Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Působnost poroty může býti na čas
zastavena, jestliže nastaly události, pro něž
jest se obávati, že nebude nalézati právo
nestranně a neodvisle.
(2) Zastavení to může býti obmezeno
místně i co do činů trestných.
Na zastavení působnosti porot se usnese vláda,
když byla slyšela dobré zdání Nejvyššího
soudu. Je však povinna předložiti usnesení
hned Národnímu shromáždění
a udati důvody jeho a má povinnost je hned odvolati,
jakmile jedna z obou sněmoven o to žádá.
(1) Vláda jest povinna neustále bdíti nad
tím, trvají-li dosud příčiny,
pro které působnost poroty byla zastavena; když
odpadly, buď činnost porot ihned obnovena.
(2) Nenastala-li možnost toho dříve, staň
se obnovení nejdéle do roka ode dne zastavení.
Usnesení o zastavení působnosti porot a jejím
obnovení budiž uveřejněno ve sbírce
zákonův a nařízení a buď
otištěno také v úředním
listě republiky a v úředním listě
toho obvodu, v němž byla zvláště
působnost porot zastavena.
Jakmile bylo vyhlášeno usnesení o zastavení
působnosti porot, řídí se trestní
řízení pro trestné činy, jichž
se zastavení týká, ustanovením trestního
řádu o činech, před porotu nenáležejících.
Jde-li však o zločin, na který je uložen
trest smrti nebo trest na svobodě trvání
delšího než pět let, budiž hlavní
přelíčení konáno před
šesti soudci, z nichž jeden předsedá;
při rovnosti hlasů rozhoduje mínění
obžalovanému příznivější.
(1) Ustanovení § 5 platí také o takových
činech trestných, u nichž hlavní líčení
již započalo, avšak nebylo dosud skončeno,
nebo u nichž se objeví potřeba opakovati hlavní
líčení.
(2) Věc trestní, v níž hlavní
líčení v den, kdy působnost porot
byla zase obnovena, bylo již v první stolici skončeno
neb alespoň započalo, budiž dojednána
podle ustanovení § 5.
Ustanovení § 3 platí také o usnesení
o zastavení působnosti porot, které se stalo
před účinností tohoto zákona.
(1) Tento zákon nabude účinnosti pátého
dne po vyhlášení.
(2) Provésti jej ukládá se ministru spravedlnosti.
Podle § 95. ústavní listiny může
býti působnost poroty na čas zastavena v
případech zákonem stanovených.
Pro oblast, kde ještě platí zákony rakouské,
byl dosud v tomto směru rozhodný zákon ze
dne 23. května 1873, č. 120 ř. z., o němž
však možno míti za to, že byl článkem
I. ústavní listiny zrušen. Pro území
dříve uherské není vůbec podobného
zákona. Pouze udělil čl. zák. LXIII.
z roku 1912 vládě zmocnění, aby pro
dobu války obmezila nebo zastavila působnost porot.
Ustanovení to, ve své všeobecnosti postrádající
dostatečných ústavních záruk,
nepostačuje, neboť nelze neviděti, že
i v době míru mohou se vyskytnouti události,
které jsou s to, aby povážlivou měrou
ohrozily u poroty správné nalézání
práva, zvláště za nynější
poválečné zvýšené citlivosti
k politickým a sociálním zjevům.
Také z důvodu jednoty práva je nutno upraviti
toto mimořádné opatření zákonem,
platícím pro celé území republiky.
Po stránce formální se navrhuje, aby tato
osnova byla předána výboru právnímu
a tomu aby bylo uloženo podati o ní zprávu
do tří dnů.