Předloha tato tvoří doplněk k osnově
zákona o povznesení stavebního ruchu soukromopodnikatelského
s hlediska výhod daňových (včetně
přirážek).
Myšlenka, podporovati stavební ruch dočasným
osvobozením od daně domovní, objevuje se
ve vývoji daně této od dlouhých let
a dá se ve formě osvobození pro jednotlivá
města stopovati až do XVIII. století; historický
vývoj postupoval však v tom směru, že
doba osvobození se v průběhu let zkracovala,
takže sestoupila podle zákona ze dne 25. března
1880, čís. 39 ř. z., až na 12 let s
5%ní daní z čistého výnosu.
Zákon ze dne 28. prosince 1911, čís. 242
ř. z., znamená další etapu ve vývoji
tomto a stanoví pro nové stavby, přístavby
a nástavby kratší, ale silnější
osvobození (místo 12 let 6 let a místo snížení
daně na 5% osvobození úplné); aby
však trh realitní se poznenáhlu přizpůsobil
této změně, byla v§u 28 cit. zákona,
který jest prodloužen do r. 1920, stanovena přechodní
doba v tom smyslu, že nové stavby (§ 1, č.
1. cit. zák.) a stavby domů s malými byty
požívati mají poněkud větší
výhody, totiž úplného osvobození
od daně třídní na 10 let, po případě
10leté snížení činžovní
daně na 5%.
Úprava tato jest kompromisem dvou hlavních názorů;
podle prvého účinkuje dočasné
osvobození, přepočítáno na
celou dobu trvání domů, pouze jako skryté
snížení sazby berní; vystupovalo by
jasněji a proto také s hlediska berně-politického
účinněji, kdyby sazba daňová
byla přímo snížena; podle druhého
názoru nedá se popírati, že v prvních
letech má osvobození přece zcela jinou cenu,
nežli snížení sazby berní, že
v něm spatřovati dlužno psychologicky velice
účinné ulehčení a povzbuzení
ruchu stavebního, takže instituce dočasného
osvobození se stanoviska bytově-politického
má svoje oprávnění.
Ovšem dočasné osvobození toto může
sice nápomoci jako jedna z vedlejších úlev,
nemůže však sama o sobě k oživení
ruchu stavebního přispěti.
Těžiště otázky této neleží
dnes v dani, nýbrž ve snížení nákladů
stavebních a mezd dělnických, zde by bylo
nutno nasaditi energicky veškeré páky.
Každékoliv zvýšení mezd dělnických,
anebo cen stavebních materiálií, proti výši,
se kterou při rozpočtu bylo kalkulováno,
znamená okamžité paralysování
výhody, které osvobození poskytuje; stavebníku
se tím nepomůže, ale státu se přímo
uškodí nebezpečným praejudicem delšího
osvobození, kteréž se známou setrvačností
každé větší výhody se udrží
déle, než by bylo spravedlivo a odůvodněno.
S tendencí, kterou čistě bytově-politický
ráz cit. zák. z roku 1911 (zkrácení
doby osvobození za současného snížení
sazeb) vyjadřuje, nesrovnává se - přísně
vzato - rozšíření tohoto osvobození
na delší dobu; jestliže vláda nicméně
podává tuto osnovu zákona, činí
tak jedině za předpokladu, že energickými
opatřeními bude zabezpečeno, aby výhoda
daňová stavebníku skutečně
bezpečně zůstala a v úvaze, že
na druhé straně krise bytová skutečně
zasluhuje, aby jí všemi možnými prostředky
bylo čeleno.
Při výměře navrhovaného osvobození
přichází v úvahu nejen okolnost, že
každá daň, správně pojímaná,
má svoji politiku a svůj pevný směr
vývojový, nýbrž i ohled na přirážky
svazků autonomních.
Jest známou skutečností, že činžovní
daň stala se tíživou hlavně labilním
momentem přirážek; třeba že nebezpečí
toto jest zákonem ze dne 26. března 1919, čís.
170 Sb. z. a n. značně zmírněno, přece
jest při dnešním kritickém stavu financí
autonomních prostě vyloučeno bráti
v úvahu úlevy na delší dobu, zejména
u přirážek obecních, neboť čím
více stlačuje se těmto svazkům možnost
vlastní silou výdaje svého hospodářství
krýti, tím více narůstají nároky
na pomoc státní.
Na druhé straně nebylo by spravedlivé a ekonomické,
aby útraty povzbuzení ruchu stavebního nesla
pouze (nižší) daň státní,
jeť oživení jeho v zájmu všeobecném,
tedy i svazků autonomních; z těchto důvodů
třeba pro daň státní a přirážky
vzíti v úvahu úlevy v každém
směru stejného druhu (na příkl. osvobození
stejně dlouhé, ale kratší; snížení
tarifů by snižovalo i základnu přirážkovou).
Co se týče délky osvobození navrhují
nyní oba výbory, s ohledem na zcela mimořádné
poměry osvobození úplné 20leté
osvobození od státní daně a všech
přirážek, dále trvalé snížení
tarifů A, B, C cit. zák. o 1/5.
Trvalé snížení tarifů u daně
činžovní po celou dobu trvání
stavební znamená další značnou
výhodu, jež působí, že přechod
z plného osvobození ku plné dani nebude tak
náhlý; u daně třídní
nějakých výhod vzhledem k její nepatrné
výši není potřebí.
Úlevy poskytují se pouze pro stavby počaté
a dokončené v nejbližších tří
letech, dále všeobecně, nikoliv pro jednotlivá
místa, neboť bytová nouze jest zjevem nikoliv
pouze hlavních měst a třeba vyvarovati se
těžkopádného aparátu, jež
by ssebou přinášela nutnost pro řady
měst, vydávati zákony téhož obsahu,
konečně pro stavby, které mají aspoň
4 byty vzhledem k té okolnosti, že stavba domů
s menším počtem bytů není s hlediska
ekonomického dnes hospodárnou a tudíž
nezasluhuje zvláštní podpor.
Je-li účelem této akce, aby v letech 1920
a 1921 ruch stavební přišel do proudu, není
důvodu proto, aby stavbám, které byly již
započaty neb dokončeny v r. 1919, tytéž
výhody dodatečně byly přisouzeny,
neboť jako impuls k těmto stavbám stačily
úplně výhody všeobecné, bylo
by třeba reassumovati ustanovení daňová,
pokud byly provedeny, a úbytek na příjmech
státních zvýšil by se o stavby 1 roku.
Na Slovensku jest právní stav tento:
Podle zákona o dani domové (VI. čl. z. z
r. 1909; nepatrně pozměněn LIII. čl.
zák. z r. 1912) požívají nové
stavby a přístavby (včetně nástaveb
§ 29) v městech s řádným magistrátem
a v municipálních městech s obyvatelstvem
přes 15.000 duší 15leté (činžovní
daň 14% z hrubé činže § 13 a 14),
s obyvatelstvem 1000 - 15.000 duší 12leté (činžovní
daň 11%) a s obyvatelstvem do 1000 duší 10leté
(činžovní daň 9%), úplné
osvobození od daně státní (§
31), které se však pravidelně vztahuje pouze
na státní daň (§ 38), nikoliv přirážky
pro svazky autonomní.
Vzhledem ku podstatně různému zákonnému
podkladu, jest možno snažiti se pouze o docílení
jakési přibližné parity v zatížení
daní státní a přirážkami
ve prospěch veřejnoprávních svazků
autonomních u nás a na Slovensku.
Domové dani s hlediska přirážek dostane
se téže vydatné úlevy, jako u nás;
navrhuje se, aby osvobození od přirážek
šlo stejně daleko, jako v zemích historických,
aby totiž osvobození se vztahovalo na veškeré
přirážky svazků autonomních,
stojících na roveň naším přirážkám
zemským, okresním a obecním.
Změny, které se ve vládním návrhu
staly, záležejí hlavně ve zvýšení
osvobození z 12 na 20 let, dále v prodloužení
lhůty dokončení staveb o jeden rok.
Poskytují se dále výhody při dávkách
z přírůstku hodnoty nemovitostí a
pro Slovensko.
Oba podepsané výbory činí návrhy
tyto souhlasně.
V Praze 25. března 1920.
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Přechodné ustanovení §u 28 zák.
ze dne 28. prosince 1911, čís. 242 ř. z.
prodlužuje se až včetně do roku 1921.
Dále pozměňuje a rozšiřuje se
ustanovení toto v tom směru, že se novým
stavbám (§ 1, čís. 1. cit. zák.),
stavbám domů s malými byty, dále přístavbám
(§ 1, č. 2. cit. zák.) a nástavbám
(§ 1, č. 3. cit. zák.), které se v letech
1920 a 1921 započnou a stavebně dokončí,
poskytuje
1. úplné osvobození od domovní daně
třídní i činžovní na dobu
20 let,
2. trvalé používání sazeb, uvedených
v tarifu příloha A, B, C cit. zák.,
snížených o 1/5, předpokládajíc,
že stavba má (včetně přístavby
neb nástavby) aspoň 4 stavebně uzavřené
byty.
3. Tytéž daňové výhody poskytují
se také těm stavbám (odst. 2.), kterým
bude na žádost strany lhůta k dokončení
stavby ze závažných důvodů zem.
fin. úřady přiměřeně,
nejdéle však na dobu jednoho roku, prodloužena.
O rekursu rozhoduje ministerstvo financí po dohodě
s min. veřejných prací o otázkách
technického rázu.
4. Převody stavebních parcel v letech 1920 a 1921,
jichž bude v celé jejich výměře
použito ke stavbám podle tohoto zákona, nepodléhají
co do přírůstku dávkám z přírůstku
hodnoty nemovitostí (zemským a obecním, budou-li
tyto pro rok 1920 se zpětnou platností a pro rok
1921 vůbec zavedeny).
Stavby v §u 1, odst. 2., uvedené osvobozují
se, pokud jim přísluší osvobození
od daně domovní, na tutéž dobu od přirážek
zemských, okresních a obecních (včetně
školních) k těmto daním.
Snížené sazby berní uvedené v
přílohách A, B, C cit. zák.
tvoří současně základnu pro
vybírání přirážek.
1. U nových staveb a přístaveb na Slovensku,
které se v letech 1920 a 1921 započnou a stavebně
dokončí, neb kterým bude lhůta k dokončení
podle § 1, odst. 3. prodloužena na dobu 20 let, rozšiřuje
se stávající osvobození od daně
domové a osvobozují se tyto stavby, pokud jim přísluší
osvobození od daně domové, na tutéž
dobu od přirážek obecních, municipálních
a komitátních.
2. Rovněž nepočítá se ideální
daň domová u takovýchto domů do základu
pro vyměření 20%ní všeobecné
důchodkové přirážky a 5%ní
přirážky na ošetřování
nemocných.
Jinak zůstávají ostatní ustanovení
zákona ze dne 28. prosince 1911, čís. 242
ř. z. a zák. čl. VI. z r. 1909 (v úpravě
zák. čl. LIII. z r. 1912) nedotčena.
Provedením tohoto zákona, jenž nabývá
účinnosti dnem vyhlášení, ukládá
se ministru financí a veřejných prací.