Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Profesorům a hlavním učitelům na školách středních jest pro postup do vyšších platů započísti také služební dobu, ztrávenou na školách nižší kategorie s právem veřejnosti po zkoušce způsobilosti pro školy obecné, celým rozsahem kromě čtyř let.

(Změna čl. III. § 11. a čl. IV. § 16., 17. a 18. zákona ze dne 24. února 1907, ř. z. čís. 55, a § 10. zákona ze dne 23. května 1919, sb. zák. a nař. č. 275.)

U profesorů tělocviků a hudby, jimž ve smylu § 1. tohoto zákona se ze služební doby ztrávené na školách nižší kategorie odpočítávají čtyři léta, odpadá další odečtení ze služební doby podle § 9. zákona ze dne 23. května 1919, sb. z. a n. č. 275, oněm však z nich, kteří na školách nižší kategorie ztrávili po zkoušce způsobilosti méně nežli 4 léta, odečte se ve smyslu uvedeného § 9. ještě ona doba, o kterou jest doba na školách nižší kategorie ztrávená kratší nežli 4 léta.

Profesorům náboženství na středních školách jest pro postup do vyšších platů započísti služební dobu ztrávenou na školách nižší kategorie s právem veřejnosti aspoň s úvazkem 10 týdenních hodin, exhortu v to nepočítajíc, v celém rozsahu kromě dvou let; službu ztrávenou v duchovní správě nebo na školách nižší kategorie s menším úvazkem jest započísti polovinou.

(Změna § 53., odst. 4. zákona ze dne 28. července 1917, ř. z. č. 319.)

Provésti tento zákon ukládá se ministru školství a národní osvěty v dohodě s ministrem financí.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1920.

Na státních středních školách a učitelských ústavech působí jistý počet profesorů (hlavních učitelů), kteří jsouce původně učiteli obecných a občanských škol, rozšířili svou učitelskou způsobilost pro školy střední a byli na těchto školách ustanoveni. Jde především o hlavní učitele na učitelských ústavech a o profesory tělocviku a hudby.

Hlavním učitelům na učitelských ústavech mohl podle § 14. zákona ze dne 19. září 1898, ř. z. č. 174, ministr kultu a vyučování započítati pro zvýšení služného dobu ztrávenou na školách obecných a občanských při jmenování ve větším nebo menším rozsahu. Později ustanovení to bylo změněno § 16 čl. 4 zákona ze dne 24. února 1907, ř. z. č. 55, podle kterého může býti hlavním učitelům, majícím učitelskou způsobilost pro školy občanské, pro kvinkvenálky započten úplně služební čas ztrávený ve vlastnosti cvičných učitelů, kdežto služební doba ztrávená na veřejné obecné škole nebo ve vlastnosti suplenta s normální vyučovací povinností hlavního učitele při učitelském ústavě mohla býti započtena do nejvyšší výměry osmi let. Přesněji bylo vymezeno toto započítávání výnosem bývalého ministerstva kultu a vyučování č. 36.514-XII. ai 1917 ze dne 25. ledna 1918, podle kterého ze služební doby ztrávené v hodnosti zatímního nebo definitivního cvičného učitele bylo lze započísti dva roky úplně, z dalších pěti let polovici, z dalších pěti let třetinu, a jen v tom případě, nedosahuje-li služební doba ztrávená na obecných školách osmi roků, zvyšuje se počet plně vpočitatelných let v hodnosti cvičného učitele o příslušný rozdíl. Bylo lze tedy ze služby na školách nižší kategorie započítati nejvýše 14 let 2 měsíce.

Profesorům tělocviku a profesorům hudby není možno podle platných zákonitých předpisů započítati ze služby ztrávené na školách nižší kategorie před zkouškou způsobilosti pro školy střední nic. Pokud byla konána služba tato po zkoušce způsobilosti pro školy střední, započítávalo se učitelům tělocviku a hudby pří jmenování podle § 11 (po případě § 18) zákona ze dne 24. února 1907, ř. z. č. 55, ze služby na škole nižší kategorie nejvýše osm let, ale jen tehdy, byla-li tato služba ztrávena v definitivním postavení na školách uvedených kategorií. Podle § 53. odstavce 5. zákona ze dne 28. července 1917, ř. z. č.319, mohl sice ministr kultu a vyučování započísti případ od případu službu po zkoušce způsobilosti i v postavení nedefinitivním, ale započítávání to dálo se vzhledem k neurčitému znění zákona nejednotně. Konečně podle § 10. zákona ze dne 23. května 1919, sb. zák. a nař. č.275, započítává se služba ztrávená na školách nižší kategorie dvěma třetinami, ale jen tenkráte, byla-li ztrávena na těchto školách po zkoušce způsobilosti pro školy střední. Ke službě ztrávené na těchto školách před středoškolskou aprobací se vůbec nehledí.

Naproti tomu podle § 4. a 6. zákona ze dne 23. května 1919, sb. zák..a nař. č. 274, započítává se pro zařadění do platů hodnostních tříd i do časového postupu učitelům škol obecných a občanských veškerá služební doba do složení zkoušky způsobilosti pro školy obecné před působností zákona dovršená (§ 37). Tímto zákonem, jímž byla splněna dávná přání učitelstva, se stalo, že mnoho profesorů (hlavních učitelů) s delší dobou služební ztrávenou na školách nižší kategorie zůstává dnes vzhledem k ustanovením nahoře uvedeným platově i v zařadění do hodnostních tříd daleko za těmi kolegy, kteří svého vzdělání nerozšířili a zůstali na škole obecné nebo občanské.

Vzhledem k tomu, že ponechání tohoto stavu až do definitivní úpravy v nové služební pragmatice budilo by v řadách postižených profesorů značné odůvodněné roztrpčení, čímž by nevyhnutelně trpěla školská práce, navrhuje se zákonnou osnovou jednotné započítání služby na školách nižší kategorie. V osnově hledí se ke dvěma věcem. Tím, že podle zákona ze dne 23. května 1919, sb. zák. a nař. č. 274, učitelé byli zařaděni do hodnostních tříd jako státní zaměstnanci, třeba tuto službu, která jest službou v podstatě stejného druhu jako služba na školách středních a učitelských ústavech, považovati obdobně za službu ztrávenou ve službách státních. Na druhé straně dlužno přihlížeti k tomu, že pro časový postup učitelů obecných a občanských škol platí předpisy platné pro časový postup státních zaměstnanců skupiny C) a D), kdežto pro časový postup profesorů platí předpisy skupiny A) státních zaměstnanců. Dále hledělo se k ustanovení § 9. zákona ze dne 23. května 1919, sb. zák. a nař. č. 275, že ze služební doby dosavadních skutečných učitelů tělocviku a hudby nepočítá se do výměry pětiletních přídavků tolik let, o kolik let byla jich studia kratší než studia vědních oborů.

Hledíc k těmto důvodům a ke zkušenosti statisticky dosvědčené, že učitel obecné školy podrobuje se zkoušce způsobilosti pro školy obecné pravidelně v 21 letech, profesor pak v 25 letech, nelze služební doby do čtyř let započítávati do časového postupu ve skupině A). Ostatní doba bude podle této osnovy zákonné započítávána celá s tou výhodou, že pro profesory, jimž tímto způsobem budou odečtena ze služby na školách nižší kategorie uvedená čtyři léta, odpadne použití § 9. zákona ze dne 23. května 1919, sb. zák. a nař. č. 275, pro ostatní pak profesory bude toho paragrafu použito v tom poměru, ve kterém léta do čtyř let nebudou započítána. Tím bude vyhověno jak zájmům školské správy, tak zájmům postižených profesorů, neboť jejich organisace opětovně projevily souhlas s tímto řešením.

S úpravou jednotného započítávání služební doby středoškolských profesorů ztrávené na školách nižší kategorie bylo nutno spojiti řešení otázky, jak započítávati profesorům náboženství léta, ztrávená před ustanovením na střední škole ve službě katechetské na školách nižší kategorie nebo ve správě duchovní, a to tak, aby tito profesoři se necítili poškozeni novou úpravou.

V zákoně o služební pragmatice učitelské ze dne 28. července 1917, ř. z. č. 319, jest obsažen v § 53., odstavec 4., podle kterého učitelům náboženství započte se pro dosažení pětiletých příplatků služební doba ztrávená s úplnou učitelskou způsobilostí pro střední školy na školách obecných a občanských až do nejvyšší výměry osmi let. Výnosem pak bývalého ministerstva kultu a vyučování ze dne 21. června 1918, číslo 17.211, bylo výslovně prohlášeno, že tato výhoda platí jen pro dosažení kvinkvenálek, nikoliv pro remunerační zvýšení nebo pro jmenování podle § 62. a že uvedená služební doba jest jen tenkráte plně započítatelná, byla-li ztrávena s plným úvazem systemisovaného učitele náboženství na školách obecných a občanských; jinak bylo možno započítávati uvedenou službu jen v poměru skutečného zaměstnání k rozsahu povinného učebného úvazku.

V důsledku těchto předpisů mnoho profesorů náboženství ztrácelo pro svůj postup řadu let odsloužených ve školské službě a všecka léta ztrávená v duchovní správě, neboť příslušné instituce církevní ustanovovaly na středních školách téměř zpravidla kněze starší. Proto nepřestaly organisace pracovati o odstranění této nespravedlnosti, a proto také byl ve schůzi Národního shromáždění dne 28. května 1919 (tisk č. 1136) podán návrh Dra Stojana a soudr., jímž se vládě ukládá, aby učitelům náboženství na školách středních započítávala do pense i do kvinkenálek dobu, kterou ztrávili ve správě duchovní nebo na školách obecných a měšťanských, a to do 10 let 10 let za osm a za ostatní léta do 10 let s polovice.

Podávajíc návrh zákonné osnovy, jíž započítávání let profesorů náboženství nově se upravuje, stojí školská správa na stanovisku, že třeba přesně odlišovati službu těchto profesorů ztrávenou skutečně ve službě školské od služby, ztrávené pouze nebo převážně v duchovní správě. Kdežto službu na školách nižší kategorie dlužno považovati za stejnorodou se službou učitelskou. Služba ztrávená toliko nebo převážně v duchovní správě jest služba v podstatě druhu jiného. Rozhodla-li se správa školská započítávati tuto službu polovinou bez rozdílu, byla-li ztrávena před zkouškou způsobilosti nebo po této zkoušce, děje se to jen proto, že se přihlíží k větším zkušenostem, jež z duchovní správy si učitel přináší do školy. Pokud pak se týče profesorů, kteří před ustanovením na střední školu působili na školách nižší kategorie aspoň s úvazkem 10týdenních hodin kromě exhorty, započítává se služba veškerá až na dvě léta z obdobných důvodů, jako tomu jest při navrhovaném započítávání let ztrávených na školách nižší kategorie u učitelů světských, s tímto toliko rozdílem, že se přihlíží k delšímu studiu učitelů náboženství.

Navrhovanou zákonnou osnovou vyhoví se oprávněným požadavkům části středoškolského profesorstva a přece finanční zatížení, které bude důsledkem této nové úpravy, bude nepatrné, neboť profesoři, o něž jde, tvoří vzhledem k ostatnímu profesorstvu středních škol velmi malé procento. V době, kdy zřizováním nových středních škol a zaváděním nových předmětů stává se nedostatek uvedeného profesorstva povážlivým, pokládá se nutným vyrovnati rozdíly jež vyvolala úprava platů učitelstva škol národních, aby nedošlo dokonce k tomu, že by uvedení učitelé raději se vrátili na školy obecné a občanské, kde o ně finančně bude lépe postaráno. Jde jen o opatření přechodné, vyvolené dnešními poměry, a týkající se jen učitelstva, které jest již ve službě; do budoucna školská správa učinila již příslušné kroky, aby, pokud se týče nových sil učitelských, mohla co nejdříve vyhověti 3. resoluci zákona ze dne 23. května 1919, sb. zák. a nař. č. 275, o rovnocenném předběžném vzdělání profesorů středoškolských.

Po stránce formální se navrhuje, aby tato osnova byla přikázána výboru kulturnímu a výboru státně-zřízeneckému ku podání zprávy do 5 dnů.