Zákonem ze dne 24. července 1919, č. 462
sb. z. a n. řeší se otázka propůjčování
míst legionářům tím, že
se jim zaručuje nárok žádati za udělení
míst ve službě státní a veřejné,
též při jiných závodech a podnicích
státem podporovaných a zaručených.
Zákon tento však bez prováděcího
nařízení v praxi nedostačuje. Členové
organisace čsl. legionářů nejenom
že konali v minulosti neocenitelné služby československému
národu, ale i nyní na nejexponovanějších
místech území republiky, obzvláště
na pohraničním pásmě vůči
Maďarsku, s nímž doposud mírové
smlouvy nemáme, jsou spolehlivou a pevnou hradbou republiky.
Poměry, v nichž legionáři dnes žijí,
neurčitost jejich dosavadního postavení,
jsou neudržitelny. Za denních 3 K 60 h slouží
dnes ženatý legionář v státní
službě. Na exponovaných místech zásobování
jejich jest úplně nedostatečné a nuceni
jsou po dlouhé měsíce i s rodinami svými
bydleti v železničních vozech.
Z té příčiny podáváme
dotaz na p. ministerského předsedu a ministra národní
obrany:
1. Jsou-li jim známy tu uvedené nepřístojnosti?
a
2. hodlá-li vláda bez průtahu vydati prováděcí
nařízení k výše uvedenému
zákonu?