Zákon tento obsahuje doplnenia vo troch smeroch:
1. Vyslovuje zásadu, že sa na Slovensku na pomer želiarsky
má applikovať zákon o malých arendátoroch.
Želiarstvo na Slovensku je pozostatok zemianstva a poddanstva,
dľa ktorého zemský pán - statkár
- prepustil svojmu bývalému poddanému istý
pozemok k užívaniu za rôzne práce.
O výkupe tohoto želiarstva disponuje síce uhorský
zákon čl. XXV. z roku 1896, zrušenia želiarstva
je ale dľa tohoto zákona s rôznymi ťažkosťami
pri dokazovaní spojené a práve k vôli
obľahčeniu postupu bol zákon a malých
arendátoroch na výkup želiarstva rozšírený.
2. Nesriadenosť správy na Slovensku zapríčiňuje,
že zákony pozde prichodia do verejnosti a obecenstvo
nemôže použiť výhod a práv
k istým termínom viazaných. Tak to bolo i
so zákonom o malých arendátoroch. Toto robilo
nutným predĺženie zákonom určených
termínov do 30. zárí 1920 a 31. prosince
1920 s tým však, že riadne podané prihlášky
sa majú pojednať už teraz.
3. K vôli tomu, aby zákon o malých arendátoroch
mohol byť rozšírený i na územie,
ktoré k našej republike pozdejšie bolo pripojené,
ako je Hlučínsko a Ratiborsko, a aby v zákone
určené termíny mohly byť tam zvlášte
stanovené, bolo potrebné zmocnenie vlády
zákonom na vydanie príslušných nariadení.
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Do zákona ze dne 27. května 1919, č. 318
sb. z. a n. o zajištění půdy drobným
pachtýřům vsunuje se jako § 30 a) toto
ustanovení:
Na Slovensku vztahuje se tento zákon i na pozemky uvedené
v §§ 1 a 3 uh. zák. č. XXV. z roku 1896,
nehledíc k tomu, zda jsou státem zabrány
čili nic a zda poměr želiarský vznikl
teprve po 1. lednu 1848 anebo po tomto dnu byl smlouvou změněn
v dočasný nebo vypověditelný poměr
služební, námezdní nebo pachtovní.
Vlastníku takového pozemku, pokud se jedná
o majetek státem zabraný nebo majetek státní,
přísluší jen 1/3
náhrady, jinak jen polovice náhrady, stanovené
podle §u 8 tohoto zákona. Prokáže-li vlastník,
že by podle §§ 3 až 8 uh. zákona, čl.
XXV z roku 1896, příslušela náhrada
vyšší, budiž mu přiřčena
tato vyšší náhrada, nikdy však více,
než plná náhrada vyměřovaná
podle §u 8 tohoto zákona.
Ohlásí-li však želiar včas (§§
12 a 14) své požadovací právo, budiž
postupováno podle tohoto zákona.
Ustanovením tohoto paragrafu zůstává
uh. zák. č. XXV. z roku 1896 nedotčen.
Pro Slovensko stanoví se ku provedení zákona
ze dne 27. května 1919, č. 318 sb. z. a n. tyto
nové lhůty:
1. ku přihlášce pachtýřů
podle § 12 do 30. září 1920,
2. k vyjádření vlastníka nebo jeho
správy o přihláškách, podaných
podle čl. 1 (§ 15, odst. 2), do dne 1. prosince 1920.
Přihlášek řádně podaných
do 28. září 1919 se toto prodloužení
netýká.
Vláda se zmocňuje, aby nařízením
určila lhůty ku provedení tohoto zákona
v územích, na něž podle mírových
smluv rozšířena byla nebo bude svrchovanost
Československé republiky.
Tento zákon působí ode dne, kdy bude vyhlášen;
provésti jej ukládá se veškerým
ministrům.
Ústavný výbor navrhuje súčasne
vydať resoluciu nasledovného znenia:
Ministerstvu zemedelstva sa nakladá, aby v dohode s ministerstvom
s plnou mocou pre správu Slovenska sriadilo po okresoch
na Slovensku komisie složené paritne, t. j. so zástupcov
želiarstva a interesovaných vlastníkov tým
cieľom, aby tieto zrevidovaly tú čiastku želiarských
smlúv a pomerov, ktorá sa horných (lesných)
požitkov (dreva a pasienky) týka a aby pri podržaní
práv želiarov v dosavádnom rozsahu ustálily
ich ročnú hodnotu v peniazoch. Želiarom má
byť pri tom daná možnosť tieto práce
"Na panskom" za užívanie dreva, pastviny
alebo dákych z roka na rok meniacich sa pozemkov paritnou
komisiou odhadnutý obnos v hotovosti vyplatiť.