Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Ústavnímu výboru byl přikázán k projednání shora uvedený vládní návrh.

Vláda odůvodňuje nutnost změny dotčeného zákona tím, že byly zřízeny prozatímní vládou v Paříži dva řády, a to českoslov. válečný kříž a čs. revoluční medaille, dekrety ze dne 7. listopadu 1918 a 1. prosince 1918, a pak podobné odznaky zemřelým ministrem války Dr. M. Štefanikem, kteréžto odznaky není možno zrušiti z piety k bojovníkům za naši svobodu.

Dále chce vláda míti možnost, aby mohla udělovati čestná vyznamenání civilním osobám pro zásluhy o ustavení samostatného státu československého, jmenovitě pak cizincům. Mimo to § 2 vládního návrhu vyjímá z platnosti zákona o zrušení řádů čestné odznaky udělené našim vojskům od vlád spojeneckých.

Ústavní výbor přikázal tento vládní návrh nejprve Dru Markovičovi a pak, když Dr. Markovič se vzdal členství ústavního výboru, podepsanému referentovi.

Návrh zákona tak, jak byl předložen, byl příliš všeobecný a nepřesný; musel tedy býti zcela znovu přepracován. Mimo to připouštěl možnost opětně udělovati rozličné řády též osobám civilním a to nejen cizincům, nýbrž též občanům československým.

Ústavní výbor přiznává nutnost zachovati čestné odznaky zřízené naší zatímní vládou v Paříži a ministrem Štefanikem; rovněž tak uznává právo nositi čestné odznaky udělené od vlád spojeneckých. V té době, kdy ústavní výbor projednával zákon o zrušen šlechtictví, řádův a titulů ze dne 10. prosince 1918, č. 61 Sb. z. a n., nebylo zde ničeho známo o těchto svrchu jmenovaných odznacích; nemohl tedy ústavní výbor již tehdy pojmouti do zákona ustanovení, kterým by byly vyňaty ze zákona ony odznaky. Vůbec vychází ústavní výbor ze zásady, že jest opravdu nutno pro vojáky, kteří osvědčili svoji statečnost před nepřítelem, ponechati viditelný odznak statečnosti.

Mírová konference v Paříži rozhodla dne 24. ledna 1919 zříditi medailli vítězství pro spojenecké a přidružené mocnosti. Naše vláda byla dotázána, přistupuje-li k tomuto rozhodnutí. Samo sebou se rozumí, že vláda nemohla přistoupiti dříve, dokud by nebyl změněn zákon o zrušení řádů. Ústavní výbor pokládá za nemožné nepřistoupiti na rozhodnutí mírové konference i v této věci a proto navrhuje, aby i tato medaille vítězství byla vyňata ze zákona o zrušení řádů.

Jinak se to má s odznaky udělovanými osobám civilním. Zde nutno rozlišovati občany československé a cizince. V některých státech cizích jest dosud obyčejem udělovati rozličná vyznamenání za vynikající činy nebo zásluhy. Poněvadž pak někteří cizinci u nás mají veliké zásluhy o vývoj našeho státu, hlavně pak o jeho zásobování, nemohli by jisté pochopiti, proč nedostane se jim nějaké odměny ve formě vyznamenání, kterou by jistě za podobné zásluhy ve své vlasti obdrželi. Jest tedy opravdu nutno učiniti v tomto případě výjimku a připustiti vyznamenám pro cizince.

Co se týče občanů československých postavil se ústavní výbor na stanovisko, že pod žádnou podmínkou nesmí býti vyznamenání udělováno osobám civilním, jak to připouští vládní návrh.

Ústavní výbor stanovil tedy zásady, na kterých má spočívati novella zákona o zrušení šlechtictví, řádův a titulů. Zásady tyto jsou:

Vyznamenání zřízena prozatímní vládou v Paříži a vyznamenání uřízená pro naše vojsko v Sibiři, jakož i medaille vítězství, zůstávají v platnosti.

Cizí vyznamenání, která obdrželi naši legionáři rovněž jest ponechati.

Také nutno pamatovati na vyznamenání našich vojáků za statečné činy před nepřítelem vykonané na Těšínsku a na Slovensku. Pro vojsko nutno zříditi vyznamenání za statečné činy před nepřítelem i pro futuro. Nezbytným se jeví zříditi vyznamenání pro cizince v našem státu pro zásluhy o něj získané.

Civilní občané českoslovenští nesmějí řádů ani přijímati ani nositi.

Konečně platí zásada, že právo zřizovati nová vyznamenání náleží jedině sněmu, právo pak udělovati vyznamenání náleží presidentu republiky.

Na těchto zásadách je vybudována tato novella.

Zákon ze dne 10. prosince 1918, čís. 61 Sb. z. a n., byl lex imperfecta, scházela mu totiž trestní sankce. Ústavní výbor přišel k přesvědčení, že i v tomto smyslu jest zákon doplniti a to tím spíše, poněvadž zákon ten se velmi často překročoval tím, že bývalá šlechta užívá svých šlechtických titulů dále jako by žádného zákona nebylo. Jde tedy o vážnost zákona.

Ústavní výbor se tedy rozhodl ustanoviti trest od 12 hodin do 14 dnů nebo od 50 Kč do 15.000 Kč pro všechny ty, kteří zákon úmyslně překročují nebo snaží se jej obejíti. V bodu 1. § 6 stanoví se trest na užívání titulů šlechtických atd., které byly zrušeny zákonem. Zde mluví se také o erbech; tím se však nemyslí, že by musely býti odstraněny erby na hradech a zámcích, které pocházejí z dob dřívějších, se stavbou jsou architektonicky spojeny a mají heraldickou cenu; ustanovením tímto ústavní výbor zamýšlí užívati erbů a znaků šlechtických pro příště zvláště na rozličných oznámeních, navštívenkách, vozech atd. Bod 2. tohoto paragrafu týká se odznaků nově zavedených. V tisku dosud se užívá také velice často titulů šlechtických při jménech bývalých šlechticů, a to i bez vědomí jejich. To má zameziti bod 3., § 6.

Takto doplněný zákon předkládá ústavní výbor ku schválení.

Zákon ze dne 10. prosince 1918, č. 61 sb. z. a n., nevztahuje se na čestné odznaky zavedené na paměť šťastně skončených bojů za svobodu Československého národa nebo jako uznání za zásluhy a vznik a vývoj zřízení samostatného státu Československého.

Odznaky tyto jsou:

a) Československý válečný kříž, zřízený dekretem prozatímní vlády zemí československých v Paříži dne 7. listopadu 1918.

b) Československá revoluční medaille,zřízená dekretem podepsaným za presidenta republiky Československé ministrem pro věci zahraniční v Paříži dne 1. prosince 1918.

c) Čestné odznaky, pokud byly zřízeny pro československou revoluční armádu v Rusku (na Sibiři) odbočkou Československé Národní Rady pro Rusko aneb ministerstvem války prozatímní vlády zemí československých resp. první vlády Československé republiky.

d) Medaile vítězství (La medaille de la victoire) pro spojenecké a přidružené mocnosti, podle zásadního rozhodnutí mírové konference v Paříži ze dne 24. ledna 1919.

Ustanovení § 1 tohoto zákona platí, pokud základem k udělení některého z uvedených čestných odznaků občanům Československé republiky jsou vynikající válečné výkony a zásluhy z doby před 31. červencem 1919 a pokud jsou dány jiné podmínky a předpoklady stanovené pro dosažení uvedených čestných odznaků v dekretech a nařízeních, jimiž byly tyto odznaky zřízeny.

Pokud jde o příslušníky armád mocností spojeneckých a přidružených, jest udělování čestného odznaku uvedeného v odst. a) § 1 přípustno také za výkony a zásluhy z doby po 31. červenci 1919.

Rovněž vyňaty jsou z ustanovení zákona ze dne 10. prosince 1918, č. 61 sb. z. a n., čestné odznaky, kterých dobyli si na poli válečném příslušníci československých vojsk jako uznání od vlád spojeneckých.

Nová vyznamenání mohou býti založena pouze pro vojíny za statečnost prokázanou před nepřítelem, nebo pro příslušníky státu cizích za zásluhy, kterých získali o stát československý.

Vyznamenání taková zřizují se nařízením vlády se souhlasem presidenta republiky. Propůjčovati vyznamenání náleží presidentovi republiky, po případě ministrovi nebo veliteli vojska, které president k tomu zmocní.

Občanským osobám, které jsou příslušníky republiky Československé, nemohou býti nově uděleny ani čestné odznaky v § 1 uvedené ani nová vyznamenání (§ 4).

Přestupku se dopouští a vězením, na Slovensku uzamčením, od 24 hodin do 14 dnů, nebo trestem peněžitým od 50 do 15.000 Kč buď potrestán:

1. Kdo úmyslně a veřejně užívá šlechtických titulů, erbů, řádů, vyznamenání, jež byly zákonem zrušeny, nebo kdo takovým způsobem hledí naznačiti své bývalé šlechtictví;

2. kdo si osobuje čestný odznak nebo vyznamenání, nejsa k tomu oprávněn;

3. kdo v tisku někomu dává zákonem zrušený titul šlechtický.

Přestupky tyto se stíhají soudy, na území někdy uherském správními úřady jako soudy policejními.

Zákonem tímto zrušuje se § 334, zákona ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z., a § 598 cís. patentu z 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., a § 45 čl. z XL z. r. 1879 pokud mluví o řádech a čestných odznacích.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provésti jej přísluší ministru národní obrany a ministru pro věci zahraniční.