Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Kulturní výbor uváživ důvodovou zprávu vlády, uznal, že jest v důsledcích zákona ze 7. října 1919, čís. 541 Sb. z. a n., nejenom nutno ale i nanejvýš naléhavo, aby se vládní návrh stal skutkem ještě v tomto Národním shromáždění. Doplnil jej toliko v souhlase s ministrem školství a národní osvěty ve článku IV. ustanoveném, za kterých okolností může učitel (učitelka) služebně mladší předstihnouti učitele službou staršího.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Bez újmy presentačních práv přiznaných vydržovatelům školy zemskými zákony v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, pokud se týče ustanovování učitelů, budou učitelé v těchto zemích na veřejných školách obecných a občanských jmenováni definitivními ještě podle ustanovení obsažených v § 1-2. čl. V. zákona ze dne 7. října 1919, č. 541, a v § 3. čl. II. zákona ze dne 18. prosince 1919, č. 25 Sb. z. a n. z roku 1920, o čekatelích na místa státních úředníků, o čemž platí tento zákon.

Učitelé, kteří po rozumu 2. odst. čl. II. zákona ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n., konají službu počáteční, zastávajíce za odměnu (remuneraci) zatímně, dočasně nebo výpomocně místa učitelkám nebo takto zastupujíce jiné učitele, budou počátkem druhého roku služebního (§ 3) jmenováni definitivními učiteli bez určení služebního místa, jestliže vyhověli zákonitým podmínkám.

Vykonají-li učitelé se zkouškou dospělosti, ustanovení v počáteční školní službě, jak uvedeno v § 1, zkoušku učitelské způsobilosti pro školy obecné ve stanovené lhůtě, budou jmenováni definitivními učiteli bez určení služebního místa se zpětnou platností od počátku druhého roku služebního (§ 3). Ti, kdo z vlastní viny zkoušky ve stanovené lhůtě nevykonali, budou jmenování teprve ode dne zkoušky definitivními bez platnosti zpětně.

Počátek druhého roku služebního pro jmenováni definitivním učitelem bez určení místa (§ 1 a 2) se shoduje se dnem, kterého vešlo v platnost z řadění učitele po rozumu § 1 a 2 čl. V. zákona ze dne 7, října 1919, č. 541 a § 3 čl. II. zákona z 18. prosince 1919, č. 25 Sb z. a n. z roku 1920, do nejnižší třídy hodnostní s plnými příjmy státního úředníka téže hodnostní třídy nebo s percentuální částí (odměnou) takových požitků.

Učitelé, kteří před účinností tohoto zákona byli ve školní službě dosazeni a nejsou definitivně ustanoveni, budou jmenováni definitivními učiteli bez určení místa se zpětnou platností od toho dne, kdy podle ustanovení zákona ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n., nebo podle pozdějších zákonů vztahujících se na učitelstvo, vešlo v platnost jejich zařadění do hodnostní třídy s plnými požitky státního úředníka téže třídy nebo s percentuální částí (odměnou) takových požitků. To platí též o učitelích, kteří v době účinnosti tohoto zákona nebo před tím se svolením okresní školní rady se zřekli definitivně systemisovaného místa učitelského nebo definitivně ad personam jim propůjčeného a byli školními úřady takového místa zproštěni, aby mohli bezprostředně nastoupiti školní službu na místě, které se jim trvale nepropůjčuje.

Jmenování učitelů s menším počtem vyučovacích hodin definitivními podle tohoto zákona nesmí býti na újmu spojování vyučovacích hodin v učitelská místa s plnou výměrou vyučovací povinnosti, nařízenou zákony zemskými pro dosažení definitivního ustanovení ve službě nebo pro systemisování definitivních míst učitelských.

Učitel jmenovaný definitivním podle tohoto pravidla, požívá plné výměry platu jenom tehdy, splní-li podmínky pro definitivní jmenování podle zákonů zemských, neb učí-li počtu vyučovacích hodin, ustanovenému zákonem z 23. května 1919. č. 274 Sb. z. a n., pro dosažení plné výměry platů.

Definitivní jmenování podle tohoto zákona týká se též učitelek všech kategorií a provádí je zemský školní úřad na oznámení okresního úřadu školního, kteréžto oznámení musí se státi do 14 dnů po uplynutí lhůty pro. den nápadu práva v čl. II. § 1-4 uvedené.

Při jmenování učitelů na místa definitivně systemisovaná budiž na prvním místě vzat zřetel k služebnímu stáří a kvalifikaci uchazeče pro služební místo, o jehož obsazení právě jde; na druhém místě budiž přihlédnuto k rodinným poměrům uchazečovým, k obtížím jeho posavadní služby a jeho zdravotnímu stavu. Uchazeči službou mladší může býti dána přednost jenom tehdy, je-li kvalifikován lépe nežli uchazeč služebně starší a je-li kvalifikace tohoto nižší nežli dobrá. Učitelům legionářům a válečným invalidům budiž v případech zvláště pozoruhodných, zejména pak za okolností jinak stejných, dávána přednost.

Každá změna zákonů uvedených v článcích tohoto zákona o jmenování státních úředníků definitivními vztahuje se také na učitele jmenované definitivními podle tohoto zákona.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. září 1919 a toho dne pozbývají platnosti ustanovení zemských zákonů, která jsou s ním v odporu.

Ministr školství a národní osvěty se pověřuje, aby ve shodě se zúčastněnými ministry tento zákon provedl.