem ze dne 23. července 1919, č. 474. sb. z. a nař. bylo při ministerstvu veřejných prací zřízeno oddělení pro vodní dopravu s příslušnými odbočkami podle potřeby plavebních cest jednotlivých zemí, nebo jednotlivých povodí. Zákon tento vyšel z technických kruhů Národního shromáždění a účelem jeho bylo, všechny technické agendy plavební soustřediti v jednom ústředí přičleněním ministerstvu veřejných prací a tak odstraniti dosavadní rozptýlenost těchto agend, nemile pociťovanou všemi zájemníky již za starého Rakouska.

V základě tohoto zákona ministerstvo veřejných prací vypracovalo podrobný rozvrh agendy zamýšleného oddělení. Rozvrh tento byl usnesením ministerské rady ze dne 15. září 1919 schválen. Týž obsahoval mimo agendy technického rázu v zákonu vytčené také agendy rázu převážně obchodního, poněvadž ministerstvo veřejných prací bylo si již tehdy toho vědomo, že jen soustředěním všech agend plavebních docílí se urychleného a racionelního vyřizování záležitostí plavebních. Toto stanovisko ukázalo se tím odůvodněnějším, poněvadž dle mírové smlouvy Versailleské v československé lodní dopravě bude hráti podstatnou úlohu plavba námořní v souvislosti se svobodnými pásmy v přístavech hamburském a štětínském, případně s podobnými oblastmi, které se snad podaří československému státu nabýti v přístavech m oře Jaderského a Černého. Při plavbě námořní lze ještě méně děliti agendu technickou od agendy obchodní; vždyť již ve starém Rakousku byly agendy tyto soustředěny v úřadě námořním (Seebehörde) v Terstu.

Při projednávání osnovy zákona o vlajce a rejstříku námořních lodí československých byla pak pociťována potřeba zříditi zvláštní samostatný úřad plavební II. instance, který by se zabýval veškerými záležitostmi plavby námořní a k odlehčení ústředních úřadů konečně vyřizoval celou řadu těchto záležitostí s jednotného stanoviska..

K § 1: Ministerstvo veřejných prací projevilo tudíž ochotu upustiti od dalšího vybudování citovaným zákonem stanoveného oddělení pro vodní dopravu pro ten případ, že zřízen bude novým zákonem k obstarávání věcí týkajících se plavby jak vnitrozemské tak námořní československý úřad plavební v Praze. Organisace tohoto úřadu byla by celkem taková, že by v něm soustředěny byly veškeré agendy technické a obchodní v II. instanci, že by v instanci III. rozhodovala. příslušná ministerstva, t. j. ministerstvo veřejných prací ve věcech technických, technicko-administrativních a jich se týkajících právních, ministerstvo obchodu ve věcech obchodních a jich se týkajících právně-administrativních (§ 2, 3), aniž by tím byla dotčena příslušnost ostatních ministerstev dle platných předpisů jim dosud vyhrazená (§ 6).

K § 2: Podrobné vymezení činnosti československého plavebního úřadu upravuje se ve vládním nařízení, které jest již připraveno a o němž docíleno bylo dohody mezi zástupci všech ministerstev.

K § 3: Podobně ponechává se vládnímu nařízení ustanoviti, ve kterých věcech ministerstvu veřejných prací a obchodu bude se při rozhodováních a odvoláních dohodovati, poněvadž přesné vyjmenování těchto záležitostí v zákonu se při novosti těchto agend v přítomné době nedoporučuje.

K § 4: Účelem ustanovení § 4 je zejména reorganisovati posavadní úřady plavební (v Čechách poříční správy, na Slovensku říční stavební úřady) a rozšířiti i do jisté míry jejich působnost, tak aby jim připadalo jak udržování řek, tak i dozor nad provozováním vodní dopravy po stránce technické i obchodní. Nutnost tohoto opatření vyplývá zejména i z nově zavedeného zřízení župního, jez po stránce vododopravní nebude moci v plné míře nahraditi dřívější zemské politické správy.

Pokud se týče československých přístavních úřadů plavebních v cizině, jest dnes otázka jejich zřízení a organisace dosud neujasněna v důsledku toho, že příslušné ustanovení mírové smlouvy (§ 363 a 364) není dosud provedeno. Bylo tudíž prozatím odsunuto zamýšlené analogické ustanovení o přímé podřízenosti těchto úřadů československému plavebnímu úřadu v Praze a to na žádost zástupce ministerstva zahraničních věcí.

K § 5: Paragraf tento obsahuje ustanovení o provedení organisace plavebních úřadů I. stolice.

K § 6: O ustanovení tohoto paragrafu byla již učiněna příslušná zmínka.

K § 7: Ustanovení toto odpovídá znění § 2 a 3.

Po stránce formální se navrhuje, aby tento návrh přikázán byl výboru právnímu a technickému s tím, aby o něm podaly zprávu ve lhůtě třídenní.