Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) Výjimečná moc, udělená vládě na území kdysi uherském podle zákonného článku LXIII. z roku 1912 a jeho doplňků zákonných článků L. z roku 1914, IV. z roku 1916 a VII. z roku 1917 potrvá do konce roku 1921 a zůstávají do té doby v platnosti všechna opatření, která byla učiněna z této výjimečné moci, ač-li jich vláda nezruší dříve.

(¹) Ustanovení článku zákonného IV. z roku 1916 a výši pokuty peněžité mění se, pokud se týče zákonného článku LXIII. z roku 1912, v ten rozum, že vláda může stanoviti pokutu do výše dvaceti tisíc Kč.

(²) Pokud v nařízeních vydaných před účinností tohoto zákona nejvyšší výměra pokuty peněžité stanovena penízem vyšším, než bylo přípustno podle článků zákonných, platných v době vydání těchto nařízení, zůstává tato výměra v platnosti.

(¹) Zákon tento nabude účinnosti jediným dnem po vyhlášení.

(²) Provésti jej náleží celé vládě.

Zákonným článkem LXIII. z roku 1912 byla dána vládě moc, učiniti na území kdysi uherském výjimečné opatření za války a, je-li toho třeba, i když jsou nařízeny toliko vojenské přípravy. Zákonné články L. z roku 1914, IV. z roku 1916 a VII. z roku 1917 stanovily pak přesnější podmínky toho.

Podle § 1 pomíjí tato výjimečná moc ukončením války a vláda je povinna zrušiti opatření, která učinila z této moci. Jak vidět, předpokládal zákon, že potřeba výjimečných opatření pomine ukončením války, tato naděje osvědčila se však býti klamnou. Tak jak mimořádná válečná opatření bylo nutno zachovat na území Čech, Moravy a Slezska, nebude ani po očekávaném míru s republikou maďarskou možno vládě zrušiti nařízení vydaná pro ostatní území státní a nutno mimo to, aby byla vládě ponechána její dosavadní výjimečná moc i na dále aspoň do konce roku 1921, kdy snad lze již čekati, že potřeba výjimečných opatření přestane.

Při tom však je záhodno zvýšiti mez, v níž může vláda stanoviti tresty peněžité, na hranici, určenou zákonem ze dne 24. července 1917, č. 307 ř. z. pro území Čech, Moravy a Slezska, jednak k vůli jednostejnosti, hlavně ale proto, že nejvyšší výměra 2000 Kč, jak ji stanovil zák. čl. IV. z roku 1916, je příliš nízká za dnešního poklesu valuty a přesunu bohatství na vrstvy, které se dopouštějí poklesků proti předpisům rázu hospodářského.

Po stránce formální se navrhuje, aby tato osnova zákonná byla přikázána výboru ústavnímu a tomu aby bylo uloženo podati o ní zprávu do 5 dnů.