Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Prodej, nebo pronájem budov nebo části budov,
v nichž zařízeny jsou očistné
lázně, k jiným účelům
než k provozování lázní bez povolení
ministra veřej. zdravotnictví se zakazuje.
Zákaz prodeje nebo pronájmu může býti
k návrhu ministerstva veřej. zdravotnictví
a tělesné výchovy poznamenám v pozemkové
knize.
Má-li býti zastaveno provozování očistných
lázní, jest k tomu třeba svolení ministra
veřejného zdravotnictví, pokud další
provozování osobou jinou nebude zajištěno.
V případě potřeby může
býti učiněno opatření, aby
další provozování lázní
bylo zajištěno.
Přestupky zákona tohoto trestají politické
úřady, na Slovensku a v území Podkarpatské
Rusi administrativní policejní vrchnosti, pokutou
od Kč 5000 do Kč 30.000.
Zákon nabývá účinnosti dnem
vyhlášení a pozbývá platnosti,
jakmile bude o dostatečný počet očistných
lázní postaráno. Doba ta stanovena bude vládním
nařízením.
Ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné
výchovy se ukládá, by v dohodě s ministry
obchodu, vnitra a spravedlnosti zákon tento provedlo.
V rayonu Velké Prahy jest deset lázeňských
podniků a to čtyři soukromé (1 v Praze,
1 na Vinohradech, 1 v Nuslích a 1 na Smíchově)
a 5 městských lidových lázní
(v Holešovicích, v Libni, v Karlíně,
na Smíchově a Žižkově) a městské
Pražské lázně na Žofíně.
V lázeňských podnicích těchto
jest celkem 7 parních lázní s 345 kabinami
a svlékárnami (po případě schránkami
na oblek), dále 158 van pro koupele teplé a 145
sprch.
Kdežto podniky soukromé mají vesměs
jen lázně parní a vanové, sprchy pak
jen jako lázně přídatné, převládají
v lázních lidových sprchy (145) nad lázněmi
vanovými (41).
Celkový počet návštěvníků,
činí ročně asi 590.000.
Béřeme-li za základ jen obyvatelstvo svrchu
uvedených částí Velké Prahy,
celkem asi (podle sčítání z r. 1900)
480.000 vidíme, že jedna parní lázeň
připadá na 1391, jedna vana na 3038, jedna sprcha
na 3310 obyvatelů.
Ježto ve starších domech není postaráno
o koupelny a namnoze i v domech novějších,
s menšími, silně však zalidněnými
byty koupelen není, jest daleko převládná
většina (80-90 proc.) obyvatelstva odkázána
používati lázní veřejných,
jež v dosavadním počtu a rozsahu dnešním
potřebám obyvatelstva tím méně
postačují, že nedostatek mýdla, prádla
a topiva v domácnostech, dále přeplnění
bytů, vzniklé přívalem přistěhovalců
do města po převratu a zastavením stavebního
ruchu od počátku války, má za následek
značnější znečisťování
povrchu těla a tím i zvýšenou potřebu
lázní, než za dob předválečných.
V úvahu přichází dále, že
již dnešní ceny lázní vanových
a parních jsou značné části
obyvatelstva příliš vysokými, než
aby jich vůbec anebo aspoň častěji
mohla používati, že by lázně staly
se přímo nedostupnými právě
těm vrstvám obyvatelstva, jež jich nejvíce
potřebují, kdyby snad ceny za koupele se ještě
zvýšily, čehož by se bylo obávati,
kdyby počet soukromých nynějších
lázeňských podniků se zmenšil,
nehledě ani k tomu, že by za nepříznivých
poměrů stavebních náhrada za zaniklé
podniky lázeňské vůbec v brzké
době nemohla býti zjednána.
Důležitý zájem veřejných
lázní pro zdraví obyvatelstva, jehož
význam pro široké vrstvy obyvatelstva vysvítající
i z dotazu člena Národního shromáždění
Em. Špatného a soudr. učiněného
ve schůzi Národního shromáždění
dne 27. ledna na ministerstvo veřejného zdravotnictví
a tělesné výchovy ve příčině
opatření k zamezení zrušování
lázeňských podniků v Praze, vede ministerstvo
veřejného zdravotnictví a tělesné
výchovy k tomu, aby si vyžádalo u Národního
shromáždění zmocnění,
aby mohlo majitelům soukromých podniků lázeňských
v Praze uložiti dočasná obmezení ve
vykonávání práv vlastnických,
jímž by zabráněno bylo zrušování
lázeňských podniků.
Ve formálním směru se navrhuje, aby osnova
přikázána byla výboru sociálně-politickému
ku podání zprávy ve lhůtě
3 denní.