Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Vláda se zmocňuje, aby po dobu organisace soudnictví nejdéle pak na dobu 5 let nařízením měnila sídla a obvody soudův a státních zastupitelství na území býv. státu uherského a jednotlivé tyto úřady sloučila či zrušila.

Zaměstnanci bývalého státu uherského při úřadech v § 1. vytčených, jakož i v trestnicích podrobeni jsou dnem účinnosti tohoto zákona veškerým zákonům a nařízením, jimiž upraveny jsou služební poměry a požitky státních zaměstnanců toho druhu v ostatních částech republiky Československé a vztahují se tudíž na osoby stavu soudcovského zejména čl. I. zákona z 25. ledna 1914, č. 15 ř. z. (služební pragmatika), cís. patent z 3. května 1853, č. 81 ř. z. (soudní instrukce), pokud jeho ustanovení byla zachována zákonem z 27. listopadu 1896, č. 257 ř. z. o organisaci soudů, zákon z 21. května 1868, č. 46 ř. z. o disciplinárním řízení, ustanovení cit. zákona z 27. listopadu 1896, č. 257 ř. z., pokud jím upravena jsou všeobecná služební pravidla, zákon z 12. července 1872, č. 1 12 ř. z. o žalobním právu stran, porušil-li soudce právo, na úředníky a sluhy zejména zákon z 25. ledna 1914, č. 15 ř. z. (služ. pragm.) a na veškeré zaměstnance, zejména zákon ze 7. října 1919, čís. 541 sbír. zák. a nař. a ze 17. prosince 1919, č. 2 sb. zák. a nař z r. 1920.

Zvláštní požitky, jež se poskytují státním zaměstnancům vzhledem k mimořádným poměrům na Slovensku a Podkarpatské Rusi, nejsou tím dotčeny.

Kdo chce být ustanoven při úřadech v § 2. první odst. uvedených, musí splniti náležitostí, jichž vyžadují pro službu toho druhu ustanovení platná v ostatních částech republiky Československé.

Ustanovení toto netýká se osob, které do účinnosti tohoto zákona nabyly již způsobilosti pro ustanovení v úřadech podle práva uherského.

Ministr spravedlnosti může do 30 dnů od účinnosti tohoto zákona zaměstnance úřadu v § 2. odstavce prvního uvedených, kteří podle § 2. zákona ze dne 10. prosince 1918, č. 64 sb. z. a n. prozatímně byli ponecháni ve svých úřadech, propustiti bez veškerých nároků, jestliže hrubě porušili vykonaný slib poslušnosti.

V téže lhůtě může ministr spravedlnosti zaměstnance v § 4. vytčené dáti na odpočinek, při čemž budou jim poskytnuty zaopatřovací požitky v té míře a potud, pokud by na ně měli nárok podle zákonů uherských dne 29. října 1918 na území bývalého státu uherského v platnosti zachovaných.

V případech zvláštního zřetele hodných mohou (§ 64., č. 9 ústavní listiny) zvýšeny býti požitky tyto až do výše stanovené zákonem ze 17. prosince 1919, č. 3 sb. z. a n. z roku 1920.

Veškeří zaměstnanci vytčení v § 4., ohledně nichž buď výslovně nebo uplynutím zákonné lhůty práv § 4. a 5. nebude použito, stávají se státními zaměstnanci trvale ustanovenými, jakmile vykonají služební přísahu stanovenou pro zaměstnance toho druhu.

Nepřihlásí-li se takový zaměstnanec k služební přísaze do 14 dnův od doby, kdy podle ustanovení prvního odstavce mohl ji vykonati, může ohledně něho ministr spravedlnosti užíti práva § 4. nebo 5. bez ohledu na to, že lhůta tam stanovená uplynula.

Zákon i tento nabývá účinnosti dnem 1. května 1920.

Provedením jeho pověřuje se vláda.

Obdobné důvody, které vedly ministerstvo vnitra ku vypracování předlohy zákona, jímž upravují se poměry úředníků a zřízenců u státních úřadů a ústavů býv. státu uherského, jsou směrodatny i pro přítomnou osnovu.

Nebylo však možno úpravu soudnictví vřaditi do osnovy všeobecné, protože překážely tomu nejen zákonné předpisy na území uherském dosud platné, nýbrž i předpisy naší ústavy, jakož i práce, které byly již vykonány v soudnictví na území býv. státu uherského. Bylo proto nutno předložiti osnovu samostatného zákona.

K § 1. jest poznamenati, ze zákonem z 3. dubna 1919, č. 188 sb. z. a n. zmocněna byla vláda ku veškerým opatřením organisačním ve příčině soudních tabulí a hlavních státních zastupitelstev a že v území uherském podle zákonného článku XXIX. z roku 1890 změny obvodů okresních soudů a cedrií provedeny býti mohou nařízením ministerstva. Nicméně pokládá ministerstvo spravedlnosti vhodným, aby se zřetelem na § 94. úst. listiny přesně bylo vyjádřeno přechodné právo vlády ve příčině úpravy soudnictví a stanoví maximální lhůtu pětiletou, jíž pokládá za úplně postačující. Lhůta tato převyšuje ovšem lhůtu stanovenou v § 4. zákona z 13. února 1919, č. 77. sb. z. a n., avšak přítomný zákon ustanovení zákona citovaného neruší.

K § 2. Ustanovení jeho jest stylisováno souhlasně s § 3. zákona povšechného, vypuštěno však ustanovení, že zaměstnanci justiční stávají se zaměstnanci státními, ježto jimi již podle dosavadního zákonného stavu jsou.

K § 3. Ustanovení prvého odstavce převzato úplně z § 3. zákona všeobecného, odstavce 2. zachovávají se nabytá práva, k čemuž dlužno poznamenati, že předpisy práva uherského podstatných úchylek nevykazují.

K § 4. Ministerstvo spravedlnosti provedlo již dříve veškerá šetření a opatření ve příčině zaměstnanců justičních (byloť přes 300 zaměstnanců dáno vládě uherské republiky k disposici), takže postup, který předepsán jest §em 4. všeobecného zákona byl by jen zbytečným ztížením správy a ve příčině soudců z území býv. státu uherského, zavdával by příčiny k závažným námitkám. Proto obmezuje se osnova tohoto zákona pouze na důsledky plynoucí a nezachování předpisu § 2. zákona z 10. prosince 1918, č. 64. sb. z. a n. a přiznává ministru spravedlnosti právo, aby učinil úplné důsledky z poměru prozatímnosti u těch zaměstnanců, kteří hrubě porušili vykonaný slib poslušnosti.

Pro případy jiné, kde by snad jen nebylo zaměstnance některého zapotřebí nebo ukázalo se, že není schopen zastávati svého úkolu, obmezuje se toto právo ministrovo §em 5. na nucený odpočinek, což bylo vzhledem k charakteru provisornosti na jedné straně a rozsahu přiznaných pensijních nároků na straně druhé výslovně zákonem stanoviti.

Přípustnost zvýšení pensijních požitků uvedena v souhlas s citovaným ustanovením ústavní listiny.

§ 6. přivádí stabilisaci poměru služebního, při čemž vyžaduje se služební přísaha, která zaměstnanci prozatímně v úřadech ponechanými,dosud vykonána nebyla. Poněvadž nelze vyloučiti možnost, že by některý zaměstnanec přísahy odepřel, bylo nutno důsledky toho řešiti druhým odstavcem téhož paragrafu.

Ve směru formálním se navrhuje, aby předloha tato současně s předlohou povšechného zákona přikázána byla ústavnímu výboru, aby o ní podal zprávu do osmi dnů.