V minulé válce byli kněží ze
správy duchovní vzati na vojnu, kdež při
těžkém povolání svém zakusili
mnoho svízelův a útrap. Jelikož stát,
obce i soukromníci započítávají
úředníkům a zřízencům
za každý rok ještě půl roku jak
do postupu tak i do pense, je spravedlivo, aby i duchovním
tak se stalo bez uhrazení statutárních příspěvkův.
Za tou příčinou navrhuje kulturní
výbor: »Slavné Národní shromáždění
rač se usnésti na připojeném zákoně.
Rozpočtový výbor pojednal ve schůzi
své dne 10. března 1920 o návrhu samém,
jakož i o z právě kulturního výboru
podané k návrhu tomu a z úvah,
které ve zprávě té jsou uvedeny
a zřetelem na provedené úpravy
obdobné v odvětvích jiných
správy veřejné, připojil se
k návrhu výboru kulturního a navrhuje:
Národní shromáždění račiž
návrhu zákona kulturním výborem
předloženému uděliti ústavní
schválení.
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Kněžím, kteří z duchovní
správy v poslední válce k vojenské
službě povoláni byli a službu tu nejméně
šest měsíců konali, připočítá
se polovina doby v této službě ztrávené
jak pro zvýšení nejmenšího příjmu
tak i pro vyměření výslužného
podle zákona ze dne 28. března 1918, č. ř.
z. 115.
Ministerstvu školství a národní osvěty
se ukládá, by v dohodě s ministerstvem
financí zákon tento provedlo.
Tento zákon nabývá účinnosti
se zpětnou působností ke dni 1. listopadu
1918.