Ve vládním návrhu žádá
vláda za zmocnění, aby s vládami cizích
států sjednala smlouvy, upravující
vzájemné vztahy v oboru sociálního
pojištění a aby při tom platná
ustanovení zákonná nařízením
měnila a doplňovala, pokud toho bude třeba
k ochraně zájmů pojištěncův
a pojišťovacích ústavů.
Československá republika má zájem
na sjednání dotčených smluv mezinárodních,
neboť v cizině, zvláště ve státech
vzniklých na troskách bývalé rakousko-uherské
monarchie, bydlí mnoho československých příslušníků,
kteří podléhají těmto ustanovením
sociálně-pojišťovacím anebo dobrovolně
získali si nebo získají dotčené
nároky. Podobně dlí také v území
Československé republiky četní příslušníci
států cizích, kteří podléhají
sociálnímu pojištění nebo dobrovolně
získali si nároky v dotčeném směru.
Aby dána byla všem osobám těmto možnost
hledati si zaměstnání v tom neb onom státě,
bez obavy, že vystěhováním pozbudou
již nabytých nároků, nebo nebudou moci
být účastni dobrodiní sociálního
pojištění v onom cizím státě,
je nutno zmocniti vládu ke sjednání smluv
s vládami států cizích, jimiž
by upraveny byly vzájemné vztahy v oboru sociálního
pojištění. Poněvadž při
sjednání takovýchto vzájemných
smluv není vyloučeno, že bude nutno k ochraně
zájmů našich státních příslušníků
v tom neb onom případě změniti některá
ustanovení sociálně-politického zákonodárství
našeho, je potřebí dáti vládě
příslušné zmocnění.
Zákon z 12. února 1909, č. 30 ř. z.
(jednající o zmocnění ke sjednání
mezinárodních smluv v oboru dělnického
úrazového pojištění, pozbývá
ustanovením § 1 vládního návrhu
významu a žádá se proto jeho zrušení.
Sociálně politický výbor schválil
proto jednohlasně osnovu zákona a navrhuje Národnímu
shromáždění, aby schválilo
navrhovaný zákon v nezměněném
znění.
V Praze dne 31. března 1920.
Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Vláda se zmocňuje, aby s vládami cizích
států sjednala smlouvy, upravující
vzájemné vztahy v oboru sociálního
pojištění a aby při tom platná
ustanovení zákonná nařízením
měnila a doplňovala, pokud toho bude třeba
k ochraně zájmů pojištěncův
a pojišťovacích ústavů.
Zákon z 12. února 1909, čís. 30 ř.
z. pozbývá účinnosti.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem vyhlášení. Ministrům sociální
péče a věcí zahraničních
se ukládá, aby jej provedli v dohodě se zúčastněnými
ministry.