Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Daň z masa se platí:

1. z porážek dobytka hovězího, skopového a kozího, vepřového, dále koní, oslů a mulů,

2. z dovozu zabitých zvířat těchto druhů a jejich částí z ciziny,

3. z prodeje a odběru dobytka zabitého a masa syrového těchto zvířat těmi, kdož po živnostensku prodej masa provozují, neprokáží-li, že maso již bylo podle č. 1. neb 2. zdaněno.

Že maso bylo již zdaněno, lze prokázati:

1. stvrzenkou o zapravené dani (stvrzenkou platební), nebo

2. stvrzenkou průvodní, kterou vystavil

a) ten kdo, porážku vykonal, nebo maso z ciziny dovezl, nebo

b) dozorčí neb obecní úřad nebo správa veřejných jatek onoho místa, kde porážka byla vykonána, neb

c) úřad potravní daně na čáře, že maso pochází z uzavřeného obvodu a že tam bylo zdaněno.

Bližší náležitosti těchto stvrzenek a podmínek, za kterých ony tvoří průkaz o zaplacení daně, ustanovuje prováděcí nařízení.

Daň se vyměřuje podle přiložené sazby; sazba tato tvoří součást tohoto zákona.

Kterak se daň zapravuje, stanoví prováděcí nařízení.

Daň z porážek (ze zabitých zvířat v celých kusech) platí se (§ 6.) buď podle váhy v případech, kde lze skutečnou váhu zjistiti způsobem, jak stanoví prováděcí nařízení, nebo z kusu.

Finanční úřad může naříditi vylučné zapravování daně z kusu tam, kde sice pomůcky pro zjištění váhy jsou, kde však se váhy zneužívá ke zkracování daně; nařízení toto může býti vydáno buď jen pro jednotlivé živnostníky neb i pro celou obec, a buď na určitou dobu nebo do odvolání.

Při důchodkových přestupcích počítá se daň zásadně z kusu. Při tom se daň vyměřuje podle nejvyšší sazby, nemůže-li ten, kdo k placení dané jest povinen, věrohodně prokázati skutečnou váhu, nebo nižší sazbu; byla-li však zjištěna váha a činí-li daň podle váhy více, než daň, která by příslušela podle sazby z kusu, počítá se daň podle váhy.

Masem ve smyslu tohoto zákona rozumí se dobytek zabitý v § 1. uvedený, a veškeré části jeho, syrové nebo připravené, jakož i veškeré masné výrobky z nich, pokud jsou k lidskému požívání způsobilé.

Zabitý dobytek v celém kuse pokládá se za kus i tenkráte, když scházejí hlava, nohy a vnitřnosti.

Daň je splatná v případech § 1. č. 1. před porážkou, v případech § 1. č. 2. před vypravením z celního řízení, v případech § 1., č. 3. před nabídnutím ku prodeji nebo před dopravením do živnostenského podniku.

Nejpozději se zapravením daně má ohlásiti platitel daně u finančního úřadu ústně nebo písemně

1. jméno toho, kdo povinen jest daň platiti,

2. úkon (porážku, dovoz z ciziny, prodej neb odběr masa), ze kterého se daň zapravuje,

3. kdy a kde se tento úkon má provésti,

a 4. druh a množství dobytka nebo masa.

Zapraviti daň jest povinen:

1. při porážce, kdo porážku vykoná, nebo vykonati dá,

2. při dovozu z ciziny, kdo maso dováží nebo dovážeti dává,

3. při prodeji neb odběru, kdo maso prodává nebo do živnosti dopravuje.

Koná-li porážku několik osob, lze rozděliti daň na několik platebních stvrzenek způsobem, jaký je stanoven v prováděcím nařízení.

Podnikatelé masných živností (§ 16.) mají nárok na vrácení daně za maso, které z vlastních porážek vyvezli do míst, prohlášených za uzavřená (s potravní daní na čáře).

Finanční úřad může nárok ten oněm podnikatelům, kteří poruší závažným způsobem podmínky stanovené pro tento nárok, dočasně nebo na určitou dobu odníti.

Nárok na vrácení daně podmíněn je takto:

1. Daň se vrácí pouze za porážky, které byly aspoň 24 hodin napřed ohlášeny dozorčímu úřadu s výhradou navrácení daně a s udáním uzavřeného místa, do kterého maso má býti vyvezeno.

2. U telat a hříbat, u dobytka skopového, kozího a vepřového musí býti vyvezen celý kus (§ 5.) a u dobytka ostatního aspoň 25 kg masa syrového z jednoho kusu.

3. Daň budiž zapravena jak při porážce, tak na čáře potravní daně v místě uzavřeném, podle váhy; daň se vrací částkou, která byla v uzavřeném místě na čáře potravní daně znovu zapravena.

4. Maso budiž nejdéle třetí den po porážce vyvezeno z místa porážky. Při vstupu do uzavřeného místa musí býti maso ohlášeno příslušnému úřadu potravní daně na čáře s výslovným odvoláním se na výhradu uvedenou v čís. 1.; úřad tento poznamená na původní platební stvrzence (§ 2.), kdy a v jakém množství vstoupilo do uzavřeného obvodu a jakým způsobem zde bylo opět zdaněno, s udáním data a čísla platební stvrzenky.

5. Dozorčí úřad má právo, poznamenati maso, ohlášené pro vývoz, razítkem a okolnost tuto na platební stvrzence vyznačiti; v tomto případě musí i úřad potravní daně na čáře na platební stvrzence poznamenati, zda maso, které bylo s touto stvrzenkou dovezeno, bylo vyznačeným znamením opatřeno.

O vrácení daně musí ten, kdo porážku zdanil, do 14 dnů po zapravení této daně žádati ústně nebo písemně s předložením platební stvrzenky po dle §u 8., č. 4. a 5. potvrzené, u dozorčího úřadu, který nárok i s doklady prozkoumá, ústně přednesenou žádost protokolárně sepíše, a žádost, shledá-li ji odůvodněnou, finančnímu úřadu I. stol. odevzdá; neshledá-li dozorčí úřad žádost odůvodněnou, vrátí ji straně, neb odmítne ji sepsati, a strana má pak právo, ji během dalších 14 dnů, počínajíc odmítnutím nároku, předložiti písemně finančnímu úřadu I. stol., který rozhodne postupem instančním.

Daň se vrací tomu, kdo daň z porážky zapravil, i tenkráte, když maso bylo do uzavřeného místa dopraveno a tam znovu zdaněno někým jiným.

Nedodržení shora uvedených lhůt má za následek ztrátu nároku.

Ukáže-li se hned po vykonané porážce, že maso nebo část jeho není způsobilá k lidskému požívání, povolí finanční úřad za podmínek, stanovených prováděcím nařízením, navrácení daně za toto nepoživatelné maso.

Porážky, které se konají z nařízení úředního, aby čeleno bylo nákazám dobytčím, není třeba napřed ohlašovat a zdaňovati; porážky takové nutno však stranou, které poražený dobytek patří, nebo které byl nákazovou komisí ponechán, ohlásiti během následujícího všedního dne po vykonané porážce, vždy však dříve ještě, než i jen část masa k lidskému požívání způsobilého byla odstraněna z místnosti, kde porážka byla vykonána; zároveň s ohláškou nutno, s uvedením řečeného úředního rozkazu, zapraviti daň z onoho masa, které k lidskému požívání jest způsobilé.

Bylo-li poražené zvíře nákazovou komisí buď prodáno k zpeněžení nebo ponecháno vlastníkovi, přechází povinnost ohlásiti porážku a zapraviti daň z masa na dotčenou z těchto stran.

Na požádání finančních orgánů musí strana předložiti stvrzení úředního rozkazu k nahlédnutí.

Musí-li býti vykonána nutná porážka dobytka v době, kdy předběžné zapravení daně není možné, může býti daň zapravena s udáním důvodů během 24 hodin po porážce; lhůta tato se počítá podle doby, kdy úřad, oprávněný přijímati daň, jest otevřen; na požádání finančních orgánů musí být okolnost, že šlo o nutnou porážku, věrohodně prokázána.

Živnostník, který porážku vykonává pro někoho jiného, jest povinen, vyjímajíc případy v § 11. označené, přesvědčiti se o tom, že daň byla správně zapravena, a potvrditi svým podpisem platební stvrzenku.

Živnostník tento ručí za daň nebo případné nedoplatky i s pokutou, a to i tenkráte, dá-li vykonati porážku svým zřízencem.

Stejné závazky mají podnikatelé veřejných jatek co do všech porážek, v těchto jatkách kýmkoli konaných.

Nezapravené berní částky vymáhají se jako přímé daně.

O promlčení daně z masa platí ustanovení zákona ze dne 18. března 1878, č. 31. ř. z.

Kdo po živnostensku koná porážky dobytka, vyjmenovaného v § 1, nebo maso prodává nebo zpracovává, jest povinen tento podnik, jakož i každou pozdější změnu ohlásiti finančnímu úřadu podle ustanovení prováděcího nařízení a označiti podnik zvenčí případným nápisem.

Veškeré živnosti masné (§ 15) podléhají důchodkovému dozoru.

Zřízenci, pověření tímto dozorem, jsou oprávněni, ve dne kdykoliv a v jinou dobu, je-li podnik v činnosti, do podniku a s ním spojených místnosti vstupovati, tam po dobu úředního jednání prodlévati, zjišťovati stav dobytka a zásoby masa, prohlížeti předepsané zápisy, účty a dopravní listiny a jiné pomůcky, pokud sloužiti mohou jako doklady pro toto maso, činiti z nich výpisy a na stvrzenku je odebrati.

Totéž právo přísluší těmto zřízencům kdykoli též v jinou než uvedenou dobu, dostaví-li se v průvodu zástupce obce.

Podnikatel živnosti masné a v jeho nepřítomnosti jeho zástupce jest povinen, při úředním jednání konati na požádání sám nebo svými zaměstnanci potřebné pomocné práce, dovoliti bezplatné používání vah s příslušenstvím a podati vůbec každé vysvětlení, kterého jest pro daň z masa zapotřebí.

Zvláště jest povinen, vykázati se doklady, že maso u něho nalezené jest zdaněno.

V každé živnosti masné musí býti váha, způsobilá k zvážení onoho množství masa, které jest v živnosti; jinak jest finanční orgán oprávněn, dáti maso zvážiti jinde na útraty podnikatelovy.

K živnostenskému podniku (§§ 15, 16) počítají se:

1. místnosti, v nichž se maso prodává nebo zpracovává,

2. jatky a vůbec místnosti, v kterých se porážky konají,

3. místnosti, ve kterých se maso ukládá a živý dobytek přechovává.

Veřejné jatky a ony soukromé jatky, které slouží několika živnostníkům k vykonávání porážek, jsou kdykoli přístupny orgánům, pověřeným důchodkovým dozorem.

Tito orgánové mají právo nahlížeti do zápisů o porážkách (jatečních protokolů) a o dovozu masa a vůbec do všech zápisů a listin, týkajících se dobytka a masa.

Důchodkovému dozoru podle § 16. podléhají též ony osoby, na které se nevztahuje ustanovení § 15., potud, pokud ohlásily úkon, podléhající dani z masa, nebo pokud o nich mají dozorčí orgánové odůvodněnou domněnku, že úkon takový provedly nebo že vůbec mají ve svých místnostech uloženo nezdaněné maso v množství, jež přesahuje jejich obvyklou domácí potřebu.

Prohlídky v domácnostech těchto osob mohou býti vykonávány buď podle ustanovení celního a monopolního řádu nebo za intervence zástupce obce.

Finanční úřad jest oprávněn, má-li odůvodněnou domněnku, že předcházející ustanovení k zajištění daně nepostačují, uvaliti na jednotlivé podnikatele masných živností podle ustanovení prováděcího nařízení zostřený důchodkový dozor, záležející v tom, že jmenovaným se uloží povinnost, by ohlašovali v určité lhůtě napřed každý přírůstek a úbytek v počtu dobytka, dále každou porážku i každý odběr masa a buď konali o těchto ohláškách zevrubné zápisy na zvláštním tiskopisu (ohlašovacím a revisním archu) nebo je dali zapisovati od dozorčího úřadu.

Představený obce jest povinen, poskytnouti zřízencům, kteří jsou pověřeni důchodkovým dozorem, na požádání neprodleně zákonité pomoci při zjišťování daně z masa a zvláště jim dovoliti, by nahlíželi do zápisů, konaných o vydávání dobytčích pasů, o zdravotní prohlídce, o porážkách a o dovozu masa, činili v nich poznámky a pořizovali si výpisy. Povinnost tato uložena jest také oněm zřízencům nebo činovníkům obecním, kteří jsou pověřeni úkoly označenými.

Veškeré dopravní podniky jsou povinny, dodávati podle ustanovení prováděcího nařízení finančnímu úřadu výkazy o dopravě dobytka a masa, podléhajícího tomuto zákonu.

Přestupky tohoto zákona se stíhají podle důchodkového trestního zákona se změnami, stanovenými v tomto zákoně.

Trestnost důchodkových přestupků promlčuje se ve třech letech.

Ustanovení důchodkového trestního zákona o nejvyšší výměře peněžitých trestů platí jen tehdy, když místo peněžitého trestu, převyšujícího tuto výměru, uloží se trest vězení.

Kdo buď vůbec nevyhoví ustanovením tohoto zákona o povinných záznamech, nebo záznamy ty koná nesprávně, nebo neúplně, nebo kdo neučiní povinného ohlášení, pokutuje se i tehdy, nebyla-li daň zkrácena, částkou od 20 do 1000 K.

Stejné pokutě propadá i ten, kdo finančním orgánům proti ustanovením §§ 18 až 21 tohoto zákona odepře poskytnutí pomoci nebo použití zápisů, tam uvedených, pokud není stanoven v důchodkovém trestním zákoně trest těžší.

Stejně se pokutují zřízenci dopravních podniků, kteří v mezích své působnosti opominuli podati výkazy, uložené těmto podnikům podle § 22. nebo je podali v podstatných bodech neúplné, nebo nesprávně, nebo kteří porušením svých povinností zmařili tyto výkazy zcela nebo z části.

Maso, které jest uloženo jinde, nežli v místnostech ohlášených podnikatelem podle § 17., neb jehož zdanění se nařízeným způsobem neprokáže, může býti u osob, vytčených v § 15., prohlášeno za propadlé nehledíc na to, komu patří a zavede-li se proti určité osobě trestní řízení.

Zřízenec, pověřený důchodkovým dozorem, jest oprávněn, jsou-li zde podmínky odst. 1., postarati se na útraty podnikatelovy o bezpečné uschování masa až do rozhodnutí povolaného úřadu, po případě o prodej jeho ve veřejné dražbě.

Totéž platí o mase pocházejícím z porážek nebo z ciziny, když měly zapraviti daň podle § 1, č. 1. a č. 2. osoby, na které se nevztahuje ustanovení § 15.

Nejmenší výměra peněžitých trestů, nebo částek, na jejichž složení se podle důchodkového trestního zákona povoluje upuštění od právního řízení, stanoví se částkou 100 korun, byla-li zkrácena daň, a jinak částkou 20 K.

Živnostníkovi (§ 15.), který proti ustanovením zákona (§§ 7., 13.), vykonal neohlášenou a nezdaněnou porážku, může na žádost finančního úřadu býti odňato živnostenské oprávnění.

V místech, prohlášených za uzavřená (s potravní daní na čáře), vybírá se daň z masa:

1. při vstupu přes čáru potravní daně z dobytka drobného (telat, hříbat, dobytka skopového a kozího a dobytka vepřového) a z masa, a

2. před porážkou z dobytka drobného, který se nachází v uzavřeném obvodě, a z dobytka velkého (býků, volů, krav, mladého dobytka hovězího, koní, mulů, oslů); byla-li daň zapravena již dle čl. 1., odečte se zapravená částka za podmínek, stanovených v prováděcím nařízení.

Zásoby masa, podléhajícího tomuto zákonu, mimo ony, které v den, kdy zákon tento nabyl účinnosti, jsou v držení veřejných dopravních podniků, povinen jest vlastník nebo dočasný držitel ohlásiti a dodatečně zdaniti podle ustanovení prováděcího nařízení.

Osvobozeny od dodatečného zdanění jsou zásoby, z nichž daň nečiní více než 10 K.

Odečtena smí býti daň, která podle zákonů dosud platných byla podle tarifu zapravena.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. května 1920.

Tímto dnem pozbývají platnosti dosavadní ustanovení, týkající se státních spotřebních daní z dobytka a masa, podléhajícího tomuto zákonu.

Zároveň pozbývají platnosti smlouvy pachtovní a smlouvy o vyrovnání, ujednané o dani z masa, a vůbec všechny smlouvy, podle nichž někdo jiný než státní finanční správa vybírá dosavadní dané z masa.

Ministr financí je zmocněn, za podmínek, stanovených prováděcím nařízení, svěřiti obcím vybírání daně podle pravidel tohoto zákona a za náhradu, která nesmí přesahovati 10% vybrané daně.

Dosud udělená povolení nebo vydaná usnesení o vybírání obecních přirážek k dani z masa zanikají dnem, kdy zákon tento nabyl účinnosti.

Ministru financí se ukládá, by zákon tento provedl, a to co do § 22. v dohodě s ministrem železnic, s ministrem pošt a telegrafů s ministrem obchodu.

1. Daň z masa činí 20 h z 1 kg.

2. Zapravuje-li se daň ze živých zvířat, sráží se u koní a u mulů polovina, u hovězího, skopového a kozího dobytka jedna třetina, u telat a hříbat (do 85 kg živé váhy) a oslů jedna pětina a u vepřového dobytka jedna desítina.

3. Zapravuje-li se daň ze zabitých telat a hříbat do 70 kg mrtvé váhy a ze zabitého skopového a kozího dobytka, vesměs v kůži, sráží se jedna desetina.

4. Z masa připraveného a z masných výrobků činí daň o polovinu více, t. j. 30 h z 1 kg.

činí:

1. z dobytka hovězího (býci, voli, krávy, buvoli, mladý dobytek)

3. z telat a hříbat:

4. z dobytka skopového a kozího a sice:

a) ovcí, beranů, skopců, koz a kozlů 6 K

b) jehňat do 10 kg živé váhy

neb 8 kg mrtvé váhy 2 K

c) kůzlat do 10 kg živé váhy

neb 8 kg mrtvé váhy 1 K

5. z dobytka vepřového:

Dosavadní platný zákon o dani z masa tak jak tomu je na potravní daně na čáře, pochází z roku 1829 a byl později několikráte upravován. Poslednější úpravou provedena byla rozdílnost sazeb daně dle počtu obyvatelstva v jednotlivých obcích rozdělených na tři třídy, t j. do 10.000, do 20.000 a přes 20.000 obyvatelů. To však vedlo k tomu, že zákon byl nesmírně komplikován, a stalo se dvoj-, troj- i vícenásobné zdanění pravidlem.

Dle návrhu vládního napříště bude provádění zákona o dani z masa velice zjednodušeno. Zejména tím, že maso jednou zdaněné nebude zdaněno podruhé. Také okolnost, že dosud vybírána byla daň dle třídy nikoliv dle váhy, byla nepraktická a pro státní příjmy nevýhodná. Rovněž i paušalování daně z masa a její pronajímání nebylo ku prospěchu státu. Na příště bude daň jednotná pro celý obvod státu a bude všade v režii státní vybírána. Až doposud osvobozeny byly porážky domácí atd. od daně z masa, nyní však i tyto budou dani z masa podléhati. Dosavadní roční výnos daně potravní z masa obnášel v Čechách, na Moravě a ve Slezsku celkem 2,500.000.- K. Při navržené úpravě páčí se výnos této daně na Kč 50,000.000.-.

Z výše uvedených důvodů nemohl rozpočtový výbor vládnímu návrhu na novou úpravu daně z masa svého souhlasu odepříti, a osnovu zákona v plném rozsahu schválil.