Dne 9. března 1920 v úterý před polednem
přišli na faru v Michalkovicích A. Mikliš
a Jos. Galičak, oba členové správní
komise michalkovské, a vyzvali faráře Jana
Tagliafero, by opustil faru, ježto lid jest prý proti
němu rozjitřen v domněnce, že sympatisuje
s Poláky.
Farář Tagliafero odvětil, že jest farářem
pro všechny katolické občany michalkovské
a fary opustiti nesmí bez vědomí a svolení
svých představených úřadů.
Na to oba odešli.
Předseda správní komise, byv interpelován
o této věci, odvětil, že za nic neručí
a každou ochranu odmítl.
Dne 10. března 1920 asi o 11. hod. dopoledne dostavil se
na faru jistý kontrolor Gwužd, provázen houfem
15 výrostků ozbrojených klacky, vyzval faráře,
by faru opustil, slovy: "Byl jste varován pane faráři
a neopustil jste dosud fary, opusťte ji hned, sice..."
a ukázal na své průvodce a vytýkal
na to faráři lásku k Polákům
v kostele a ve veřejnosti.
Nato poukázal, že dosadí na michalkovskou faru
katechetu Bražinu, zaměstnaného u zemské
vlády slezské.
Farář Tagliafero tentýž den o 1/212
hod. odjel.
Druhý den, 11. března 1920, v noci opět ozbrojená
tlupa přepadla faru a hledala faráře, by
prý s ním udělala pořádek,
holemi při tom mávajíc.
Při celém tomto jednání místní
správní komise a státní bezpečnostní
úřady ani nepohnuly prstem na ochranu faráře
Tagliafera.
Farář Tagliafero jest v dalekém okolí
všeobecně známý jako horlivý,
ke všem mírný katolický kněz,
jejž si před 15 lety farníci michalkovští
pro jeho věhlas a milou povahu zvolili za prvního
faráře.
Jest českým vlastencem a spisovatelem, toho důkazem
jest jeho životní činnost a jeho podpis na
provolání, které k slezskému lidu
na Těšínsku uveřejnili vlastenečtí
kněží z Těšínska.
Podepsaní se táží pana ministra zahraničních
záležitostí, Dra Beneše, zda jest ochoten
zakročiti, by
1. celá věc byla řádně vyšetřena
a
2. faráři Janu Tagliaferovi dostalo se nejen ochrany
od místních a státních bezpečnostních
úřadů, nýbrž i zadostučinění
za pohanu, jež vinou úřadů mu byla způsobena.