Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zákonem ze dne 27. května 1919, č. 292 sb. zák. a nař., podrobeny byly srážce daně z důchodů také úroky z vkladů peněžních ústavův, uložených u jiného peněžního ústavu v běžném účtě. - To zavdalo podnět k rekriminacím všech ústavů peněžních a jmenovitě malé ústavy ukazovaly k tomu, že toto zatížení mělo by ve velmi četných případech za následek přímo poškození jejich existence. - Tak na příklad Kampeličky uváděly, že k 1. březnu 1919 měly 453 miliony korun vkladů na knížky a 13 milionů korun vkladů na běžný účet. - Naproti tomu měly jinde uloženo v běžných účtech 400 milionů korun svých vlastních přebytků. - Z těchto 400 milionů korun nemohly by samy platiti 6% daň rentovou, když už je tíží 3% rentová daň z vkladů na vkladní knížky, totiž z oněch 453 milionů korun a nemohou přesunouti jí na své vkladatele ve formě nějakého režijního příspěvku. - Ony neprovozují obchodů spekulačních a jsou nuceně obmezeny na úvěrní obchody. - Rozpětí úrokové jest u nich nepatrné a z toho se uhražuje režie. - Drobné ústavy nemohou svoje přebytky ukládati v realitách, cenných papírech nebo na knížky, nýbrž ukládají-je v běžném účtě u svých svazů nebo bank. - Tím ohrožena jest existence celé řady drobných ústavů lidového peněžnictví.

Jest dále nepopíratelno, že za dnešního právního stavu dochází k tak zvanému řetězovému zdanění, které spočívá v tom, že týž objekt (úroky z kontokorrentních pohledávek) jest u různých ústavů několikráte zdaňován.

Všem těmto zásadám se zabrání, bude-li do zákona ze dne 27. května 1919, čís. 292 sb. z. a n. pojato ustanovení, že od srážky daně z důchodů jsou osvobozeny také úroky, které se vyplácejí, nebo ve prospěch připisují podnikateli, jenž sám podle zákona jest povinen srážkou daně z důchodů.

Podobné ustanovení jest obsaženo také v zákoně republiky rakouské ze dne 3. února 1919, č. 150 st. z.

Aby pak předešlo se nesprávnému výkladu, jako by podniky veřejně účtující a společnosti s obmezeným ručením byli povinny srážkou daně z důchodů bez rozdílu, vsouvá se dále na počátku bodu 3., odstavec 3., článek I. zák. shora citovaného slovo "Oněmi," čímž má býti vyjádřeno, že i podniky a společnosti stihá povinnost srážky jedině tenkráte, provozují-li po živnostensku obchody bankovní.

Rozpočtový výbor porokoval o navrženém zákoně a navrhuje slavnému Národnímu shromáždění jeho přijetí v připojeném znění.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Do ustanovení čl. I. odst. 3., č. 3. zákona ze dne 27. května 1919, č. 292 sb. z. a n., vsouvá se před slovo "Podniky," slovo "Oněmi" a za slovo "směnek" tato věta: "anebo se nepřipisují k dobru jinému takovému podnikateli, který sám jest povinen ke srážce daně."

Zákon tento, jehož provedení se ukládá ministru financí, nabývá účinnosti ode dne vyhlášení zákona ve článku 1. citovaného.