Usnesení okresního soudu v Hořovicích,
které mi bylo sděleno uvedeným dotazem, jest
vyřízením ve věci samé; proti
němu přípustný jest jen opravný
prostředek - stížnost - podle § 17 zákona
ze 27. května 1919, č. 318 sb. z. a n., o níž
rozhodovati přísluší nadřízeným
soudům. Jakýkoli jiný opravný prostředek,
dohlédací stížnost a pod., i zakročení
ve správním řízení, tudíž
i ústředním úřadem, jsou vyloučeny,
neboť ústavní listina (§ 98) zaručila
neodvislost soudcovskou ve výkonu úřadu.
Učinil jsem v novele k uvedenému zákonu návrh,
aby v zákoně samém bylo zřejmě
vysloveno, co míněno jest pozemky patřícími
k církevnímu statku. Tento vládní
návrh nebyl dosud projednán. U soudů vznikly
totiž pochybnosti o výkladu tohoto ustanovení,
jak je známo pp. tazatelům. Výnosem ze 24.
ledna 1920, č. 2706 mohl jsem proto podle výsledku
konané ankety sděliti jen, že podle převládajícího
názoru míněny jsou tu pozemky patřící
ke statku kterékoli církve nebo náboženské
společnosti jakéhokoli druhu (farní, zádušní,
kostelní atd.), ale ponechati soudům, aby samy rozhodovaly
pořadem stolic o tom, když. budou vydávati
usnesení podle § 17 zákona ze dne 27. května
1919, č. 318 sb. z. a n. Kdybych postupoval, jak si tazatelé
přejí, zasáhl bych do zaručené
neodvislosti soudcovské a to by bylo nepřípustno.