Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Přírodní nerostné statky uložené v zemi jsou podle stavu našeho zákonodárství buď majetkem majitele půdy anebo jsou z tohoto majetkového práva vyňaty a vyhrazeny výlučné disposici státu (§ 3. ob. hor. zák.). K nerostům tohoto posledního druhu, pokud jsou uloženy na svých přirozených ložiskách, patří uhlí kamenné i hnědé.

Význam uhlí pro prosperitu státu byl poznán teprve ve století devatenáctém, kdy počalo se kamenného uhlí používati jako průmyslového paliva. Země, které uhlím jsou bohaty, dosáhly netušeného rozvoje a blahobytu a stojí v kulturním ohledu na místě vynikajícím.

Státní moc starala se - uznávajíc důležitost tohoto odvětví průmyslového - o to, aby vývoj dolování uhelného byl co nejintensivněji podporován. Za tím účelem bylo upraveno zákonodárství i poměr s tu jako podnikatele na poli průmyslu hornického.

Zákon ze dne 23. května 1854 č. 146 ř. z. stanovil zásady, pokud se týče nabývání i technického obhospodařování majetku dolového, na jejichž základě pracovalo zákonodárství dále, nedotýkajíc se stěžejních vůdčích myšlenek původního zákonodárce.

Stát pokud možno podporoval soukromé podnikání, ponechávajíc si jen nepatrné zlomky dolového majetku, který pro časté neúspěchy finanční spíše zmenšoval. Za to rozmnožoval se dolovací průmysl soukromý velmi slibně.

O vývoji tomto v zemích koruny České (v Čechách, na Moravě a ve Slezsku) svědčí přiložená tabulka, obsahující leta mezi r. 1890 a 1919. Bylo to po výtce uhlí hnědé, jež v r. 1913 vykazuje těžbu proti r. 1890 o 107.200 q tedy o 87% vyšší, kdežto uhlí kamenného se vytěžilo v r. 1915 o 61.600.000 q tedy o 74.6% více než v r. 1890.

Průměrný vzestup těžby uhlí vůbec v našem státě v roce 1915 oproti roku 1890 činí (205.692.151 q v r. 1890, 325.851.947 q v roce 1915) okrouhle 120.2 milionů q čili 58.4%.

V prvním roce naší státní samostatnosti. t. j. v r. 1919 činila těžba uhlí kamenného v našem státě 103,807.677 q, uhlí hnědého mimo Slovensko 169.620.183 q, na Slovensku pak 1,468.689 q, tedy dohromady uhlí hnědého 171,088.872 q, všeho uhlí pak 274,896.549 q, při čemž bylo zaměstnáno na dolech 116.252 dělníků.

Vlastní spotřeba uhelných závodů mimo Slovensko činila v tomto roce 38,120.830 q, tedy 13.9% celkové výroby. Kamenouhelné doly spotřebovaly 18%, hnědouhelné doly 11% těžby pro vlastní spotřebu.

Vypočteme-li přibližně vlastní spotřebu dolů na Slovensku (as jako u kamenouhelen), zbývá prodejného uhlí 236,555.720 q. Podle toho by připadalo na hlavu obyvatelstva československého státu as 17.7 q uhlí na rok. (Obyvatelstvo čítá 13.5 milionů. Od toho třeba odečísti dělníky a zřízence, zaměstnané při uhelném dolování v počtu as 120.000, kromě toho by bylo snad správno odpočítati i jejich ve společných domácnostech s nimi žijící příslušníky.)

Poměr tento ovšem se pošine, vezme-li se v úvahu vývoz za hranice. O vývozu tomto scházejí dosavade přesná data. Podle statistiky za rok 1913 vyvezlo se hnědého uhlí ze severočeského revíru do zemí bývalého Rakouska as 13.3 milionů q, do Německa pak 71.993.280 q. Vývoz z revíru Mor. Ostravského šel z největší části do Uher a byl úplně kompensován uhlím, převáženým z dolů Vítkovického kamenouhelného těžařstva v Petřkovicích (Pruské Slezsko).

Hornoslezského uhlí se dovezlo do zemí českých v r. 1913 as 46.4 milionů q, takže přebytek vývozu proti dovozu uhlí byl as 40 milionů q.

V r. 1919 vyvezlo se do Německa poměrně velmi málo, za to vyváželo se do Rakouska nejvíce, méně pak do Polska a Jugoslavie.

Béřeme-li za podklad data vývozní z měsíce října 1919, shledáváme, že pro nejnutnější naši spotřebu se nám nedostává ročně as 14 milionů q uhlí. Toto číslo ovšem by bylo velmi zvýšiti, kdyby průmysl náš měl pracovati podle své skutečné potence.

Roční spotřeba uhlí na obyvatele činila v r. 1913:

Jest tedy dokázáno, že nejsme dosud, co se týče výroby uhlí, soběstačni. Zvýšiti těžbu uhlí v našem státě jest zajisté možno, ovšem otázkou velmi těžce zodpověditelnou jest, můžeme-li se vůbec obejíti bez vývozu a přívozu tohoto statku tvořícího nové statky.

Není třeba blíže dokazovati, že stát jest povinen, aby toto nerostné bohatství co nejintensivněji chránil před rozmrháním a staral se o to, aby ho co nejúplněji a nejúčelněji využil pro potřeby celostátní.

Stát použil tohoto svého práva již za války a zavedl státní uhelné hospodářství, dav veškeré uhelné zásoby i výrobu pod závěru a ustanoviv komisi pro uhelné hospodářství při ministerstvu veřejných prací. Mimo to zařízeny byly inspektoráty pro uhelnou dopravu, jež podléhaly přímo ministerstvu a prováděly jeho rozkazy co do opatření uhlí (Min. nař. ze dne 11. května. 1917 č. 216 ř. z.).

Zařízení toto bylo převzato i v naší republice.

Na otázku, zdali se tento způsob obhospodařování uhelných paliv osvědčil, nelze odpověděti kategoricky kladně ani záporně. Uváží-li se však, že uhlí jest nedostatek, že mimo to i doprava nestojí mnohdy na výši nutné potřeby, nelze se diviti, že zařízení stávající pro rozdělování uhelných paliv nemohou fungovati bezvadně. V ohledu tomto jest však tu opravdová a stálá snaha po zlepšení a nesporno jest, že dosud byli jsme s to, svým nejdůležitějším průmyslům opatřiti potřebné uhlí i dostáti podle možnosti - třeba s velkým sebezapřením a strádáním ve vlastní zemi - závazkům, uloženým našemu státu podle smluv mezinárodních.

Vláda hodlá na osvědčených základech budovati dále tak, aby nerušila přirozeného chodu hospodářského života a násilnými změnami a kromě toho, aby nepodvazovala chuť k podnikání na poli průmyslu hornického.

Dokud potrvá nedostatek uhlí, dotud bude třeba zachovati nucené hospodářství uhelné ve formě co nejtužší, aby veškerá těžba byla co nejjistěji a nejúplněji zachycena a rozdělena na spotřebitele podle zásad, jež stanoví správa státní právě v zájmu celostátním.

Stát dále nemůže ponechati za nedostatku zboží tvoření cen volné soutěži podnikatelů, nýbrž musí v zájmu konsumentů rigorosně prováděti stanovení cen prodejných veškerých uhelných paliv podle cís. nařízení ze dne 24. března 1917 č. 131, ř. z. po případě zákona ze dne 17. října 1919, č. 568 sb. zák. a nař.

Bohatství uhelné, které jest uloženo v oblasti našeho státu, jest sice veliké, avšak vzhledem k vysoké průmyslové vyspělosti státu omezeno na dobu poměrně krátkou, takže jeví se železná nutnost, aby pokladu tohoto bylo co nejintensivněji šetřeno, t. j. hospodařeno s ním tak, aby bylo jeho tvořivých vlastností co nejdokonaleji využito a aby na výtěžku participoval stát v poměru přiměřeném ku svému významu.

Úkolů takto vytčených hodlá se vláda zhostiti provedením ustanovení tohoto zákonného návrhu.

Vláda vychází z úvahy, že uhelná nouze jest zjevem přechodným, třeba že trvá již delší dobu, a bude ještě nějaký čas trvati. Není tedy radno tvořiti zařízení, která by znamenala trvalé zatížení státního hospodářství a zbyrokratisovala by obchod uhelný, jenž v dohledné době stane se zase záležitostí řídící se železným zákonem nabídky a poptávky a bude vyžadovati pro zdárné provádění velmi zdatných obchodnicky školených sil. Jest to zvláště netušený vývoj německého průmyslu hnědouhelných briket a rozmach těžby kamenouhelné, který se zcela jistě dostaví v čase, jakmile se poměry mezistátní konsolidují v revíru Hornoslezském. Méně cenné marky uhlí falknovského, jež pro výhodné železniční spojení a sazby mohly býti snadno odbyty v sousedních krajích Bavorska i Saska, budou zajistě nuceny hledati odbytiště svá, která jim nyní částečně zabral průmysl hnědouhelných briket ve středním Německu, buď bojem konkurenčních anebo v krajinách jiných, které ovšem bude třeba pro ně dobývati.

Uhelný obchod má býti reformován potud, že zbytečný meziobchod bude vyloučen a že zisky obchodníků budou upraveny tak, aby byla jim zabezpečena slušná existence podle poměru jejich práce a risika. Konsument pak bude chráněn ustanovením, že cenu uhlí na vyrábějícím závodě bude přesně znáti a každý přestupek předražení bude trestán podle ustanovení důchodkového trestního zákona.

Aby rozdílení uhlí dělo se racionelně při využití prostředků dopravních, ustaví se odborný sbor "uhelná rada" u ministerstva veřejných prací, jenž stanoví každoročně generální plán zásobení uhlím jak tuzemska, tak i vývozu uhlí z našeho státu.

Rada tato bude povolána, aby ministru veřejných prací podala podklady pro stanovení cen uhelných jak na jednotlivých závodech, tak i pro úpravu cen pro velko- i maloobchod.

Výkonnými orgány uhelné rady zůstanou, pokud toho bude třeba, dosavadní uhelní inspektoři, uhelny, neb uhelné komory.

Aby pak základ uhelného hospodaření, totiž těžba byla úplně a dokonale zachycena, jest nevyhnutelně zapotřebí provésti uhelnou dávku. Dávka tato by byla vybírána přímo na závodech za kontroly finančních orgánů tak, že by majitel dolu ji odváděl z ceny prodejné ustanovené ministerstvem veřejných prací a veřejně vyhlášené.

Tímto způsobem dosáhne stát nejvýše potřebného, důležitého a stálého příjmu a tímto způsobem se částečně můžeme vymaniti z dosavadní poplatnosti Německu, jež z našeho tam vyvezeného uhlí vybírá daň a stejně daní zatěžuje uhlí své k nám dovážené. Mimo to jedině tímto způsobem lze získati státu příjem z uhlí, které musíme podle mezinárodních ustanovení dovážeti od států povstalých z bývalého Rakousko-Uherska.

Ostatně existuje daň z uhlí v našem státě v území připojeném z Německé říše. Tato daň nahradí se touto dávkou.

Výnos této dávky může být odhadnut podle nynějšího stavu těžby na 550 až 600 milionů korun čsl. při uhlí kamenném a na 500 milionů korun čsl. při uhlí hnědém.

Ježto při vybírání dávky uhelné není stát zatěžován nějakou další nákladnou organisací úřední neb kontrolní, jeví se býti tento příjem nezkráceným a jistým.

Co se tkne shora uvedených úkolů státních vzhledem k úpravě těžby co do množství, účelnosti i ekonomie, jest to uhelná rada, jež ve k tomu povolaných výborech podle úsudku zkušených odborníků podává své dobrozdání, podle něhož pak zařídí dozorčí úřady hornické potřebné kroky u závodů uhelných.

Táž uhelná rada řeší otázky co nejúplnějšího využití paliv.

Zákon tento lze provésti velmi rychle, neboť podklady jeho určené ceny uhelné - jsou již hotovy.

Ježto tímto zákonem lze dosíci těchto cílů, zdokonalení dosavadní uhelné distribuce, přípravy pro hospodářství volné, zajištění náležitého podílu státu na výnosu uhelné těžby bez zatížení státního hospodářství a bez vsáhání do stávajících práv soukromých, jsou předpoklady pro jeho účelnost jistě dány.

Poněvadž pak složení uhelné rady jest tak provedeno, že zastoupeny jsou v ní veškeré zájmové skupiny, tedy nejen producenti, ať již podnikatelé neb dělníci i zřízenci, nýbrž i spotřebitelé a sprostředkovatelé mezi výrobci a konsumenty, dále, že jsou tu odborníci nejen theoretičtí, nýbrž i praktičtí a že při povolávání těchto členů dbá se, aby veškery kraje říše byly zastoupeny, jest dána záruka, že tento sbor vyhoví úkolům na ně vzneseným. Způsobem obdobným podle zásad demokratických zřízeny jsou při uhelných inspektorátech uhelné komory, jež v jednotlivých produkčních okresech dohlížejí na detailní provedení opatření uhelné rady.

Vláda má vždy k disposici korrektiv při záležitostech, jež jest řešiti z hlediska celostátního tím, že může ceny po případě snížiti a není vázána návrhy na redukci těžby.

Osnova budiž přikázána výboru technickému a rozpočtovému s tím, aby podaly o ní zprávu do 5 dnů.