Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Výbor rozpočtový navrhuje:

Národní shromáždění nechť se usnese o této osnově zákona:

Národní shromáždění republiky Československé u neslo se na tomto zákoně:

Zákon o osobních daních přímých ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z. ve znění novely ze dne 23. ledna 1914, čís. 13 ř. z. mění se pro berní léta 1920 a 1921 takto:

V §u 125, č. 7. budiž částka 3.000 Kč. (článek I. zákona ze dne 18. listopadu 1919, č. 617 sb. z. a n.) zaměněna částkou 4.800 Kč.

V § 155, odst. 1. budiž částka 1.600 Kč nahrazena částkou 4.800 Kč.

V § 157, odst. 2. budiž částka 4.000 Kč nahrazena částkou 8.400 Kč.

V § 160, čís. 4. budiž částka 3.000 Kč nahrazena částkou 7.200 Kč.

V § 160, čís. 7. budiž částka 3.600 Kč nahrazena částkou 7.200 Kč.

V § 172, odst. 1. odpadne v daňové stupnici první až šestnáctý stupeň a na místo sedmnáctého až třicátého pátého stupně nastoupí tato berní sazba;

§ 172, odst. 4 má zníti:

Pokud podle ustanovení §u 155, odst. 2 a §u 175 zdaněn býti má příjmem 4.800 Kč anebo menší, činí daň z příjmu při příjmu

U příjmu 1200 Kč, nebo méně klesají stupně příjmu o 50 Kč a daň klesá o 30 h.

V § 172 a, odstavec 1. budiž částka 2400 Kč nahrazena a částkou 7200 Kč.

V § 172 a, odstavec 3. budiž částka 4800 Kč nahrazena částkou 8400 Kč.

V § 172 a, odstavec 3. buďtež částky 12.000 Kč pak 4.800 Kč a 12.000 Kč nahrazeny částkami 20.000 Kč, 8.400 Kč a 20.000 Kč.

V § 173, lit. a), budiž částka 2.400 Kč nahrazena částkou 7.200 Kč a částky 2.400 Kč a 4.800 Kč v témž § pod lit. b) uvedené buďte nahrazeny částkami.7.200 Kč a 12.000 Kč.

V § 174, odst 1. budiž částka 12.000 Kč nahrazena částkou 20.000 Kč.

V § 201, budiž částka 1.600 Kč nahrazena částkou 4.800 Kč.

V § 221, budiž částka 6.000 Kč nahrazena částkou 10.000 Kč.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením provedla změny, které vzniknou zvýšením daně prostého příjmu ze 1.600 Kč na 4.800 Kč v jiných zákonech.

Článek 2., 3. a 4. zákona ze dne 19. prosince 1919, č. 668 sb. z. a n., kterým obnovila se povinnost zaměstnavatelů daň z příjmu, předepsanou z proměnlivých platů služebních, vybírati srážkou z těchto platův a odváděti státní pokladně, se zrušuje a platnost císařského nařízení se dne 8. července 1898, čís. 120 ř. z., se obnovuje.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1920. Provedením jeho pověřuje se ministr financí, který, pokud se týče ustanovení článku 2., se dohodne se zúčastněnými ministry.

Rozpočtový výbor pojednávaje o návrhu člena Národního shromáždění Jarosl. Marka a soudruhů na zvýšení příjmu osvobozeného od daně z příjmu (tisk 2185) došel k názoru, že drahotní poměry válkou způsobené plně odůvodňují zvýšení hranice pro výměr daně z příjmu.

Také vláda uznávajíc zásadní oprávněnost tohoto návrhu, projevila souhlas se zvýšením daně prostého minima pod tou podmínkou, že toto zvýšení bude jenom provisoriem. Definitivní a pro všechny zájemníky spravedlivá úprava této otázky jakož i stupnice daňové vůbec bude možná teprve tehdy, až nastanou normální poměry a až relace mezi příjmem a mezi vydáním k úhradě životních potřeb se ustálí. Definitivní řešení této otázky již nyní není možno také z toho důvodu, že pro nedostatek řádné statistiky z poslední doby není možno ani přibližně odhadnouti finanční důsledky takové reformy pro státní finance.

Jisto jest, že i poměrně malým zvýšením daně prostého minima stát přijde o dosti značnou část svého příjmu, kterou stěží bude lze nahraditi na straně jiné. K tomu přistupuje, že daně prosté minimum bylo již nyní u nás nejvyšší (v německých státech činilo 300 až 1.000 marek). I osnova říšské daně z příjmu, podaná před nedávnem v německém národním shromáždění, stanoví daně prosté minimum na 1.000 marek; ve Francii činí toto minimum (podle počtu obyvatelstva) 1.500 až 3.000 franků. Podle novinářských zpráv má býti v Rakousku daně prosté minimum zvýšeno na 3.000 K.

Zvýšením daně prostého minima na 4.800 K budeme míti opět nejvyšší daňové minimum.

Nebudiž konečně zapomínáno, ze mezi poplatníky s nejnižšími příjmy nalézá se množství takových, kteří poměrně nepatrnou daň hravě mohou zaplatit a kteří nyní z daně vypadnou. Jest ovšem nepochybno, že příjemci fixních platů (úředníci a dělníci) trpí drahotou nejvíce a že jest jím za těžko i sebe menší daň platiti. Uváží-li se však, ze zrušením daně z vyššího služného pro berní rok 1920 a násl. byli tito poplatníci nejtíživějšího daňového břemene sproštěni, uváží-li se dále, že i malý obchodník a živnostník musí platiti kromě daně z příjmu ještě daň výdělkovou, bylo by jen slušno a spravedlivo, aby i příjemci platů fixních přispívali nějakým způsobem k úhradě výdajů státních. To může se státi pouze ve formě daně z příjmu, - která po odpadnutí daně z vyššího služného a po snížení berní sazby u příjmu od 4.800 Kč až do 15.000 Kč nebude zajisté břemenem nesnesitelným ani pro široké vrstvy lidské, a to tím méně, že daň z příjmu byla vždy - specielně však zástupci dělnictva - označována jako daň jedině spravedlivá, poněvadž postihuje progressivně příjmy všechny a béře zřetel na individuelní poměry poplatníkovy.

Podotknuto budiž dále, že naše sazba daňová (včetně válečné přirážky) jest nepoměrně menší než v osnově nového říšskoněmeckého zákona. U nás činí daň do 3.000 Kč příjmu 0.8-1.3%, od 3.000 Kč do 4.800 Kč (i s válečnou přirážkou) 1.4-2%, od 4.800 Kč až do 6.000 Kč 2.1-2.4%, od 6.000 Kč až do 50.000 Kč 2.5-8% a dosahuje při příjmu 3 milionů 26.5%.

V Německu má daň činiti:

pro poplatníka svobodného s příjmem 1.100-6.000 marek 0.9-10 %

pro poplatníka ženatého bez dětí s příjmem 1.600-6.000 marek 0.6-8.8%

pro poplatníka ženatého s 3 dětmi s příjmem 2.500-6.000 marek 0.4-6.8%

pro poplatníka ženatého s 5 dětmi s příjmem 3.100-6.000 marek 0.5-5.5%

U příjmu přes 6.000-50.000 marek činí daň 10-26% (po případě 9-26%, 825%, 5-25%) a dosáhne u příjmu 3 milionů marek 58%.

Zvýšením daně prostého minima nastala nutnost, zvýšiti hranice příjmové poměrně i na jiných místech zákona.

V článku 3. této osnovy navrhuje se zrušení článku 2. až 4. zákona ze dne 19. prosince 1919, č. 668 sb. zák. a nař., kterým uložena byla povinnost zaměstnavatelům, aby daň z příjmů a z platů proměnlivých sráželi při výplatě těchto služebních požitků. Pro toto částečné zrušení zákona teprve nedávno vydaného jest rozhodnou okolnost, že při praktickém provádění onoho zákona vyskytly se překážky takřka nepřekonatelné. Nejenom dělnictvo, které původně srážení daně zaměstnavatelem si přálo, postavilo se při praktickém provádění srážky na stanovisko odmítavé, také zaměstnavatelé ukazují na ohromné a nepřekonatelné obtíže, spojené se snížením dělníkům, a žádají rozhodně zrušení srážky. Následkem těchto potíží nezbývá nic jiného, než aby se srážka daně z platů proměnlivých - jako se to stalo již v roce 1898 císařským nařízením ze dne 8. července 1898, čís. 120 ř. z. - opět zrušila a zavedl dřívější stav, podle něhož bude se daň dělnictvu předpisovati opět k přímému placení.

Současně rozpočtový výbor v souhlase se zástupci vlády provedl změnu §u 125

č. 7 zákona ze dne 18. listopadu 1919, č. 617 sb. zák. a nař., týkající se výměry daně

z důchodů.