Výbor státně-zřízenecký
projednávaje tuto věc uznal plně důvody
vládní osnovy (č. t. 2598) a přičinil
k těmto důvodům toto:
V §u 9. bylo nutno po dohodě se zástupci vlády
provésti změnu, která vypouští
certifikatisty a sevšeobecňuje ustanovení původně
pouze pro tyto míněné na veškeré
v předcházejících paragrafech tohoto
zákona neuvedené státní zaměstnance.
Změněn byl v tomto smyslu odst. 1. a odpadl vůbec
odst. 2.
K §u 10. odst. 1.: Aby se započítávání
tímto zákonem zavedených výhod neprotahovalo
přespříliš dlouho byly stanoveny na
místě čtyř jednoletých, pouze
dvě dvouleté lhůty k započítání.
K §u 14. odst. 2.: obmezena byla odpočítatelná
doba služby presenční na nejvýše
2 roky.
Odst. 3.: Musel býti zpracován nový odstavec,
kterým přiznávají se také válečná
půlletí, ovšem pouze 3, a sice proto, aby nenastalo
dostihování příp. předstihování
zaměstnanců, kteří ztrávili
stejnou dobu ve skutečné službě civilní.
K §u 15.: Sem muselo býti vsunuto slůvko: normální,
aby snad nebylo měřeno podle případu
vlastní vinou způsobeného zdržení
v postupu a pod.
K §u 16.: Dobrovolné přihlášení
se k vojenské službě jest zde míněno
a může býti pro vyjmutí z výhod
tohoto zákona jenom tehdy směrodatno, když
se jedná o zjištěné případy
úmyslného odtud proti české státní
myšlénce.
Státně-zřízenecký výbor
přimlouvá se vřele za přijetí
tohoto zákona Národním shromážděním.
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Státními zaměstnanci uvedenými
v článcích II. až IV. a v §§
14 a 16 článku VI. tohoto zákona rozuměti
jest zaměstnance podléhající zákonu
ze dne 25. ledna 1914, ř. z. č. 15 (služeb.
pragmatice).
(1) Jsou-li povyšováni dodatečně úředníci,
kteří jen z toho důvodu nebyli povýšeni,
že konali válečnou vojenskou službu, byli
zajati, neb zavlečeni, byli pohřešováni
neb válkou zbaveni styku s úřadem, aneb jímž
jinakou příčinou, válkou způsobenou
bylo zabráněno, aby konali svojí civilní
službu, může povýšení býti
provedeno se zpětnou účinností od
onoho dne, jenž by byl býval jim stanoven jako den
povýšení, kdyby nebylo bývalo uvedených
okolností. Tímto dnem řídí
se služební pořadí.
(2) Těchto ustanovení jest užíti obdobně
na jmenování čekatelův úředníky
a soudci.
(1) Úředníkům, kteří
byli některou z okolností, uvedených v §
2 odst. 1. zdrženi ve výkonu vyšší
odborné zkoušky a byli jen z tohoto důvodu
přeskočeni úředníky, kteří
byli v pořadí za nimi, může výhoda
§ 2 býti přiznána, vykonají-li
s úspěchem vyšší odbornou zkoušku
nejdéle do roka po zániku překážky
případně do roka po té, kdy splněny
byly podmínky stanovené pro připuštění
ke zkoušce (přípravný kurs atd.).
(2) Příslušný ústřední
úřad může výjimečně
povoliti prodloužení této lhůty, je-li
delší průtah výkonu zkoušky z vážných
příčin omluvitelný.
(3) Tato ustanovení platí obdobně též
pro odbornou zkoušku čekatelů; lhůta
pro vykonání zkoušky soudcovské prodlužuje
se však na dva roky po zániku překážky.
(4) Výjimečně může výhoda
§ 2 býti přiznána také oněm
úředníkům, kteří nemohli
včas vykonati vyšší odbornou zkoušku
jen proto, že následkem války byli v civilní
službě plně využiti.
(1) Zemřel-li úředník po onom dni,
jenž by mu byl býval ustanoven za den povýšení,
kdyby nebyly nastaly okolnosti v § 2 uvedené, mohou
přiznány býti jeho pozůstalým
zaopatřovací požitky tou výměrou,
jež by jim příslušela, kdyby bylo povýšení
nastalo ještě před jeho smrtí.
(2) Toto ustanovení platí obdobně pro čekatele.
(1) Zvláštní den povyšovací neb
jmenovací se zpětnou účinností
může také býti ustanoven, byl-li úředník
(čekatel), u kterého nastala překážka
ve smyslu § 2, povýšen (jmenován) ještě
před účinností tohoto zákona.
(1) Ustanovení § 2 až 5 platí obdobně
pro jmenování sluhů neb osob na roveň
jim postavených a podúředníků.
(1) Čekatelům úřednickým a
státním zaměstnancům, kteří,
byvše v civilní státní službě
ustanoveni nebo do ní přijati, pro překážky
v § 2 uvedené, nemohli nastoupiti službu, může
doba, po kterou trvala tato překážka, býti
započtena pro postup do vyšších platů,
jakož i do služební doby zejména do doby
rozhodné podle § 37 služ. pragmatiky pro určení
služebního pořadí.
(2) U čekatelů nastává započtení,
když byli jmenováni úředníky
(soudci).
(1) Státním zaměstnancům skupiny A
- C služ. prag., kteří nabyvše ustanovené
kvalifikace, nemohli se pro výkon válečné
služby vojenské ucházeti o přijetí
do praxe u státních civilních úřadův
anebo z téhož důvodu nebyli do praxe této
přijati, může se včítati, když
byli jmenováni úředníky (soudci),
vojenská služba v § 14 vytčená
pro postup do vyšších požitků, jestliže:
1. se o přijetí ucházeli nejdéle do
měsíce po přeložení do neaktivního
stavu, nebo bezprostředně přejdou ze služby
vojenské do služby civilní a 2. praxi úřední
do účinnosti zákona nastoupili nebo do 6ti
měsíců po svém přeložení
do neaktivního stavu nastoupí.
(2) Nezaviněné zmeškání lhůt
v odstavci 1. uvedených může ve zvlášť
pozoruhodných případech příslušný
ústřední úřad prominouti v
dohodě s ministerstvem financí.
(1) Ostatním státním zaměstnancům
může býti za obdobných podmínek
(§ 8) započtena válečná služba
vojenská v rozsahu v § 14 uvedeném, nejvýše
však ve výměře 4 let pro postup do vyšších
platů.
(1) Státním zaměstnancům skupiny A
- C služební pragm., kteří výkonem
válečné vojenské služby byli
déle než rok zdrženi ve svých studiích
stanovených pro skupinu, k níž náležejí,
mohou, když byli jmenováni úředníky
(soudci), zkráceny býti postupové lhůty,
čl. III. § 1., čl. VI. a VII. § 9 zákona
ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. zák.
a nař. v každé z prvních dvou tříd
časového postupu o dva roky až do úhrnné
výměry 4 roků nebo kratší v měsících
čítané vojenské služby vytčené
v § 14.
(2) Doba získaná válečnou maturitou
nebo jinou poskytnutou výhodou budiž od včítatelné
vojenské doby odečtena.
(1) Včítání toto nastává
jen u těch zaměstnanců, kteří
do účinnosti tohoto zákona praxi již
nastoupili nebo nastoupí ji, vykonajíce předepsaná
studia bez zaviněného průtahu.
(2) O tom, jak dalece průtah studií a nastoupení
jest zaviněn, rozhodne příslušný
ústřední úřad případně
v dohodě s ministerstvem školství a národní
osvěty.
(1) Ustanovení tohoto zákona vztahují se
obdobně na státní osoby učitelské,
podléhající služební pragmatice
učitelské ze dne 28. července 1917, č.
318 ř. z. a na vysokoškolské asistenty a konstruktéry
ustanovené podle § 1 min. nař. ze dne 1. ledna
1897, č. 9. ř. z.
(1) Při započítávání
doby z odborné praxe profesorům a učitelům
odborných průmyslových, obchodních
a zemědělských škol do postupu může
příslušný ministr v mezích tímto
zákonem stanovených přihlížeti
též k vojenské službě v §
14 vytčené.
(1) Válečnou vojenskou službou rozumí
se služba vojenská za války až do 28.
října 1918 konaná nebo v zajetí ztrávená,
dále služba souvisle s ní před vypuknutím
války nastoupená; po 28. říjnu 1918
pak jen služba konaná v československém
vojsku.
(2) Od této skutečné služby odečísti
jest v případech článku III. a IV.
službu presenční v průběhu jejím
vykonanou, u domobranců pak presenční službu
nekonavších, dobu, která presenční
službě normální odpovídá,
v obou případech nejvýše dva roky. Doba
takto odečtená připočte se dodatečně
potud, pokud zaměstnanec později by konal presenční
službu vojenskou do postupu nezapočtenou.
(3) Za každé dva měsíce započítatelné
válečné služby vojenské (odst.
1. a 2.) konané v letech 1914 - 1918 od nabytí stanovené
kvalifikace, připočítá se vždy
další jeden měsíc pro postup do vyšších
požitků, až do úhrnné výměry
18 měsíců.
(1) Včítání buď zásadně
přiznána jen v tom rozsahu, aby tím nebyly
nabyty služební požitky vyšší
než stejně dlouhou normální, do časového
postupu započítatelnou civilní službou
téhož odvětví.
(1) Z výhod tohoto zákona mohou býti vyloučeni
zejména ti zaměstnanci, kteří se k
vojenské službě býv. státu rakousko-uherského
dobrovolně přihlásili anebo ji vykonávali
v zápolí v takovém vojenském postavení,
že z důvodů hospodářských
ohledů nezasluhují a konečně ti, kteří
byvše přijati nebo ustanoveni setrvávají
ve službě vojenské z vlastní vůle
a ve lhůtě dekretem neb zákonem (§ 7.
služ. pragm.) stanovené službu nenastoupí.
(2) Včítání vojenské služby
a zkrácení postupových lhůt podle
tohoto zákona je vyloučeno u oněch státních
zaměstnanců, kteří až do jeho
účinnosti do civilní státní
služby byli přijati, pokud již s ohledem na jejich
službu válečnou byli do vyšší
hodnostní třídy jmenováni, nebo pokud
jim při jejich ustanovení z téhož důvodu
započtena byla určitá období pro zařadění
nebo postup do vyšších požitků (§
50 odst. 3, § 51 posl. odst. služební pragmatiky
ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z.).
(3) Doba započítatelná podle zákona
ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. zák.
a nař. nemůže býti vzata v úvahu
pro přiznání výhod podle článku
III. a IV. tohoto zákona.
(1) Tímto zákonem nemění se ustanovení
o započtení vojenské a válečné
služby do výslužby.
(1) Vyšší požitky plynoucí z výhod
tohoto zákona se za dobu přede dnem účinnosti
tohoto zákona nevyplácejí.
(1) Zásad, na nichž je vybudován tento zákon,
budiž obdobně použito i pro ostatní zaměstnance
ve státních úřadech, podnicích
a fondech státem spravovaných.
(1) Zákon tento jest účinným pro zaměstnance
systému uherského, pokud podrobeni budou ustanovením
zákona z 25. ledna 1914, č. 15. ř. z. (služ.
pragm.) po případě ustanovením platným
pro ostatní státní zaměstnance v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku.
(1) Výhody podle tohoto zákona přiznávají
se jen k žádosti. Nařízení určí,
do které doby nutno žádosti pod ztrátou
nároku podati.
(2) Jest na žadateli, aby prokázal rozhodné
okolnosti.
(1) Tento zákon, jehož provedením pověřují
se veškerá ministerstva, nabývá účinnosti
dnem vyhlášení.