Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Tímto vládním návrhem má se docíliti jednotnosti v započítání služebních let jednak profesorů a hlavních učitelů na školách středních, pokud je ztrávili na školách nižší kategorie, jednak profesorů náboženství, pokud je ztrávili v duchovní správě.

Na středních školách a ústavech učitelských působí profesoři a hlavní učitelé, kteří původně byli učiteli na obecných a občanských školách, potom rozšířili svou učitelskou způsobilost pro školy střední a byli na těchto školách ustanoveni. Jsou to především mnozí hlavní učitelé na učitelských ústavech a profesoři tělocviku a hudby. Hlavním učitelům na učitelských ústavech bylo možno podle výnosu min. kultu a vyučování č. 36.514-XII asi 1907 ze dne 25. ledna 1918 započísti nejvýše 14 let 2 měsíce ze služby na školách nižší kategorie. Započítání toto se děje podle zvláštního klíče.

Profesorům tělocviku a profesorům hudby není možno podle dosavadních předpisů započísti ze služebních let ztrávených na školách nižší kategorie před zkouškou způsobilosti pro školy střední nic. Po zkoušce způsobilosti pro školy střední započítávalo se jim podle zákona ze dne 24. února 1907, ř. z. č. 55, ze služby na škole nižší kategorie nejvýše osm let, ale jen tehdy, ztrávili-li služební léta jako učitelé definitivní. Podle zákona ze dne 28. července 1917, mohl sice ministr kultu a vyučování v jednotlivých případech vzíti zřetel ke služebním létům po zkoušce způsobilosti i v postavení nedefinitivním, avšak praxe tato se jeví nejednotnou. Podle zákona pak ze dne 23. května 1919 se sice započítává služba ztrávená na školách nižší kategorie dvěma třetinami, ale jen tehdy, byla-li ztrávena na těchto školách po zkoušce způsobilosti pro školy střední. Na služební léta před středoškolskou způsobilostí se zřetel nebere.

Tím pak, že učitelům na školách obecných a měšťanských podle zákona ze dne 23. května 1919 se započítává pro zařadění do platů hodnostních tříd i do časového postupu veškerá služební doba od složení zkoušky způsobilostí pro školy obecné před působností toho zákona ztrávená, stalo se, že mnoho profesorů (hlavních učitelů) s delší dobou služební zůstalo za těmi svými kolegy, kteří setrvali na škole obecné nebo občanské.

Tento zákon má tyto nesrovnalosti vyrovnati. Je to nejen akt spravedlnosti vůči této kategorii učitelů, nýbrž i zájem příslušných škol. Učitelé obecných a občanských škol jsou podle zákona ze dne 23. května 1919 zařaděni do hodnostních tříd jako zaměstnanci státní; je spravedlivo hodnotiti stejně službu profesorů (hlavních učitelů) ztrávenou na školách obecných a občanských. Při tom ovšem nutno přihlížeti k tomu, že časový postup učitelů obecných a občanských škol se řídí podle skupiny C a D státních zaměstnanců, časový postup profesorů podle skupiny A. Dále nutno míti na zřeteli ustanovení zákona ze dne 23. května 1919, dle něhož ze služební doby dosavadních skutečných učitelů tělocviku a hudby nepočítá se do výměry pětiletních přídavků tolik let, o kolik let byla jejich studia kratší než studia vědních oborů.

Pokud se týká započtení služební doby středoškolských profesorů náboženství, ztrávené na školách nižší kategorie nebo v duchovní správě, má se tímto zákonem splniti dávný požadavek těchto učitelů. I zde jsou směrodatny zřetele svrchu uvedené. Odlišuje se tu přesně služba ztrávená v povolání školském od služby v duchovní správě. Ona se započítává - kromě dvou let - plné, byla-li ztrávena na školách s právem veřejnosti s učebnou povinností aspoň deseti hodin vyučovacích týdně, tato pouze polovicí, z důvodu, že tato služba není téhož druhu jako učitelské povolání.

Zákon tento týká se celkem malého počtu učitelstva, takže náklad finanční je nepatrný. Podotýkáme ještě, že zvláště vzhledem k nynějšímu nedostatku učitelstva středoškolského jeví se býti nutným odstraniti dosavadní nesrovnalosti i při této malé části středoškolského učitelstva, aby onen nedostatek se nestal ještě citelnějším, ježto mnozí by raději se vrátili na školy obecné a občanské, kde by měli hmotné postavení výhodnější.

Zákon tento má zřetel vlastně k minulosti, pokud se týká budoucnosti, školská správa se jistě postará ve smyslu resoluce zákona ze dne 23. května 1919 o rovnocenné předběžné vzdělání profesorů středoškolských. Státně zřízenecký výbor navrhuje, aby Národní shromáždění návrh tohoto zákona schválilo.

Kulturní výbor souhlasí se zprávou a návrhem výboru státně zřízeneckého.

Profesorům a hlavním učitelům na školách středních jest pro postup do vyšších platů započísti také služební dobu, ztrávenou na školách nižší kategorie s právem veřejnosti po zkoušce způsobilosti pro školy obecné, celým rozsahem kromě čtyř let. (Změna čl. III. § 11. a čl. IV. § 16., 17. a 18. zákona ze dne 24. února 1907, ř. z. č. 55, a § 10. zákona ze dne 23. května 1919, sb. zák. a nař. č. 275.)

U profesorů tělocviku a hudby, jimž ve smyslu § 1. tohoto zákona se ze služební doby ztrávené na školách nižší kategorie odpočítávají čtyři léta, odpadá, další odečtení ze služební doby podle § 9. zákona ze dne 23. května 1919, sb. z. a n. č. 275, oněm však z nich, kteří na školách nižší kategorie ztrávili po zkoušce způsobilosti méně nežli 4 léta, odečte se ve smyslu uvedeného § 9. ještě ona doba, o kterou jest doba na školách nižší kategorie ztrávená kratší nežli 4 léta.

Profesorům náboženství na středních školách jest pro postup do vyšších platů započísti služební dobu ztrávenou na školách nižší kategorie s právem veřejnosti aspoň s úvazkem 10 týdenních hodin, exhortu v to nepočítajíc, v celém rozsahu kromě dvou let; službu ztrávenou v duchovní správě nebo na školách nižší kategorie s menším úvazkem jest započísti polovinou. (Změna § 53., odst. 4. zákona ze dne 28. července 1917, ř. z. č. 319).

Provésti tento zákon ukládá se ministru školství a národní osvěty v dohodě s ministrem financí.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1920.