Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Dílčí dlužní úpisy rakouských a uherských válečných půjček, které jsou na území republiky Československé, buďtež seznamenány a pokud se tak posud nestalo, označeny, za osvědčení zaměněny a z oběhu vzaty.

Jakým způsobem a v které době jest vyhověti ustanovení § 1., určí, pokud to není v tomto zákoně přímo stanoveno, zvláštní nařízení vládní.

Majitelé titrů válečných půjček jsou povinni prokázati svou státní příslušnost.

Českoslovenští státní příslušníci jsou mimo to povinni přihlásiti k seznamenání i titry válečných půjček, jež nejsou na území státu Československého, a prokázati:

1. že nabyli příslušnosti v oblasti republiky Československé již před 28. říjnem 1918 aneb sice později, ale v souhlase s ustanoveními mírové smlouvy uzavřené mezi spojenými a přidruženými mocnostmi a Rakouském v Saint-Germain-en-Laye, nebo mírové smlouvy, která se uzavře mezi jmenovanými mocnostmi a Uherském;

2. že měli dluhopisy válečných půjček ve vlastnictví již dne 14. listopadu 1918 a od té doby nepřetržitě až do přihlášky.

Z osob nefysických dlužno považovati za příslušníky státu československého ony, které mají své statutární nebo zákonné sídlo v oblasti republiky Československé. Osoby tyto jsou povinny na místě okolnosti uvedené pod č. 1. prokázati, že své sídlo již dne 28. října 1918 měly a je nepřetržitě ještě mají v území republiky Československé. Osoby nefysické, které se staly teprve po 28. říjnu 1918 československými, mají však prokázati, že bylo přeneseno jejich sídlo do republiky Československé na základě zákona ze dne 11. prosince 1919, čís. 12 Sb. z. a nař. z r. 1920 nebo zákona ze dne 15. července 1919, čís. 417 Sb. z. a nař.

Průkazy v § 3. žádané lze provésti veřejnými listinami neb osvědčeními státních úřadů, ověřenými výtahy z knih obchodních a, není-li listinný průkaz možným, přísežným výslechem.

Osoby fysické splní povinnosti jim podle tohoto zákona příslušející prostřednictvím zvláštního k tomu cíli zřízeného družstva, jehož se stanou členy.

K účelu v předchozím odstavci naznačenému dlužno pro každý soudní okres zříditi jedno družstvo. Stanovy jeho buďtež sdělány přesně podle vzorných stanov, jež budou vládním nařízením vydány. V tomto vládním nařízení může býti stanovena též lhůta, ve které družstva po rozumu tohoto zákona musí býti zřízena. Družstva tato nesmí vyvíjeti jiné činnosti, než která souvisí s ustanoveními tohoto zákona, neb která jim bude vzornými stanovami přikázána.

Představenstva družstev jsou oprávněna za účelem přezkoušení správnosti údajů svých členů dovolávati se pomoci úřadů státních i správních i soudů, které jsou povinny jejich odůvodněné žádosti vyhověti. Zejména mohou družstva žádati za soudní přísežný výslech členů i jiných osob jako svědků o správnosti údajů v přihláškách. Přísežné výslechy jest prováděti podle obdoby ustanovení civilního soudního řádu o výslechu svědků a stran. Odmítnutí výpovědi svědecké jest nepřípustno.

Družstva jsou oprávněna ke krytí svých výloh vybírati od členů příspěvky, jichž výši stanoví vzorné stanovy.

Družstva jsou podrobena státnímu dozoru. Tento dozor bude vykonávati přednosta okresního soudu, v jehož sídle družstvo bylo zřízeno, nebo jeho zástupce v úřadě.

Družstva požívají osvobození od kolků a poplatků v rozsahu sazební položky 13/9 zákona ze dne 9. února 1850, č. 50 ř. z.

Ministr financí může povoliti, aby se staly členy družstev v §u 5. zmíněných i osoby nefysické. Týž ministr jest též oprávněn jednotlivým skupinám osob nefysických povoliti zřízení vlastních družstev, stanoviti obvod působnosti družstev těchto a jmenovati jim dozorčí komisaře.

Družstva tato požívají týchž výhod, mají však také stejné povinnosti jako družstva osob fysických.

Vědomě nesprávné údaje při plnění povinností držitelům a majitelům titrů válečných půjček v tomto zákoně uložených trestají se řádnými soudy jako přestupek vězením od jednoho do tří měsíců.

Zákon tento, jehož provedení se ukládá ministrům financí a spravedlnosti, nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Podle článku 205. mírové smlouvy St. Germainské jsou povinny všechny státy, kterým připadlo území bývalého mocnářství Rakousko-Uherského, nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, okolkovati svým vlastním, odlišným kolkem různé titry válečných dluhů starého státu rakouského, které jsou na jejich území a byly zákonným způsobem vydány před 31. říjnem 1918. Cenné papíry takto okolkované mají býti zaměněny za osvědčení a vzaty z oběhu; jejich čísla mají býti seznamenána a seznamy zaslány náhradové komisi se všemi listinami, které se týkají této výměnné akce.

By se tomuto ustanovení mírové smlouvy St. Germainské, která nabude v nejbližší době právní platnosti, mohlo včas vyhověti, odporučuje se již nyní učiniti příslušná zákonná opatření.

Mírová smlouva mezi jmenovanými mocnostmi a Uherskou říší nebyla sice posud uzavřena, ale dá se očekávati, že stane se tak ještě před ukončením akce v zákoně tomto nařízené a že bude smlouva tato ohledně válečných půjček uherských obsahovati obdobná ustanovení jako smlouva St. Germainská.

Vzhledem k tomu jest radno, aby se opatření ohledně rakouských válečných půjček již nyní nutná rozšířila též na uherské válečné půjčky, ježto nebylo by přece praktické ohledně uherských válečných půjček provésti zvláštní obdobnou akci.

Soupisová akce předsevzatá na základě zákona ze dne 25. února 1919, č. 84 sb. z. a n. nemůže sloužiti jako základna pro vzetí válečných půjček z oběhu, protože jednak od provedení této soupisové akce uplynula již příliš dlouhá doba a jednak nebyla tato soupisová akce v některých částech Slovenska pro bolševický vpád vůbec ještě provedena.

Ustanovení § 5. předložené osnovy zákona spočívají na úvaze, že státní finanční úřady nebyly by s to při svém nynějším dotování soupisovou akci bez ohrožení svých vlastních úkolů včas a vyhovujícím způsobem provésti. Ustanovení to sleduje také ten účel, aby soupis nejen po stránce věcné, ale i formální byl úplně přesný a spolehlivý, čehož by jinak se nedalo dosíci, jak dosvědčují zkušenosti nabyté při soupisových akcích provedených na základě zákona ze dne 25. února 1919, č. 84 sb. z. a n.

V ohledu formálním se navrhuje, aby osnova přikázána byla výboru rozpočtovému s tím, aby o ní podal zprávu ve lhůtě 3 dnů.