Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 191 zákona trestního, čl. V. zákona
z roku 1878, zní:
"Přečinu se dopustí a budiž trestán
vězením do šesti měsíců
a pokutou do 400 Kč ten, kdo v místnosti určené
pro obřady náboženství zákonem
uznaného, dopustí se veřejně pohoršení,
nebo kdo skutkem nebo pohoršlivými slovy hanobí
předmět bohoslužby neb takové předměty,
které jsou určeny pro bohoslužbu, buď
v místnosti pro obřad určené, nebo
sice mimo tuto místnost, ale při náboženském
obřadu.
Stejně budiž pro přečin, pokud tu není
těžšího trestného činu,
potrestán vězením od jednoho do šesti
měsíců duchovní kteréhokoli
vyznání nebo jiná osoba v podobné
funkci činná, která při úkonu
náboženském, zejména při vykonávání
úřadu kazatelského, při náboženském
vyučování nebo cvičení, při
procesí, pouti nebo podobných shromážděních
promlouvá o věcech státního nebo politického
života, kritisuje platné nebo navrhované zákony
nebo zařízení vládní, doporučuje
určité politické organisace nebo strany,
proti určitým politickým organisacím
nebo stranám brojí, tisk určitého
politického směru doporučuje neb odmítá,
do volebního zápasu ať ve prospěch ať
ke škodě některých kandidátů
nebo stran zasahuje."
Zákon ten nabývá účinnosti
čtrnáctým dnem po vyhlášení.
Zákon provede ministr spravedlnosti, vnitra a školství.
Tytéž poměry, které vedly k vydání
zákona z 20. února 1919, č. 111 sb. z. a
n., jsou i na Slovensku i v Karpatské Rusi, i tam se těžce
pociťuje (viz návrh zákona z 20. února
1920, tisk č. 2466), že se kazatelny zneužívá
k politickým agitacím, čímž se
uvádí náboženský cit lidu na
scestí. Navržený zákon čelí
tomuto nepěknému zjevu.
Po formální stránce se navrhuje, aby tento
zákon byl dán právnímu výboru
s tím, aby jej projednal a do 8 dnů se zprávou
předložil Národnímu shromáždění.