Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Těžké poměry hospodářské, zdravotní i sociální, způsobené válkou, vyžadují mnohdy rychlých a nepředvídaných opatření, která pro naléhavost věci není možno uskutečniti zákonem. Již za trvání republiky Československé bylo nutno některá taková opatření učiniti nařízením vládním, která opírala se o rakouský zákon ze dne 24. července 1917, č. 307 ř. z., který až dosud platí podle zákona ze dne 28. října 1918, č. 11. sb. z. a n. Poněvadž však zákon onen nenabyl nikdy platnosti na Slovensku, mohlo by býti sporno, mají-li taková nařízení platnosti na Slovensku, kde platí dosud zákony uherské obsahující dalekosáhlá výjimečná opatření a zmocnění vlády pro případ války.

Kdyby při této nesrovnalosti mezi zákony rakouskými a uherskými měla se činiti i nadále potřebná nutná opatření cestou nařizovací, bylo by nutno, aby nařízení ta odvolávala se na dvojí zákony zmocňovací, což se stanoviska zákonodárné techniky působilo by nesporně vážné obtíže. Vláda proto předložila osnovu zmocňovacího zákona, kterým se umožňuje učiniti taková opatření na stejném základě platném na celém území republiky.

V § 1. vyslovuje se jasně, že úprava mimořádných poměrů tímto způsobem může se státi jen při poměrech hospodářských nebo zdravotních, při čemž poměry sociální i pod tyto dva pojmy se zahrnují.

Jinak zákon (§ 3.) zabezpečuje zákonodárným sborům dostatek včasné příležitosti, aby mohly učiněná opatření posouditi a o dalším jejich trvání rozhodnouti. To vyplývá z ustanovení § 3., podle něhož nařízení, o která jde, musí býti předložena v krátké lhůtě zákonodárnému sboru resp. stálému výboru podle § 54. úst. list. Nedodržení předepsané předkládací lhůty má v zápětí, že nařízení pro futuro pozbývají platnosti zrovna jako tehdy, když aspoň jedna sněmovna nebo stálý výbor podle § 54. úst. list. odepře souhlas k předloženému nařízení.

Navrhuje proto ústavní výbor, aby Národní shromáždění usneslo se na připojeném zákoně.

Vláda se zmocňuje, aby pro úpravu mimořádných hospodářských nebo zdravotních poměrů, způsobených válkou, použila cesty nařizovací, kde by jinak bylo třeba zákona, když se toho jeví nutná potřeba a když by průtah, spojený s předložením věci sboru zákonodárnému, byl věci na újmu.

Zmocnění toto nevztahuje se však na úpravu poměrů ústavních a politických vůbec a poměrů finančních, pokud se jimi ukládají státní pokladně trvalá břemena nebo jednotlivci jsou zatěžováni veřejnými dávkami, a dále na úpravu příslušnosti trestních soudů.

Vládním nařízením může býti uložena i obcím povinnost, aby zároveň spolu působily při jeho provádění.

Přestupky nařízení, vydaných podle tohoto zákona, trestají politické úřady na území dříve uherském administrativní policejní vrchnosti a to peněžitou pokutou až do 20.000 Kč - při nedobytnosti budiž uloženo vězení, trvající však nejvýše 6 měsíců - nebo tresty na svobodě do 6 měsíců, dále propadnutím předmětů, na něž se trestní čin vztahuje, a konečně ztrátou živnostenských oprávnění. Tyto tresty mohou býti uloženy též současně; trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytnou pokutu nesmí činiti více než jeden rok.

Vládní nařízení vydaná podle tohoto zákona musí býti předložena Národnímu shromáždění nebo nezasedá-li, stálému výboru podle § 54. úst. listiny se žádostí za dodatečné schválení, a to do osmi dnů ode dne vyhlášení, jinak pozbývají platnosti, od té doby, do kdy nejpozději měla býti předložena. Rovněž pozbývají platnosti, když některá sněmovna nebo stálý výbor podle § 54. úst. listiny výslovně odepře je schváliti, a to od té doby, kdy usnesení se stalo. Vláda jest povinna uveřejniti bez odkladu ve sbírce zákonů a nařízení vyhlášku o tom, že nařízení pozbylo platnosti.

Nařízení, vydaná vládou republiky Československé podle zákona ze dne 24. července 1917, č. 307 ř. z. platí pro celé území republiky Československé, pokud není v nich výslovně ustanoveno jinak, nebo pokud neodporují nařízením, která platila pro území Československé republiky ležící mimo Čechy, Moravu a Slezsko před jejích vydáním a výslovně nebyla zrušena.

Sazby trestní, stanovené v nařízeních dosud vydaných, zůstávají v platnosti.

Vláda se pověřuje, aby provedla tento zákon, jenž nabývá ihned účinnosti. Vláda se zmocňuje, aby zrušila kterékoli vládní nařízení, vydané dosud k úpravě mimořádných poměrů způsobených válkou.