Ve většině případů jde
o návrhy a petice podané po přijetí
zákona ze dne 7. října 1919, kdy již
přídavek místní byl uzákoněn.
Staršího data jsou petice z Kutné Hory, Semil
a Kralup. Tedy ve většině případů
žádá se reforma na základě zvýšených
již požitků.
Výbor státně zřízenecký
nemá ovšem možnost přezkoušeti co
do měřítka, odpovídají-li důvody
v návrzích a v peticích obsažené
skutečnosti, a mohl tedy tuto otázku posuzovati
pouze ze stanoviska všeobecného a zásadního
se zřetelem na dosud platné zákonnité
normy po případě na praxi býv. vlád
rakouských. A tu přichází se k následujícímu
závěru.
Zákon ze dne 7. října 1919, jímž
upravují se poměry státních zaměstnanců,
jakož i zaměstnanců v podnicích a fondech
státem spravovaných, článek II., zrušil
ustanovení čl. II., § 2, odst. 1 a čl.
III., § A zákona z 19. února 1907, ř.
z. č. 34 a § 45 zákona z 25. ledna 1914 ř.
z. č. 15 a stanovil nové směrnice pro místní
přídavky (dříve aktivní aneb
příbytečné) takto:
Státním úředníkům V.
až XI. hodn. třídy přísluší
vedle služného též místní
přídavek, jenž činí:
Pro Prahu a předměstí pražská,
doposud do I. třídy činnostních přídavků
náležející, 50% služného,
nejvýše však 4000 K.
V ostatních místech I. třídy, jakož
i v místech II. třídy 90%, v místech
III. třídy 80% a v místech IV. třídy
70% ze sumy vyplývající pro Prahu.
Do zřízenecké kategorie náležejícím
státním sluhům přísluší
vedle služného též místní
(dříve činnostní přídavek
aneb příbytečné), jenž činí:
Pro Prahu a předměstí pražská,
dosud do I. třídy činnostních přídavků
náležející, 50% služného,
nejvýše 2000 K.
V ostatních místech I. třídy, jakož
i v místech II. třídy 90%, v místech
III. třídy 80% a v místech IV. třídy
70% z obnosů vyplývajících pro Prahu.
Tímto novým uspořádáním
dostalo se všem státním zaměstnancům
částečné reformy ve věci, která
tvořila stály nesplněny požadavek.
Rozprava ve státně zřízeneckém
výboru započala v lednu 1919 o návrhu tisk
178 (Hrizbyl, Ant. Němec, Dr. Franke, Buříval,
Dušek).
Výbor již v lednu 1919 vyzval vládu, aby státně
zřízeneckému výboru předložila
výpočet výloh v příčině
povšechné úpravy této otázky.
Vláda učinila v příští
schůzi prohlášení, podle kterého
by byl náklad na zvýšení akt. přídavků
podle 1. alternativy t. j. zvýšení aktivních
přídavků podle vzoru vídeňského
činil 3.3 miliony korun.
Zvýšení o jeden stupeň ostatních
míst činilo by 4.3 mil. K.
Alternativa 2. (zvýšení aktivních přídavků
podle činžovního tarifu vojenského)
vyžádala by nákladu 8 mil. korun.
Úprava podle alternativy III. (50% ze služného)
činila by 22 1/2 mil. K. Tyto cifry rozumí
se bez nákladu na úpravu příbytečného
pro železniční zaměstnance, poněvadž
tito zaměstnanci nepožívali podle vzoru ostatních
státních zaměstnanců aktivních
přídavků, nýbrž příbytečného.
Toto příbytečné prodělalo od
roku 1882, kdy vešla v platnost příjmová
pravidla pro pevné platy, status a ustanovení pro
systemisování úřednických míst
několik změn v letech 1893, 1896, 1899, 1906, 1907,
1909 a 1912. Změny nastaly následkem zvýšení
začátečního služného zřízením
ministerstva železnic v r. 1896, poté všeobecnou
platovou úpravou, zavedením automatického
postupu v r. 1906 a zřízením nových
stupnic.
Důsledkem všeho toho vyrostly neshody, nakupila se
značná nespokojenost zaměstnanců.
Dělnictvo veškerých státních
odvětví, sloužící až 40
roků, nemělo a nemá doposud nárok
ani na činžovní příplatek, ač
musí bydleti v místě svého působiště.
Jak bydlí, ovšem je jiná otázka. Této
křivdě odpomáhá zákon ze dne
7. října t. r., jímž se ti, kteří
jsou nejméně 10 let zaměstnaní, stabilisují.
Vláda býv. Rakouska užila v některých
případech uděleného jí zmocňovacího
zákona č. 34 z r. 1907, čl. II. § 2,
odst. 3, a zařadila místa z nižších
do vyšších stupnic. Učinila tak posledně
10. října 1912 pod č. 197. Poněvadž
zákon, o který jde v této zprávě,
bude vyžadovati delší doby příprav,
očekává výbor, že v ohleduplných
případech vláda užije nahoře
citovaného zákona a způsobí, aby takové
místo na základě tohoto zákona bylo
z nižší do vyšší stupnice místních
přídavků přeskupeno.
Jaká nestejnost zavládla v tomto směru, lze
seznati z toho, že na př. města MIadá
Boleslav, Chrudim, Rumburk, Čes. Budějovice, Louny,
Litoměřice, Trutnov, Warnsdorf zařaděna
jsou do II. třídy, co zatím Bílina,
Č. Kamenice, Č. Třebová, Čáslav,
Vrchlabí, Hořice, Jaroměř, Říčany,
Králové Dvůr, Zbraslav, Lovosice, Poděbrady,
Třeboň do III. třídy; Český
Krumlov je docela ve IV. třídě.
Tedy tím sama uznala vláda, že pro stanovení
tříd aktivních přídavků
nemůže býti rozhodujícím počet
obyvatelů, nýbrž poměry, které
určují ceny za denní potřeby za byt
a otop. A o tom rozhoduje obchod, průmysl, návštěva
cizinců a jiné okolnosti.
Vzdálenost bydlení od místa působiště
zvyšuje měrou značnou náklad najmě
tehdy, jde-li o výchovu rodiny. Státní zaměstnanci,
kteří by dítky své rádi posílali
do škol ve městech vzdálenějších
za účelem vyššího vzdělání,
nemohou tak učiniti, jelikož nemají k tomu
žádoucích prostředků.
Klub českých státních úředníků
ve zvláštním svém přípise
ze dne 31. prosince 1919, číslo 2118 N. S., žádá,
aby zařazení obcí Velké Prahy stalo
se jednotně a to tak, aby všichni státní
zaměstnanci, konající službu a bydlící
v předměstských obcích Velké
Prahy, požívali téhož místního
přídavku, jaký sdělán jest
pro Prahu, t. j. 50% ze služného. Výbor pro.Velkou
Prahu, byv na požadavek tento upozorněn, odpovídá,
že předlohy zákona o připojení
předměstských obcí k Praze jsou již
hotovy a nelze na nich ničeho měniti. Jest ovšem
pravdou, že přípis přišel již
pozdě, leč vládní osnově pro
stanovení nových norem pro místní
přídavky bude počítati s tím,
že zařazení obcí Velké Prahy
nesnese, aby předměstské obce zůstaly
v tom kterém nižším stupni místních
přídavků.
Poměry v obcích předměstských,
jako jsou Král. Vinohrady, Žižkov, Smíchov,
Karlín a pod., jsou totožny s Prahou a nesrovnalost
při různosti místních přídavků
nelze na dále trpěti, neboť hospodářské,
drahotní i bytové poměry jsou v předměstích
naprosto stejné jako v Praze.
Praha příští rozloží se
v době poměrně krátké v okruhu
50 km a tu města nejbližší jako jsou:
Brandýs n. L., Slaný, Beroun, Dobříš,
Kladno, Mělník, Poříčany, Kralupy,
Lysá, Nymburk a pod., tvořiti budou pražské
předměstí. Již dnes státní
zaměstnanci musí bydleti značně vzdálení
za periferií Prahy, poněvadž bytů v
Praze není.
Všechna opatření, směřující
k tomu, aby nouze bytová nebyla, selhala. Stavební
podnikavost gážistů naráží
na značné překážky. Státi
se vlastníkem rodinného domku náleží
dosud do říše snů. Nezbývá
tedy než vhodným poměrům odpovídající
způsob, upraviti místní přídavky.
Z té příčiny navrhuje státně-zřízenecký
výbor:
SIavné Národní shromáždění
račiž se usnésti:
VIáda se vyzývá, aby v době nejkratší
vypracovala osnovu zákona pro stanovení nových
zásad na zařazení míst do určitých
stupnic místních přídavků.
Otázka tato budiž řešena podle jednotných
zásad pro všecky obory státní správy,
jakož i státní podniky za spoluúčasti
zástupců organisací zaměstnanců.
Při té buďtež vodítkem skutečné
poměry bytové, tržní, průmyslové,
lázeňské a turistické, vzdálenost
míst od kulturních středisk. Místní
přídavky slouží k úhradě
nejen činže, otopu a světla, nýbrž
i ostatních, průměrných výdajů
rodinných, které se vzděláním
dítek jsou nevyhnutelné.
Otázce předměstské Velké Prahy
věnována budiž zvláštní
pozornost. Pro obce, které mají býti pojaty
do Velké Prahy, platí zařazení do
pražské třídy místního
přídavku od 1. září 1919, t.
j. od působnosti zákona ze dne 7. října
1919, č. 541 sb. z. a n.
Návrhům a peticím, o nichž se v této
zprávě činí zmínka, věnována
budiž všestranná péče.
V některých ohleduplných případech
budiž ke zvýšení místních
přídavků přikročeno hned cestou
nařizovací, tedy ještě dříve,
než k vydání zákona bude moci býti
přikročeno.
Výbor rozpočtový přiklonil se ve schůzi
své ze dne 9. dubna 1920 ke zprávě státně
zřízeneckého výboru a souhlasí
s resolucí, v níž vysloveny jsou zásady
pro příští úpravu této
otázky.