Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Ústavní výbor uznal důvod vlády, že je nutno nahraditi novým zákonem dřívější zákony o chraně osobní a domovní, které tvořily součást zrušené ústavy. Při tom přijal stanovisko vlády, změniv její návrh po výtce jen stylisticky. Tím však získal zároveň větší jasnosti. Tak v §§ 2 a 7 stylistickou změnou bylo určitě vyřknuto, že při zatčení a domovní prohlídce je nutno doručiti příslušný rozkaz soudcův ihned při tomto úkonu a jedině tam, kde to učiniti není možno, na př. pro nebezpečí v průtahu, ze se tak může státi nejdéle do 24 hodin.

Věcné odchylky byly přijaty v §§ 8, 10 a 13.

Do ustanovení § 8 bylo pojmuto ustanovení, že osobě, u níž byla vykonána prohlídka domovní, musí býti doručeno na její žádost nejen potvrzení o prohlídce a jejích důvodech, nýbrž i potvrzení o tom, které věci byly u ní zabaveny. Tím je jí poskytnuta větší ochrana proti škodě, která by jí mohla snad vzniknouti ztrátou nebo zkázou, a státní orgány budou nuceny, aby se obmezily na zabavení pouze takových předmětů, jež souvisí s účelem prohlídky.

Totéž stanovisko pohnulo ústavní výbor, aby přijal do § 10 ustanovení, ze má býti o prohlídce sepsán ihned protokol, v němž nutno uvésti všechny podstatné body o jejím provedení.

Nová stylisace § 13 má jednak zdůrazniti, že obmeziti ústavní svobody, tímto zákonem zaručené je možno pouze zákonem, nikoli snad pouhým nařízením, jednak má jí býti z důvodu bezpečnosti státu tato možnost rozšířena také na případy, kde je ohrožena celistvost státu a kde nastanou nebezpečné události na hranicích jeho. Kromě toho byla pojata do tohoto ustanovení i citace § 113 úst. listiny, aby byly shrnuty v jedinné zákonné ustanovení všechny případy, kdy může býti dovoleno vládě sáhnouti k mimořádným opatřením.

Znění § 11 bylo upraveno jen stylisticky. Při tom ústavní výbor byl toho mínění, že předpisem § 116 úst. listiny nebyla zrušena dosud vydaná ustanovení o listovním tajemství a že zejména zůstávají v platnosti zákony rakouské ze dne 6. dubna 1870, č. 42 ř. z. a ze dne 26. května 1879, č. 79 ř. z., i ustanovení §§ 200, 201 a 327 uherského zákona trestního.

Trestní ustanovení bylo v § 12 vysloveno určitěji než navrhuje vláda. To má zejména ten význam, že ochrana občanské svobody osobní a domovní je pod sankcí ústavní poskytnuta zvýšenější měrou, než tomu dosud bylo, zejména podle uherského zákona trestního, který v tom směru ovšem je změněn.

Ústavní výbor navrhuje, aby byl přijat zákon v následujícím znění.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Nikdo nesmí býti stihán leč v případech podle zákona dovolených a to jen soudem neb úřadem podle zákona příslušným, a řízením podle zákona upraveným.

Mimo případ přistižení při činu samém nesmí býti nikdo zatčen, leda na písemný odůvodněný příkaz soudcův, který musí býti dodán při zatčení, a není-li to možno, nejdéle do 24 hodin po něm.

Nikdo nesmí býti orgánem úředním vzat do vazby, leč v případech zákonem stanovených, a musí býti pak nejdéle do 48 hodin propuštěn nebo odevzdán úřadu, který podle okolností případu je příslušný provésti další řízení.

Vyjma případy zákonem stanovené nesmí nikdo býti z určitého místa neb území vypovězen nebo přidržován k tomu, aby se z určitého místa nebo území nevzdaloval.

Za kterých podmínek může býti osoba zatčená nebo uvězněná na svobodu propuštěna, položí-li jistotu, po případě znovu uvězněna, ač jistotu položila, stanoví zákon.

Prohlídka bytu nebo jiných místností náležejících k domácnosti nebo určených ku provozování živností nebo výdělečné činnosti, je přípustna pouze v případech podle zákona dovolených a to jen soudem neb úřadem podle zákona příslušným a řízením podle zákona upraveným.

Domovní prohlídka je přípustna zpravidla (§ 8) jen na základě písemného odůvodněného příkazu soudcova, který musí býti doručen při prohlídce a není-li to možno, nejdéle do 24 hodin po ní.

V kterých případech jest přípustna k účelům trestního řízení soudního prohlídka i bez písemného příkazu soudcova, stanoví zákon. V tomto případě musí však orgán vykonávající prohlídku vykázati své oprávnění k tomu a vydati osobě, u které prohlídku vykonal, na její žádost ihned, nebo nejdéle do 24 hodin, písemné potvrzení o vykonané prohlídce a důvodech pro její provedení a o věcech u ní zabavených.

Zákon stanoví, ve kterých případech, kterými orgány a s jakými obmezeními jest přípustna prohlídka místností obývacích nebo živnostenských (§ 6) k účelům policejním, finančním a k účelům veřejné správy vůbec; i pro tyto případy platí ustanovení druhé věty § 8.

O každé domovní prohlídce budiž ihned sepsán protokol, v němž dlužno uvésti zákonný důvod a důvod podezření, pro který byla prohlídka provedena a jaký byl její výsledek. Nebylo-li nic závadného shledáno, budiž straně ihned vydáno písemné potvrzení.

Listovní tajemství je zaručeno; výjimky stanoví zákon.

Poruší-li veřejný funkcionář, úředník nebo zřízenec při výkonu úřadu nebo služby ustanovení tohoto zákona o ochraně svobody osobní nebo domovní, budiž potrestán, a to, jednal-li se zlým úmyslem, pro zločin těžkým žalářem od jednoho roku do pěti let, při zvláště přitěžujících okolnostech až do deseti let, jinak pro přestupek vězením od jednoho týdne do šesti měsíců.

Při odsouzení pro zločin budiž vysloveno, že vinník ztrácí svůj úřad.

Každé odsouzení má v zápětí povinnost k náhradě způsobené škody podle ustanovení zvláštních zákonů.

Pouze zákonem může býti stanoveno, jakým omezením podléhají ustanovení §§ 2 až 9 a 11 tohoto zákona a §. 13 úst. listiny za války nebo tehdy, nastanou-li uvnitř státu nebo na jeho hranicích události ohrožující zvýšenou měrou celistvost státu jeho republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek.

Zákon tento tvoří součást ústavní listiny (§§ 107 a 1 12 ústavní listiny).

Jeho provedení ukládá se vládě.