Národní shromáždění československé 1918 – 1920

V této zprávě nutno především dotknouti se vzniku a složení osnovy.

a) Novým zákonem o sčítání lidu zrušuje se zákon o sčítání lidu ze dne 29. března 1869, č.67 ř. z., a s ním i prováděcí pravidla jeho (obsažená v oddíle A), týkající se číslování domův a označování míst tabulkami místními. Poněvadž bylo ukázáno k tomu, že tato část vlastně nesouvisí se sčítáním lidu, nutno se postarat o nové zákonné ustanovení v tomto směru, které však musí nabýti účinnosti zároveň se sčítacím zákonem.

b) Pokud se týká názvosloví měst, obcí a osad,byla látka tato pojata do osnovy pro svou, byť i nepřímou souvislost se sčítáním lidu, a to proto, že přípravných prací při sčítání lidu možno snadno užíti k získání látky pro revisi a kodifikaci názvosloví měst, obcí a osad.

c) K názvosloví mést druží se i pojmenování ulic a jiných veřejných míst (náměstí, sadů, nábřeží, mostů a pod.) a je záhodno, aby již nyní dána byla možnost, odstraniti nevhodná pojmenování a nová postaviti pod kontrolu správy státní.

Podrobněji bylo by k jednotlivým složkám podotknouti toto:

1. Obnovením samostatnosti našeho státu nastala potřeba provésti též revisi názvosloví měst, obcí a osad, jehož čistota byla tak často hrubě porušena.

V Rakousku nebylo a není dosud zákonné normy, která by upravovala stanovení úředních názvů, nebo povolování pozdějších změn, a která by stanovila povinnost užívati ve veřejném životě výlučně názvů stanovených úředně. Vše spočívalo jen na úřední praxi; ani kompetence ministerstva vnitra nebyla vyslovena nějakým positivním ustanovením.

Toliko v Uhrách existuje zákonný čl.IV, z r.1898 o názvech obcí a jiných míst, který však pro svou příkrost, maje za účel maďarisaci slovenského názvosloví, nemůže býti vzorem.

U nás hned po převratu staly se v tom směru již některé pokusy, tak na př. zaváděna byla nepřeložitelnost některých názvů (zemský zákoník), opravována byla razítka a pod. Usnesením rady ministerské ze dne 7. listopadu 1919 zřízena byla dále při ministerstvu vnitra "Stálá komise pro stanovení úředních názvů v republice Československé", jejíž hlavním účelem bylo provésti revisi názvosloví měst, obcí a osad, a kodifikovati pak elaborát konečný. Pokud se týká znění a způsobu psaní místních jmen, pokládán dosud za pramen autentický "Zevrubný popis rozdělení zelní na kraje a okresy". jenž při úpravě politické a soudní organisace korunních zemí publikován byl nařízením ministrů vnitra, práv a financí, a to v Čechách: z 9. října 1854, č. 274 ř. z. a č. 277 z. vl. v. odd. I., na Moravě: z 21. dubna 1854, č.. 103 ř. z. a č.89 z. vl. v. odd. I., a ve Slezsku: z 21. dubna 1854, č. 104 ř. z. a č. 90 z. vl. v odd. I. Změnu jmen obsažených v zevrubném popise povoloval ministr vnitra v dohodě s ministry práv a financí; vyskytly se však též případy, že změnu povolovalo místodržitelství v dohodě se zemským výborem.

Každá taková změna publikována byla v Čechách v zemském zákoníku a v Pražských Novinách, na Moravě a ve Slezsku však takové publicity nebylo, což vedlo k tomu, že se dobrá česká jména poznenáhlu vytrácela (srov. Krnov-Jägerndorf Benešov-Bennisch a. j.).

Časem však vyvinula se praxe, že činěn rozdíl mezi změnou jména a t. zv. úředním zjištěním správného jména, což přenecháváno politickým úřadům. V Čechách byly případy ty ojedinělými (Hajda-Bor), avšak zjišťováním běžným. Často bylo i přípravných prací pro sčítání lidu užito jako vhodné příležitosti ku provedení těchto "korektur ". (Srov. na př. výnos mor. místodrž. z 2. března 1911, č. 17331.)

Péčí místodržitelství v Čechách byla sice vydána každé desítiletí (posl. 1913) místní repertoria, ale i tato nebyla dosti autentická, jak dokazuje nález správního soudu ze dne 27. března 1908, číslo 3039 ex 1908.

Účelem osnovy jest tudíž především zákonem zabezpečiti kompetenci ministerstva vnitra za spolupůsobení odborného poradního sboru, zajistiti dále přesnou evidenci úředních názvů vedením zvláštní matriky a stanoviti povinnost užívati názvů úředních. Současné je nutno vhodným ustanovením umožniti revisi dosavadního názvosloví.

II. Pokud se týče pojmenování ulic, je nutno předem odstraniti názvy nevhodné a budící nemilé vzpomínky, dále pak vyhraditi státní správě vliv na pojmenování ulic v budoucnosti.

III. Pokud se týče označování obcí a osad místními tabulkami a číslování domů, bylo by připomenouti:

Ministerstvo vnitra předkládá též osnovu zákona o sčítání lidu. Podle § 7 této osnovy zrušuje se dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, zákon ze dne 29. března 1869, č. 67 ř. z. Tím zrušují se zároveň i ustanovení připojená k tomuto zákonu, nemající však za předmět právě sčítání lidu.

Ustanovení ta dělila se na dvě části.

Prvá, označená A), pojednává o přípravách ke sčítání lidu (o číslování domův a tabulkách místních), druhá označená B o řízení při sčítání. Podrobná ustanovení, obsažená v této druhé části, budou nyní vydána nařízením, kterým bude proveden nový zákon o sčítání lidu.

Pokud se týká pravidel, obsazených v §§ 1-10 (část A) shora uvedeného říšského zákona o sčítání lidu, bylo z mnoha stran a to právem poukazováno na to, že vlastně nesouvisí se sčítáním lidu a že by tudíž neměla býti pojata do nového zákona sčítacího.

Poněvadž však § 7 již zmíněné osnovy zrušuje se říšský zákon o sčítání lidu z r. 1869 a s ním zároveň i ustanovení o přípravách k němu (A), nutno ustanovení tato znovu vydati. V tomto případě zůstává ovšem v principu věc táž, jako byla dříve, toliko postavena bude nyní na jednotný zákonný podklad.

Pokud se týká osnovy samé, není důvodů, aby se na dřívějších rakouských ustanoveních o číslování domů a místních tabulkách něčeho měnilo, takže příslušná část osnovy se jen omezuje na pouhý překlad, přizpůsobený změněným poměrům.

Účinnost zákona nutno stanoviti shodně se zákonem o sčítání lidu, poněvadž část, jednající o číslování domů a místních tabulkách, nahrazuje vlastně onu část dřívějšího rakouského zákona o sčítání lidu (část A "Předpisů "), která novým zákonem o sčítání lidu jest sice zrušena, ale do prováděcího nařízení k zákonu sčítacímu nemá býti pojata.

Kromě toho přistupuje k tomu ta okolnost, že přípravných prací pro sčítání lidu může býti, tak jak to bylo již dříve zvykem, užito jako vhodné příležitosti k získání materiálu pro revisi názvosloví měst, obcí a osad, neb i ulic.

Z toho důvodu bude nutno projednati oba zákony současné.

Ústavní výbor navrhuje, aby Národní shromáždění se usneslo na zákonu pod II. předloženém.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Pro každé město, obec a osadu (část osady) ustanoví se úřední jméno.

Toto jméno jakož i pozdější změny jeho ustanovuje ministr vnitra, vyslechnuv odborný poradní sbor a přihlédaje k zájmům veřejným.

Odborným poradním sborem, uvedeným v § 1, je "Stálá komise pro stanovení úředních názvů míst v republice Československé" zřízená při ministerstvu vnitra, jíž předsedá ministr vnitra, nebo zástupce jím stanovený.

Úřední názvy míst vedou se v patrnosti ve zvláštní matrice při ministerstvu vnitra, jež na základě matriky vydá tiskem a uvede ve všeobecnou známost úřední seznam míst v republice Československé.

Dokud není povolena změna, jest název, zapsaný v matrice, názvem úředním.

Úředních názvů v matrice zapsaných musí být užíváno všemi soudy, státními a veřejnými úřady, orgány, ústavy a podniky, jakož i ve styku s nimi.

Ministr vnitra vyhlašuje počátkem každého roku ve Sbírce zákonův a nařízení změny úředních názvů povolené v uplynulém roce. Kromě toho jest každou povolenou změnu ihned vyhlásiti v "Úředním listé Československé republiky" a vedle toho v příslušném úředním listě ve smyslu § 5 vyhlášky vlády republiky Československé ze dne 30. prosince 1919, č. 4 Sb. z. a n. pro rok 1920.

Ministr vnitra se zároveň zmocňuje, aby, vyslechna poradní sbor uvedený v § 2, prováděl revisi názvosloví měst, obcí a osad v Československé republice.

Dosavadní pojmenování ulic a veřejných míst, jež nelze uvésti v soulad s historií a vnějšími vztahy národa československého, zejména taková, jež připomínají osoby, které projevily nepřátelské smýšlení proti československému národu nebo národům sdruženým, nebo připomínají události rázu protistátního, nejsou dovolena.

Obce jsou povinny do jednoho měsíce ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti, odstraniti závadné pojmenování, zevní označení beze stopy zahladit a oznámiti nový název nadřízenému úřadu politickému.

Sezná-li tento úřad, že pojmenování odporující ustanovením § 7, nebylo včas odstraněno, uloží obci z úřední moci, vyslechna jejího zástupce a vyšetře skutečnosti uvedené v § 7, aby v přiměřené lhůtě, počítané ode dne, kdy příkaz se stane pravoplatným, pojmenování dosavadní odstranila a novým nahradila, a nápisy s pojmenováním dosavadním beze stopy zahladila.

Prošla-li lhůta podle § 8 marně, nebo potvrdil-li úřad II. stolice usnesení úřadu stolice I., ustanoví úřad, uvedený v § 7, sám nový název a dá na náklad obce označení dosavadní odstraniti a novým nahraditi.

Kromě toho může býti trestán starosta liknavé obce nadřízeným politickým úřadem pokutou do 500 Kč.

Náklady vzniklé podle odst. 1. lze na základě pravoplatného příkazu, uvedeného v § 8, odst. 1., a seznamu útrat, úředně potvrzeného, vymáhati soudní nebo správní exekucí.

Pokud jde o pojmenování ulic v budoucnosti, usnáší se o něm zastupitelstvo obecní. Toto usnesení jest do osmi dnů předložiti nadřízenému úřadu politickému, který jest povinen zakázat, aby se usnesení neprovádělo, odporuje-li ustanovením § 7.

Nedojde-li do -osmi týdnů zákaz, lze usneseni provésti.

Zastupitelstvo obecní je povinno do osmi týdnův ode dne, kdy zákaz se stane pravoplatným, usnésti se na novém pojmenování (§ 9).

Při vchodech do obce (osady) a při východech z nich jest obec povinna na svůj náklad umístiti na přiměřeném místě tabulku (místní) a pečovat o to, aby byla stále citelná.

Tato tabulka obsahujž úřední jméno obce (osady), příslušného politického okresu a zupy, a při místech, ležících v pohraničním celním okresu, i jméno tohoto okresu.

O vnější úpravě těchto tabulek vydáno bude nařízení, jehož ustanovením dlužno přizpůsobiti též dosavadní tabulky.

Všechny budovy určené k obývání, pokud číslování jejich není již provedeno, musí být opatřeny číslem. To platí též o domech stojících o samotě, chýších v lese a v horách, jakož i takových budovách, které nejsou trvale obývány. Vedlejší budovy obytných stavení neoznačují se zvláštními čísly a patří k číslu budovy hlavní.

Výmaz čísla může se státi jen se svolením nadřízeného politického úřadu.

K číslování užívá se číslic arabských; užívati zlomků není dovoleno.

Číslo umístí se na straně domu, kde je hlavní vchod, a to, pokud možno, nad ním, a budiž pečováno o to, aby bylo vždy čitelné.

Každý nově vystavěný dům obytný, i když je vsunut mezi domy již číslované, obdrž číslo, které následuje za posledním už existujícím číslem v místě; v městech pak a v místech, kde číslování se děje podle ulic nebo náměstí nebo části obce, číslo které následuje za posledním číslem v téže ulici nebo na témž náměstí nebo v téže části obce.

Je-li však novostavba vsunuta mezi řadu domů již vystavených, a je-li pro ni číslo vyhrazeno, nebo je-li některé číslo uvolněno, obdrží toto číslo.

Spojí-li se dva nebo několik domů stavbou v dům jediný, musí tento dům míti všechna čísla dřívějších domů samostatných až do té doby, kdy provedeno bude v místě, nebo v ulici nebo na náměstí nové číslování, neb až se nějakou novostavbou nebo jinými stavebními změnami naskytne vhodná příležitost přidělit uvolněné číslo budově jiné.

Nastane-li nutnost nového očíslování celého místa, čísluje se počínajíc číslem jedna postupně vhodným způsobem podle polohy domů tak, až všechny domy náležející k téže obci, jsou očíslovány. V částích obce a předměstích, která mají vlastní jména, může být očíslování provedeno odděleně.

V městech a v rozsáhlejších obcích může býti vedle toho číslováno podle ulic a náměstí.

Očíslování domu, který nebyl dosud číslem opatřen, může se státi jen podle usnesení obecní rady, jež nutno do osmi dnův oznámiti nadřízenému politickému úřadu; změnu v číslování jednotlivých domů nebo celých míst, obecních částí atd. povoluje jen ze zvláštních důvodů nadřízený úřad politický.

Ve všech těchto případech (§ 15-18) budiž postupováno v dohodě s příslušnou berní správou na Slovensku a v Podkarpatské Rusi s finančním ředitelstvím, jakož i s úřady spravujícími knihy pozemkové..

Náklady číslování, jakož udržování čísla čitelným hradí majitel domu.

Obec může učiniti vhodná opatření k jednotnému provedení způsobu číslování.

Starostové obcí jsou odpovědni ze zachovávání pravidel §§ 11-19 a mají na ně dozor. Opomenul-li majitel domu přes to, že mu tak bylo nařízeno, dům očíslovati, číslo obnoviti nebo změniti, zařídí čeho třeba starosta obce na útraty majitele domu.

Soukromé označování obcí, osad při vchodech a východech (§ 11), ulic a veřejných míst vůbec, není dovoleno. Obec, nebo nadřízený úřad politický jsou oprávněny a povinny odstraniti taková soukromá označení na náklad a nebezpečí vlastníka domu nebo pozemku.

Užívání jazyků při provádění toboto zákona upraví se nařízením.

Kde tento zákon mluví o politických úřadech, rozumějí se tím na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativní vrchnosti, kde jde o výkon pravomoci trestní, administrativní policejní vrchnosti.

Uh. zák. čl. IV. z r. 1898 jakož i všechna zákonná ustanovení a pravidla, odporující tomuto zákonu, se zrušují.

Zákon tento nabývá účinnosti zároveň se zákonem o sčítání lidu. Provedení jeho ukládá se ministru vnitra.