Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Nová doba, v níž žijeme, kategoricky žádá, aby úkoly, které plniti má uspořádaná společnost, opírající se o účelný právní řád, byly náležitě objasněny. Poměr jednotlivce k celku doznal jistě podstatných změn. Z různých hledisk nutno poměr ten řešiti. Jednotlivec v mnohém směru vystupuje jako důležitá složka celku a celek jest to, který musí upravovati s hlediska svého důležité životní základy individua.

Po stránce zdravotnické až dosud tento moment byl přehlížen. Uspořádaná státní správa spokojovala se obranným zákrokem v dobách ohrožení epidemiemi, jinak však strnula na dozoru, jejž pro sebe vindikovala, nečiníc takořka ničeho anebo velíce málo pro positivní činnost ve věcech zdravotnických. Zejména u nás vyvinuly se věci tak, že státní správa opírajíc se o kompromisní říšský zákon z roku 1870, uspořádala veřejnou zdravotní službu tak, že beze všeho zatajování lze říci, že neuspokojuje. Zřízením ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy učiněn byl sice důležitý krok, avšak krok ten nutno vlastně chápati jako první počin k uspořádání náležité veřejné správy zdravotní.

Ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy nastává úkol, aby těžíc z výsledků vědeckých, učinilo vše potřebné, co by veřejnou zdravotní péči podpořilo, rozšířilo a doplnilo.

Dosavadní stav, dle něhož důležité úkoly veřejné péče zdravotní přenechány byly činitelům jiným, mimostátním, měl by přirozeně v zápětí, že by činnost státní správy zdravotní nemohla se vyvíjeti jednotně a účelně. Taková jednání, která jsou podmíněna všeobecným stavem zdravotním a jež způsobují potřebná veřejně zdravotnická zařízení, jest zajisté nutno posuzovati s hlediska celku, uspořádaného ve stát. Toto hledisko celostátní nutí zdravotní státní správu, aby chtíc aktivně zasáhnouti ve veřejnou péči zdravotní, pojala ve svou sféru veškero ono jednání nutné pro uspořádání zdravotního stavu ve státě.

Proto přichází státní zdravotní správa s návrhem zákona, dle něhož přejímá výkon zdravotní policie.

Uváží-li se náležitě smysl příslušných právních norem, dle nichž zdravotní policie, a to jsou právě ony úřední úkony, nutné v zájmu veřejného stavu zdravotního, a potřebná k tomu zařízení náležela do sféry státní pouze po stránce dozoru, možno bez obalu říci, že tato ustanovení vytryskla z tehdejšího chápání úkolů státu, které nynějšímu nikterak by neodpovídalo.

V obor zdravotní policie patři úkony po stránce veřejně-zdravotnické tak důležité, jako: hygiena obcí, bytů, staveb, zdravotní dozor ke školám, hostincům, evidence osob debilních atd., jest vidno, že tu kotví vlastně veřejná péče zdravotní a že tu musí radikální úprava této péče pocítí. Tato péče musí se skutečně podle jasného programu vykonávati. Na základě této péče vybudován býti musí celý veřejně-zdravotnický aparát, který programově bude musiti pracovati pro celek i pro jednotlivce, umožňuje jak celku, tak i jednotlivci dostáti jim uloženým úkolům hospodářským a sociálním.

Zdravotní správě, která k výkonům těm ustanoví své funkcionáře, bude možno plniti povinnosti, dle nichž ona má býti strážkyní základu národa i státu, t. j. zdraví jednotlivce. Bude moci vyvíjeti co nejúspěšněji činnost po stránce profylaktivní, jakož i po stránce výchovné. Bude moci rozšířiti k plné spokojenosti otázky v sociálním směru aktuelní, jako jest na př. otázka léčení chudých, správní zdravotnický dozor k dělnictvu průmyslovému, živnostenskému, dělnictvu hospodářskému a pod. Bude moci rozvinouti uspokojivou činnost po stránce lékařského dozoru k tělesné výchově a zahájiti to, co jistě ve směru sociálním nadmíru jest žádoucno, totiž účelně uspořádanou zdravotní výchovu obyvatelstva, přispívajíc měrou nemalou i k etické výchově jeho.

Všechny tyto úkoly, jež jistě jsou ne posledními body v programu moderní státní správy, může však státní správa plniti jen tehdy, když základ k nim, t. j. zdravotní policie, spadati bude do její sféry a když bude míti k tomu i dostatečných výkonných sil.

Proto návrh zákona o přejímání agend zdravotně policejních vyslovil zásadu, že vše, co v oboru zdravotní policie obstaráváno bylo dosud obcemi, jakož i to, co v budoucnosti zvláštním zákonem nebo jiným ustanovením bude do zdravotní policie pojato, vykonáváno bude činovniky státními. Tito činovnici budou exponovanými úředníky těch úřadů, jež vykonávají vnitřní správu v první stolici, tedy okresních úřadů, pokud se týče v městech se zvláštním statutem, jakož i v městech s právem municipálním úřadů župních. Vedle tohoto lékařského hlavního personálu pomýšlí však zákon právě s hledisk shora udaných na vybudování co nejširšího základu zdravotní péče tam, kde lékař stýká se stále s jednotlivcem.

Lékař, aby mohl účinně svou činnost vyvíjeti, potřebuje sil pomocných. Takovýmito silami pomocnými jsou pomocnice ku porodu, dále pečovatelé a pečovatelky o nemocné, sociální pracovnice, desinfektoři atd. O tento pomocný personál dosud s hlediska veřejné zdravotní správy postaráno nebylo. Proto jeví se v tom veliký pokrok proti nynějšímu stavu a tento pokrok jistě při aktivování zákona blahodárně bude působiti.

Zákon sám, který vedle zásad o přejmutí agend zdravotně-policejních obsahuje ustanovení upravující osobní poměr lékařských činovníků, nemohl přirozeně vyčerpati veškeré podrobnosti úpravy. Zdravotně-policejní agenda bude vykonávána ve zvláštním okrsku. Okrsky ty po náležitém šetření určí státní správa, a sice dle místních potřeb a vzhledem k povaze a počtu obyvatelstva. Podrobná ustanovení vydána budou nařízením.

Činnost jak lékařů vykonávajících agendy zdravotně-policejní, tak ostatních pomocných zřízenců upravena bude v dohodě s ostatními interesovanými ministerstvy zvlášť, a sice zvláštními instrukcemi, v nichž zejména bude nutno upraviti úřední jednání těchto činitelů po stránce formální.

Při úpravě právních poměrů státních lékařů v oboru zdravotní policie nemůže státní správa přehlížeti, že činovník ten schopen bude ku vykonávám svých povinností jedině tehdy, když neopustí své kurativní pole. Lékař takový musí býti v kontaktu s obyvatelstvem a proto nelze mu překážeti ve vykonávání jeho prakse. Jelikož však by byl tímto ve výhodě proti ostatním kategoriím úřednickým, nutno bylo, aby postup jeho byl omezen. Jest však známo, že v různých okrscích jsou mimořádné obtížné místní poměry (hornatá krajina, špatná komunikace, velmi mnoho chudého obyvatelstva atd.) a proto na takové případy pomýšlí zákon zvláštními místními přídavky.

Zákon má ustanovení o zvláštním řízení přejímacím lékařů, kteří již jako obvodní, pokud se týče obecní lékaři působili a ustanovuje, že za účelem převzetí nutno podati do 60 dnů ode dne, kdy zákon nabude účinnosti, ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy žádost.

Jestli některý obvodní nebo obecní lékař nepodá do ustanovené lhůty tuto žádost, má se za to, že se dobrovolně, bez jakýchkoliv nároků vzdává místa dosud zastávaného. Potřeba ochrániti republiku před osobami, jež dopustily se jednání namířených proti státu Československému, vyvolala ustanovení, dle nichž takovýto lékař obvodní nebo obecní nemusí býti přejat.

Jelikož pro státní službu zdravotní jest předepsána zvláštní zkouška, nutno bylo pomýšleti na mimořádné ustanovení, dle něhož těm obvodním a obecním lékařům, kteří slouží děle než 5 let, se zkouška odpouští. Těm pak, kteří nevykazují pětiletou služební dobu, možno povoliti přiměřenou lhůtu k vykonání této zkoušky.

Jest samozřejmo, že při výkonu zdravotní policie nastanou případy, kdy bude třeba různých věcných zařízení. Tato věcná zařízení budou po většině ku prospěchu místa, v němž se provedou. Jest jasno z toho, že bylo nutno v zákoně na to mysleti, aby ten, kdo z toho vlastně bude míti prospěch, byl přidržen k spolupůsobení.To jsou v první řadě obce, které tedy po věcné stránce jsou povinny spolupůsobiti.

§ 31. a násl. zákona o zřízení župních a okresních úřadů mluví o tom, že župy pečují o tam vytčené zájmy jejich obyvatelstva. Proto návrh zákona pomýšlí i na spolupůsobení žup po věcné stránce. Avšak ani tu stát nechce pasivně přihlížeti a proto pomýšlí se v zákoně na případy, kde z důvodů zvláštního zřetele může stát povoliti příspěvek.

S důrazem se podotýká, že návrh má veliký význam unifikační. Poměry slovenské po stránce veřejné zdravotní péče jsou takové, že radikální zákrok státní správy bude nutným a na Slovensku byla již, jak z důvodové zprávy vychází, kooperace státu sankcionována tím, že dle příslušných uherských norem stát připlácí k osobním požitkům obvodních a obecních lékařů. Navrhovaný zákon pak umožňuje státní správě, aby výkon zdravotní policie jednotně upravila ve všech částech republiky, což jest jistě významu nemalého.

Subkomité, sociálně-politickým výborem k posouzení zákona ustanovené, uváživši okolnosti shora uvedené, uznalo důležitost navrhovaného zákona a doporučilo schválení osnovy sociálně-politickému výboru, přičiníc tyto změny:

V § 2., v němž citováním § 3. zákona o zřízení župním, vysloveno mělo býti, že hlavní město Praha, které jest vyňato ze svazku župního, jest vyňato i z navrhovaného zákona, uvedeno to výslovně tím, že pojata tu věta: ...kromě hlavního města Prahy pro něž se vydá zvláštní zákon.

V § 5. ad e) připojen dodatek: ..."spojený s občasnými výklady zdravotním ".

Vzhledem k tomu, že jasná tendence zákona snaží se dáti podklad k vybudování co nejširší veřejné péče zdravotní, uvažovalo subkomité o účinku zákona na různá veřejná sociální zařízení, vyvolaná zejména pojištěním dělnictva na případ nemoci.

Vykonávání praxe lékaře státního pojímáno jednak jako důležitá podmínka schopnosti jeho výkonnosti při obstarávání úkolů jemu daných, jednak jako potřeba širokých vrstev a zejména těch, jimž péče lékařská zajištěna má býti příslušným sociálním zařízením. Vyslovována byla obava, že by mohl nastati případ, kde by nevykonáváním praxe státního lékaře nastati mohla okolnost, že by účel příslušných sociálních zařízení nemohl býti dosažen (nedostatkem lékařů, který zejména v nynější době jeví se citelným).

Proto subkomité se usneslo, aby pojat byl v osnovu zvláštní § 6 tohoto znění:

"Pokud tento státní lékař vykonává soukromou praxi, jest povinen učiniti vhodná opatření, aby se za mimořádných okolnosti zajistilo v případě potřeby i jim samým léčení členům veřejně-sociálního za řízení za smluvený honorář."

Při tom bylo sociálnímu subkomitétu jasno, že nechce se paragrafem tím lámati zásada volného dojednání mezi lékařem a příslušnou representaci onoho zařízení a vysloveno bylo jako vysvětlení, že ustanovení to jest výjimečné, které bude asi působiti jenom po dobu nynějších mimořádných poměrů zaviněných nedostatkem lékařského dorostu a že zejména otázka honoráře zůstane i nadále vyhrazena dojednání, při němž spolupůsobiti budou příslušné stavovské organisace.

V § 12. připojen dodatek k 1. odstavci:... "při tom rozhodujž jedině otázka odborné kvalifikace a zájem státu".

Konečně v § 16. na místo navrhovaného odstavce 2. vsune se odstavec tento: "Zákon tento začne účinkovati v době po vydání vládních nařízení o svazech zemských, župních a okresních úřadech a zákona, jímž bude upravena potřebná k tomuto finanční úhrada".

Subkomité také uvažovalo o tom, že zajisté bude účelno, aby při provádění tohoto zákona nebyly při obsazování volných míst přehlíženy žádosti kvalifikovaných lékařek, neboť jest to jasno, že vyplývá to ze zásady rovnoprávnosti sil stejně kvalifikovaných a možno poukázati jen na poměry v Americe, kde s prospěchem svěřována jsou kvalifikovaným silám ženským vedoucí místa v oborech zdravotní péče, zejména tam, kde jedná se i o důležité otázky veřejné mravnosti.

Vedle shora vylíčených upravení zákona navrhuje subkomité tyto resoluce:

I. Vláda se vyzývá, aby předložila co nejdříve návrh zákona, jímž se upravuje lékařská praxe vůbec a služba lékařská u veřejných sociálních instituci zvlášť a aby pečovala o dostatečný dorost lékařský.

II. Vláda se vyzývá, aby předložila v nejbližší době návrh zákona, jimž se upravuje výchova a právní poměry pomocnic při porodu a jiného pomocného zdravotního personálu.

III. Vládě se ukládá, aby při vydání nařízení o agendě zdravotně-policejní a o organisaci služby zdravotní přihlížela ku přání autonomních korporaci a veřejných ústavů pojišťovacích.

V plné schůzi sociálně politického výboru změněn byl § 6. subkomitétem navržený takto:

Státní lékař je na žádost ústavů sociálně pojišťovacích povinen, aby bylo zabezpečeno léčení jejich členů, v případě potřeby je povinen, vykonává-li soukromou praksi, je i sám léčiti. Na toto léčení má právo na honorář vůči těmto ústavům, o jehož výši v případě sporu rozhodne jeho nadřízený úřad.

Jelikož jde o věci významu všeobecného a o zákon, jímž má býti umožněno státní zdravotní správě rozvinouti program, který by svou pokrokovosti mohl uspokojiti jednotlivce i celek, navrhuje se, aby osnova zákona a uvedené resoluce byly schváleny.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

O výkon zdravotní policie, obstarávané dosud obcemi, pečuje stát.

K tomu cíli ustanoven budiž u okresních úřadů, pokud se týče v městech se zvláštním statutem, jakož i v městech s právem municipálním u župních úřadů kromě hlavního města Prahy, pro něž se vydá zvláštní zákon (§§ 1, 2, odst. 1., 3., 4. a 6. zák. o zřízení župních a okresních úřadů) potřebný personál lékařský a pomocný personál zdravotní (pomocnice při porodu, pečovatelé o nemocné, sociální pracovnice, desinfektoři atd.).

Tito činovnici působiti budou ve zvláštních k tomu určených okrscích.

Lékař musí v obvodu svého okrsku sídliti.

Pomocný zdravotní personál může býti ustanoven pro více okrsků.

Zdravotní policie zahrnuje vše, co podle dosud platných ustanovení náleželo v oboru tom do samostatné a přenesené působnosti obce, a co v budoucnosti zvláštními zákonnými nebo jinými ustanoveními bude do zdravotní policie pojato.

Náleží tudíž sem zvláště:

1. Zdravotní policie týkající se:

a) silnic, cest, veřejných míst a pod.,

b) bytů,

c) staveb,

d) potravin, včetně masa.

2. Dozor zdravotní na vodu pitnou, užitkovou, tekoucí i stojatou a na odstraňování odpadkův a splašků;

3. zdravotní dozor ke školám, hostincům a budovám veřejně přístupným;

4. zdravotnický dohled k průmyslovým a živnostenským podnikům, na průmyslové a živnostenské dělníky a na dělnictvo domácké;

5. zdravotní dohled na obchod zbožím lékařským jedy, látkami zdraví škodlivými, jakož i zamezení mastičkářství a neoprávněného vykonávání lékařství a babictví;

6. první pomoc při náhlých onemocněních a úrazech;

7. evidence a dohled k osobám potřebným pomoci a ochrany slepcům, slabomyslným, hluchým, choromyslným a nalezencům, mimo veřejné ústavy;

8. opatření proti nakažlivým a lidovým nemocem a boj proti nim;

9. dohled k soukromým ústavům léčebným, poradnám, sociálně lékařským zařízením a lázním očistným v obcích;

10. ohledávání mrtvol;

11. provádění zdravotně policejních ustanovení pohřebních a policie hřbitovní;

12. zdravotní dohled na trhy dobytčí a průhon dobytka;

13. policie tržní;

14. zdravotní dohled na pohodnictví a na mrchoviště.

K povinnostem státního lékaře (§ 2) náleží kromě věcí souvisejících s obstaráváním zdravotní policie zejména také:

a) prováděti veřejné očkování proti neštovicím,

b) léčiti chudé,

c) zdravotnický dozor k dělníkům hospodářským, lesním, saisonním a ku čeledi,

d) dozírati na tělesnou výchovu,

e) lékařský dozor nad školní mládeži, spojený s občasnými výklady zdravotními,

f) zdravotní výchova a součinnost při ethické výchově obyvatelstva.

Státní lékař je na žádost ústavů sociálně pojišťovacích povinen, aby bylo zabezpečeno léčení jejich členů, v případě potřeby, vykonává-li soukromou praksi, je i sám léčiti.

Za toto léčení má právo na honorář vůči těmto ústavům, o jehož výši v případě sporu rozhodne jeho nadřízený úřad.

Podrobná ustanovení o působnosti činovníků a zřízenců jmenovaných v § 2 t. z., vydána budou ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy podle potřeby v dohodě s jinými ministerstvy, zejména pokud by šlo o otázky technické s ministerstvem veřejných prací, a to na základě zvláštního zákona, jimž upravena bude veřejná služba zdravotní (§ 7 zák. o župních a okresních úřadech).

Do té doby zůstávají v platnosti ustanovení dosavadní, neodporující tomuto zákonu.

Okrsky, pro něž ustanovení budou lékaři pro obstarávání agend zdravotně policejních a ostatních agend tímto a jinými zákony vytčených, určí podle místních potřeb a zejména vzhledem k povaze a počtu obyvatelstva státní správa, která bude rozhodovati i o budoucích změnách.

Státní správa určí i sídlo lékaře.

Podrobná ustanovení vydána budou nařízením.

Úprava právních poměrů státních lékařů v oboru zdravotní policie a ostatního zdravotně policejního personálu provedena bude podle zásad pro úředníky a zřízence státní s obdobnou kvalifikací, obsažených v zákonu ze dne 25. ledna 1914, cis. 15 ř. z., o služebním poměru státních úředníkův a státního služebnictva (služební pragmatika) a nařízeních k němu vydaných s omezením, že u lékařů vykonávajících soukromou praksi, připuštěn je postup nejvýše do VII. hodnostní třídy. Pro okrsky s mimořádně obtížnými poměry místními, povolují se zvláštní místní přídavky až do částky 500 Kč měsíčně. Bližší ustanovení o časovém postupu lékařův, ustanovených podle tohoto zákona a způsobu poskytování místních přídavků vydána budou nařízením.

Obvodní a obecní lékaři, pokud byli ustanovení definitivně, převzati budou do služby státní se započtením jejich služební doby do pense, o převzetí obvodních a obecních lékařů provisorních a definitivních, jimž nebyl přiznán nárok na zaopatřovací požitky, rozhodne se v každém jednotlivém případě podle ustanovení platných pro státní úředníky se zřetelem na případné platné úmluvy, pokud se týče nabytá práva.

Za účelem převzetí nutno podati do 60 dnův ode dne, kdy zákon nabude účinnosti u ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy žádost za ustanovení státním lékařem pro výkon zdravotní policie podle tohoto zákona.

Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy může pro mimořádné poměry tuto lhůtu i různě ustanoviti pro jednotlivé správní obvody nebo jejich části.

Nepodají-li obvodní neb obecní lékaři do ustanovené lhůty žádost za ustanovení podle tohoto zákona, má se za to, že se po uplynuti lhůty dobrovolně bez jakýchkoli nároků vzdávají místa dosud zastávaného.

Obvodní a obecní lékaři, kteří byli ustanovení podle dosud platných předpisů před 28. říjnem. 1918 a podali sice včas žádost za ustanovení státním lékařem podle tohoto zákona, avšak nebyli jmenováni, budou dání na odpočinek a budou jim poskytnuty zaopatřovací požitky, pokud by na ně měli nárok podle dosud platných zákonů; při tom rozhodujž jedině otázka odborné kvalifikace a zájem státu.

Bylo-li však prokázáno, že tito lékaři, když již byli na svých místech úřady republiky Československé třebas prozatímně ustanovení nebo potvrzení, dopustili se jednání namířeného proti státu Československému, budou bez jakýchkoli nároků propuštěni, při čemž jest vyhrazeno trestně je stihati.

Obvodním a obecním lékařům, pokud přejatí budou do služby státní, odpouští se nařízená státní zkouška lékařská (zkouška fysikátní), slouží-li až do převzetí déle než 5 let.

Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy může obvodním a obecním lékařům, kteří nevykazují pětiletou služební dobu, povoliti přiměřenou lhůtu k této zkoušce.

Jmění pensijního fondu obecních a obvodních lékařů v Čechách, zřízeného zákonem ze dne 17. dubna 1906, čís. 34 z. z. a jiných fondů veřejných ke stejnému účelu určených, přechází s veškerými právy a závazky do vlastnictví státu.

Obce jsou povinny, aby spolupůsobily při výkonu tohoto zákona.

Věcné potřeby a nutná zařízení opatří obec, pokud se týče župa (§ 31 a násl. zákona o župních a okresních úřadech).

V případech zvláštního zřetele hodných, může býti k účelům těm poskytnut státní příspěvek.

Zákonem tímto zrušuje se platnost dosavadních ustanovení zákonných, pokud jsou s ním v odporu.

Zákon tento začne účinkovati v době po vydání vládních nařízení o svazech zemských, župních a okresních úřadech a zákonů, jimiž bude upravena potřebná k tomu finanční úhrada.

Provedením zákona pověřuje se ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v souhlasu se zúčastněnými ministry.