Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Národní shromáždění usneslo se v měsíci březnu tohoto roku jednak na zákoně o služebních požitcích četnictva (zpráva výboru státně-zřízeneckého tisk č. 2569), jednak na zákoně, kterým se upravují hranice příslušnosti mezi ministerstvem vnitra a ministerstvem Národní obrany (zpráva výboru ústavního tisk č. 2704). Zákony ty nebyly sice posud ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlášeny, sluší však za to míti, že zmíněnými usneseními N. S. je otázka úpravy hmotných poměrů četnictva a otázka kompetence v záležitostech četnictva vyřízena.

Zbývá ještě upraviti právní postavení četnictva a službu četnickou. V tom směru podala vláda dne 17. ledna 1920 osnovu zákona o četnictvu (tisk č. 2212), jež přikázána byla původně výboru státně-zřízeneckému, později však k jeho návrhu výboru ústavnímu.

Postavení a služba četnictva upraveny jsou posud zákonem ze dne 25. prosince 1894, č. 1 ř. z. z r. 1895. Na Slovensku platí v tom směru dotčené zákony uherské, které však se týkají většinou jen doplňování a organisace četnictva a nemají tudíž pro naše četnictvo na Slovensku, pocházející převážnou většinou z Čech, Moravy a Slezska, velkého významu.

Celkem třeba uznati, že se dosavadní organisace četnictva velmi dobře osvědčila a že zejména na Slovensku a v Podkarpatské Rusi četnictvo dle dosavadních předpisů organisované a vedené pro náš stát vykonalo a posud koná neocenitelné služby. Vzhledem k tomu nebylo by dobře měniti u četnictva to, co změny nevyžaduje; důležité služby, které četnictvo pro stát obzvláště v nynější době koná, nepřipouštějí naprosto, aby se prováděly právě nyní pokusy o nějakou novou, posud nevyzkoušenou organisaci četnictva. Sluší jen přizpůsobiti četnictvo novému organismu státnímu a vyhověti při tom, pokud se to s úkoly četnictva srovnati dá, přáním proneseným z veřejnosti neb z řad četnických.

Řízení četnictva bylo fakticky hned po převratu převzato ministerstvem vnitra; tento

skutečný stav bude uzákoněn, jakmile dojde k vyhlášení shora zmíněného, Národním shromážděním už usneseného kompetenčního zákona. Poněvadž však četnictvo bude míti za války i úkoly vojenské, byla mezi ministerstvem vnitra a ministerstvem národní obrany učiněna a ministerskou radou schválena dohoda, kterou má býti zabezpečeno vše, čím četnictvo, nezanedbávajíc služby bezpečnostní, může přispěti k odvrácení vnějšího nebezpečí od státu. O tuto dohodu opírají se ta ustanovení přítomné osnovy, která jednají o spolupůsobení ministerstva národní obrany v záležitostech četnictva.

Pro službu četnickou byly osnovou celkem zachovány dosavadní zásady v platnosti a přizpůsobeny jen nové organisaci úřadů tak, aby se jich dalo použíti také, až se počne prováděti zákon o okresních a župních úřadech. Aby bylo četnictvo chráněno před příkazy, které se příčí právu neb státnímu zájmu, byly v osnově stanoveny podmínky, za kterých může četnictvo od provedení uděleného příkazu upustiti. Dále bylo přesněji stylisováno ustanovení, kdy smí četník užíti zbraně, aby nebylo lze je vykládati extensivně.

V zásadách, podle kterých se doplňuje mužstvo četnické, byl uplatněn požadavek znalosti jazyka československého. Žadatelé jazyka toho neznalí mohou býti přijati jen s podmínkou, že se mu do dvou let naučí. Ohled na legionáře a četnické aspiranty ze Slovenska neb Podkarpatské Rusi nepřipouští, aby zákonem požadováno bylo jako podmínka přijetí do četnictva vyšší vzdělání než jaké poskytuje obecná škola. Bude ovšem na ministerstvu vnitra, aby v těch krajinách, kde se hlásí žadatelé se vzděláním vyšším, přihlíželo v první řadě k těmto lépe kvalifikovaným aspirantům.

Přítomná osnova zákona se nedotýká služebních požitků četnictva, zaopatřovacích požitků příslušníků četnictva a jejich vdov a sirotků, a konečně ubytování četnictva. Služební požitky četnictva upravilo Národní shromáždění zákonem na počátku této zprávy uvedeným, jenž obsahuje také některá prozatímní opatření ohledně požitků zaopatřovacích. Definitivní nová úprava zaopatřovacích požitků četnictva stane se novým zaopatřovacím zákonem, který bude lze vydati teprve současně s novými zaopatřovacími zákony pro civilní státní zřízence a pro osoby vojenské. Náklad na ubytování četnictva hradí posud v Čechách, na Moravě a ve Slezsku z největší části zemský fond a bude tudíž možno stanoviti nové zásady pro ubytování četnictva, až přikročeno bude k likvidaci zemí. Prozatím sluší ponechati v platnosti dosavadní dotčené předpisy.

Za to třeba zrušiti uherské zákony o doplňování a organisaci četnictva, které se s přítomnou osnovou nesrovnávají.

Ústavní výbor navrhuje, aby Národní shromáždění tento návrh zákona schválilo.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Četnictvo republiky Československé jest vojensky organisovaný sbor strážný, jenž určen jest k tomu, aby podle stávajících zákonných předpisů a podle nařízení příslušných úřadů státních udržoval v celém území Československé republiky veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost.

Četnictvo jest orgánem politické správy státní a jest tudíž v příčině vykonávání služby bezpečnostní podřízeno politickým úřadům státním. V příčině výcviku, vyučování, kázně a kontroly služby, pak ve věcech správních a hospodářských podřízeno jest četnictvo četnickým důstojníkům. V obojím směru podléhá četnictvo v poslední instanci ministerstvu vnitra. K udržení vojenského pořádku a kázně v četnictvu přidělen jest ministerstvu vnitra generální velitel četnictva.

O podrobné organisaci a počtu četnictva, pak o tom, jak jest konati službu četnictvu, jak má býti četnictvo vycvičeno, vystrojeno a vyzbrojeno, rozhoduje ministerstvo vnitra, dohodnuvši se o výzbroji s ministerstvem národní obrany.

Organisace četnictva musí se shodovati s organisací ostatních úřadů potud, že se zřídí v sídlech politických a soudních úřadů také přiměřená četnická velitelství.

Ministerstvo vnitra zabezpečí v dohodě s ministerstvem národní obrany vše, čím četnictvo k odvrácení vnějšího nebezpečí pro stát může přispěti. Za tím účelem je přidělen jeden štábní důstojník československého vojska k četnictvu. Ve věcech výzbroje má důstojník vojska ministerstvem národní obrany určený právo, aby občasnou inspekcí provedl potřebná zjištění. Důstojník ten nemá práva nařizovacího, nýbrž podává pouze ministerstvu národní obrany zprávy o závadách, jež za své přehlídky shledá. Ministerstvo národní obrany projedná pak věc s ministerstvem vnitra.

Za účelem výcviku v polní službě bezpečnostní a spolučinnosti s vojenskými velitelstvími, budou příslušníci četnictva do onoho roku svého věku, do kterého by jinak podle ustanovení branného zákona byli k vojenským cvičením povinni, ministerstvem národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra, pokud to služba bezpečnostní připouští, povolávání v určitých lhůtách k vojenským cvičením zejména do manévrů, a budou po dobu cvičení podléhati vojenským zákonům a předpisům.

V případě válečného stavu přechází část četnictva, dohodou mezi ministerstvem vnitra a ministerstvem národní obrany k polní službě bezpečnostní určená, pod přímé velení vojska.

Politický úřad prvé stolice je představeným úřadem pro četnictvo v obvodu jeho službu konající; jemu přísluší bezprostřední řízení služby četnické a dohled na její vykonávání.

Pokud je třeba užíti četnictva v městech s vlastním statutem nebo právem municipálním učiní příslušný politický úřad druhé stolice potřebná opatření.

Je-li veřejný pořádek povážlivou měrou ohrožen, mohou politické úřady po předchozím vyrozumění příslušných četnických představených soustřediti četnictvo svého obvodu na ohrozené místo a zpraviti službu četnickou v mezích ustanovení zákona tak, jak toho místní poměry vyžadují.

Ostatním státním civilním a vojenským úřadům, jakož i úřadům samosprávným četnictvo není podřízeno.

Soudy a státní zastupitelství jsou, pokud jde o výkon trestní pravomoci soudní, oprávněny, požadovati přímo služeb četnictva. V jiných oborech působnosti mohou se soudy činnosti četnictva dožadovati jen prostřednictvím příslušných úřadů politických; tímtéž způsobem dožadují se činnosti četnictva ostatní civilní a vojenské úřady státní jakož i úřady samosprávné.

Toliko, kdyby bylo nebezpečí v prodlení, je četnictvo povinno na přímé dožádání těchto úřadů pomoci poskytnouti.

Politické úřady státní určují, pokud má četnictvo spolupůsobiti v záležitostech místní policie, pečují však o to, aby tím bezpečnostní služba četnictva netrpěla.

Četnictvo má obdržené příkazy bezpodmínečně a bez průtahu vykonati a do jejich posuzování se nepouštěti. Jen tehdy, kdyby se příkaz zjevně příčil buď povinnostem, jež četnictvo přísahou četnickou na se vzalo, nebo zájmu státnímu, dále kdyby příkazem nařízeno bylo vykonání činu, jež zapovězen je trestním zákonem, má četnictvo, uváživši všechny okolnosti, od výkonu příkazu upustiti, avšak případ tento bezodkladně četnickým představeným ohlásiti.

Za obsah příkazu jest odpověden úřad, který ho dal; četnictvo jest odpovědno jen za přesné provádění služby podle platných zákonů a nařízení. Četnictvo má právo žádati písemný rozkaz i tehdy, když to zákonem není předepsáno.

Četnictvo podléhá vojenským trestním zákonům a soudům a platí pro ně vojenský služební řád. Disciplinární předpisy stanoví pro ně ministerstvo vnitra.

Četník službu konající má zákonem stanovená práva stráže civilní i vojenské, ale smí, šetře předepsané opatrnosti, užíti zbraně jen v těchto případech:

1. v případě nutné obrany, aby odvrátil násilný útok, jenž na něho byl učiněn nebo jímž se život jiné osoby ohrožuje;

2. nelze-li jinak překonati odpor, směřující k zmaření jeho služebního výkonu;

3. aby zamezil útěk nebezpečného zločince, jehož nemůže jiným způsobem zadržeti.

Četnictvo má právo při výkonu svých služebních povinností žádati součinnost každého orgánu služby veřejné, zvláště úřadů civilních, jiných sborů strážných a jich členů, starostů obecních a velitelstev i úřadů vojenských.

Četník, kdykoli ve své službě proti někomu zakročí, má užíti slov: "ve jménu zákona" v jazyce v místě obvyklém; v takovém případě je každý, i osoby vojenské, povinen, jeho vyzvání uposlechnouti, může si však potom do jednání četníkova stěžovati.

Příslušníci četnictva mají býti jen z důležitých služebních příčin na jiné místo překládáni.

Mužstvo četnické doplňuje se přijímáním uchazečů dobrovolně k četnictvu se hlásících. Uchazeč přijímá se nejprve jako četník na zkoušku.

Za četníka na zkoušku může býti přijat jen ten, kdo

a) jest státním občanem republiky Československé,

b) jest bezúhonný, svéprávný a duševně způsobilý,

c) překročil 21. a nedosáhl ještě 35 roků věku,

d) jest svobodný neb bezdětný vdovec,

e) má silné, zdravé tělo a přiměřenou výšku,

f) je znalý v slově i písmě jazyka československého,

g) prokáže se vzděláním, jakého se nabývá na obecné škole,

h) má výcvik vojenský, konav službu vojenskou se zbraní nejméně po tu dobu, kterou branný zákon pro normální presenční službu vojenskou stanoví.

Ministerstvo vnitra může prominouti požadavek pod písmeny c) a d) uvedený vůbec, pak požadavek pod písmenem f) uvedený, tento však jen s podmínkou, že mu žadatel nejdéle do dvou let vyhoví.

Dočasně na dobu potřeby, zejména v případě mobilisace, může ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem národní obrany doplniti četnictvo osobami vojenskými bez ohledu na to, zda hořejším požadavkům plně vyhovují čili nic.

Důstojnictvo četnické se doplňuje:

1. postupným povyšováním v četnictvu,

2. přestupem aktivních neb neaktivních důstojníků vojska, kteří mají nejvýše hodnost kapitána.

Důstojníky do četnictva přijímá a až do IX. třídy hodnostní jmenuje ministr vnitra; kdo jmenuje důstojníky od VIII. třídy hodnostní počínajíc, je určeno ústavní listinou.

Generálního velitele četnictva jmenuje president republiky ze sboru důstojníků četnických.

Každý příslušník četnictva musí se při vstupu zavázati k čtyřleté povinné službě a musí krom toho jednak sloužiti jeden rok na zkoušku, kteráž doba se mu do četnické služby počítá, jednak vykonati odbornou zkoušku před komisí, složenou z důstojníků četnických a úředníků politické správy.

Příslušníci četnictva, vstupujíce do sboru, jsou povinni vykonati četnickou služební přísahu, kterou se zavazují, že budou republice Československé a její vládě podle zákonů a podle nařízení představených úřadů věrně sloužiti.

Pokud se týče vzájemného poměru mezi četnictvem a vojskem, jsou příslušníci četnictva na roveň postaveni osobám vojenským stejné hodnosti.

Příslušníci četnictva se propouštějí ze sboru:

1. když se během služby na zkoušku ukáže, že nejsou způsobilí k četnické službě;

2. když, obdrževše lhůtu k průkazu způsobilosti jazykové (§ 17), průkazu toho v čas nepodají;

3. když vyslouživše dobu, na kterou se k službě zavázali (§ 19), déle sloužiti si nepřejí;

4. když stanou se tělesně ke službě nezpůsobilými aniž na li nároku na výslužné;

5. když soud, odsoudiv je pro zločin nebo přečin, uznal při tem na ztrátu hodnosti;

6. cestou disciplinární, když spáchali takový čin, pro který sice nebylo soudním rozsudkem uznáno na propuštění, pro který by však vzhledem k dobrému jménu četnictva ve sboru trpěni býti neměli;

7. když o to žádají z rodinných důvodů a ministerstvo vnitra k tomu přivolí.

Služební čas v četnictvu ztrávený, čítá se příslušníkům četnictva do služební povinnosti ve vojště; příslušní i četnictva jsou s výhradou ustanovení §§ 5. a 6. po dobu činné služby četnické zproštění služby vojenské.

Příslušníci četnictva se smějí ženiti jen když jsou definitivní a dovršili čtyřletou službu u četnictva aneb 30. rok svého věku.

Osobní požitky četnictva upravují se zvláštní zákonem. Zvláštní i zákony budou dále upraveny:

a) zaopatřovací požitky příslušníků četnictva, jejich vdov a sirotků;

b) ubytování četnictva.

Až do zákonné úpravy v předešlém paragrafu uvedené zůstávají v platnosti předpisy obsažené v §§ 28., 29., 32., 33. (druhý odstavec), 36. a 40. zákona ze dne 25. prosince 1894, č. 1 ř. z. z r. 1895, dále předpisy zákonů ze dne 14. května 1896, č. 74 ř. z. a ze dne 29. ledna 1897, č. 42 ř. z.

V ostatních směrech se zákon ze dne 25. prosince 1894, č. 1 ř. z. z r. 1895 zrušuje. Dále se zrušují uherské zákony čl. II a III z r. 1881, čl. X z r. 1882, čl. XXXVI z r. 1893 a čl VII z r. 1903 a konečně ostatní ustanovení uherských zákonů a nařízení, která tomuto zákonu odporují.

Provedením zákona se pověřuje ministr vnitra a ministr národní obrany.