Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Přírodní nerostné statky uložené v zemi jsou podle stavu našeho zákonodárství buď majetkem majitele půdy anebo jsou z tohoto majetkového práva vyňaty a vyhrazeny výlučné disposici státu (§ 3. ob. hor. zák.). K nerostům tohoto posledního druhu, pokud jsou uloženy na svých přirozených ložiskách, patří uhlí kamenné i hnědé.

Význam uhlí pro prosperitu státu byl poznán teprve ve století devatenáctém, kdy počalo se kamenného uhlí používati jako průmyslového paliva. Země, které uhlím jsou bohaty, dosáhly netušeného rozvoje a blahobytu a stojí v kulturním ohledu na místě vynikajícím.

Státní moc starala se - uznávajíc důležitost tohoto odvětví průmyslového - o to, aby vývoj dolování uhelného byl co nejintensivněji podporován. Za tím účelem bylo upraveno zákonodárství i poměr státu jako podnikatele na poli průmyslu hornického.

Zákon ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z. stanovil zásady, pokud se týče nabývání i technického obhospodařování majetku dolového, na jejichž základě pracovalo zákonodárství dále, nedotýkajíc se stěžejních vůdčích myšlenek původního zákonodárce.

Stát pokud možno podporoval soukromé podnikání, ponechávaje si jen nepatrné zlomky dolového majetku, který pro časté neúspěchy finanční spíše zmenšoval. Za to rozmnožoval se dolovací průmysl soukromý velmi slibně.

O vývoji tomto v zemích koruny České (v Čechách, na Moravě a ve Slezsku) svědčí přiložená tabulka, obsahující léta mezi r. 1890 a 1915. Bylo to po výtce uhlí hnědé, jež v r. 1913 vykazuje těžbu proti r. 1890 o 107,200.000 q tedy o 87%vyšší, kdežto uhlí kamenného se vytěžilo v r. 1915 o 61,000.000 q tedy o 74.6% více než v r. 1890.

Průměrný vzestup těžby uhlí vůbec v našem státě v roce 1915 oproti roku 1890 činí (205,692.151 q v r. 1890, 325,851.947 q v roce 1915) okrouhle 120.2 milionů q čili 58.4%. V prvním roce naší státní samostatnosti, t. j. v r. 1919 činila těžba uhlí kamenného v našem státě 103,807.677 q, uhlí hnědého mimo Slovensko 169,620.183 q, na Slovensku pak 1,468.689 q, tedy dohromady uhlí hnědého 171,088.872 q, všeho uhlí pak 274,896.549 q, při čemž bylo zaměstnáno na dolech 116.252 dělníků.

Vlastní spotřeba uhelných závodů mimo Slovensko činila v tomto roce 38,120.830 q, tedy 13.9% celkové výroby. Kamenouhelné doly spotřebovaly 18%, hnědouhelné doly 11% těžby pro vlastní spotřebu.

Vypočteme-li přibližné vlastní spotřebu dolů na Slovensku (as jako u kamenouhelen), zbývá prodejného uhlí 236,555.720 q. Podle toho by připadalo na hlavu obyvatelstva československého státu as 17.7 q uhlí na rok. (Obyvatelstvo čítá 13.5 milionů. Od toho třeba odečísti dělníky a zřízence, zaměstnané při uhelném dolování v počtu as 120.000, kromě toho by bylo snad správno odpočítati i jejich, ve společných domácnostech s nimi žijící příslušníky.)

Poměr tento ovšem se pošine, vezme-li se v úvahu vývoz za hranice. O vývozu tomto scházejí dosavade přesná data. Podle statistiky za rok 1913 vyvezlo se hnědého uhlí ze severočeského revíru do zemí bývalého Rakouska as 13.3 milionů q, do Německa pak.71,993.280 q. Vývoz z revíru Mor. Ostravského šel z největší části do Uher a byl úplné kompensován uhlím, přiváženým z dolů Vítkovického kamenouhelného těžařstva v Petřkovicích (Prus. Slezsko).

Hornoslezského uhlí se dovezlo do zemí českých v r. 1913 as 46.4 milionů q, takže přebytek vývozu proti dovozu uhlí byl as 40 milionů q.

V r. 1919 vyvezlo se do Německa poměrně velmi málo, za to vyváželo se do Rakouska nejvíce, méně pak do Polska a Jugoslavie.

Béřeme-li za podklad data vývozní z měsíce října 1919, shledáváme, že pro nejnutnější naši spotřebu se nám nedostává ročně as 14 milionů q uhlí. Toto číslo ovšem bylo by velmi zvýšiti, kdyby průmysl náš měl pracovati podle své skutečné potence.

Roční spotřeba uhlí na obyvatele činila v r. 1913:

Jest tedy dokázáno, že nejsme dosud, co se týče výroby uhlí, soběstačni. Zvýšiti těžbu uhlí v našem státě jest zajisté možno, ovšem otázkou velmi těžce zodpověditelnou jest, můžeme-li se vůbec obejíti bez vývozu a přívozu tohoto statku tvořícího nové statky. Není třeba blíže dokazovati, že stát jest povinen, aby toto nerostné bohatství co nejintensivněji chránil před rozmrháním a staral se o to, aby je co nejúplněji a nejúčelněji využil pro potřeby celostátní.

Stát použil tohoto svého práva již za války a zavedl státní uhelné hospodářství, dav veškeré uhelné zásoby i výrobu pod závěru a ustanoviv komisi pro uhelné hospodářství při ministerstvu veřejných prací. Mimo to zařízeny byly inspektoráty pro uhelnou dopravu, jez podléhaly přímo ministerstvu a prováděly jeho rozkazy co do opatření uhlí (min. nař. ze dne 11. května 1917, č. 216 ř. z.).

Zařízení toto bylo převzato i v naší republice a vláda hodlá na těchto základech budovati dále tak, aby nerušila přirozeného chodu hospodářského života násilnými změnami a kromě toho, aby nepodvazovala chuť k podnikání na poli průmyslu hornického.

Dokud potrvá nedostatek uhlí, dotud bude třeba zachovati nucené hospodářství uhelné ve formě co nejtužší, aby veškerá těžba byla co nejjistěji a nejúplněji zachycena a rozdělena na spotřebitele podle zásad, jež stanoví správa státní právě v zájmu celostátním.

Stát dále nemůže ponechati za nedostatku zboží tvoření cen volné soutěži podnikatelů, nýbrž musí v zájmu konsumentů rigorosně prováděti stanovení cen prodejných veškerých uhelných paliv podle cís. nařízení ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z., po případě zákona ze dne 17. října 1919, č. 568 sb. zák. a nař.

Bohatství uhelné, které jest uloženo v oblasti našeho státu, jest sice veliké, avšak vzhledem k vysoké průmyslové vyspělosti státu omezeno na dobu poměrně krátkou, takže jeví se železná nutnost, aby pokladu tohoto bylo co nejintensivněji šetřeno, t. j. hospodařeno s ním tak, aby bylo jeho tvořivých vlastností co nejdokonaleji využito a aby na výtěžku participoval stát v poměru přiměřeném ke svému významu. Úkolů takto vytčených má býti dosaženo provedením ustanovení tohoto zákonného návrhu.

Při tom třeba vycházeti z úvahy, že uhelná nouze jest zjevem přechodným, třeba že trvá již delší dobu a bude ještě nějaký čas trvati. Není tedy radno tvořiti zařízení, která by znamenala trvalé zatížení státního hospodářství a zbyrokratisovala by obchod uhelný, jenž v dohledné době stane se zase záležitostí řídící se železným zákonem nabídky a poptávky a bude vyžadovati pro zdárné provádění velmi zdatných obchodnicky školených sil.

Nynější uhelný obchod má býti reformován potud, že zbytečný meziobchod bude vyloučen a že zisky obchodníků budou upraveny tak, aby byla jim zabezpečena slušná existence podle poměru jejich práce a risika. Konsument pak bude chráněn ustanovením, že cenu uhlí na vyrábějícím závodě bude přesně znáti a každý přestupek předražení bude trestán.

Aby rozdílení uhlí dělo se racionelně při využití prostředků dopravních, ustaví se odborný sbor "uhelná rada" u ministerstva veřejných prací, jenž stanoví každoročně generální plán zásobení uhlím jak tuzemska, tak i vývozu uhlí z našeho státu.

Rada tato bude povolána, aby ministru veřejných prací podala podklady pro stanovení cen uhelných jak na jednotlivých závodech, tak i pro úpravu cen pro velko- i maloobchod.

Co se tkne shora uvedených úkolů státních vzhledem k úpravě těžby co do množství, účelnosti i ekonomie, jest to uhelná rada, jež podle úsudku zkušených odborníků podává své dobrozdání, podle něhož pak zařídí dozorčí úřady hornické potřebné kroky u závodů uhelných.

Táž uhelná rada řeší otázky co nejúplnějšího využití paliv.

Poněvadž pak složení uhelné rady jest tak provedeno, že zastoupeny jsou v ní veškeré zájmové skupiny, tedy nejen producenti, ať již podnikatelé neb dělníci i zřízenci, nýbrž i spotřebitelé a sprostředkovatelé mezi výrobci a konsumenty, dále, že jsou tu odborníci nejen theoretičtí, nýbrž i praktičtí a že při povolávání těchto členů dbá se, aby veškery kraje říše byly zastoupeny, jest dána záruka, že tento sbor vyhoví úkolům na něj vzneseným. Způsobem obdobným podle zásad demokratických zřízeny jsou při uhelných inspektorátech uhelné výbory, jež podle poměrů v jednotlivých produkčních okresech podávají ministerstvu veřejných prací a uhelné radě potřebné posudky a návrhy.

Aby pak základ uhelného hospodaření, totiž těžba byla úplně a dokonale zachyceny, jest nevyhnutelně zapotřebí provésti uhelnou dávku. Dávka tato byla by vybírána přímo na závodech za kontroly finančních orgánů tak, že by majitel dolu ji odváděl z ceny prodejné ustanovené ministerstvem veřejných prací a veřejné vyhlášené.

Tímto způsobem dosáhne stát nejvýše potřebného, důležitého a stálého příjmu a tímto způsobem se částečně můžeme vymaniti z dosavadní poplatnosti Německu, jež z našeho tam vyvezeného uhlí vybírá daň a stejně daní zatěžuje uhlí své k nám dovážené. Mimo to jedině tímto způsobem lze získati státu příjem z uhlí, které musíme podle mezinárodních ustanovení dovážeti do států povstalých z býv. Rakousko-Uherska.

Ostatně existuje daň z uhlí v našem státě v území připojeném z Německé říše. Tato daň nahradí se touto dávkou.

Výnos této dávky může býti odhadnut podle nynějšího stavu těžby na 550 až 600 milionů korun čs. při uhlí kamenném a na 500 milionů korun čs. při uhlí hnědém.

Ježto při vybírání dávky uhelné není stát zatěžován nějakou další nákladnou organisací úřední neb kontrolní, jeví se býti tento příjem nezkráceným a jistým.

Zákon tento lze provésti velmi rychle, neboť podklady jeho - určení ceny uhelné - jsou již hotovy.

Ježto tímto zákonem lze dosíci zdokonalení dosavadní uhelné distribuce, přípravy pro hospodářství volné, zajištění náležitého podílu státu na výnosu uhelné těžby bez zatížení státního hospodářství a bez zasahování do stávajících práv soukromých, jsou předpoklady pro jeho účelnost jisté dány.

Navrhuje proto technický a rozpočtový výbor, aby Národní shromáždění usneslo se na připojeném zákonu.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Úprava hospodaření uhlím, v území republiky Československé vytěženým nebo tam dovezeným, náleží ministerstvu veřejných prací v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

Uhlím se rozumí ve smyslu zákona veškeré druhy uhlí kamenného, hnědého a veškeré druhy paliva z nich vyrobeného (koks, kaumacit, brikety, bulety a j.).

Veškeré v území republiky Československé těžené uhlí a zásoby jeho u výroben, dále uhlí z ciziny dovážené, jest pod závěrou. Závěra má ten účinek, že s tímto uhlím není dovoleno nakládati bez poukazu orgánů, kterým náleží úprava hospodaření uhlím.

Ze závěry jsou vyňaty zásoby uhlí u spotřebitelů, získané na základě řádného přídělu, pak uhlí, které potřebuje důlní podnik pro vlastní účely k dobývání, třídění a nakládání uvnitř důlního podniku a uhlí, které se poskytuje zřízencům a osazenstvu dolů jako deputát pro jejich vlastní domácí potřebu k topení.

Závěra zaniká dodávkou uhlí spotřebiteli, jemuž bylo řádně přiděleno.

Ministr veřejných prací stanoví v dohodě s ministrem financí a s ministrem průmyslu, obchodu a živností, vyslechnuv uhelnou radu, nejvyšší prodejné ceny uhlí loko závod, které se veřejně vyhlásí v úředních novinách, vyhláškami při uhelných výborech a na závodech.

Ministr veřejných prací může v dohodě s ministry vnitra, financí, průmyslu, obchodu a živností nařídit obcím, aby stanovily ceny uhlí v drobném prodeji, vyslechnuvše obchodníky uhlím, při čemž musí se říditi cenami, stanovenými podle § 5.

Ministerstvo veřejných prací upravuje v dohodě se zúčastněnými ministerstvy hospodářství uhelné buď přímo nebo pomocí podřízených a poradních orgánů.

Orgány takovými jsou: uhelná rada, uhelné inspektoráty a uhelné výbory.

Uhelná rada čítá:

8 zástupců hornických podnikatelů,

6 zástupců hornických dělníků,

2 zástupce hornických zřízenců,

3 zástupce obchodníků uhlím,

4 zástupce průmyslových podniků,

2 zástupce průmyslových dělníků,

2 zástupce zemědělství,

1 zástupce živnostnictva,

2 zástupce drah,

2 zástupce spotřebitelů otopného uhlí, a

po 1 odborníku hornického provozu uhelného, chemického probadání uhlí a používání uhlí.

Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností a ministerstvo financí vysílají stálé přísedící do uhelné rady.

Členy uhelné rady kromě zástupců drah a ministerstev, jež určí dotyční ministři, jmenuje ministr veřejných prací, vyžádav si předem návrhy revírních rad, příslušných korporací, odborových organisací a svazů, v dohodě se zúčastněnými ministry.

Při jmenování členů uhelné rady jest dbáti toho, aby byly zastoupeny podle možnosti všechny části říše.

Za každého člena ustanoví se náhradník, jenž jej zastupuje, zašlo-li ho něco. Doplňování uhelné rady děje se podle stejných pravidel.

Uhelná rada sídlí v Praze.

Funkční doba členů trvá tři roky.

Výlohy uhelné rady nese ministerstvo veřejných prací, které k účelu tomu stanoví příslušnou přirážku k prodejní ceně uhlí.

Z plného sboru uhelné rady zřídí se v prvé řadě tyto znalecké odbory:

a) technicko-hospodářský pro uhelný provoz,

b) technicko-hospodářský pro výzkum a upotřebení paliv,

c) sociální.