Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Výbor uznávaje důvody vládního návrhu, stran doplnění § 1, 22 a 26 navrhuje doplnění jejich ve smyslu tohoto návrhu. Co týče se § 27 nemohl se přikloniti k návrhu vládnímu, ježto navržená změna neshodovala by se s ustanovením zákona přídělového.

Článek II. vládního návrhu jest vyřízen novelou přijatou ve schůzi Národního shromáždění, konané dne 6. dubna 1920 (tisk 2675).

Z vlastního podnětu usnesené doplnění § 8 má za účel odstraniti pochybnosti, jež se vyskytly při vykládání tohoto ustanovení.

Navrženou změnou § 17 docílí se jednostejnější judikatury při provádění tohoto zákona.

Přechodné ustanovení čl. II. jest důsledkem této změny. Tímto pokládají se za vyřízeny návrhy č. 1258, 1541 a 2381.

Výbor pro pozemkovou reformu navrhuje:

Národní shromáždění, račiž připojené osnově uděliti svůj souhlas.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon ze dne 27. května 1919, č. 318 sb. z. a n., se doplňuje a mění takto:

1. Mezi odstavec 2. a 3. § 1 vsunuje se toto ustanovení:

»Statky církevními ve smyslu tohoto zákona rozumějí se nemovitosti kterékoli církve nebo náboženské společnosti vůbec (pozemky, kostelní, zádušní, farní, obroční a pod.).«

2. Jako druhý odst. § 8 vsunuje se toto ustanovení:

»Hledíc k zákonu ze dne 10. dubna 1919, č, 187 sb. z. a n., počítá se tu jedna koruna měny rakousko-uherské za jednu korunu československou.«

3. V § 17 v posledním odstavci buďtež vypuštěna slova »s konečnou platností«.

4. Mezi odstavec 1. a 2. § 22 vsunuje se toto ustanovení:

»Nabyvateli pozemku dovoleno jest, jej zciziti mezi živými do deseti let jen se svolením pozemkového úřadu. Svolení musí býti vykázáno v návrhu na zápis vlastnického práva. Tohoto svolení není třeba, jde-li o zcizení mezi manželi nebo s rodičů na potomky. Tito nástupci jsou však stejně obmezeni jako první nabyvatel.

Obmezení podle tohoto ustanovení poznamená se v knihách a vymaže se po uplynutí vytčené lhůty na návrh vlastníkův.«

5. Odstavec 1. § 26 zní:

»Ze složených peněz (odst. 1. § 21) odvede soud především ve prospěch státu 5% celé přejímací ceny. Nevykáže-li majitel do 4 neděl po doručení knihovního usnesení listinou soudně neb notářem ověřenou, že osoby jmenované v § 19 svolují, aby mu byl vydán zbytek přejímací ceny nebo splátky, rozvrhne jej knihovní soud v nesporném řízení podle zásad o rozvrhu nejvyššího podání za vydražené nemovitosti.«

Zákon tento nabývá účinnosti 14. den po vyhlášení.

Lhůta ke stížnosti do rozhodnutí sborového soudu I. stolice (§ 17), které bylo doručeno před účinnosti tohoto zákona, počíná dnem jeho účinnosti.

Provésti tento zákon náleží všem ministrům.