Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Dosud platný interkonfesní zákon z 25. května 1868, č. 49 ř. z. vyžaduje změny v dvojím směru:

Jest především neúčelno, aby ve státě, jehož ústava zaručuje každému plnou svobodu svědomí a vyznání (§ 121. úst. list.), zůstaly zachovány předpisy starého interkonf. zákona, svobodu tuto podstatně omezující a zejména vylučující možnost změny vyznání mezi 7. a 14. rokem věku dítěte. Dále jest třeba, aby jiná ustanovení téhož zákona byla znovu textována a dána jim tak authentická interpretace, poněvadž ustanovením těm praksí rakouských správních úřadů a nejvyšších soudů vídeňských dostalo se ustáleného výkladu takového, že jest ve zřejmém rozporu se zásadou plné rovnosti občanů konfesijních a bezkonfesních.

Ústavní výbor navrhuje, aby Národní shromáždění udělilo připojené osnově zákona ústavní souhlas.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Interkonfesní zákon ze dne 25. května 1868, č. 49. ř. z. se mění takto:

Rodiče jsou oprávněni, do 14 dnů po narození dítěte určiti mu náboženské vyznání nebo ponechati dítě bez vyznání náboženského.

Toto právo rozhodnouti o náboženském vyznání dítěte vykonává u dětí nemanželských matka, u dětí osiřelých ten z rodičů, který žije, a zemřeli-li oba, zákonný zástupce dítěte do 14 dnů po svém ustanovení. Jsou-li rodiče neznámí, rozhodne o náboženském vyznání dítěte ten, kdo má právo dítě vychovávati.

Neučiní-li osoby shora jmenované o vyznání dítěte rozhodnutí právě uvedeného, následují po zákonu děti v manželství zrozené nebo jim na roveň postavené, jsou-li oba rodiče téhož vyznání neb oba bez vyznání, konfesní (bezkonfesní) stav svých rodičů. Vyznání dětí nemanželských řídí se v tomto případu podle matky. Nejsou-li v manželství oba rodiče vyznáním stejni, následují děti mužského pohlaví otce, děti ženského pohlaví matku. Manželé mohou však smlouvou ustanoviti, že má tomu býti naopak nebo sami určiti, které děti mají následovati ve vyznání otce a které matku.

Reversy, dané některé církvi nebo její funkcionářům neb jiným osobám o vyznání dětí, jsou bezúčinné.

Kdo má podle předchozích ustanovení právo, určiti vyznání (bezvyznání) dítěte, jest oprávněn vyznání toto způsobem v článku 6. upraveným potud měniti, dokud dítě samo nenabylo práva, o svém vyznání rozhodovati (čl. 4.)

Po dokonaném 14. roce svého věku jest oprávněn každý, svobodně a samostatně rozhodovati o svém náboženském vyznání a má nárok na to, aby v této volbě byl úřadem chráněn.

Aby vystoupení z církve bylo po zákonu účinné, jest nutno, aby vystupující oznámil je okresnímu politickému úřadu místa svého bydliště nebo, nemá-li v obvodu platnosti tohoto zákona svého bydliště, u okresního politického úřadu své obce domovské.

Právní účinky vystoupení z církve nastávají dnem tohoto oznámení. Okresní politický úřad vydá podateli písemné vyřízení a současně vyrozumí o tom představeného nebo duchovního správce opuštěné církve.

Vstup do nově zvolené církve oznámí vstupující představenému nebo duchovnímu správci této církve.

Veškerá podání úřadům, veškeré protokoly, přílohy těchto podání a protokolů jakož i opravné prostředky řádné i mimořádné, jež činí se na podkladě a ku provedení zákona z 25. května 1868, č. 49. ř. z., jakož i zákona tohoto, jsou prosta poplatků kolkovních.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem svého vyhlášení. Ministrům vnitra, spravedlnosti, školství a národní osvěty a financí se ukládá, aby zákon tento provedli.